Přepis: Jak to vidí Jan Daňhelka – 10. srpna 2022

10. srpen 2022

Hostem byl hydrolog Jan Daňhelka. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková, naladili jste si pravidelný rozhovor v pravidelném čase. Mým dnešním hostem je Jan Daňhelka, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu. Buďte vítán, dobrý den.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Krásné ráno všem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Připomeneme si především ničivé povodně, které Česko pustošily před 20 lety a zamyslíme se také nad otázkou, zda dokážeme snížit riziko požárů nebo ho alespoň nezvyšovat. Přeji nerušený poslech. Před 20 lety postihlo Českou republiku katastrofální záplavy. Do 17. srpna zasáhly více než třetinu území České republiky. Nejvíce utrpěly jižní střední a severní Čechy a také metropole Praha. Velká voda se nevyhnula ani jižní Moravě. Jak na to vzpomínáte, pane Daňhelko?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Tak nedá se říct, že by člověk na katastrofy vzpomínal v dobrém, to by určitě znělo špatně, není to tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co se vám vybaví, když se řekne srpen 2002?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Já jsem o tom přemýšlet, protože těch otázek už jsem vlastně při tom výročí dostal několika tohohle typu. Vybaví se mi to, že jsem byl pořád zavřený v kanceláři. Já jsem tehdy vlastně začal pracovat jako ten hydrolog, který připravuje předpovědi a byli jsme vlastně 14 dní opravdu zavření a zkoušeli jsme pořád /nesrozumitelné/, pamatuju ten adrenalin, že člověk byl pořád ve střehu a vlastně zajímavé bylo, že pořád mohl, pořád byl nucenej vnitřně k tomu se snažit nějaké informace vydolovat, vytvořit tak, aby byly použitelné, to je jedna věc. A druhá věc, kterou si z těch povodní pak pamatuju, že když skončily, tak jsme šli vlastně zaměřit místa tady v centru Prahy, kde byly patrné ty povodňové stopy proto, aby se pod posléze mohly umístit povodňové značky a proto, aby vlastně jsme dokázali vyhodnotit, kolik té vody teklo. Protože to je vždycky při těch povodních problém. Takže, když víte, kam až ta voda dosáhla, tak můžete začít počítat. A tak jak vypadá vlastně ten profil toho koryta. Víte, jak je vysoko, takže pak se dokážete dopočítat právě té hodnoty, kolik té vody vlastně protékalo v té kulminaci, takže jsme byli s kolegou tehdejším vlastně předchůdcem v mé funkci dnešní a vlastně šéfa hydrologie v ČHMÚ a pana Kubáta, tak ten mě vzal a dělali jsme čáry, měřili jsme metrem a nejvíc si pamatuju na Kampě, jestli víte, tak když jdete po Karlově mostě směrem na Kampu, tak a zastavíte se u sochy Brunclíka, tak dole je dům a vlastně, který na sobě má historické povodňové značky z let 1890, to je taková maličká, do léta není moc vidět, ale je tam krásně vyvedená vlastně značka roku 1845 a 1784 vymalovali. A nad ním je tedy ještě ta povodeň 2002, kterou jsme tam přesně zaměřili v jaké výšce, v jaké výšce teda má mít. A bylo to dost vysoko, takže jediným způsob, jak tam dosáhnout, bylo tenkrát v takovémto malém bagříku UNC nebo Bobcatu, jak se mu říká, jsem si stoupnul do lžíce a to mě zvedlo, abych tam dosáhl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak to musel být hodně vysoko, protože vy jste urostlý.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Bylo to vysoko, je to, je to asi 3,5-4 metry, opravdu je to vysoko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vidíte, co jste mi připomněl, v tom srpnu 2002 jsem přiletěla z Finska. Nezapomenu, jak se nad Českou republikou, když jsme vlastně přiletěli a už nad Německem, jako kdybyste zatáhl roletu, naprosto tmavá obloha. Tehdejší šéf mě pak obratem poslal do Německa, kde jsem byla na týden na reportážní cestě, protože ty povodně zasáhly i sousední Německo, takže jsme vlastně jeli podél Labe a často jsme museli improvizovat.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
To určitě ona vlastně takováhle katastrofa potom té improvizace v sobě má hodně. A to, když se omezím jenom na tu hydrologickou službu, tak to je vlastně další vzpomínka je, že vlastně nejsou data, nejsou informace, ta taková ta strašná potřeba ty informace mít a zpracovávat, naráží právě na to, že v tom stresu a při těch problémech, kdy stanice byly zaplaveny. Tehdy ještě fungovaly vlastně pevné telefonní linky, které při zaplavení těch rozvodných místech přestaly fungovat, tak ty data vlastně strašně chybí a člověk se snažíte nějakým způsobem v tom minimum informací z toho vytěžit aspoň něco užitečného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Z aktuální analýzy vědců z Ústavy fyziky atmosféry Akademie věd České republiky vyplynulo, že ty záplavy v srpnu 2002 způsobila dvojice extrémně silných dešťů, které jim předcházely. Vlastně ono do toho začátku srpna nic nějak nenasvědčovalo tomu, jaká pohroma zasáhne v těch dalších dvou týdnech i české země. Je to tak?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Je to tak, ale je potřeba říct, že ani ten červenec nebyl úplně suchý, takže to nebylo tak, že by ta krajina byla vysušená, takže taková malá předpříprava v tom, že podmínky byly lehce vlhčí, než je normálně, už byla vlastně z toho předchozího období. A pak přišly ty dvě tlakové níže tak, jak je zmiňováno, které přišly velice krátce za sebou. Tam ta vlastně mezera mezi nima byla asi 2,5-3 dny než, než přišla jedna za druhou. A problém byl, že ta první tedy přinesla už extrémních povodně, pardon do Novohradských hor hlavně, ale protože pršelo na většině Čech, tak hlavně nasytila to povodí. To znamená, ona vyplnila půdu a bohužel naplnila i nádrže, naplnila rybníky a naplnila tu krajinu vodou, takže veškeré další srážky z té následující tlakové níže, byť třeba už nebyly v těch jižních Čechách tak extrémní jako při té první, tak vlastně vyvolaly daleko extrémnější reakci a na daleko větší ploše, která se potom samozřejmě steče vše do Prahy od Berounky až po Sázavu, Lužnice Otava, Horní Vltava a všechny tyhle útoky byly vlastně rozvodněny. Takže vše se to steklo do Prahy a potom pokračoval dál až vlastně do Hamburku skrz Německo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano. V Povodí Vltavy to byla nebo ta poslední velká povodeň byla, pokud se nepletu z roku 1890, při které byl pobořen Karlův most?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
To byla poslední stoletá povodeň před tou povodní 2002 /souzvuk zvuků/, která postihla Prahu. Přišla do Prahy 4. září 1890 relativně později, když si to vezmeme, že to bylo až na začátku září. Ale vlastně ten její průběh a ta, ty její příčiny byly pravděpodobně velmi podobné. My samozřejmě z té doby nemáme data taková jako dnes, abychom to mohli napřímo srovnat, neexistují družicové snímky, ale z těch informací, když se podíváte na to, vlastně jaká byla, kde naměřené srážky a vykreslíte si do mapy, tak ono to vypadá velice podobně té situaci 2002. A je to pak zkrátka o tom, že ta pohoří, tak jak jsou postavena, řekněme, Šumava právě Novohradské hory, vlastně tak jsou exponovaná vůči proudění jednak z jihozápadu a západu ale i ze severu, což je právě ten případ těchto velkých letních povodní, kdy ta tlaková níže se dostane někam na střední Evropu a v té tlakové níži vlastně veškerý ten vzduch rotuje v protisměru hodinových ručiček. To znamená, my se dostáváme a nejhorší ty srážky nebo ty největší dopady potom většinou bývají právě na zadní straně té cyklony. To znamená tam, kde už nám to jde vlastně od severu ten, ten proud toho vzduchu. To znamená, ta tlaková níže je malinko na východ od nás nebo přímo nad námi a strhává jako vzduch, že vlastně dělá takovou velkou otočku nad, nad Evropou a k nám pak přichází od severu a opře se do těch, do těch hor, kde prostě, jakmile je vzduch donucený stoupat teda těmi horami, tak samozřejmě se ochlazuje, neudrží ty srážky a o to víc prší právě na těch horách, říká se tomu návětrné efekty, a to už každý slyšel. A bohužel ty hory jsou tomu postavené přímo do cesty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pak ještě naši metropoli ohrožovala velká voda v květnu 1996. To byl zase trochu jiný příběh.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
No, já si myslím, že to je rok 1996 květen. Oni jsou, ony, ony totiž.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je toho víc.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Těch povodní je spousta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Vlastně taková poslední větší povodeň v Praze před, před těmi, před těmi povodněmi 2002 byla v roce 81, kdy poměrně intenzivně pršelo. Tam byla jednak zimní povodeň, pak byla i letní povodeň. A velmi se rozvodnila třeba Kocába a další toky ve středních Čechách, ale bylo to něco neporovnatelného s tím, co vidíme. Kdybychom chtěli hledat analogii opravdu k té povodni 2002, tak 1890 jistě, ale ten kulminační průtok v roce 1890 byl těsně pod 400 kubíků za sekundu vyhodnocený. V roce 2002 to bylo přes 5160 se, se uvádí. Čili zase minimálně o pětinu, o pětinu víc než v tom roce 1890. Takže, když bychom chtěli opravdu najít analogii z hlediska toho, kolik té vody v Praze bylo, tak bychom museli ještě dál do historie a skončili bysme v roce 1432, což je tedy mimochodem doba husitského vlastně hnutí v té době a husitských válek, taková ta vrcholící a ta povodeň vlastně přišla do poměrně zranitelné společnosti, protože vlastně to už byly léta bojů, to už bylo několik let vlastně tady plenění, do toho ještě přišla povodeň, která také přišla vlastně na konci července a ono to bylo ještě před změnou kalendáře, tady to bylo vlastně v srpnu. A můžeme, můžeme říct, že ta povodeň byla asi velice podobná, možná spíš o něco málo větší, co se týče výšky hladiny, kterou dosáhla, protože dobové zprávy uvádějí, že voda dosáhla až do poloviny Staroměstského náměstí, v tom roce 2002 se zastavila v Pařížské. Dále se uvádí, že na Poříčí voda navíc /nesrozumitelné/ člověku šla a přetékaly hradby. Takže se dá říct, že vlastně kromě toho, že pobořila Karlův most, ta povodeň, který v té době byl poměrně čerstvě dostavěný, takže to bylo asi něco velice podobného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Byly předpokládám meteorologové i hydrologové v tom roce 2002 nejenom poučenější, ale měli jste i, pane Daňhelko, k dispozici lepší třeba numerické modely počasí, ve srovnání s povodní v července 1997, ta zasáhla především Moravu a Slezsko.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Každá povodeň, a to neplatí jenom pro moderní dobu, ale i pro historii, znamená nějakou reakci lidstva nebo tohoto, té společnosti. My to najdeme tady v Praze krásně už od třináctého století, kdy přišla povodeň, navýšil se terén, aby se dostalo osídlení pryč vlastně z dosahu těch povodní. A každá vlastně ta historická povodeň v devatenáctém století znamenala třeba budování části náplavek v centru Prahy, aby ochránila ty dané části. A 1997 povodeň byla vlastně velice významný impulsem právě pro nastartování, vytváření a zdokonalování všech těch modelů. Do té doby neexistovaly v podstatě nebo ten meteorologický model byl vlastně v samotných počátcích. V roce 2002 už jsme byli o dost dál, ale zase to bylo jenom 5 let. Takže to nemůžeme srovnávat s tím dnešním stavem. Pořád to byla vlastně taková, řekněme, když bysme se na to podívali z hlediska IT trošku dřevní doba historická /souzvuk zvuků/ přesně tak. To internetové spojení v té době vlastně ještě fungovalo dosažení třeba těch měřících stanic, které vlastně po povodni 97 se změnily, že do v té době to bylo opravdu, takže tam byl člověk, kterému se zavolalo, on se podíval, nahlásil to, maximálně existovaly takzvané hlasové automaty, což byl vlastně telefon, kde byl takovým tím umělým hlasem namluveno a odpovídalo stanice Ústí nad Labem 7 hodin ráno, stav 230 centimetrů. Takhle to přečetl zpátky a za hodinu přečetl nové číslo, které tam bylo naměřeno a těch stanic ale bylo, byly jednotky v celé České republice. Tak v roce 2002 už existovalo to vytáčené spojení těmi pevnými linkami. Ono bohužel teda vlastně bylo nedostupné a po roce 2002 se přešlo i po těch zkušenostech právě z povodně 2002, plněná mobilní sítě na mobilní spojení a těch stanic dneska, zatímco tam jsme se bavili o tom, že byly desítky, takhle dostupných jednou za hodinu, tak dneska jich máme okolo 550 každých 10 minut.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ty záplavy v srpnu 2002 si vyžádaly 17 lidských životů. 225 tisíc lidí muselo opustit své domovy, zasaženo bylo na 800 obcí, 260 mostů, přes 30 úseků silnic první třídy, více než 150 komunikací nižších tříd. Také například v pražské zoo uhynulo 134 zvířat. Voda zaplavila 18 stanic pražského metra. Nejtragičtěji skončily jihočeské Metly a středočeské Zálezlice. Voda je téměř celé zničila a ty způsobené škody odhadla na tehdejší vláda na tehdejší 73 miliard korun. Pane Daňhelko, jaký je ten dnešní stav protipovodňových opatření, kam jsme se posunuli za těch 20 let?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Posunuli jsme se velmi, ono je potřeba říct, že těch opatření je celá škála a nyní asi nejviditelnější samozřejmě jsou to opatření, ta technická, ta fyzická v podobě ochranných hrází. Nádherným příkladem je Praha, která vlastně v roce 2002 měla vybudovanou první etapu těch protipovodňových opatření v podobě tedy těch mobilních stěn od Žofína vlastně po Novotného lávku nebo po František a v tom samotném centru. A ty zafungovaly skvěle, ty zabránily neuvěřitelnému množství škod právě v tom historickém centru. A vlastně velice rychle došlo po v roce 2002 vlastně k dobudování zbytku té protipovodňové ochrany. Takže dneska opravdu od Zbraslavi až po Troju je vybudovaná protipovodňová ochrana s výjimkou několika málo lokalit, že to prostě není technicky nebo ekonomicky vůbec možné, postavit jako jsou Lahovičky. Takže ta, ta, ta vznikla a spousta dalších obcí si ty hráze vybudovala, tam kde bylo, Zálezlice třeba mají vybudovanou protipovodňovou ochranu, u Mělníka a podobně. Takže ty technické realizace se podařilo. Tam samozřejmě jsou naopak lokality, kde se nedaří hlavně kvůli vlastnickým vztahům třeba postavit. Ale pak je tady celá vlastně šíře těch technických protipovodňových opatření, které začínají u povodňových plánů právě u té předpovědní služby, u měření, pozorování, vyhodnocování a schopnosti vlastně reagovat, když už ta povodeň přijde. A ono je vidět, to ještě doplním k té povodni 2002, tak jak jste četla ty údaje, tak samozřejmě ono nejde vždycky zabránit těm fyzickým škodám. Ta voda, když se rozlije, tak prostě ty škody napáchá. Na silnicích, silnice zas nedokážeme úplně dostat z dosahu té vody, ale důležité bylo to množství evakuovaných lidí, které tam zaznělo. Protože, když se podíváme na ten rok 1997, tam to bylo přesně naopak. Tam se ohromné množství lidí muselo zachraňovat, když už byli zaplaveni, vlastně v ohrožení života, obklopeni vodou a těch evakuovaných bylo relativně málo. A jedno z těch, z těch změn právě mezi těmi dvěma původními bylo i to, že lidé se na to naučili dobře reagovat ve spolupráci samozřejmě s těmi orgány, které, kteří, které o dotacích rozhodují a podařilo se vlastně snížit množství těch lidí, které, kteří byli v ohrožení života a museli být zachraňováni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pohled na povodně před 20 lety v České republice a to od ředitele pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu Jana Daňhelky. Tam, kde se před 20 lety valila stoletá voda, tak letos hořelo. V Českém Švýcarsku zbývá hasičům aktuálně dohasit asi 80 hektarů, což je méně než desetina té původní plochy. Požár výjimečného rozsahu v Národním parku vyvolal řadu diskuzí na téma jeho příčin. Jaký máte na to pohled, pane Daňhelko.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
My jsme s kolegy se na to právě zkusili podívat a udělali jsme takovou rizikovou analýzu, co, co nám totiž připadá je, že často ty názory se točí okolo vlastně hledání jednotlivých příčin toho požáru, ale ten pohled vlastně na to, jaké přináší riziko, je trošku složitější. A musím hnedka říct, že rizikem se rozumí ty, ty, ty dopady, ty dopady škody, nikoliv, nikoliv nebezpečí toho, že začne hořet. A to riziko samotné má ale 3 takové komponenty a všechny 3 stojí za to, vlastně nějakým způsobem zkoumat a analyzovat, abychom byli do budoucna schopni takovéto požáry nebo takovéto riziko lépe zvládat. A ty 3 komponenty toho rizika jsou na jedné straně nebezpečí mu říkáme, a to je právě to pravděpodobnost, že ten požár vznikne. A druhý je zranitelnost. To znamená vlastně kde jsme exponováni vůči tomu požáru právě třeba některé ty obce, některé ty objekty, které tam byly anebo některé velice vzácné ekosystémy, které v té lokalitě jsou, tak vlastně ten požár nenávratně zničí a způsobí tu škodu společnosti. A třetím komponentem je schopnost reagovat na ten požár nebo ho zvládat. Když se podíváme na to nebezpečí, tak ono je to, samozřejmě se ta diskuze posléze vlastně často scvrkla na pohled změna klimatu a hospodaření v lesích a ponechání vlastně těch uschlých kůrovcem napadených porostů v lokalitě. Ale ono to je ještě komplexnější. Samozřejmě změna klimatu přináší častější výskyt takzvaného požárního počasí. To jsou podmínky, kdy je vlastně dostatečně sucho, teplo jasno na to, aby ten požár mohl snadno vzniknout, protože za povodně 2002 byla ta krajina tak nasycená, že i kdyby někdo škrtl zápalkou, tak prostě ten požár nevznikne, protože ta krajina je natolik vlhká, takže bude častěji nebo už vidíme to, že, že ty podmínky meteorologické příhodné pro vznik a šíření požáru jsou, jsou, jsou určitě častější, to je jedna věc. Ale druhá věc je ta lokalita sama o sobě. Ono ta geologie tam je velice nepříznivá právě z toho pohledu, že ty pískovce velice rychle tu vodu vlastně propouštějí dál. Takže oni mají tendenci velice rychle vysychat a velice vlastně negativně nebo rychle reagovat na ten výskyt požárního počasí to je druhá, druhý faktor. Třetí faktor jsou samozřejmě ty, ty porosty, které tam jsou a nějakým způsobem stav lesa, ať už jde o druhové složení nebo třeba ponechání právě těch uschlých stromů, ale ono ještě vlastně složitější nebo horší je takový to, taková ta hrabanka, takové to, co zůstane vlastně ten materiál při zemi, protože přes něj se ten požár šíří vlastně hlavně v těch počátečních fázích velice, velice intenzivně spíš než přes ty stromy. A poslední je výskyt lidí v té lokalitě, protože čím víc lidí tam vždycky budete mít, tam tím větší je šance, že někdo z nich teda se zachová taky nezodpovědně, že ten požár způsobí. A teďka dostávají k tomu, že jsou prázdniny, že to bylo o víkendu velice pravděpodobně, takže těch lidí tam bylo daleko víc. To jsou všechno faktory, které se kombinují dohromady, ale abychom nezapomněli, tak ještě na té straně schopnosti reagovat, tak tam je zase důležitá podobně, když se podíváte povodně, my potřebujeme ten požár co nejdříve identifikovat a co nejdříve ho najít, protože to nám pak může pomoci vlasti snadněji hasit a ta lokalita samozřejmě zrovna na to hašení je velice nepříznivá z hlediska dostupnosti, z hlediska terénu tak, aby vlastně se dokázalo dobře teda ten požár zastavit, jestliže už vznikne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To se to nakumulovalo, pane Daňhelko, no a máme kapacity zvládat taková rizika nejenom požáru, můžeme to i rozšířit. Dokážeme alespoň třeba snížit riziko požárů, nebo je alespoň teda nezvyšovat ta rizika?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Něco z toho ovlivnit určitě dokážeme, něco z toho ovlivnit nedokážeme. Ta změna klimatu prostě bude pokračovat, i kdybychom teď zastavili veškeré emise oxidu uhličitého, tak vlastně ty podmínky toho teplejšího klimatu tady budou, takže to požární počasí bude, bude stejně časté nebo ještě častější v několika následujících desetiletí. Čili nám nezbývá nic jiného, než právě se zaměřit na ty další faktory. Samozřejmě můžete jít přes velmi restriktivní omezení zákazu vstupu do takovýchto lokalit, což ale není ta věc, která, která by vlastně fungovala a byla podle mého názoru správná a vlastně přínosná vůbec k řešení toho problému. Takže podle mě je možnost se kouknout spíš na to, na tu znalost toho rizika, na schopnost reagovat. Prvním krokem by mohlo být si opravdu vymapovat, kde to riziko hrozí, které jsou nejohroženější lokality a pro ty nejohroženější lokality právě typu Českosaského Švýcarska potom vlastně se zaměřit na to, jednak monitorovat včasnou detekcí toho vzniku toho požáru a to není nic nového. To není, co by ho hasiči nevěděli a dlouhodobě nedělali. A vždycky existovala letecká služba, která vlastně lítala, aby zjistila hlavně v těch exponovaných oblastech a v těch exponovaných časech, aby zjistila, jestli někde vlastně nehoří, ale ta nová technologie nám umožňuje vlastně do budoucna vyvinout možná nové, řekněme, efektivnější metody tady toho sledování. Různé infračervené kamery, které jsou vlastně citlivé na teplo, satelity dneska to rozlišení ještě nemají takové, abychom dokázali zjistit jeden malý ohníček, ale velice se vlastně zlepšují, takže do budoucích let to je určitě další. S drony různé vlastně takový ten internet věcí, různá čidla. To jsou všechno věci, které nám mohou pomoci vlastně přijít na ten požár o něco dřív, než se nám to daří dneska jenom na základě vlastně náhodné identifikace a už stoupajícího kouře, který, který někde vidíme. A pak samozřejmě mít ty zásahy připravené právě třeba v takovýhle komplikovaných oblastech v podobě vybavování toho, jak se to, jak se ten požár může konkrétně šířit a jak optimalizovat ten konkrétní zásah. To je další věc, která může pomoci, protože tak jako při těch povodní vlastně ta realita toho, toho vlastního požáru musí být neuvěřitelně komplikovaná a obnáší spoustu vlastně nutného rozhodování. Takže jakýkoliv plán, který máte dopředu, je dobrý, protože vám pomůže neřešit věci jenom na základě toho, že vy vidíte, že hoří zleva, zprava, ale být trošku připraveni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Předcházet tomu nebo jak říkáte, mít, mít ten plán. Pozorujeme letos vlny horka, veder, jsou stále častější v poslední době, jsou delší, jsou intenzivnější. Budeme si muset zvyknout, nebo už si zvykáme, pane Daňhelko, na takové léto na našem kontinentu?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
No, tak už si zvykáme, ono vlastně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak to?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Jak kdo, ale je vidět, že, že prostě takovéto léto, já si ještě pamatuju, když jsem začal v Českém hydrometeorologickém ústavu pracovat, tak pan Dr. Seifert, který chodil tenkrát dělat ty předpovědi do České televize, takže byl známou osobou a takovým nestorem té předpovědní metrologie a říkal, byl jsem v Chorvatsku na dovolený a pršelo a teď se ptali, kdy přestane, tak jsem říkal, jsem to spočítal, kolik dní už prší a řekl jsem, hele zejtra už přestane, protože jsem měl tu znalost toho, že tady v té Evropě se to počasí prostě každých 5 dní změní, že to nemůže trvat dýl než 5 dní, tak to už neplatí. A viděli jsme to třeba právě v letech 2015-2018 u nás a to samé je dneska vlastně v západní Evropě, že ty vedra trvají déle, než jsme byli zvyklí a nedá se nic jiného dělat, než si zvyknout na nový normál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Když zaprší?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Teď jste mě zachytila nepřipraveného, doufám, že brzy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jan Daňhelka, hydrolog, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu byl dnešním hostem. Děkuji vám za to a přeji krásné dny, na slyšenou.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Krásný den všem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.