Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 28. února

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hezký den a hezký poslech přeje Miroslav Dittrich. Hostem dnešního pořadu Jak to vidí je ekonomka, docentka Ilona Švihlíková, dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Dobrý den.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Paní docentko, vy jste se včera zúčastnila konference k daňové problematice v Poslanecké sněmovně. Tak to by určitě naše posluchače zajímalo, k čemu jste včera došli?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak ta konference byla zaměřená jednak podívat se na to, jak u nás vypadá ta daňová soustava, což nebyl úplně pěkný pohled, ale hlavně navrhnout nějaká řešení, co by se s tím dalo dělat. Mě trošku mrzelo, že tam vystoupila skutečně řada výborných ekonomů, což teda teďko nemyslím přímo to svoje vystoupení, ale celkově, to bylo dost dlouhé, vlastně ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Bezesporu.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
... celodenní a že ten zájem jaksi ze strany našich poslanců byl velmi, velmi nízký. Přesto, že to jsou témata, kterými se oni samozřejmě zabývat budou. No, hovořilo se hlavně o tom, jakým způsobem je u nás formována ta daňová struktura, která je hodně zatížená na ty nepřímé daně, hlavně na DPH, co se s tím dá dělat, jak se dá bojovat proti daňovým únikům. Takže tam zazněla celá řada velmi praktických informací a byli bychom velice rádi, kdyby to nezůstalo právě jenom u té konference a začalo se trošku přelínat i do té úrovně řekněme politické aplikace.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hm, a vyplývá z toho, že snad by se měly změnit některé daňové sazby, nebo?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ono to není jenom o sazbách. Samozřejmě. To je takové oblíbené, že vždycky, když se hovoří o daních, tak se začne ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
... šachovat různě sazbami, co je potřeba snížit, zvýšit. Určitě by se našel příklad. Ta naše snížená sazba DPH je tak snížená, že patří k nejvyšším v Evropě. Ona ještě v roce 2007 byla 5 %, to je to, co máme a potraviny například, a dneska je 15. Což skutečně v rámci teda Evropské unie patří k těm absolutně nejvyšším, pak se nemůžeme samozřejmě divit, že naši lidé chodí nakupovat potraviny a další do zahraničí, a to do zemí, které mají podstatně teda vyšší životní úroveň než u nás. Ale celkově tam byla i navrhována opatření a jak se zapojit do toho mezinárodního boje proti daňovým rájům, proti našim domácím únikům a problémům. Takže tam to byla taková právě byla velmi pěkně komplexní ta konference, skutečně ta témata pojednávala tak nějak, jak by to, jak by to přesně mělo být, ale ten politický nezájem byl opravdu vypovídající.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Paní Švihlíková, v České republice je teď vlastně historicky nejvyšší počet nezaměstnaných, 630 tisíc zhruba. Je takový počet lidí bez práce skutečně nevyhnutelný? Například způsobený tím, že probíhala, nebo probíhá hospodářská deprese? Anebo by mohla být ta čísla jiná, menší?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Samozřejmě, že by mohla být jiná. Tohle není žádná přírodní zákonitost, nebo danost. Ono, ona ta čísla jsou jakoby ještě víc varující v tom, že nejde jenom o těch 630 tisíc lidí, kteří jsou oficiálně evidováni, oni jsou různé metodiky na to, jak to počítat ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
... takže jakoby ta, ta čísla se někdy mohou lišit a pak z toho mohou být třeba posluchači zmateni, ale skutečně tedy Úřady práce evidují tento obrovský počet. Ale ten druhý problém, který ukazuje tu slabost té české ekonomiky je, že proti těmhle, téhle té poptávce obrovské stojí oficiálně jenom 36 tisíc volných míst. To znamená, my jsme v úplně jiných řádech, prostě řádově volná místa jsou úplně někde jinde, což nám ukazuje, že ta česká ekonomika prostě dlouhodobě stojíme. My jsme se vlastně do dneška nedostali na úroveň roku 2008 a řada velice klíčových sektorů, typicky stavebnictví, které prostě potřebuje velké množství pracovních sil, tak to se nám prostě nějakých 6 let propadá. Tak potom se nemůžeme samozřejmě divit, že ta situace té nezaměstnanosti je takovýmto způsobem špatná. Samozřejmě můžeme uvést příklady zemí, které jsou na tom ještě podstatně hůř, jako je Španělsko nebo Řecko, kde ta nezaměstnanost je okolo 28 %, což je něco, kdy ta společnost se úplně začíná hroutit, což koneckonců na tom Řecku vidíme velmi dobře. Ale i, i tak si myslím, že je možno dělat spoustu věcí na to, aby ta nezaměstnanost u nás byla podstatně nižší. Notabene my máme podstatně lepší strukturu ekonomiky, než právě třeba tyhle země toho, toho jižního křídla. Ta, ten, ta základní otázka samozřejmě je, jak tu ekonomiku oživit, protože v ekonomice, která dlouhodobě stagnuje, se prostě nebudou vytvářet nová pracovní místa. Přece nikdo jako nemůže realisticky čekat. Tak to je první věc, která je ovšem poměrně dost těžká, protože když máte zároveň vysokou nezaměstnanost, tak se vám prostě nebudou dobře vyvíjet mzdy a když se nevyvíjejí dobře mzdy, tak máte slabou kupní sílu, od toho se odvíjí investice. On je to takový začarovaný kruh. Takže tady bude skutečně hodně záležet na nové vládě, jestli bude schopna přijít s nějakou hospodářskou vizí, s nějakou představou, co dělat a hlavně, jak to udělat poměrně rychle, protože ona ta nezaměstnanost samozřejmě reaguje s nějakým zpožděním. Že když se vám ekonomika oživí, tak ta nezaměstnanost, prostě chvilku to trvá, než to jaksi naskočí. No a potom tady je zahraniční inspirace. Koneckonců Německo máme vedle. Třeba systémy kurzarbeit, to znamená jakoby zkrácení úvazků, kdy ti lidé nevypadnou z toho pracovního trhu, pracují méně, ale prostě je tam pořád ten základ, ze kterého mohu žít, to je velmi důležité. Vlastně jakoby se neodhodí, ale zůstávají napojeni do toho pracovního procesu a taky potom ta země neztrácí ten potenciál těch lidí, jo ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
A proč jsme my k nějakému podobnému kroku nepřistoupili? Mně připadá, jako kdyby u nás jsme neměli dost fantazie vytvořit nějaké takové, takové řešení, jakobychom to viděli pouze černobíle, ekonomika neroste, tedy lidé opouštějí práci, kdežto v Německu to řešili právě tímto způsobem. To znamená tolik lidí se obrazně řečeno nedostalo na ulici. Proč my jsme k tomu třeba nepřistoupili, si myslíte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To je myslím, že otázka spíš na ty, kteří byli v těch posledních letech u vlády. Já si myslím, že oni prostě té problematice nezaměstnanosti nepřikládali moc velkou váhu, pro ně jako hlavní bylo teda to nějaký snižování schodku. A všechny ty ostatní hospodářské priority a indikátory to šlo dost do značné míry stranou a teď teda jakoby máme z toho ty následky. Ono těch nápadů je poměrně hodně. V Evropském parlamentu, tam tu a tam z Evropského parlamentu vyjde i něco dobrého, tak tam byl schválen Ital, návrh italské europoslankyně Patricia Toya se jmenuje ta paní a samozřejmě /nesrozumitelné/ ale výboru, ale nese to její jméno a ten byl, ten je úžasný v tom, že ona si jako jedna z mála uvědomuje důležitost lokální ekonomiky. To znamená důležitost toho držet peníze v místě a vytvářet peníze v místě. A tam jsou potom navrženy konkrétní opatření na posílení právě těch lokálních struktur, včetně toho, co třeba známe ze Spojených států, nebo z Latinské Ameriky, dneska se to šíří ve Francii, a to je vlastně přejímání pro, podniků v problémech zaměstnanci, případně rozvoj toho družstevního sektoru, protože to jsou většinou středně velké, malé firmy, které se drží v tom místě a drží tu zaměstnanost. A tím, jak nemají primárně tu orientaci na zisk, tak samozřejmě jsou schopny mnohem lépe odolávat i těžkým hospodářským obdobím než jiné firmy. Což koneckonců dneska empiricky dobře na číslech vidíme, na tom, jak ty statistiky právě v tom návodu jsou uvedeny. Takže tohle to jakoby inspirace je velká. Myslím si, že jsem se už opakovaně, a nejenom já teda, snažila tenhle ten návrh tak nějak dostat i do té politické roviny, ale ta reakce prozatím zase nebyla, nebyla valná, pokud vůbec nějaká byla. Já mám skutečně někdy pocit, že my tu zahraniční inspiraci nesledujeme a že pořád se tady někdy snažíme vymyslet kolo úplně zbytečně, když jako jinde se můžeme použit. Ne každá inspirace je samozřejmě stoprocentně aplikovatelná, ale minimálně se můžu podívat, když už v zahraničí jakoby něco zkoušejí, jestli by třeba taky u nás to nemohlo mít nějaký lepší dopad.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
No, dobře. A v těch zemích, které jste zmínila, tam skutečně dosáhli nějakých výsledků při tom přebírání těch podniků?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Hm, ve Spojených státech dlouhodobě existuje ten systém Ezop, to znamená přebírání podniků včetně teda zaměstnaneckých akcií. A Latinská Amerika, tam to bylo velmi silné v Argentině, ve chvíli krize, tak prostě tam tenhle ten trend nastoupil a vlastně trvá do dnes. No a ta současnost je velmi silná ve Francii, kde vlastně už těch podniků je několik desítek, které tímhle tím způsobem se udržely a udržely tu zaměstnanost. No a velmi pozitivní výsledky to má i v Itálii, kde je ta tradice právě těchhle těch řekněme družstevních podniků je velká. No u nás byla taky velká, problém je v tom, že to každý směšuje s tím minulým režimem. Zatímco u nás družstevní tradice je polovina 19. století.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Mám také dojem, že, že se u nás zapomíná trochu na to, že nezaměstnanost je problém psychologický, že ti lidé, kteří nemají práci, mají vlastně si, se cítí odstrčeni, nebo, že už nepatří mezi tu, tu produktivní společnost.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Přesně tak. Ono se na to hodně lidí dívá ekonomicky, to znamená, to, to je samozřejmě velice důležité ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
... jakým způsobem vůbec hradit ty základní životní náklady. Stačí když se podíváme na to, jak rostou nároky na dávky v hmotné nouzi, tak uvidíme, co se to děje v české společnosti, ale skutečně se zapomíná na to, co se psychologicky děje s lidmi, kteří jsou nezaměstnaný. Jak se prostě cítí vyčleněni z té společnosti, mají pocit, že nejsou ničím užiteční, že nemůžou ničím přispět. A o tomhle tom se vůbec nemluví, jakoby tohle nebyl náklad, jakoby tohle nebylo něco, co tu společnost strašně poškozuje celkově, protože prostě nevyužíváte potenciál toho člověka a ničíte ho jaksi nejenom ekonomicky a sociálně, ale prostě ničíte ho jako lidskou bytost, jo. A tohle je téma jakoby u nás prostě se řekne číslo 630 tisíc, což prostě je i samo o sobě děsivý, ale tyhle ty další na to navázaný problémy už jakoby se vůbec nezmiňují a ty, ten náš, ten pracovní život začíná být skutečně hrozně nevyvážený, že na jedné straně jsou lidé, kteří by se mohli uštvat a potřebovali by se replikovat dvakrát, třikrát a prostě na druhé straně jsou lidé, kteří bezesporu spoustu věcí ví a umí a prostě se najednou ocitnou mimo, mimo ty vazby a potom se velmi snadno z lidí, kteří jsou nezaměstnaní stávají lidé, kteří jsou nezaměstnatelní.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hm, a má vůbec v ekonomické, nebo hospodářské politice jakéhokoliv státu, třeba našeho, vůbec nějaké místo tento psychologický aspekt, nebo je to skoro bych řekl zakázané slovo?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Samozřejmě v té moderní ekonomii, která má ty behaviorální psychologické prvky se tohle to samozřejmě počítá a nejenom to, ono se počítá i to, jakým způsobem jsou řízeny firmy. To znamená, jakým způsobem se nahoru dostávají ti vedoucí pracovníci a to se počítá ve světě, už jsou na to studie kanadské, které ukazují, jak třeba dokáže špatný nadřízený demotivovat lidi a jaké to jsou potom obrovské úniky v tom hospodářství, protože zase klesá ten potenciál. Ono by jakoby není úplně snadné ho vyčíslit, protože jak chcete vyčíslit přesně, že někdo je demotivovaný a že prostě rezignuje na to přinášet nějaké nové nápady a myšlenky, když ho stejně nikdo neposlouchá, ale celkově potom, když je to hospodářství tímto způsobem řízeno, no, tak to samozřejmě dopady má.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Paní Švihlíková, vy jste před chvílí řekla, že někteří lidé jsou uštvaní, ve stresu a někteří možná stejně schopní vlastně nemají práci a možná se potkávají na ulici občas. Agentura /nesrozumitelné/ zveřejnila v minulých dnech takové zajímavé výsledky své analýzy postojů zaměstnanců v České republice. Na jednu stranu zjistila, že, že u manažerů chybí jakýkoliv, ne jakýkoliv, ale do značné míry vztah k zaměstnanci jako člověku a na druhé straně mladí lidé jsou zaprvé ti, co jsou zaměstnaní, jsou vystresovaní mimo jiné i z obavy ze ztráty zaměstnání, ale současně dávají najevo, že nechtějí věnovat práci a třeba práci přes a čas a podobně, jakoukoliv, jakýkoliv svůj volný čas. To znamená, jsou to vlastně protichůdné, protichůdné tendence. Co si o tom myslíte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já si myslím, že mladí lidé mnohem lépe si uvědomují, že ta práce není vždycky smyslem života, rozhodně u řady prací. To dneska platí především, když učiní tu zkušenost, jakým způsobem je s nimi někdy zacházeno, samozřejmě ne vždycky, to nelze úplně paušalizovat, ale velmi často tu zkušenost udělají a tak potom si říkají, proč bych proboha pro něco takového měl obětovat celý svůj soukromý život a prostě celé rozvíjení své osobnosti. To znamená tohle ten trend dost dobře chápu hlavně i proto, že u stále více a více firem se přesčas bere něco, jako, co je zcela běžné a prostě 12, 14 hodin a samozřejmě, že by se to nějakým způsobem uhrazovalo, to se prostě bere jako tak, prostě tady zůstaneš a jestli nezůstaneš, tak si hledej něco jiného v souvislosti se statistikou 630 tisíc nezaměstnaných. To, že chybí ten zájem o člověka, to souvisí jednak s tou krizí, to znamená s tím celkově stresujícím prostředím, s tím strachem, který prostě je, je všude na tom, na tom pracovním trhu, se týká jak těch vysokých pozic, tak těch nižších, to je prostě komplexní fenomén a samozřejmě potom, po takovémhle jakoby drtivým náporem jsou lidi schopni dělat ledasco, včetně řady negativních patologických jevů, ale bohužel prostě to, jakým způsobem se nepracuje nebo spíš pracuje špatně, s těmi lidmi, se nutně na, na tom, jak vypadá i to hospodářství, musí podepsat, jo. To je právě ten únik toho potenciálu prostě právě těch možností kreativních toho řešení. Často se prostě jede v těch kolejích, jako, jako obvykle, prostě tak jsme to dělali 20 let, tak to budeme dělat dál, to je koneckonců dobře patrný na tý politický sféře, která se brání často, nebo ignoruje prostě právě ty nápady ze zahraničí, jak jsme o tom hovořili a, a potom to prostě u nás takhle vypadá celkově, když ti lidé, kteří mají nápady a možnosti, jak, jak něco změnit, prostě se nedostanou k tomu, aby to, ty věci mohli, mohli je realizovat.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hm. S nezaměstnaností souvisí samozřejmě i také čerstvý, relativně čerstvý statistický údaj, který hovoří o tom, že v České republice máme jedno z nejvyšších sociálních pojištění na světě. To znamená to jsou ty dávky, které odevzdává každý zaměstnanec ze své mzdy a vlastně ta jejich výše způsobuje, že si zaměstnavatelé rozmýšlejí zaměstnat nové lidi, protože jsou pro ně vlastně drazí. Je to také asi jeden z problémů vyšší nezaměstnanosti u nás. Nebo, jak se na to díváte vy?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, já si tímhle nejsem úplně jistá. Jsou to příspěvky na sociální zabezpečení, ty skutečně jsou v rámci teda i Evropské unie, to, o tom se taky včera hovořilo na tý konferenci, hodně vysoké, oni jsou vlastně ten, ten velmi dominantní zdroj, když se podíváme celkově na, na ty státní rozpočty, tak to tam uvidíme, samozřejmě tuhle částku, která tam bude, je velmi silná a vytváří určitou disproporci mezi tím zaměstnaneckým poměrem a mezi teda tou kategorií, které říkáme OSVČ, ale zase si musíme uvědomit, že celkově ta česká pracovní síla ve srovnání teda minimálně evropském je hodně, hodně levná. To znamená my jsme někde na 40 % zhruba vůči těm německým. Takže jakoby i když tahle ta částka jakoby je procentuelně vysoká, tak je vysoká z velmi nízkého základu. Jo? Takže to, to není jenom tenhle ten, tenhle ten problém, si myslím, že já bych to neviděla tak, že problémem je, že ta pracovní síla je, je drahá. Ono už se trošku s tím sociálním zabezpečením v minulosti hýbalo, teda směrem dolů a nijak se na tom pracovním trhu pozitivně neprojevilo, spíš se to projevilo tak, že stát přišel o, o zdroje do, do toho systému veřejných financí. Já teda skutečně myslím, že hlavní prostě je, jaká je investiční aktivita v té zemi a jaká je koupěschopná poptávka. Jako ve chvíli, kdy prostě investice stojí, nebo dokonce klesají, myslím tady to stavebnictví, a ve chvíli, kdy se špatně vyvíjejí mzdy, tak jako nebudete mít absolutně žádnou motivaci najímat novou pracovní sílu. Proč byste to dělal?

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
A hostem dnešního pořadu Jak to vidí je ekonomka, docentka Ilona Švihlíková. Já bych teď o, obrátil naši pozornost, nebo vaši pozornost k našim sousedům vlastně vzdálenějším na Ukrajinu. Z toho ekonomického hlediska. Víme, že Ukrajina na tom ekonomicky dobře není a moje otázka zní: Má vůbec Evropská unie, nebo Evropa vůbec dostatek prostředků tuto obrovskou zemi vlastně ekonomicky podpořit, respektive zastavit její ekonomický propad, nebo krach přímo?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, když budu trošku cynik, tak na rovinu jakoby Ukrajina nemá pro Evropskou unii žádný přínos ekonomicky vzato ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hm ...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
... určitě ne. Pokud to někdo chápe čistě geopoliticky, tak možná, ale potom teda to bude hodně drahý špás, abych tak řekla. Když si uvědomíte, jak vypadá řecká ekonomika, tak nebylo dost zdrojů na to zachraňovat, teď myslím skutečně zachránit, ne půjčit a vysát z té země, ale zachránit Řecko, což je podstatně menší ekonomika, než Ukrajina, která má teda 46 milionů lidí a je taky ještě ve velmi špatném stavu. Možná ne tak dluhově, ale určitě, určitě strukturálně. Když budeme hovořit jenom o nějakým refinancování dluhů, tak se dostaneme na nějakých 20-30 miliard, tento /nesrozumitelné/ samozřejmě, tento rok a pokud bychom měli snad ten plán modernizovat ukrajinskou ekonomiku, tak jenom číselně, a to je jakoby jenom jedna podmínky, by se jsme se dostali na nějakých 300-500 miliard dolarů, tedy k půl bilionu, což nevím, kde to kdo chce vzít a hlavně jako mi připadá trošku zvláštní, že by byly peníze na to modernizovat ukrajinskou ekonomiku, která skutečně nemá příliš moderní strukturu a zase na druhou stranu ty země, které už jsou v EU, tak prostě tam ty zdroje nebyly a nedaly se. Teď myslím samozřejmě to Španělsko, Portugalsko a typicky to Řecko, koneckonců třeba i ten jih Itálie. Takže mně to přijde, jako požadavek, který je velmi nerealistický, protože ta Ukrajina vlastně představuje zátěž, obrovskou ekonomickou dlouhodobou zátěž a teď je otázka, jestli ten někdo, kdo má ten geopolitický zájem, je ochoten tohle to dlouhodobě dělat a taky schopen to dlouhodobě financovat. Což si myslím, že velmi brzo ti nadšení zjistí, že je to další z mnoha koulí na noze.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Myslíte si, že i ta eko, že i ekonomická situace na Ukrajině může přispívat k, k takovým těm separatistickým tendencím, které teď, teď vidíme, nebo slýcháme o nich z Krymu, jako kdyby se část té země chtěla připojit dejme tomu k relativně bohatšímu Rusku?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ona ta Ukrajina je totiž rozdělená v mnoha ohledech. Ona je rozdělená i nábožensky, protože i když samozřejmě Ukrajina je kolébka pravoslaví, tak část jaksi obyvatel se řadí k tomu ukrajinskému patriarchátu a část ale k moskevskému. Je rozdělená jazykově samozřejmě a také ekonomicky a sociálně. To znamená ta země je rozdělená na mnoha úrovních, což u ní jednoznačně komplikuje jakoukoliv správu země s jakékoliv strany. Ta západní část je relativně dosti chudá, kdežto ta východní, blíže k Rusku je přece jenom strukturálněji silnější, tam prostě je ten těžký průmysl, to má samozřejmě taky své nevýhody, ale prostě řekněme, že tam je nějaká ekonomická struktura, s kterou se dá pracovat. Kdežto čím více teda jdeme jakoby směrem ke Slovensku, tak tím ta situace ekonomicky je, je slabší a jakoby restrukturalizovat ekonomiku je samozřejmě možné, ale je to jeden z nejtěžších úkolů, který národohospodářsky vůbec existuje. To je proces na desetiletí, to skutečně není tak, že tam postavím jednu továrnu a všechno se změní, takhle to nefunguje. Ekonomika potřebuje čas. To je reálný systém. To skutečně je otázka desetiletí a já a velmi značného přílivu peněz. A to si teda nejsem jistá, že někdo bude ochoten dlouhodobě takovouhle věc podnikat.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
To znamená, že zřejmě i nadále se budeme stýkat, nebo setkávat s Ukrajinci tady u nás v České republice. Vede mě k této otázce vlastně na vás další statistický údaj z posledních dnů, že každý 25. obyvatel České republiky je cizinec a vlastně mezi, mezi těmi všemi cizinci vedou v počtu Ukrajici, kterých je 26 % z těch všech ...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Hm, hm ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
... z těch všech cizinců. Na dalším místě jsou pak Slováci, Vietnamci, Rusové, Poláci a tak dále. Myslíte si, že i tento počet cizinců v České republice může přispívat k vyšší nezaměstnanosti, kterou teď máme, abych se vrátil vlastně k tomu našemu prvnímu tématu?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, svým způsobem ano. Ono hodně záleží na tom, v jakých odvětvích pracují. Ale je potřeba si uvědomit, že oni tady často pracují za mzdy a hlavně za podmínek, které by pro Čecha byly neakceptovatelné, už prostě jenom z toho důvodu, že by neměl pocit, že se z toho vůbec dokáže uživit. Takže ono v některých odvětvích se to může objevit, ale není to úplně univerzální a potom taky jsou to samozřejmě zahraniční firmy, které prostě zaměstnávají cizince. Ono spíš jde o to, aby ta činnost těch některých skupin nebyla spojována s trestnou činností, jo, to znamená otázka pašování zboží a rozšiřování teda drog a odvádění daní, což se mimochodem znova vracíme k té konferenci, kde prostě řada těchto skupin prostě odvádí daňová přiznání, kde jsou vyplněné kolonky nula, nula, nula, nula a dohledat a jaksi jít proti těmhle těm daňovým únikům, masivním z těch různých tržnic, je velmi obtížné. Ne, že by to bylo nemožné, ale ta, ta, ta náročnost je značná, to se prostě dělá tak, že se vytvoří uměle firma, tam se doveze zboží, neodvede se DPH, firma se zruší, je nekontaktní, jo. Těchhle těch daňových podvodů v tomto ohledu teda je, je značné, ale jako bych to zase nechtěla říkat, že to přímo dělá jedna skupina, ono to samozřejmě je v mnohem, mnohem širší. No, ta Ukrajina je zrovna zemí, která vyváží pracovní sílu logicky a právě ti pracovníci zahraničí tam teda živí ty rodiny, které zůstaly na Ukrajině. Tam ten sociální systém je poměrně slabý, takže mohou být prostě celé vesnice odkázány právě na to, že tam jim někdo pracuje v zahraničí. To právě ukazuje tu slabost té ekonomiky. No, čím víc ta ekonomika vyváží pracovní sílu, tak to ukazuje, že prostě strukturálně jakoby nemá co s těmi lidmi co udělat a že prostě je, je velmi slabá, no.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
No a teď taková jedna odlehčenější otázka na konec. Ale vychází opět ze statistických údajů, že letošní zima je nejteplejší v historii za posledních zhruba 100 let. Může mít vůbec počasí vliv na ekonomiku v současném, řekl bych, přetechnizovaném světě?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, to bezesporu. Já jsem teda ráda musím říct. Já nemám ráda zimu, takže já jsem, já, já jsem ráda, že je teplo, já bych vůbec zimu mít nemusela. Já mám pocit, že zrovna minulá zima teda byla tak strašná, až jsme si jí vynahradili za ty dva, za ty dva roky. No samozřejmě, že má počasí obrovský dopad. A teď nemyslím jenom na to, jak si stěžují, jak si ti, kteří provozují skiareály, to, to chápu, tam ty ztráty budou opravdu značný, ale v pojišťovnictví je čím více je katastrof, tak se to samozřejmě projevuje na těch, na těch pojišťovnách, které nesou ty náklady případné teda, klimatické změny, ve stavebnictví a v mnoha dalších odvětvích. Takže počasí tam hraje velkou roli.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tam hraje stále, stále hraje velkou roli.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Hm.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Děkuji za účast v našem pořadu docentce Iloně Švihlíkové. V pondělí přivítám v půl deváté publicistu Ivana Hoffmana.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Hezký den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.