Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 29. října 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den, je tady další rozhovor v souvislostech. Vítá vás u něj Zita Senková. Mým hostem je ekonomka Ilona Švihlíková, dobrý den, ráda vás vidím.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Věnovat se budeme mimo jiné napjaté situaci na trhu s energiemi či nedostatku nejenom polovodičů, přeji nerušený poslech. Ruský prezident Vladimir Putin nařídil zvednout dodávky zemního plynu do Evropy. Státní podnik Gazprom s nimi má začít až naplní domácí podzemní zásobníky. Některá ruská média už Vladimira Putina oslavují jako zachránce Evropy. Jak to vidíte vy, paní Švihlíková?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
No já myslím, že ta situace je trošku komplikovanější, protože ona se netýká jenom zemního plynu. Kdyby šlo jenom o zemní plyn, to bychom bezesporu a analyzovali velmi podrobně, co dělá nebo nedělá a Gazprom, protože Rusko je samozřejmě významným dodavatelem do Evropy. A obecně vzato z toho, řekněme, globálního hlediska má největší rezervy zemního plynu na světě. Jenže my vidíme, že ty obrovské cenové nárůsty se netýkají jenom zemního plynu. Takže ten problém je, je podstatně širší. Já jsem se včera dívala na takovou základní tabulku všech možných primárních komodit a ročního růstu. Já tady nechci zavalovat čísly, ale jenom prostě pro ilustraci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Můžete.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Trošku můžu, tak ropa je na tom ještě dobře, ta meziročně její cena ropy Brent, zůstal jenom o 60 % zdůrazňuji slovo jenom. A zemní plyn evropský standard 310 %, lithium také 310 %. Měď jenom 27. To patří vlastně jako k mírným nárůstům meziročním. Uhlí 177, cín 75, molybden 92 %, kobalt 78, hořčík 172 % a karbonát sodný 167 %. Což mimo jiné vysvětluje, proč tak zdražujeme jídlo například. To znamená, my vidíme skutečně rekordní, obrovské bezprecedentní nárůsty v celé škále nejenom těch paliv, kdy samozřejmě hodně hovoříme o zemním plynu, což je dáno samozřejmě i závislostí Evropy jako takové na dovozu. Ale vidíme to u celé škále těch primárních komodit, včetně kovů, které jsou zásadní pro výrobu téměř čehokoliv. Včetně řekněme nějakých úvah o zazelenění ekonomiky. To znamená, je očividné, že tady máme nějaké jako širší faktory, než jenom rozhodnutí toho či onoho prezidenta. Máme tady nějaké popandemické vlivy. To znamená rychlé oživení například v Číně, problémy s dodávkami. Velkým problémem na tom komoditním trhu zůstává to, že vždycky ta cena padá, což v pandemii samozřejmě tomu tak bylo, protože poptávka najednou buď zmizela nebo byla velmi slabá. Tak se okamžitě škrtají investice. A potom jakmile ta poptávka oživuje, tak zkrátka naráží na velmi omezenou nabídku. A to je něco, co teďko samozřejmě vidíme. Ale já bych zmínila ještě jeden faktor, který si myslím, že je zásadní. A to je samozřejmě ta snaha změnit evropskou ekonomiku. Vidíme to trošku i v případě Spojených států, řekněme, posílit obnovitelné zdroje, omezit fosilní paliva. A zároveň změnit způsoby výroby. No, a když tohle to jakoby spojíte dohromady a hlavně půjdete rychle. To znamená snažíte se o velmi rychlou změnu. Tak to vlastně vyústí v to, že tak nějak sami sobě tu cenu zvyšujete, protože prostě narážíte na omezená ložiska. Typický příklad elektromobil. Vy na tom potřebujete poměrně jako hodně mědi. Těch měděných dolů není neomezené množství. Taky to zrovna jako není zrovna žádná ekologická těžba. To se říct nedá. No, ale jako hlavně my těžíme v Chile a v Peru, když třeba si člověk řekne, ale my abychom taky jako chtěli mít nějakou třeba zelenější ekonomiku. Nám se to taky nelíbí, že bychom měli pořád rozšiřovat měděné doly. Tak v tu chvíli samozřejmě ta zvýšená poptávka poměrně vede k tomu, že ta cena prudce vystřelí vzhůru, a to se týká celé řady těch dalších komodit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ono všechno se vším souvisí, což tady vidíme názorný příklad. Když jste se zmínila, paní Švihlíková, o té evropské zelené politice. Mimochodem tak jak země jako ať už je to Rusko, Alžírsko nebo další země, které jsou závislé na prodeji plynu a ropy, vnímají v podstatě tento kurz Evropy?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Já si myslím, že ten jejich pohled je dán spíše globálně. Protože, když se podíváme na třeba ty ruské projekty. Tak my se sice díváme hodně na Nord Stream 2, jakoby to byla taková jako hlavní vlajková loď. Ale často se zapomíná na to, že vlastně Rusko v těch posledních letech mnohem více rozvíjelo jak těžbu tak zpracování na východě své rozsáhlé země. To znamená, máme tam sílu Sibiře, což je vlastně zásobování plynem jak východu, východní Sibiře tak i toho čínského trhu. To je obrovský projekt, který ještě není plně realizován, ale v příštím roce by měl a bude bezesporu znamenat větší příkon na ty východní trhy. Máme tady projekty Yamal 1, Yamal 2, což je vlastně zkapalňování zemního plynu a Sachalin 1, Sachalin 2. To znamená, my sice jakoby se díváme na ten Nord stream, ale přece jenom jako dominance toho ruského rozvoje dneska spíš na východě. To znamená k obsluze Číny, řekněme, ostatních asijských trhů. To je potřeba vnímat. Druhá věc je, že nejen Rusko ale i Katar a hlavně Austrálie v posledních letech velmi silně rozvíjejí to zkapalňování zemního plynu, což má samozřejmě velkou výhodu, protože vlastně můžete obsluhovat flexibilně různé trhy. Jo prostě plynovod máte trubka z místa A do místa B. S tím se nehne, kdyžto ten LNG, ten zkapalněný zemní plyn vlastně umožňuje nějaký, řekněme, quasi globální obchod. Problém samozřejmě je, že ta investice je obrovská. To znamená, musíte mít závody na zkapalňování. Musíte mít terminály, které zase umožní ten plyn zpátky dostat do toho skupenství právě těch, řekněme, místních plynovodů. A samozřejmě musíte mít i speciální tankery. To všechno je obrovská investice. No a my dneska vidíme, že vlastně většina těch zemí, které dneska jsou významné právě v téhle komoditě, což je hlavně Katar a hlavně Austrálie. Tak dominantně obsluhují ty asijské trhy. Protože tam prostě ty ceny jsou ještě pořád i přitom obrovském nárůstu v Evropě, tak celkově můžeme říct, že ty ceny na těch asijských trzích jsou vyšší. To znamená, spíše ty jejich dodávky budou směřovat do zemí, které nemají moc na výběr, Japonsko, Jižní Korea.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Automobilový průmysl bojuje nejenom s nedostatkem čipů, což už víme. Ostatně také víme, že kvůli nedostatku čipů Škoda Auto na dva týdny utlumila výrobu. Nicméně na obzoru je ještě možná mnohem větší problém, a to je nedostatek hliníku. A tady nejde jenom o samotný hliník, ale o nedostatek hořčíku, který je zapotřebí k výrobě upraveného hliníku používaného k výrobě aut. Tato surovina by asi měla chybět už od ledna a jsou zatím hlavně globální trhy?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
My si musíme uvědomit že vlastně, i když se mluví hodně o té energetice, tak pokaždé, když něco vyrábíme, tak prostě potřebujeme nějaký soubor těch primárních komodit. A na rovinu si říct, že Evropa je prostě v tomhle ohledu velmi slabá. To znamená, dováží skoro všechno. A zároveň, že platí, že prostě ty zásoby jsou velmi nerovnoměrně rozloženy. Už jsem uvedla, tak třeba ta měď to je typicky prostě Chile a Peru, to jsou největší ložiska. Když se podíváme na bauxit, tak samozřejmě najdeme Čínu a najdeme Austrálii. Ale hlavně ta výroba samozřejmě hliníku je v Číně. Ta výroba je navíc dost špinavá. Ale jako je potřeba si uvědomit, že bez hliníku skutečně jako toho moc nevyrobíme. Minimálně jako když se podíváme na, na ty současné stovky, co vidíme kolem sebe včetně těch aut samozřejmě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Hliník se odstěhoval ne do Humpolce ale do Číny?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
To by nebylo špatné, kdyby byl hliník v Humpolci, bylo by to docela příjemné, ale jako většina hliníkáren je skutečně v Číně, takže trošku dál než v tom Humpolci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ten podíl je 87 %.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co se týče hořčíku a Čína pokrývá 95 % /souzvuk zvuků/.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Naprosto, naprosto dominantní. To znamená, tady si zase musíme uvědomit, že skutečně některé země si počínaly, asi hlavně ta Čína velmi rozumně, když vlastně v těch minulých dekádách nejenom si koncentrovali zajištění těch dodávek. To znamená, když už něco nemám, tak to vlastním. To znamená třeba řekněme čínský, čínské podíly v různých dolech v oblasti, řekněme, střední Afriky. A samozřejmě významná investiční pozice Číny v tomto ohledu, ale zároveň si vlastně zajistili celý ten řetězec. To znamená od získání té suroviny až po její zpracování. A tady vlastně znovu jakoby, jako u těch roušek je to trošku podobný případ. Akorát se hůř napravuje. Přece jen jako na výrobu roušek se přeorientovat relativně rychle. Ale jakože byste znovu jako začali stavět hliníkárny a zpracování, to nemluvím o těch čipech samozřejmě. To je věc, která dlouho trvá. To znamená, je to vlastně další taková facka, facka Evropy, která najednou zjišťuje, na čem všem je závislá, co všechno prostě nemá pod kontrolou a zároveň za ty minulé dekády si jako zvykla na to, že je to automaticky k dispozici, ještě ke všemu just in time a ještě ke všemu za dobrou cenu a najednou prostě zjišťuje, že z toho řetězce jako neovládá téměř nic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Říkáte, že Čína se zachovala nebo chová rozumně, jak se tedy chová Evropa nebo měla zachovat, jaké měla možnosti?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Já myslím, že když jakoby se odhodláte k nějaké velké změně, řekněme třeba, že Green Deal je vlastně restrukturalizace ekonomiky. Tak je potřeba vždycky domyslet celý ten řetězec jo. To znamená jako není možné na jedné straně chtít přechod třeba na elektromobilitu a nestarat se o to, kde prostě vezmu ty základní komponenty, kdo je má pod kontrolou a za jaké ceny. Prostě jakým způsobem ta cena se ustanovuje jo. To je typicky třeba ta měď, ale samozřejmě i ten kobalt a lithium, což jsou komodity, já jsem to tady četla. Lithium 310 % během jednoho roku. Jo, ve chvíli, když prostě tu kontrolu nad tím nemám, tak samozřejmě potom jako musím a pasivně akceptovat, akceptovat cenu. Notabene, když vlastně to urychlené odmítání fosilních paliv až taková jako démonizace, jakože fosilní paliva jsou jako fuj a já je odstraním ze života. Skutečně vede k tomu, že ten trh s energiemi se stává neskutečně nestabilní. Pak to odnáší samozřejmě spotřebitelé, ale i řada firem. Ale hlavně tam působí i jako ten řetězový efekt jo. Si málokdo uvědomuje, že ty komodity jsou trošku propojené. Zemní plyn, ropa, uhlí, to znamená částečně je tam nějaká míra substituce. Takže ta vyšší cena na tom trhu třeba ropy se potom přenáší i na ten trh uhlí, které by jako dneska mělo být fuj, fuj. Ale ono má prostě rekordní, rekordní nárůsty cen. Hlavně si neuvědomíme ty další dopady. To znamená typicky jestliže vám zdražuje, prostě energie, tak nám zdražují hnojiva. Obrovským způsobem, a když vám zdražuje výrobu hnojiv, tak zdražuje výroba potravin. A jestliže prostě vám zdražuje zemní plyn, tak vám rekordně zdražuje /nesrozumitelné/. Asi se o tom už tady i hovořilo na nutná komponenta pro, pro dieselové motory. A tím se vám obrovským způsobem zdražuje doprava nebo dokonce vůbec nemůže být realizována. To znamená tyhle ty souvislosti, jako je potřeba si trošku jako více uvědomovat a ta představa, že se vrátíme někam 20 let zpátky, kdy skutečně šlo provozovat ty dodávky just in time. A ty primární komodity byly po většinu doby relativně levné s nějakými výkyvy. Tak teď jsme jako v úplně jiné fázi cyklu. A to samozřejmě vyžaduje i nějakou jako úplně jinou hospodářskou reakci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje ekonomka Ilona Švihlíková. Jak tedy, paní Švihlíková, snížit závislost na dovozu energií a vůbec komodit?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tak my teďko čelíme tomu a nejenom my, vlastně je to problém všech evropských zemí, že prudce rostou energetické náklady pro domácnosti a firmy. A to způsobem, který je sociálně naprosto neakceptovatelný. To znamená nejenom ta, řekněme, naše odcházející vláda, ale i jiné se snaží najít nějaké řešení, vidíme eminentní. To znamená okamžité, což sice neřeší ten problém, ale řeší vám to tu sociální velmi těžkou situaci. Obecně můžeme říct, že se nabízí buď krátkodobé zrušení DPH. Což je třeba cesta, kterou navrhuje ta odcházející Babišova vláda. Anebo pomocí různých sociálních dávek. Je potom ale těžké se zaměřit nebo přímo zacílit na ty domácnosti, které to nejvíce poškozuje. Nicméně z dlouhodobého hlediska já si myslím, že je zásadní si prostě přiznat jako realitu jo. To znamená, že obnovitelné zdroje ze své podstaty jsou vrcholně nestabilní, že sázet na ně a odmítat fosilní paliva i v krátkodobém horizontu, je velmi nemoudré. A v kombinaci s důrazem na spotový trh, to prostě přenáší do té ekonomiky ceny, které budou pro tu evropskou ekonomiku, která je závislá na dovozu primárních komodit. Protože my tady nemáme skoro vůbec nic. Uhlí odmítáme, že jo, to nechceme /nesrozumitelné/ nechce. Tak prostě si přinášíte tu stabilitu, tu nestabilitu vlastně do té, do té ekonomiky sami. Což je na tom to nejhorší, že jako to není úplně kombinace těch vnějších vlivů, ale právě kombinace velmi špatných, špatně načasovaný domácích, domácích rozhodnutí. To znamená, já si myslím, že je jednoznačně potřeba přiznat, že pokud chceme víc obnovitelných zdrojů, tak je potřeba mít prostě ty zdroje, které jsou ze své podstaty stabilní, což je buď zemní plyn anebo jádro. Já tam žádnou jinou variantu nevidím. A u toho zemního plynu potom je možné se bavit o nějakém mixu. To znamená, může to být zkapalněný zemní plyn z Kataru. Austrálie je trošku daleko, že? Ale pokud je potřeba počítat s tím, že prostě ten /nesrozumitelné/ ze své podstaty je dražší, než plyn dodávaný prostě klasickou cestou, to znamená normálním plynovodem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Už jste naznačila a uvedla jste i o několik čísel, jak se vyvíjí vlastně ceny těch komodit. U zemního plynu se to od začátku roku zvýšilo o zhruba 365 %. Zásoby v Evropě jsou přitom na rekordně nízké úrovni. Mohla se Evropa vůbec nějak, řekněme, předzásobit?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Myslím, že by to bylo bývalo, bylo moudré. Ale je pravda, že ty nízké zásobníky jako netrápí jenom Evropu, třeba Rusko taky nemělo naplněné ty zásobníky, ale to je v jiné pozici, protože toto zemní plyn má. To znamená, může to vyřešit poměrně, poměrně lehce. Obecně platí, že když ta situace na trhu je napjatá. To znamená, že je tam vysoká volatilita. Tak je vždycky dobré mít ty zásobníky naplněné maximálně, protože to vám dodává nějakou stabilizační funkci. A jakmile ty zásobníky jsou naplněné málo, tak to jakož otevřete dveře a řeknete spekulantům, pojďte dovnitř. Doslova, doslova je tím zvete. No a myslím si, že i zamyšlení ne jenom nad zásobníky, ale obecně prostě nad tím, jestli třeba evropské firmy vlastně mají podíl a v nějakých klíčových ložiscích anebo jestli některé komunity neměly být součástí státních rezerv, protože tahle ta debata je jako naprosto nutná. Upřímně řečeno je 5 minut po 12, spíš ohledně téhle debaty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem premiér Babiš požadoval před několika dny na summitu v Bruselu regulaci trhu s emisními povolenkami. To by třeba pomohlo? Co vůbec už jste něco i naznačila, zlepší situaci na tom evropském energetickém trhu?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Ano, emisní povolenky bezesporu jsou jednou ze součástí problémů. Já si myslím, že špatná byla ta úvaha na ten sportovní trh. Jo, protože tohle jako spousta lidí vnímala, jakože prostě ty dlouhodobé kontrakty dávají nějakou větší vyjednávací páku Ruské federaci. A dneska se ukazuje, že to bylo přesně obráceně. To znamená, že ty dlouhodobé ty s ní kontrakty by byly bývaly byly dobré a dneska ten vlastně ten sportovní trh je, je extrémně, extrémně nevýhodný. Já jsem se dokonce dívala na propočty, že vlastně ta cena zemního plynu, kdybychom to porovnali s ropou, tak by to bylo, jako kdyby ropa Brent stála 205 dolarů za barel. Jo, ona stojí 85 a myslím, že nám to docela stačí. A ta cena zemního plynu vyletěla vyletěla tímhle tím způsobem. Já si myslím, že je skutečně potřeba se zamyslet jako nad realitou nějakého přechodů, včetně času. To znamená, vždycky když děláte velké změny, potřebujete si je rozložit v čase. A prostě přiznat jako nevyhnutelně, že jestliže 80 % globálního mixu energetického, je tvořeno fosilními palivy. Tak asi jako je úplně, jako je vyškrtnout, hlavně jako snažit se to udělat rychle, je naprosto kontraproduktivní politika.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Takže revize zelené politiky evropské.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
V reálu a říci si jasně, prostě obnovitelné zdroje jsou ze své podstaty vrcholně nestabilní a potřebují mít stabilizátor. A v úvahu připadají pouze dva. Pokud škrtnu uhlí, dobře tak potom mám jenom zemní plyn anebo jádro, jako nic dalšího tady není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Lze očekávat, že ty aktuální problémy se potáhnou i příští rok?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
No, bohužel ano, já tam nevidím úplně, že by se tohle to rychle zlepšilo. Protože víte, kdyby se jednalo jenom o ty zásobníky, řekněme, o nějaké popandemického oživení. Tak samozřejmě by to mohla, mohlo jít rychleji. Ale ve chvíli, kdy já tam mám nějaký strukturální jev, viz Green Deal anebo i americký investiční program, který byl včera schválen, který je velmi, velmi významný. Není úplně jako ten evropský, je to trošku širší. A je tam významný sociální aspekt, ale taky je tam tahle dimenze je. Tak to vám samozřejmě tlačí na nějaký dlouhodobější cen, růst cen těch primárních komodit, obzvláště pokud tehdy, pokud je nemáte zajištěné, pokud se nenalézají na našem území, vy se musí spoléhat na jejich dodávky a nad těmi dodávkami vlastně nemáte žádnou kontrolu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dá se mimochodem předvídat, když se vrátíme do České republiky, krach těch menších dodavatelů, co se týče víme, že nového dodavatele energií si musí hledat teď zhruba 900 000 zákazníků skupiny Bohemia Energy, která skončila, podobný osud stihl i další firmy. Týká se to /souzvuk zvuků/.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tady jako mělo jednat ERU /souzvuk zvuků/ mělo i ten náš prostě i u nás prostě měla být reakce z tohohle hlediska poněkud jako odpovědnější a ne prostě říci, jako těm téměř milion domácnostem, prostě máte smůlu a budete teďko platit jako 5× více, to je prostě sociálně neúnosný. Není to jenom náš problém, pravda opakuju. Vidíme to i v jiných zemích, ale prostě se jako nemůžeme tady tvářit, že před zimní sezónou, řekněme, těm lidem tak budete místo 4000 na zálohách platí 20, a kde na to vezmete, je váš problém jo to prostě. Já tady prostě vidím obrovskou nepromyšlenost těchhle těch věcí a ta neochota vlastně brát to jako sociální problém, mě musím říct naprosto děsí, protože to se netýká jenom těch domácností to taky. To je prostě tikající bomba a spousta firem vám začíná prostě zavírat. To znamená právě třeba hnojiva nebo prostě další produkce nejsou schopné utáhnout ty vysoké ceny energií. Například toho zemního plynu a to zase může mít obrovské dopady nejenom na zaměstnanost, ale prostě vůbec na tom, co se v té Evropě bude vyrábět. Jako jestli jako chceme, aby se prostě všechno ta výroba, která ještě tady zbyla, jako se přesunula už úplně mimo. Je to pro mě, pro mě je děsivé to sledovat. Jo ta míra té nedomyšlenosti je obrovská. Ta představa, že já můžu z ekonomiky, která se fosilně vyvíjela, prostě přes 100 let, takhle lusknout a najednou prostě přejít jako na sluníčku a vítr, které prostě jako nefouká, nesvítí, tak jako potom budeme dělat, co je, je to úplně absurdní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Obává se ekonomka Ilona Švihlíková. Novou vládu sice ještě nemáme, nicméně až bude, co v ekonomické oblasti zdědí, paní Švihlíková, od dosluhujícího kabinetu, od menšinové koalice hnutí ANO a sociální demokracie.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Vlastně ta nová vláda, i když ještě nevíme přesné složení. My jsme jako z hlediska ministrů a nemáme programové prohlášení, tak samozřejmě víme, v jakém koridoru se bude pohybovat. To znamená, bude se pohybovat u ekonomiky, která je zatížená nákladovou inflací, dominantě importovanou jako ostatní evropské země. To znamená problémy, jak už jsme teďko naznačili s vysokými cenami primárních komodit, hlavně energii, což je, řekněme, nejvíc vidět a nejvíce to trápí firmy a domácnosti. Další kontext ne příznivý, jsou zvyšující se sazby České národní banky. To znamená monetární restrikce, docela pobavilo v té předvolební kampani. Jak to ty strany, které nyní budou vládnout jako vítaly jo. Já jsem zvědavá, že to budou vítat, až budou vládnout, to chce skutečně vidět, jak se jim bude hezky vládnout za situace jako rostoucích úrokových sazeb. Spolu s ním objem hypoték, který je na trhu. To jako jsem zvědavá, jestli taky tomu tak budou tak tleskat. Další věc je samozřejmě, o čem už někoho hovořili dominantně v té kampani. Otázka stavu veřejných financí, která není úplně, úplně povzbudivá. Kde prostě je nějaký dlouhodobý jako strukturální, strukturální problém. Tady sami sobě vlastně už si trošku uzavřeli dveře, když říkají, že nebudou zvyšovat daně, což automaticky by znamenalo, že půjdou na stranu, na stranu výdajů. Já teda chci vidět, jak budou škrtat 250 miliard to jako. Ani to moc vidět nechci, ale jako indikovali to, uvidíme s čím přijdou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Promiňte, na konsolidaci těch veřejných financí?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Já zatím neznám, protože nemáme /souzvuk zvuků/, nicméně je potřeba si uvědomit, že třeba, když se podíváme na koalici Spolu, tak tam prostě ty návrhy byly nerealistické jo. Tam to propouštění 13 % úředníků, jsme v jednotkách miliard. Takže i kdyby propustili všechny úředníky, tak jako stejně ta částka bude naprosto nedostačující. Myslím, že zapomínají na to, že vlastně jedním z těch hlavních cílů je uchovat ekonomický růst nebo alespoň ho moc neponičit. A zapomínají vlastně na to, že ve chvíli, kdy ta ekonomika začne prudčeji klesat, k čemuž má všechny předpoklady bohužel. Tak rozhodně jako na těch daních víc nevyberou a vlastně spíš ten deficit ještě prohloubí, než aby se začal, začal zmenšovat. A pak je to ten globální kontext. To znamená témata, která já se obávám, že jako za nás bude řešit někdo jiný jako obvykle. Což je právě ten, ta zelená tranzice. To znamená to, jakým způsobem ani ne možná, jestli jí dělat, ale spíš jak jí dělat. Já si prostě myslím, že je potřeba to dělat podstatně promyšleněji a hlavně v delším časovém horizontu. A potom druhá otázka, to je vůbec jako podoba globalizace. To, co prostě vidíme a ty problémy v těch řetězcích, nejenom v těch čipech, ale jsme si nastínili, dali hliník, hořčík všechno možné. Papír není, že jo asi. Nic, nic není. Tak ta otázka, jakým způsobem, jestli vůbec bude Evropská unie se schopná tomu postavit. A jestli skutečně prostě bude chtít dál uvažovat jako před 40 lety, že bude prostě závislá na těch trzích a vlastně ztrácet svojí produkční kapacitu ve prospěch jiných zemí. Já bych zmínila, že ta poslední čísla ještě před pandemií vlastně ukazovala, že Čína je zodpovědná si tak za jednu třetinu průmyslové výroby světa 1/3. Teď to bude možná ještě víc poté, poté pandemii, ale že významnou roli hrají i země /nesrozumitelné/, o kterých se u nás skoro nemluví. To znamená Indonésie, Malajsie, že to jako nejsou země jenom spjaté s nějakým palmovým olejem, že je tam, i ta průmyslová základna začíná být poměrně významná. Podobně jako Vietnam, to znamená tady se asi něco děje v té světové dělbě práce. Já si nejsem jistá, jako jestli vůbec nejenom na české úrovni, ale i na té evropské jestli vůbec tohle to jako vnímáno jako docela jako dost závažný problém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co může Evropa udělat pro svou větší akceschopnost, protože tady je evidentní dominance Číny.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tady nejde ani tak, jako akceschopnost také, ale já si myslím, že ten hlavní problém je, že se prostě ty věci jako nedomýšlí jo, že se prostě udělá jako a akce hurá jo. Uděláme to a to, když si prostě uvědomíte tu elektromobilitu, tak ta představa, že jako z nějakého ošklivého světa spalovacích motorů, přijdeme do nového čistého světa, je úplně mylná. Protože pořád potřebujete něco vyrobit. Pořád potřebujete hliník. Je doba hliníku jedna z nejšpinavější vůbec. Jako čím, čím ovlivníte klima, když to budete vyrábět v Číně. Jako tak jako tam to bude čistší výroba nebo jo. To nedává smysl. Stejně pořád potřebujete vytěžit měď, i to lithium i ten kobalt. Jo pořád se prostě potýkáte s tím, že narážíte na nějaké přírodní limity, a ano bude tam nějaké znečišťování. Pokud si nemyslíme, že nám to jako připluje ze vzduchu a luskneme a ono to odněkud přijde samo. To znamená ta představa, že se z nějakého ošklivého světa špinavého dostáváme do nějakého extra čistého, je, je úplně mimo. A hlavně to, co mě jako vadí, že se tyhle věci prostě nedomýšlí ve svých souvislostech a že vlastně se neuvažuje v těch řetězcích jo. Já vždycky říkám, prostě ta chytrá politika, ať už jednotlivce nebo státu je, že prostě má pod kontrolou ten řetězec, že čapne tu přidanou hodnotu a jakmile závisí na někom jiném, no tak prostě sám sebe staví do velmi zranitelné pozice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Bude nutné to všechno domyslet. Dnes názory ekonomky Ilony Švihlíkové. Děkuji vám za ně, mějte se hezky.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Děkuji za pozvání, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na slyšenou se těší Zita Senková opět v pondělí. Nyní si ale nenechte ujít další vysílání Českého rozhlasu Dvojky příjemný den.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.