Přepis: Jak to vidí Eduard Stehlík - 10. září

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Dobré dopoledne u Jak to vidí vám přeje Václav Žmolík a společně se mnou ve studiu je ještě vojenský historik a spisovatel Eduard Stehlík. Já vás vítám.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
Dobré ráno.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Tak si říkám, že v několika málo minulých dnech a týdnech jste vy zájemci o vojenskou historii měli žně. Vnímal jste to také tak?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
Jak se to vezme. Samozřejmě žně to určitě byly a myslím si ale, že pro řadu lidí, kteří se o to zajímají, tak to bylo až trošku náročné, protože se připomínala výročí z dřívějších dob, i ta zcela nedávná a nehledě na to byly přesunuty právě kvůli povodním, které jste zmiňovali před tímto pořadem, byly přesunuty dvě velké akce, které se tradičně konají, nebo řečeno přesunuta Bahna a došlo i ke změně termínu tankového dne v Lešanech, který potom se konal bezprostředně poté, to znamená ten závěrečný prázdninový víkend pro někoho, kdo ty věci má rád a chce to vidět, byl opravdu náročný.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Já dodám, že se snažili i zájemci o starší vojenskou historii, lákali na rekonstrukci Napoleonské bitvy u Chlumce, na oslavu maršála Radeckého do Olomouce, anebo na Napoleonské oslavy do Slavkova. Jak je tohle možné v národě modrých knížek, že tady u nás je tolik zájemců o vojenskou historii, kteří hlavně neváhají tomuto svému zájmu obětovat čas, obětovat peníze a co já vím, co všechno ještě?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
To je hrozně složitá otázka, ale je nutno říci, že opravdu u nás zájemců o vojenské dějiny a o armádu je obrovské množství. Já když jsem třeba s některými kolegy, zahraničními historiky říkal, v jakých nákladech tady vycházejí knížky nebo kolik titulů tady vychází, které se věnují vojenským dějinám, tak tomu nevěřili, protože i třeba Německo, nebo některé země, které mají samozřejmě daleko vyšší počet obyvatel, tak říkají tak jako knížka z vojenskou tématikou 500 kusů a možná tisíc a dost. A u nás to vychází v úplně neuvěřitelných nákladech, ale hlavně neuvěřitelné spektrum titulů, ať už vezmeme letectvo, opevnění, odbojové věci, teďka začínají se objevovat knížky o legiích, které předpokládám, že další budou v příštím roce, když budeme si připomínat 100. výročí vypuknutí první světové války. Ale to nejsou jenom publikace, to jsou přesně, jak jste říkal, různé rekonstrukce bitev, srazy vojenských historických vozidel. Já proto mám takové, neříká své soukromé vysvětlení, ale já si právě myslím, že my vlastně nejsme národem modrých knížek, že my jsme národem, který vždycky nějakým způsobem v těch různých minulých staletích bojoval a i v tom minulém století, ono se sice říká, že jsme vlastně tu armádu jako nepotřebovali, že nikdy neválčila a podobně, bez té armády by tady nebyla Československá republika, protože nikdo vám nikdy nic nedá zadarmo. A když Tomáš Garrigue Masaryk a Eduard Beneš spolu s Milanem Rastislavem Štefánikem neměli ten argument, že Češi opravdu bojují, nebo Čechoslováci bojují a že chtějí být samostatní, tak by v roce 1918 na jejich, na naše požadavky na znovuobnovení té české, respektive československé státnosti nikdo nedal. Takže my jsme vždycky válčili, ale zajímavé, pokud hovoříme o tom, o těch srazech a o těch zájemcích a o těch takzvaných modrých knížkách, které si myslím, že jeden z posledních výzkumů je asi nejzajímavější, protože u nás byla zrušena základní vojenská služba a jeden z posledních výzkumů říká, že komu to nejvíce vadí, jsou maminky. Takže onen populární mamahotel, servis do 45, pokud možno do 50, že se maminka postará, uvaří, napere a vypere a naklidí, to maminkám prý docela vadí, že ty kluci neodešli do té armády, i když přiznám se, že těch 730, tedy ty dva roky bylo hodně, ale myslím si, že nějaká doba v té uniformě zas by nikomu to tolik neuškodilo.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
No, ale žijí mezi námi i tací, kteří z 50. let pamatují ještě delší vojenskou službu ...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
Delší, ano, ano ...

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
... ještě více než těch 730 dní. Možná bychom měli také podotknout, což si možná ne vždy uvědomujeme, že ti, co to myslí opravdu vážně z těch klubů vojenské historie a z těch zájemců o armádu, o vojenství, tak se stávají dokonce členy aktivních záloh Armády České republiky.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
Bezesporu jako je to, jsou to lidé, kterých já si opravdu vážím, protože mnozí z nich, ukažte mi člověka, který je připraven prakticky nejenom se účastnit těch cvičení, která probíhají pravidelně, ale kterých, když je zapotřebí, tak vlastně nechat své zaměstnání a pustit se do něčeho, co má smysl a nemusí jít zrovna o válčení, ale třeba znovu, a zase se v takovém tom kolečku vracíme k těm povodním, celá řada příslušníků aktivních záloh různých krajských vojenských velitelství se do těch pomoci lidem vyplaveným pomoci lidem, kteří se ocitli mnohdy i v ohrožení života pomáhali i v letošním roce. To znamená, že ten systém aktivních záloh, i když některé ty, některá ta velitelství mají problémy s tím, že těch lidí nemají tolik, ale myslím si, že je to věc, která má budoucnost a která vzhledem k tomu, že právě jsme si zrušili tu základní vojenskou službu, tak je to příležitost, jak vytvořit určitý kádr lidí, který v případě ohrožení státu nebo v případě nějakých mimořádných situací může pomáhat.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
To si myslí historik Eduard Stehlík. Za malou chvíli otevřeme naše dnešní hlavní téma. Totiž 75 let od Mnichova. Dnes máme, pane plukovníku, 10. září 2013. Před 75 lety se pomalu schylovalo k fatálním událostem pro naši zemi, pro tehdejší, jak dnes říkáme první republiku. Zkusme si představit, jaký den asi tak byl 10. září roku 1938?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
Záleží, kde bychom ho trávili. Když bychom vzali ten, to 10. září například na severní Moravě, kousek od Hlučína, tak tam se chystala obrovská nebo probíhala obrovská sláva, protože jednak 10., 11. tam dostával tamní pevnostní pluk, který právě byl v té první linii, hraničářský pluk 4 dostával svůj plukovní prapor, bylo to velká sláva, kdy lidé vlastně opravdu to brali jako takovou demonstraci odhodlání bojovat za tu republiku za všech okolností. Ve stejné době proběhl, už byl řekněme ze 7. září za námi incident v Ostravě vyprovokovaný sudetoněmeckou stranou. Henleinovci se chystali k povstání, proběhl vlastně projev Adolfa Hitlera, ve dnech 12., 13. září proběhlo krvavé povstání, které si vlastně vyžádalo životy celé řady příslušníků Československých bezpečnostních složek, ať už to byli četníci, financové a podobně. Byla to doba, kdy opravdu ten stát si najednou uvědomoval, že po 20 letech své existence směřuje na osudovou křižovatku, jak jste správně řekl a že je před námi války. Lépe řečeno, všichni se domnívali, že to nakonec skončí válkou, protože nároky Adolfa Hitlera, jeho štvavé projevy, útoky proti republice, nemohly vyvrcholit a skončit jinak a těžko si někdo dovedl představit, že to rozuzlení té mnichovské krize bude úplně jiné a že my si ten podzim roku 38. budeme vlastně připomínat jako zradu a ne jako válečný konflikt.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Čili s tou válkou lidé tehdy už počítali?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
Já se bohužel obávám, že neviděli jiné východisko z té situace, protože ten řekněme, ono to nebyla záležitost, které by se zde objevila z čista jasna. Tady po takovém období euforie, po těch 20. letech, kdy všichni měli představu, že něco tak zrůdného jako je ten první světový válečný konflikt, kdy už se nikdy nemůže opakovat a jak se to vždycky iluzorně říká "lidstvo už se poučilo" a nic podobného nedopustí. Tak najednou po těch snahách o jakési všeobecné odzbrojení, zkrachovala odzbrojovací jednání v Ženevě v roce 1932, vzápětí se dostal k moci Adolf Hitler, usiluje o revizi těch mírových dohod po první světové válce a to nabourává celý ten Versailleský systém. To znamená ten stát najednou si uvědomuje, že řekněme je, ta Československá republika, že je jeden z prvních na ráně, protože samozřejmě pro tu další expanzi, pro to tažení na východ, o kterém Hitler začíná hovořit, my jsme v cestě. Takže je logické, že s tím museli počítat a zároveň museli jak politici naši, tak to armádní velení se dívalo trošku zvláštně i na to, na naplňování těch našich spojeneckých smluv, protože ti naši spojenci postupně ustupují, nereagují na takové věci, jako obsazení demilitarizované Porýní, obnovení té základní vojenské služby, nebo té v Německu. To jsou věci, které to systematické porušování dohod, postupné dobudovávání letectva a loďstva a podobně, to byly věci, které ukazovaly, že to, že ta Evropa opravdu spěje k nějakému dalšímu krvavému střetnutí.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Nicméně tehdy si asi nikdo neuměl představit ty rozměry toho střetnutí, jaké potom země poznala. Vy jste před chvílí naznačil další důležitou věc. Republika v té době byla rozdělená. Já jsem koukal, že ve volbách, to byly volby do obecních zastupitelstev, květen-červen roku 1938, tak tam Heinleinova Sudetoněmecká strana dostala kolem 90 % hlasů od německých voličů.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
Je to tak, ale je potřeba si uvědomit, zase nahlížet na to nejenom z té stránky národnostní, ale i toho, co se tady vlastně do té doby dělo. Já, ta Evropa si prošla nebo celý svět, ale Evropa s určitým dozvukem si procházela velkou hospodářskou krizí. Samozřejmě ta ovlivnila nebo radikalizovala některé vrstvy společnosti, někteří lidé se domnívali, že důvodem, proč se mají špatně, je ne nějaká světová hospodářská krize, ale to, že někdo třeba říkám právě z těch důvodů národnostních nějakým způsobem utlačuje právě ty dopady v pohraničí té krize byly mnohdy větší než třeba ve větších městech a podobně. To znamená ten pohled sudetských Němců obzvlášť za situace, kdy jak jejich političtí představitelé, tak ze sousedního Německa zaznívaly rady na rychlá a jednoduchá řešení, německá ekonomika se začala poměrně rychle tehdy zmáhat a to znamená ten vzor i tohle nějakým způsobem nějak lákal. Řada Němců je potřeba si taky uvědomit, že se nikdy nesmířila s tím, že v Československé republice žijí jako menšina, protože oni do roku 1918 německy mluvící obyvatelstvo, ať už se hlásilo k německé národnosti nebo jestli to byli Rakušané, tam záleží jak bychom to vzali, tak oni byli tím většinovým živlem, nebo tím kdo byl řekněme v tom státě na tom prvním místě. Najednou se museli vyrovnávat s tím, že je to trošku jinak a o to i v tom roce 1918, o tom se taky mnoho nehovoří, musela být nasazena na několika místech armáda, aby vlastně nedošlo k odtržení některých pohraničních oblastí od Československa. Takže je to celá řada věcí, které do sebe nějak zapadají, ale bohužel pro to Československo ne úplně dobrý způsobem.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Po tom 10. září roku 1938 události dostaly poměrně rychlý spád. Které tedy byly ty nejdůležitější události, které se potom udály?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
Já si myslím, že jsou to, je to vlastně vrcholící určitá jednání, kdy do těch věcí vstupuje tehdejší britský ministerský předseda Neville Chamberlain, ať už je to jeho setkání vlastně s Hitlerem, 15., nebo 22. září. Je možné si říct, že asi ta Velká Británie, nebo její vláda v té době je hlavním hybatelem spolu s Hitlerem těch změn, protože tak nějak navzájem dochází k určitému konsensu nebo k určitému názoru, že, jak pak říká Chamberlain, že není, že je děsivé, že máme zkoušet plynové masky a kopat zákopy kvůli sporu v zemi, o níž vůbec nic nevíme. Dospěl nějakým způsobem k závěru, že obětování československých pohraničních území je věcí, která Velkou Británii a nebo Francii nějakým zásadním způsobem nepoškodí a oni se vyhnou válce, na kterou, jak se pak ukázalo vlastně, Francie už vůbec ne a vlastně ani Velká Británie ještě nebyly připraveny a neuvědomovali si jednu věc, kterou možná trefně pojmenoval jeho nástupce Winston Churchill, který pak provedl Británii druhou světovou válkou, který když komentoval vlastně ten verdikt z Mnichova a to, co se tam vlastně stalo, tak tehdy řekl ten památný výrok, že: Vláda jejího veličenstva si mohla vybrat mezi hanebností a válkou, zvolila hanebnost a bude mít válku.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
To jsou ty historické paradoxy. Anglie, Francie nás tehdy vyzvaly, abychom podstoupili území, kde žilo více než 50 % německého obyvatelstva a Hodžova vláda to přijala nejprve, že jo?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
Ano, tam dokonce došlo k tomu, že to bylo přijato, vzápětí to mělo za následek pád vlády 22. září. Po obrovských demonstracích. Ono dokonce se, dokonce existujou, lidé budou znát ty desítky fotografií, které byly pořízeny před tehdejším parlamentem, tedy před Rudolfinem, ten, to zcela zaplněné současné Palachovo náměstí. Tedy bohužel to většinou bývá psáno, že to je vlastně, jsou to demonstrace proti mnichovskému diktátu anebo proti ortelu z Mnichova, ale to je záležitost o týden dříve a dokonce kdysi tam bývala i pamětní deska, kde nás podívali z Filosofické fakulty se podívat, ať na ní najdeme tu chybu a tam samozřejmě i tam byla tato chyba a je to, bylo to skutečně, přineslo to pád vlády a vzápětí jmenování úřednické vlády, úřednické vlády, které, se kterými máme taky své zkušenosti, ale tehdy to vedení v jejím čele stanul armádní generál Jan Syrový, dá se říci, že to bylo přijato s velkými očekáváními, protože samozřejmě v osudových dobách národa, jestliže v čele je jednooký velitel a tak zase samozřejmě a navíc se jmenuje Jan, tak ...

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Ano, to vyvolává asociace ...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
... takový novodobý Žižka vyvolává asociace a i tehdy někteří ti velitelé, když čtete ty projevy z toho 38. roku právě z téhle doby, když se obrací k těm svým vojákům, tak tam zaznívají třeba věty ve smyslu: Žádný národ v Evropě, nebo žádný národ se nemůže pochlubit tím, že bojoval sám, všemi osamocen proti celé Evropě. Tím se může pochlubit jedině národ náš. A protože se historie opakuje, my vyjdeme i z tohoto na pohled zoufalého boje vítězně.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Jak potom probíhala mobilizace, kterou vláda vyhlásila?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
Neuvěřitelně, strašně rychle. Myslím si, že i ten nástup záložníků přinesl nebo získal v tom Československu respekt a uznání ve světě, protože relativně malý stát, i když s výborně vyzbrojenou armádou vlastně během velice krátké doby mobilizoval ta dá se říci, že ta mobilizace proběhla tak rychle, že vlastně zvládla udělat to, z čeho měla ta generalita /nesrozumitelné/ největší strach, ta naše, že by se včas nemobilizovalo nebo, že by vlastně ta mobilizace byla uprostřed svého provádění napadena nepřátelským útokem. Tady my jsme vlastně byli kompletně připraveni. Ano, nenastoupili záložníci, někteří záložníci německé národnosti, někteří Maďaři. Ale dá se říci, že ta armáda a ten řekněme ta morálka té armády byla na velice dobré úrovni.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Kolik vojáků jsme tehdy mobilizovali?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
Teďka, když máme tu naši pidiarmádu České republiky, já vím, že to teď zní trošku s despektem, ale tak to zní neuvěřitelně, protože my máme teďka řekněme nějakých 23 tisíc lidí v uniformě, tehdy bylo 48 tisíc jenom důstojníků, takže přibližně milion 100 tisíc. Takže velice silná armáda, kvalitní armáda, z velké části vyzbrojená opravdu vynikajícími moderními zbraněmi, které byly špičkou v tehdejší Evropě a nebo možná i ve světě, mohla se opírat o na některých místech o úplně dokončené linii, někde rozpracované linii opevnění. To znamená nebyl by to protivník, který by tomu nepříteli nebyl schopen zasadit velice citelné údery, velice citelné rány.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Nicméně došlo k Mnichovu 29. a 30. září. Pánové Chamberlain, Daladier, Hitler a Mussolini podepsali, rozhodli, pan velvyslanec Mastný potom ...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
Dovezl do Prahy ...

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
... potom dovezl do Prahy. A vláda diktát z Mnichova přijala. Měla i jinou šanci?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
Takhle, vždycky jsou jiné šance a vždycky jsou určitá kdyby. Takže samozřejmě mohla být nějaká šance ten diktát nepřijmout, pravděpodobně by poté, těžko říct, možná by následoval ten úder německý, možná by probíhal další diplomatická jednání, mohlo dojít k určitým změnám i v některých jiných zemích, třeba, ale můj názor osobní je ten, že nebo ono se vždycky hovoří a vy jste to i říkali v tom úvodu v tom našemu povídání ...

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Ano, že se zeptám, jestli jsme se měli bránit, kardinálně ...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
... měli bránit, no ano a ono je na tom totiž ale to úžasné, my bychom se, já jsem naprosto přesvědčený o tom, že bychom se bránili, ta armáda by bojovala kvalitně, bojovala by opravdu na špičkové úrovni, ale ono, aby jste se mohl začít bránit, tak nejdřív musí přijít to, co je před tím, to znamená musí na vás někdo zaútočit a tady nikdo nezaútočil. Hitler se rozhodl tu krizi vyřešit hubou, abychom to tak řekli a vlastně se mu to podařilo to získat opravdu jenom tím, těmi výhrůžkami a zastrašováním, což bychom si měli pamatovat i když někteří politici vyhrožují v zahraničí a tak dále, takže někdy je to opravdu jenom výhrůžka je potřeba hodnotit skutečnou situaci. Náš prezident tehdejší Edward Beneš se tu situaci rozhodl řešit také diplomaticky, také bez toho zavelení k boji ...

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Však on byl diplomat.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
... udělal to taky celou kariéru, to znamená on to řešil jako ministr zahraničí. V té souvislosti je vždycky zajímavé, vzpomínám si na takovou, takovou vzpomínku lidí, kteří říkali, že se ptali Jana Masaryka v Londýně za války, který byl exilovým ministrem zahraničí, co by dělal jeho tatínek Tomáš Garrigue Masaryk, kdyby býval byl v čele státu v době září 38. roku? A on na to celkem lakonicky odpověděl: Tata by řekl, tož budeme sedlat. Ten by do toho řešil, šel trošku jinak.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Já vím, že vy historici nemáte rádi úplně ty spekulace, ale zůstaňme u nich ještě. Jak by mohl tedy vypadat ten případný konflikt, kdyby nás Německo napadlo? Jak bychom byli schopni se bránit s tou milionstotisícovou armádou?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
Tak takhle, pokud by do toho nezasáhl žádný jiný stát a bylo by to záležitostí opravdu Československa a Německa ...

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Což to nebezpečí tady bylo, že nás ...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
... je to, anebo pokud, ale i kdybychom se bavili jenom Německo-Československo konflikt, je potřeba si říci, anebo i kdyby se zapojily jiné země na straně Německa samozřejmě, končilo by to porážkou. Tady jako pravděpodobnost, že bychom z toho vznikly, vyšli vítězně, je velice, jako prakticky nulová. V každém případě by to ale byla válka, která by Německo stála krvavé ztráty, byla by to válka, která by přinesla pochopitelně ztráty i nám. Na druhou stranu neměli bychom tady to trauma mnichovské, které máme do dnes a které, kterým se, se kterým se nějakým způsobem vyrovnáváme a to, že to řešení, i když je celá řada lidí, kteří řeknou, že to bylo dobře, protože se uchránila celá řada lidských životů, ale myslím si, že to řešení, že není úplně v pořádku. O tom svědčí, že o něm stále dokolečka diskutujeme, že se k němu pořád vracíme, pořád řešíme to měli-neměli, mohli-nemohli a když se potom podíváme na ty obrovské ztráty na lidských životech, které Československo utrpělo v letech druhé světové války, lidí, kteří byli, zemřeli v koncentračních táborech na popravištích, tak si člověk klade otázku, jestli vlastně tyto statisíce lidí neměli, pokud jim osud tedy nějakým způsobem naplánoval, že nezemřou přirozenou smrtí, jestli neměl mít právo na to, aspoň tedy padnout jako vojáci s puškou v zákopě a ne, aby je někdo vraždil někde v plynových komorách. Ale já vím, že to už se pouštíme opravdu příliš do toho "kdyby". Ale myslím si, byla by to válka, kterou bychom prohráli, ale do dnes bychom se hlásili ke svým padlým hrdinům z podzima roku 1938, jako to dělají Poláci k hrdinům svého zářijové tažení z roku 1939.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
To si tedy myslí 75 let po Mnichově můj dnešní host, který ještě odpoví na vaše posluchačské dotazy. Tak pojďme tedy na dotazy našich posluchačů. Pan Ladislav se vás ptá, jaká byla role armády Německé demokratické republiky a Bulharska při okupaci Československa v roce 68? Kolik tady bylo vojáků z těchto zemí, zda někoho usmrtili, zda měli nějaké ztráty? Píše: Stále se mluví o armádě Sovětského svazu a tyhle armády jsou jaksi mimo zájem veřejnosti.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
Velice, velice stručně, existuje na vynikající dvousvazkové dílo mého kolegy Daniela Povolného, který se věnoval právě vojenskému řešení toho pražského jara. Ale kdybychom o tom, ono logicky se hovoří stále o sovětské armádě, protože ty počty byly nesrovnatelně vyšší než těch jiných zemí, které se účastnily, u Sovětské armády se uvádí 300-350 tisíc vojáků. V případě té bulharské armády to bylo něco málo přes 2 tisíce, vlastně šlo nějaké dva motostřelecké prapory, které si navíc ještě půjčovaly částečně techniku od sovětské armády. Bulharská armáda ta měla jednoho mrtvého, shodou okolností zavražděného vojáka dezertéra bulharské armády mladšího seržanta Cvetkova Nikolajeva a pokud jde o armádu NVA, tedy Nationale Volksarmee, tedy NDR, tak tam byly vyčleněny k akcím v Československu dvě divize, pokud se dobře pamatuji, jedna byla 7. tanková divize z Drážďan a 2. divize byla 11. motostřelecká z Halle. Ale ví se o tom, že dohromady na naše území přišlo opravdu jenom několik stovek vojáků, protože tyhle dvě divize vlastně zůstávaly jakoby v záloze, byly tady, působila tady nějaká styčná skupina, u toho velitelskýho okupačních jednotek v Milovicích a jinak několik průzkumných oddílů, nějaké týlové jednotky se objevily vlastně v tom pohraničí, ale většinou byly brzo staženy. Ono nejenom vlastně ta vlastní přítomnost těch armád Varšavské smlouvy, ale zejména u těch jednotek armády NDR, kde celá řada těch uniforem výrazně připomínalo uniformy Wehrmachtu jako působila hodně, hodně divně a myslím si, že si to uvědomilo i to okupační velení a poměrně rychle je stáhli zpátky za hranice. Pokud jde o jejich ztráty, ať už jde o raněné nebo padlé, tahle čísla vůbec u armády NDR neznáme.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Jiřina Herelová vám také píše, ale jenom pozdrav. Děkuje vám za váš vlídný hlas a osobní kouzlo, kterým umožňujete širší veřejnosti dotknout se minulosti.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
Já moc děkuju.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Ladislav Nestrašil má další otázku, která se týká také pražského jara, respektive srpna roku 1968. Pane plukovníku, píše, podle mých informací byly tanky rakouské armády 15 kilometrů od hranic s Československem v roce 1968. Rakouská armáda byla připravena bránit se útoku armády Sovětského svazu. Je to tak?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
Já se přiznám, jak jsem se situací v Rakousku nezabýval, ale z logiky věci vyplývá, v okamžiku, kdy došlo v sousedství Rakouska k něčemu takovému jako byla záležitost okupace Československa, tak jejich politické a vojenské vedení muselo k tomu přijmout určitá opatření, takže naprosto o tom nepochybuji. Měl jsem naopak možnost hovořit s důstojníky, bývalými důstojníky, nebo tedy důstojníky německé armády Spolkové republiky Německo, kteří říkali, že samozřejmě oni zaregistrovali, co se děje a někteří říkali: Seděli jsme na letištích připraveni v kokpitech letadel, protože jsme nevěděli, jestli Rusové nebudou postupovat dál. Nikdo netušil, jestli to není začátek něčeho daleko většího.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Dalšího případně světového konfliktu. Tak ještě stručně stihneme odpovědět na další otázku, která právě teď přišla. Jak to je s Juliem Fučíkem? Zajímá posluchače nebo posluchačku, kteří se nepodepsali. Podle některých publicistů zradil, podle jiných nemluvil. Stále záleží na ideologických brýlích anebo už je známa objektivní skutečnost? Jak to tedy bylo s Juliem Fučíkem?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
Velice, velice rychle, protože to bylo na dlouhé povídání. Každý, kdo byl zatčen gestapem v určitém okamžiku mluvil a v určitém rozsahu mluvili i velice stateční lidé. Při tom mučení něco řekli, bylo jenom několik málo výjimek, kdy ten člověk nic neprozradil. Pokud jde o Fučíka, skončil na popravišti v Plötzensee. V odboji byl jednoznačně zapojen, odvedl tam velký kus práce a, ale je zajímavé, že on se stal určitou ikonou bývalého režimu a přitom vlastně třeba jeho kompletní vydání Reportáže psané na oprátce vyšlo vlastně v té vědecké opoznámkované podobě a v kompletní podobě bez cenzur až vlastně po roce 1990, kdy se na tom tehdy podílel pan docent František Janáček, na jeho, na té publikování té, na to bych možná odkázal na tu, toto vydání, kde je celá řada informací, které se Fučíka týkají.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Tak děkuji za odpovědi. Hoste pořadu Jak to vidí byl vojenský historik a spisovat Eduard Stehlík. Na slyšenou.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik, spisovatel
--------------------
Na slyšenou.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
A já se už teď těším na svého zítřejšího hosta, kterým bude novinář Erik Best. Tak to je ta poslední informace, kterou pro vás dnes má Václav Žmolík. Loučím se a přeji krásný den, nejlépe ve společnosti Dvojky. Na jejích vlnách budou už v 9 nachystané zprávy.