Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová – 11. dubna 2019
Hostem byla gerontoložka Iva Holmerová.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. V pořadu ‚Jak to vidí‘ dnes vítám gerontoložku docentku Ivu Holmerovou. Dobrý den.
Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka:
Dobré ráno.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zamyslíme se například nad tím, jaké jsou zásadní problémy následné i dlouhodobé péče, zda a kde kojit na veřejnosti, zda v Česku vládne patriarchát a zda a jak se brexit promítne do britského zdravotnictví, ale třeba také na trhu s léčivy, včetně toho našeho. Dobrý poslech. – Velká Británie měla původně odejít z EU už minulý měsíc, místo toho, ale může zůstat členem až do konce října. Na mimořádném summitu v Bruselu se na tom dohodli lídři členských zemí EU. Jak vy, paní docentko, vnímáte posouvání data brexitu? Teď to vychází na halloween.
Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka:
Já se musím přiznat, že jsem v tomto rozpačitá. Nejsem politolog, abych na to měla nějaký takový zcela objektivní názor. Vnímám to spíš z takového vlastního pocitu jednak člověka, který žije v Evropě, v EU...
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
... a tak trošku – napůl – v Británii.
Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka:
To je ta druhá stránka. A vnímám to, že Británie je velice důležitou součástí Evropy, alespoň podle mého názoru, a vždycky byla. A k tomu, jak jste řekla, že částečně také v Británii: Moje dcera žije v Británii dlouhodobě, mám tam dva malé vnučky, takže se tam opakovaně a velmi často vracím, a ráda se tam vracím. Vnímám to nikoliv z odborného a politologického pohledu. Ale já se obávám, že už i ten je takový velmi vágní, že už většina lidí vlastně neví, co si o tom myslet, nebo jak to bude probíhat, jak se to bude dále vyvíjet, ať hovoříte s kýmkoli. Takový ten pohled normálních lidí, Britů a samozřejmě i Čechů, kteří žijí v Británii, ať mají nebo nemají britské občanství, a podobně, už je takový, řekla bych jedním slovem, docela unavený.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je to téma číslo jedna v debatách?
Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka:
Já si nemyslím, že by to bylo téma číslo jedna. To je zajímavé. Oni jsou opravdu unavení. A jestli pamatujete na jednu redaktorku, mám pocit z BBC, která v rámci jednoho rozhovoru jaksi hodila takový velmi kosý, už unavený pohled stranou... Já bych řekla, že to už je takový pohled, se kterým se velmi často setkáváme třeba my, kteří řekneme: A co brexit? Tak ti Britové velmi často řeknou: Ani o tom nemluv. Nebo: Neříkej slova začínající na B. A podobně. Už si z toho dělají legraci. Takže já bych řekla, že to je taková únava. A ona ta politika v těchto zemích na rozdíl od nás, kteří stále máme ve zvyku se dívat na ty zprávy a komentovat naše politiky a podobně, a je to docela takové živé téma různých debat na různých fórech... Oni důvěřují nějakým způsobem tomu, co zvolili, tedy svým politikům, byť se to více či méně podařilo, a do značné míry spoléhají na to, že ti politici to nějakým způsobem budou řešit, protože k tomu mají mandát. A to je dáno historicky tím dlouhodobým vývojem. Ale řekla bych, že brexit už je trochu výjimka, že už je to opravdu více zajímá, a hlavně více unavuje.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je to tedy spíš otázka pro politiky, politology, co se týče Británie a těch debat? Cítíte, paní docentko, i nějakou... Hodně se hovořilo u nás v souvislosti zejména s prezidentskou volbou o nějaké polarizaci společnosti... Rozděluje brexit třeba rodiny, přátele, ty, co byli pro, od těch, co jsou proti?
Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka:
Já si myslím, že asi ano, a i v těch rodinách jsou ti, co byli pro nebo proti. Ale já samozřejmě nemohu mluvit za celou Británii. Prostě mluvím za rodinu, dejme tomu, své dcery a jejich blízké okolí, přátelé a podobně. Takže já si myslím, že tam byli hlavně ti, kteří si přáli remain, protože oni žijí v Londýně a okolí, a tam víme, že naprostá většina lidí volila to setrvání. Ale myslím si, že i když ty rodiny mají různé názory, tak to není až tak vyhrocené.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V souvislosti s brexitem se nejčastěji hovoří o ekonomických dopadech i na český export. Připomenu, že Velká Británie je naším pátým nejdůležitějším obchodním partnerem a export na britské ostrovy dlouhodobě rostl a byl vyšší než třeba do Ruska a Číny dohromady. Nebezpečný je nejen brexit, ale i takzvaný brexodus, i pro to už média vymyslela slovo, to je odliv pracovních sil. Například jeden konzervativní poslanec Lee upozornil, že občané z ostatních členských zemí EU pracující v Británii jsou klíčoví proto, aby mohly normálně fungovat veřejně služby, zejména státem financované zdravotnictví. Jak tady vidíte ta rizika?
Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka:
Ono vlastně, pokud pamatujeme, tak Velká Británie velice brzy otevřela své trhy, své služby, svá pracovní místa těm nově příchozím zemím EU. Byla mezi prvními a velice radostně se toho využívalo. Velice radostně toho využívali ti, kteří pracují ve veřejném sektoru, a zejména se to týká právě zdravotních a sociálních služeb. To si myslím, že je takový velice významný sektor. A myslím s, že není téměř nikoho u nás, kdo nezná někoho, kdo by nepracoval alespoň po nějakou dobu ve Velké Británii, alespoň to platí pro nás zdravotníky. Ti lidé tam získali velice dobré uplatnění, a to nejen, co se týká toho finančního ohodnocení, ale také dalšího vzdělávání, dalšího růstu, zapojení do kolektivů a podobně. To jsou ta naše pozitiva. Ale samozřejmě z pohledu Velké Británie to byl pochopitelně obrovský přínos, protože přišli do Velké Británie odborníci, kteří byli skvěle podle mého názoru kvalifikováni a kteří jenom tím, že se tam začlenili do těch pracovních týmů, získali nějaké takové soft skills, jak teď tomu říkáme, prostě dovednosti v komunikaci. Bez problémů se zapojili do těch týmů, myslím, a jsou obrovským přínosem. Samozřejmě mnoho z nich se rozhoduje pro to, aby zůstali v té Velké Británii, protože si tam založili rodiny, vybudovali své kariéry, ale je mnoho jiných, kteří budou zvažovat svou situaci a budou se rozhodovat pro návrat. Mají to dáno i tou určitou nejistotou, tou situací, které v současné době, řekla bych, nerozumí téměř nikdo...
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pak je další oblast, co se týče zdravotnictví, a to je farmaceutický průmysl. I toho se dotkne brexit. Každý měsíc míří z členských zemí EU do Británie asi 37 milionů balení léků. V opačném směru je to prý 45 milionů balení... Takže firmy teď budou muset zajistit nové, jiné distribuční kanály, dostatečné lékové zásoby. Británie je také třeba jedním z hlavních trhů pro jednoho českého výrobce.
Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka:
Ano, hovořme o jednom českém, o jednom britském a podobně... Nelze to konkretizovat... Ale já bych řekla, že zatímco ten veřejný sektor a lidé jako takoví a možná i ti politici do značné míry jsou nejistí nebo je to do určité míry chaotické a takové možná nepřipravené a spontánní, tak ty farmaceutické firmy, a to jsou nadnárodní koncerny, ať hovoříme o kterémkoliv z nich, v podstatě, uvažují v jednotlivých alternativách a na ty alternativy se připravují. Já toto znám konkrétně z prezentací nejmenovaného koncernu i v rámci našich setkání s dodavateli léčiv v rámci třeba Alzheimer Europe, kdy pořádáme takové kulaté stoly. A právě lidé s demencí jsou obrovskou skupinou pacientů, kteří potřebují léky, takže Alzheimer Europe jako evropskou zastřešující organizaci velice zajímá potenciální dopad brexitu. Já si myslím, že tady farmaceutické firmy dělají vše možné pro to, aby se připravily na všechny možné alternativy. Ale která z nich to bude, to myslím, že ani oni nevědí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Například už probíhá přeregistrace některých britských výrobců léků do jiných evropských zemí.
Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka:
To jsou ty různé alternativy, se kterými oni prostě počítají. Ať to dopadne jakýmkoli způsobem, tak já myslím, že právě ty farmaceutické firmy a byznys jako takový budou daleko lépe připraveni než občané a veřejný sektor.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ještě by mě zajímal vztah vás, paní docentko, a referenda. Ve Švýcarsku, v zemi referend, se bude poprvé v moderních dějinách země opakovat celostátní lidové hlasování. Spolkový soud, nejvyšší instance v Laussane, totiž anuloval výsledky referenda z roku 2016 s tím, že vláda tehdy občanům neposkytla úplné informace.
Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka:
Kdybych tušila tuto otázku, paní redaktorko, tak jsem lépe nastudovala historii, se musím přiznat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Spíše o jakých otázkách by se mělo podle vás debatovat? Jestli o zásadních strategických, jako je třeba vystoupení z EU, zahraničněpolitická orientace, nebo by to měly být otázky lokálního charakteru...
Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka:
Já si myslím, že to je i o kultuře a politické kultuře té které země a že zrovna to Švýcarsko... Tam je to celkem překvapivé, ale myslím, že je to velice poučné rozhodnutí, protože třeba Švýcarsko je vlastně zemí s velmi dlouhou tradicí, takže by se řeklo, že Švýcaři umí se svými referendy zacházet, v podstatě s tou přímou demokracií, a nějakým způsobem takto rozhodovat. Ale vezměme si, že Velká Británie je vlastně kolébkou nebo jednou z kolébek parlamentní zastupitelské demokracie, a tam se ukázalo, že právě možná to referendum může být jaksi v této tradiční demokracii, ale jiného typu, nebezpečné. Já se musím přiznat, že už před několika lety, kdy David Cameron vystoupil s tím svým programem, že dojedná lepší podmínky a potom je nechá potvrdit referendem, jsem měla takový nepříjemný pocit, a to nejsem zdaleka politolog. A ono se to bohužel potvrdilo, že nebylo šťastné řešení vyhlásit referendum právě o tak závažné záležitosti ve Velké Británii. A víme, že tam svou roli hrály právě i dezinformace. Čili nejen nedostatek informací, ale i dezinformace. Týkalo se to různých politiků, kteří brexit prosazovali a kteří argumentovali tím, že se třeba bude moci věnovat více peněz do národní zdravotní služby... A potom v době různých webových aplikací a sociálních médií a podobně je vždycky velice problematické se uchránit proti dezinformacím. A já si myslím, že i určitý vliv v té Velké Británii byl i ze zahraničí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Svým způsobem zdravotnictví a tato problematika významně přispěly k tomu rozhodování Britů, když to tak vezmeme...
Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka:
Ano. Zase se ukazuje, že sociální služby a zdravotnictví jsou velice důležitými tématy, protože jsou to témata, která se týkají každého z nás, jsou jakoby srozumitelná, byť jak vidíme i na tom příkladu Velké Británie – ne naprosto zcela srozumitelná.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Výbor České gerontologické a geriatrické společnosti zkoumal nedostatky v zajištění zdravotní péče v zařízeních pro seniory. Situaci v lůžkových zařízeních následné a dlouhodobé péče u nás mapovala i nákladová analýza. Zarazil mě hned úvod, ve kterém se píše, cituji: „Na všechna lůžková zdravotnická zařízení, ať jsou řazena do akutní, následné nebo dlouhodobé péče, lze pohlížet také jako na specifické hotely svého druhu, jejichž hosté na sobě nechávají provádět diagnostické, terapeutické, případně ošetřovatelské úkony.“ Tolik citace. A mě by zajímal váš pohled. Je vlastně definováno to zdravotně sociální rozhraní, když hovoříme o péči následné a dlouhodobé?
Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka:
To je, řekla bych, obrovský problém a obrovský komplex otázek, nikoliv jedna otázka, kterou jste nyní položila. Týká se to jednak vyjádření výboru České gerontologické a geriatrické společnosti, kdy jsme se na svém posledním jednání a setkání shodli na tom, že vzniká a rozvíjí se a dále progreduje a tak dále skutečně veliký problém, kterému zatím nebyla věnována adekvátní pozornost ze strany politiků, a je to problém zajištění zdravotní péče v zařízeních sociálních služeb. To je jedna věc. A druhá věc je analýza, o které jste také hovořila, kolegy Petra Fialy z Asociace českých a moravských nemocnic, který je také doktorandem studií dlouhověkosti na Fakultě humanitních studií. A i v rámci tohoto studia učinil určitou analýzu dlouhodobé péče. Zabýval se náklady, zabýval se ekonomickými aspekty poskytování dlouhodobé péče, a to zatím v lůžkové sféře, ale bude se orientovat samozřejmě i na tu sféru ambulantní. A ty výsledky jsou skutečně překvapivé. Ono se to dá říct, jak jste se ptala v závěru té otázky, s určitou nadsázkou, že nemocnice je také ne snad hotelem, ale určitým typem ubytovacího zařízení. To je pravda. Nemocnice musí zajistit veškeré služby, které k tomu patří. Čili počínaje tím vlastním ubytováním, zajištěním lůžka, které mimochodem, jak pan kolega uvádí, ve srovnání s hotelovým normálním lůžkem, kde to může být jakási normální válenda nebo postel, je daleko, daleko řádově dražší.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Antidekubitní a tak dále...
Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka:
Včetně toho příslušenství. Takže často jenom ta cena lůžka odpovídá ceně celého „hotelového pokoje“ v jiném ubytovacím zařízení. A patří sem taky takové banality jako zajištění úklidu, zajištění celodenní stravy apod. Takže pan kolega tyto služby kalkuloval zvlášť (zvlášť kalkuloval ty služby zdravotnické).
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A k čemu dospěl? Co je a co není možné pokrýt z prostředků veřejného pojištění?
Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka:
On dospěl k tomu, že služby následné péče jsou podfinancovány, že je velice problematické následnou péči zajistit za to, jaké jsou v současné době platby zdravotních pojišťoven. My víme, že naše veřejnost je do značné míry nespokojena s kvalitou poskytované následné a dlouhodobé péče, a tím myslím kvalitou péče ve zdravotnictví. Čili dejme tomu stále v těch zařízeních, kterým říkáme léčebny pro dlouhodobě nemocné, i když léčebny pro dlouhodobě nemocné de iure už neexistují, nejsou uvedeny v žádné naší legislativě, v zařízeních následné péče, v nemocnicích následné péče, na ošetřovatelských odděleních apod. To jsou vlastně všechno oddělení následné a dlouhodobé péče v rámci zdravotnictví. A tam bych řekla, že vládne do značné míry nespokojenost, resp. lidé mají daleko větší nároky, než jsou schopna ta zařízení uspokojit. A i objektivní péče má větší nároky.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když hovoříme o té dlouhodobé péči, co si lidé představují? Jaké jsou naše nároky?
Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka:
Vycházím i z představy nebo z nároků na naše zařízení, které se snaží nějakým způsobem ty potřeby reflektovat, a v každém případě lidé mají představu o tom, že budou ubytováni komfortně nebo relativně komfortně, to znamená na jednolůžkových nebo eventuálně dvoulůžkových pokojích, to prostředí bude útulné, bude tam nějaké příslušenství, které bude odpovídat takému nějakému základnímu komfortu, a mluvím o těch občanských službách, jak kolega říká hotelových... Takže bude tam hezky uklizeno, bude tam útulno, bude tam vyhovující lůžko a samozřejmě ty služby budou adekvátní. To je to očekávání těch občanských služeb, bych řekla, té hotelové části. Ale potom samozřejmě je očekávání, a to nejenom očekávání ze strany člověka, protože člověk očekává, že bude adekvátním způsobem léčen, rehabilitován a nějakým způsobem se ten jeho zdravotní stav, pokud možno, zlepší nebo stabilizuje. To je ta medicínská nebo lékařská, ošetřovatelská a rehabilitační součást té péče. Ta je ovšem nesmírně náročná z pohledu toho, že v těchto zařízeních bývají lidé velmi často s omezenou soběstačností. To znamená, nároky na zdravotnický personál anebo ten přímý ošetřující personál jsou třeba ještě daleko větší než v nemocnicích, kde mohou být lidé do jisté míry soběstační. A tady nastává mnoho paradoxů, které je těžké pojmenovat, tak aby to bylo srozumitelné. Ale jenom například uvedu, že v těch zařízeních následné, dlouhodobé péče, která poskytují tenhle ten typ služeb a kde jsou lidé s omezenou soběstačností, nemohou třeba čerpat příspěvek na péči. Ten příspěvek na péči náleží domácnostem, které pečují, náleží sociálním zařízením, sociálním službám, ale nikoliv nemocnicím. To je, například, jeden ze zásadních systémových problémů. Ale celkově jsou ty služby podceněné zejména tím, že do následné péče, dlouhodobé péče přicházejí čím dál tím složitější pacienti, náročnější pacienti. Ty seznamy léků, které potřebují, jsou skutečně velice nákladné... Ty léky jsou velice nákladné... Ta péče je velmi nákladná... Takže ta zařízení skutečně velice zvažují, co si mohou dovolit. On je to takový trochu ekonomický zázrak, že je to systém, který je podfinancovaný, a ta péče je stále nějak poskytována. Ale že ta naše veřejnost s tím není spokojena, to je také fakt. A je to fakt, který by se měl řešit. A měl by se řešit právě nějakým systémovým opatřením a lepším financováním těch služeb.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jaké systémové opatření by přicházelo v úvahu? Tady už několik let, hodně let... I my dvě v tomto pořadu 'Jak to vidí' hovoříme o stárnutí populace, o tom demografickém trendu, který je nezpochybnitelný.
Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka:
Máte pravdu. Vy říkáte, abychom se neopakovaly, a často se vracíme k těmto tématům... Ale jsou to, jak vidíte, témata docela živá. A jsou to, myslím, témata, která jsou důležitá a zajímají spoustu rodin. Jaká ta systémová opatření by měla být? Mělo by se to jaksi správně pojmenovat, definovat a financovat. Vy jste už hovořila o nějakém tom rozhraní, nebo teď se říká pomezí... Podle mého názoru je zapotřebí spíše ty služby integrovat – integrovat zdravotnické a sociální služby. Ale samozřejmě je správně definovat. To znamená vymezit, co je následná péče, která slouží k doléčení, rehabilitaci a návratu, a co je dlouhodobá péče, která by měla být integrovaná, zdravotně sociální péče.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To znamená podstatně lepší komunikace nebo spolupráce resortů práce a sociálních věcí, zdravotnictví, případně dalších?
Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka:
A o tom také mluvíme pokaždé... Řekla bych možná po každé druhé, třetí...
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A v čem je problém?
Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka:
Řekla bych, že je základní problém v tom, že nějakým způsobem se zasekla, zadrhla komunikace mezi těmi resorty. A je to až, řekla bych, neuvěřitelné. Mohlo by to být až tématem antropologické studie, jak málo resort zdravotnictví dokáže, a naopak resort sociálních věcí, komunikovat s tím druhým resortem. V současné době máme ministry z jiných stran – hnutí ANO a ČSSD. Ale ono je to historická záležitost. I v dobách, kdy byli ministři ze stejných stran, nedocházelo k adekvátní komunikaci mezi těmito dvěma resorty. A když se do toho potom přidá ještě další specifický názor zdravotních pojišťoven, které zpravidla tvrdí, že to financovat či navýšit nejde, tak potom vzniká totálně bludný kruh, ze kterého je těžké se nějakým způsobem dostat... Ale když vezmeme, že ta alokace prostředků v našem zdravotnictví je taková, že některá zdravotnická zařízení jsou vysoce zisková, ze svého principu, protože náklady historicky nebo v průběhu času klesají a ceny úhrady jsou stále stejné, což je vlastně případ celého komplementu, laboratoří apod., a že některý segment je takto zásadním způsobem podceněný, tak je to skutečně důvod k zamyšlení a k nějakému řešení.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podle spisovatelky Radky Denemarkové v Česku dominuje patriarchát, a ani kampaň MeToo nezměnila nic na tom, že se zde bagatelizuje sexuální násilí na ženách. Přispívají k tomu podle ní i někteří politici. Paní Denemarková to řekla na lipském knižním veletrhu, kde představila německé vydání svého románu Příspěvek k dějinám radosti. A k jeho napsání ji vedlo mj. i zlehčování utrpení znásilněných žen. Zlehčuje se u nás sexuální násilí na ženách, paní Holmerová?
Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka:
Myslím si, že ano. Myslím si, že o tom stále neradi mluvíme a že otázky ženské, všeobecně ženské otázky, které se týkají zejména žen... Nedává se jim takový důraz jako těm otázkám, které jsou svou povahou maskulinní. A to se netýká jenom problematiky špatného zacházení, znásilnění, násilí a tak dále, ale týká se to vlastně celé společnosti. Týká se to i uplatnění žen ve společnosti. A podobně. Takže myslím si, že ženská otázka nikoliv v tom militantním slova smyslu, ale v tom občanském slova smyslu, ve smyslu rovnosti a vzájemné spolupráce, vzájemného respektování... Tam si myslím, že ještě máme co dohánět.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Facebooková skupina Laktační liga upozornila nedávno na případ matky, která ve frontě na pobočce jedné banky kojila svou dceru a ochranka jí podle jejích slov sdělila, aby přestala exhibovat a odešla dítě krmit jinam. Banka následně uvedla, že ji situace mrzí, matka ale podle ní měla požádat, aby jí pro kojení poskytli adekvátní místo. Otázka a debata, které nejsou nové. Jak vy se k tomu stavíte?
Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka:
Já se k tomu stavím tak, že... Vy jste to už řekla v úvodu. Matka s malým dítětem ve frontě. Ano, samozřejmě. Ale proč nějakým způsobem už tato situace není řešena? Proč banka nepočítá s tím, že tam může přijít také matka s malým dítětem, která prostě asi potřebuje nějakým způsobem do jisté míry zvláštní zacházení? Ono se to netýká jenom jedné z bank, ale také třeba jednoho z letišť, kde mám také takovou čerstvou zkušenost... Například s jedním britským letištěm, kde je zvláštní vchod pro matky s malými dětmi, a z jednoho českého letiště (abych neuváděla konkrétně) ... Tam jsme skutečně i s malým dítětem čekali velmi dlouhou frontu, nebo dokonce se dvěma malými dětmi, a nikdo si toho nějakým způsobem nevšiml, nikdo to neřešil... Prostě se to systémově neřeší. Takže to si myslím, že je jedna záležitost – systémové opatření, k tomu konfliktu nemuselo dojít. Dalším aspektem je ochranka, otázka ochranky. To je taky specifický český fenomén. Je to ten fenomén hlustvisiháků (jestli si pamatujeme tu krásnou roli Lubomíra Lipského) i lidí, kteří se cítí nějakým způsobem tou svou funkcí povzneseni tak, že mohou napomínat a opravovat ostatní lidi. To se děje vlastně stále na všech možných vrátnicích a v různých obchodech, kdy naši čeští hlustvisiháci v obchodech vlastně pouze kontrolují, zatímco na západ od našich hranic vám třeba i pomohou s taškou nebo ji přidrží apod. Zatímco ti naši, podobně jako na východ od našich hranic a tak dál, dál, dál na východ, nás stále napomínají... Takže to byla asi hloupost tamního hlustvisiháka. A potom bych řekla, že to je i otázka přijetí toho fenoménu mateřství, kultury a tak dále vůbec v naší společnosti, kde by to mohlo být lepší.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Iva Holmerová, gerontoložka, dnešní host pořadu 'Jak to vidí'. Bylo mi potěšením. Na slyšenou.
Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka:
Děkuji za pozvání!
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude spisovatel Pavel Kosatík. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka