Přepis: Jak to vidí Dušan Drbohlav – 16. listopadu 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je přesně půl deváté, příjemný den přeje Zita Senková. Hostem dnešního vydání Jak to vidí je prof. Dušan Drbohlav, sociální geograf z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Buďte vítán, dobrý den.

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Probereme vývoj situace kolem válečných uprchlíků z Ukrajiny, jak se u nás aklimatizovali, zapojili do trhu práce, jakým problémům čelí. Rozebereme také koncept takzvaných sociálních remitencí, tedy všeho toho co kromě financí migrant přináší a aplikuje opět ve své pasti. Přeji nerušený poslech. Ukrajinská vicepremiérka a ministryně pro reintegraci dočasně okupovaných území Irina Vereščuková nedávno vyzvala Ukrajince, kteří prchli před válkou do zahraničí, aby se nevraceli na zimu domů. Země podle ní potřebujeme to nadcházející období nějak přežít, přečkat a ty energetické sítě, které poškodily ruské útoky i návrat milionů lidí nezvládly. Naznačuje tím, pan Drbohlave, i možná nám a dalším zemím, které přijaly válečné uprchlíky, v podstatě nutnost připravit se na případnou další vlnu z Ukrajiny?

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Ano, to není vůbec vyloučené a ta situace je skutečném vážná, protože my víme, že zimy ukrajinské nebývají příjemné a pokud nemáte tedy základní infrastrukturu funkční, tak bez bez, tepla lze těžko přežít dlouhou dobu. Takže ano může to signalizovat to, že přijde další nějaká patrně asi ne stejně velká ale menší vlna, může, může dorazit do Evropy ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A jak Česká republika zvládla tu dosavadní vlnu válečných uprchlíků?

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Ano, já si myslím, že stále to pozitivnější převládá nad těmi problémy. Nicméně některé problémy se jaksi projevují a jsou dlouhotrvajícího rázu. Já bych řekl dva základní. Možná ten první je, že to centralistické řízení, naše tedy států se nepříliš osvědčuje, domnívám se, že nejprve ta odpovědnost ministra vnitra, potom přesun na toho zmocněnce, přesun z ministerstva vnitra teď na ministerstvu práce. Teď jakási odborná komise, že to tak takovéto hledání stále toho modelu pokračuje a není úplně funkční. A proč o tom mluvím, ta nefunkčnost podle mě nebo problematičnost se projevuje v informovanosti a v komunikaci toho problému. A tady vidím jaksi skutečně rezervy a projevuje se to v mnoha oblastech. Projevuje se to jak ve směru informovanosti té majority, majoritní české společnosti, kde by mělo být to asi ještě více vysvětlováno, co se děje, zdůvodňováno, argumentováno. Ale hlavně vůči té ukrajinské uprchlické skupině, která mnohdy tápe. Ukazuje to i ten výzkum Daniela Prokopa, pak agentury, kde mimo jiné se ukazuje stále v různých těch oblastech života. Jeden z velkých problémů je, že říkají, my nemáme informaci, nevíme, jak se k ní dostat a nevíme o tom. To znamená, je to třeba toto zlepšit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Může jenom říct vlastně závěr na té již šesté zprávě ze série výzkumů Hlas Ukrajinců v České republice zmíněné agentury Daniela Prokopa. Pětina ukrajinských uprchlíků se v České republice nedostala k lékaři, přestože potřebovali zdravotní péči. Uprchlíci sice mají přístup k veřejnému zdravotnímu pojištění. Velká část z nich má ale s využíváním vlastně zdravotnictví problém. Naráží to na jazykovou bariéru, neinformovanost a čekací lhůty.

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Ano přesně tak, takže to, to jsou ty dva jako klíčové problémy, ale pak jsou takové dílčí. Já bych zmínil ještě některé digitalizace. Ukazuje se, že třeba ty systémy, které máme počítačové, nefungují úplně dobře, protože ukazovali se vyplatit humanitární dávku, bývá občas problém pro, protože v tom systému nelze nalézt toho jedince. Problém čerpat peníze, my nemáme naplánováno, se domnívám nebo takto vypadá jak, když přijdou peníze, které jsou k dispozici, jak je rychle a účelně jaksi utratit. Problém další neoprávněných ekonomických aktivit, zdá se 7 % z toho léta bylo nezaměstnaných. To znamená, ale my víme, že tady funguje šedý nebo černý trh práce a jsou tady ty, ty, ty agentury, jako je mafiánského typu, které využívají té situace. Takže tady je nebezpečí, aby se tento fenomén dále nerozšiřoval. Další problém je redistribuce té pomoci. Víte, že Praha na určitou dobu zastavila vlastně tu pomoc, protože byla přetížena, neměla kapacity. Jak tedy organizovat tu a logicky se nabízí skutečně nutnost systémově nějak přerozdělovat tu, tu pomoc, tu solidaritu. Takže to je další z problémů. Málo mezinárodní spolupráce, myslím si, že tady je třeba zase trošičku vylepšit tu situaci, pomalé nostrifikace těch Ukrajinců. Tady kapacitně zase na to nemá, nejsme připraveni. A poté taková už jako třeba dílčí věc, ale starost o nezletilé bez doprovodu. Tady se ten třeba ten stát zatím moc, moc nefunguje. Takže, abych, abych ale nekritizoval jenom. To jsou dílčí věci, ale celkově i díky pomoci těm dalším subjektům ve společnosti, nevládním sektorům, mezinárodním organizacím a té solidaritě. Jenom ukázka v Praze 70 tisíc lidí bydlí, bydlí u Čechů, kdežto 10 tisíc zajišťoval stát. Takže to jenom informace o tom, jak solidární Česko je. Takže to, abychom nebyli jenom kritičtí, tak jsou tady, samozřejmě je tady hodně pozitiv.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Lze u Ukrajinců, kteří k nám prchli před ruskou invazí a už pracují, už hovořit, pane Drbohlave, o integraci nebo prostě zatím jenom žijeme vedle sebe?

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Ano, to je důležitá otázka a je to problém, protože tam je tady ve hře nejistota, veliká nejistota, touha vrátit se zpátky, ale současně nemožnost to zatím udělat. A ti, my to víme, Ukrajinci jsou tím typičtí, oni se neuměli i moc rozhodnout, protože ty pracovní migranti vždycky byli tou jednou nohou doma a jednou tady a nevěděli, jak, jak vyřešit ten problém. Tady to bylo pro ně dobré, vydělávali peníze. Doma měli tu rodinu, ale stále uvažovali tu rodinu přenést sem, ale bylo to příliš drahé, váhali. Byli nerozhodní, mluvili jsme o vlastně trvalé takové, trhalém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Takové pendlování.

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Ano, ano, je to trvalá nerozhodnost. Takže toto je teď umocněno tím, že je ten válečný konflikt a ti lidé se zatím nerozhodli, jestli budou skutečně investovat všechny síly a rychle se integrovat do té společnosti. Mimo jiné se začít rychle učit ten jazyk, protože se jim to vyplatí, anebo skutečně vezmou práci, která se, která se nabízí málo kvalifikovaná, i když já jsem kvalifikovaný a budu čekat a řeknu si, vydržím to, přečkám tu dobu a potom se vrátím a tu budoucnost budu, budu opět budovat doma na Ukrajině.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tomu odpovídají i data z druhé vlny průzkumů mezinárodní organizace pro migraci. Probíhal ten průzkum během srpna a září ukázal, že už téměř 70 % uprchlíků, kteří prchli do České republiky, by se chtělo vrátit domů za rodinou, příbuznými. Chtěli by zkontrolovat, v jakém stavu se nachází jejich majetek, jejich dům, byt. Hned, jak to bude na Ukrajině možné, respektive bude bezpečno. A takto smýšlela v červnu ani ne polovina, takže tady vidíme nárůst, že přece jenom by se asi tedy většina, pokud bychom to interpretovali na základě těchto dat, táhne je to logicky?

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Ano, je to logické a souvisí to s vývojem toho konfliktu, který se pro Ukrajinu teď vyvíjí toho válečného konfliktu dobře, respektive získává to území zpátky a je tady jakási jaksi optimistická nálada. Ale já jenom upozorním, že to neznamená, tato čísla ještě neznamenají, že ti lidé, kteří tam chtějí přijet, tam, tam zůstanou. Oni zjistí, že vlastně se nemají kam vrátit mnozí. Ten jejich dům je zbořen a všichni příbuzní nebo i známí jsou někde v zahraničí a oni to vzdají a vrátí se, vrátí se do toho zahraničí také.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem dnes dopoledne zasedne Severoatlantická rada a bude vlastně konzultovat situaci v reakci na dopad rakety v Polsku. Takže uvidíme, jak se vůbec bude dál vyvíjet ta situace.

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jestli dojde k další eskalaci tohoto konfliktu. Pane profesore, je pomoc ukrajinským uprchlíkům v jiných zemích, které je také přijaly z hlediska té pomoci státu efektivnější, lepší? Je to lépe koordinováno, když jste poukázal na to, že tady v podstatě ten problém, respektive ta situace je přehazována, nebo se řeší v rámci mnoha úřadů?

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Já si myslím, že v těch západních zemích mimo jiné ukazuje se, ta data ukazují Španělsko, Francie, Velká Británie. Ty mají přes 100 tisíc, Německo kolem milionu těch ukrajinských uprchlíků.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A Polsko?

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Polsko kolem ano 1,5. Teď se odhaduje, některá data až 2 říkají. Já bych řekl, že tam se zúročuje ta je zkušenost s tou, s tou migrací a integrací. V těch západních zemích, tedy v těch zemích na západ od nás v Evropské unii je to zkušenost větší. A ti, ty jsou tam nastaveny ty mechanismy. My je hledáme, my je budujeme. I když je třeba říci, že i pro ty západní země v tak rychlém období dostat tolik, tolik uprchlíků je, je přece jenom neobvyklé. Ale mají větší zkušenosti než my. A největší problémy má to Polsku, kde sice je velká země, ale skutečně 1,5 milionu je zase 3× více nebo 4× více než u nás. A tam skutečně ty kapacity nestačí a stát lapá po dechu, bych řekl, nebo lapal. Tam ty problémy jsou obdobné jako u nás, řekl bych někde větší. Ale zase je to zvládáno díky veliké solidaritě té polské, polské majority.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vysvětluje sociální geograf z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, prof. Dušan Drbohlav. S týmem spolupracovníků jste pracoval na projektu o české Diaspoře a jejich vztahu k českému státu. Ty výsledky budete oficiálně prezentovat za zhruba 2 týdny v parlamentu, kde to odtajníte. Nyní bych se zeptala tedy jenom rámcově. Předpokládám, že toho vzejde nějaké doporučení, jak zlepšit vztah ke krajanům, vztah státu.

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Ano, ano, na to byl ten ten projekt zaměřen. My jsme zpracovávali, to byl projekt společný přírodovědecká fakulta, etnologický ústav Akademie věd /nesrozumitelné/, tedy 4 instituce jsme v tom byli a pracovníci. A ten projekt měl za úkol, hlavní cíl bylo dát doporučení, za prvé vyzkoumat, a poté problémy, a poté dát doporučení, jak zlepšit vztah mezi českým státem a jeho krajany v zahraničí. Takže my jsme navrhli, samozřejmě jsme nejprve sbírali data, to bylo založeno na především tisíc, měli jsme tisíc reakcí, dotazníků, který byl elektronicky distribuován do všech možných koutů světa, jak jsme mohli, tak tisíc reakcí, máme sto interview udělaných poměrně hloubkových. Máme také další interview s těmi, kdo tvoří krajanskou politiku, to znamená tvůrci krajanské politiky a všechna ta a samozřejmě jsme zpracovávali ještě, což je důležité říci. Podívali jsme se, jak vypadají ty krajanské politiky v jiných zemích světa, těch důležitých, které jsou vlivné v tomto, v této oblasti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak byste charakterizoval tu naši tuzemsko krajanskou politiku?

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Ano, tak ta zatím nebyla, já si myslím, orientována příliš na, na tu zahraniční jaksi skupinu krajanů. Ta mimo jiné byla orientována na ní v tom smyslu, že zajišťovala kontakt kulturní a řeknu výukový vzdělávací, především se jednalo o výuku češtiny a kulturní a řeknu historie a kultura zajišťování, respektive pomoc těm krajanům v organizaci těchto akcí. Takže na to byla česká krajanská politika spíše orientovaná. A co chci říci, nebyla právě orientována na tu podstatnou část, kterou, která je velmi důležitá, a to je návratová politika. Mimo jiné i a zintenzivnění kontaktu s těmi, s těmi našimi krajany. My jsme se soustředili na to a především jsme se soustředili na tu starou krajanskou komunitu. Ne na tu novodobou, to znamená zase jak definujeme krajina my, my jsme krajana měli definovaného velmi široce od čtvrtého, pátého kolene, tedy potomci našich, našich předků, kteří odešli v polovině devatenáctého století do Spojených států. Ale také ti, kteří již odešli od devadesátých let za prací do zahraničí. To znamená trvale teď nebo dlouhodobě žijí v zahraničí. To znamená, je tady novodobá a stará a my jsme se příliš nestarali o tu novodobou krajanskou komunitu a nestarali jsme se o to, jak s nimi lépe komunikovat, jak navázat vztahy a jak je přitáhnout a některé i skutečně natrvalo domů a zúročit ty jejich zkušenosti doma.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jinými slovy otázka asi zní, proč by měl stát usilovat o to být v úzkém kontaktu s krajany?

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Ano, to je důležitá otázka a samozřejmě to by měl dělat chytrý stát. Hloupý stát se nebude zabývat svými obyvateli. Chytrý stát se jimi bude zabývat, protože z toho může těžit za prvé. Může propagovat své hodnoty, ideje, svůj byznys skrze své krajany mimo jiné v tom zahraničí. A za druhé může těžit naopak ze zkušeností těch lidí doma. To znamená oni, co se naučí, a to je v oblasti nejenom praktik know how, nového, nových sociálních sítí, které, které navážou. Ale to je celé, to je hodnotový systém. Změna hodnot, změna přístupu k věcem. To znamená všechny tyto věci stát může, pokud je šikovný, využívat. Mimo jiné upozorním třeba na Čínu, která je v tomto velmi úspěšná. Své inženýry ze Silicon Valley velmi úspěšně přetahuje mimo jiné do Číny zpět, protože jim nabízí ohromné podmínky. Nabízí jim obdobné podmínky, které mají ve Spojených státech ke své práci a oni toho využívají. To znamená, ale nepřerušují mimo jiné ty kontakty, které mají ve Spojených státech a zakládají své, své firmy v Číně, aniž by tedy přerušili ten kontakt, užitečný kontakt s tou Amerikou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Můžeme se teď podívat na koncept takzvaných sociálních remitencí, tedy všeho toho, co kromě financí ten migrant přináší, a pak to může využít a aplikovat ve své vlasti.

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Ano, ano, to jsme zkoumali také, to jsme zkoumali před covidovou krizí na moldavských migrantech a tady je zajímavé a zase zkoumáme to proto, že to je to, o čem jsme teď hovořili. Sociální remitence je, je, mají velký rozvojový potenciál. Ten rozvojový neznamená, že je to jenom pro méně rozvinuté země rozvíjející se ale i pro ty vyspělé. Velkou zkušenost s tím mají Poláci nyní, kteří měli ohromně velikou a mají stále ve Velké Británii, když se zmenšila teď po brexitu, velkou komunitu. Takže tam ty to zkoumají nejvíce v Evropě. A my jsme se na to podívali očima zatím Moldavanů ale i s tím, že ty závěry chceme nějakým způsobem využít pro, pro potenciál, bych řekl, zisku pro, pro Česko. A dospěli jsme k jedné věci takové docela důležité, že se ukazuje na těch Moldavanech, že jsou dva typy imigračních skupin, těch imigračních skupin, pardon, nebo těch které, které žijí v zahraničí dlouhodobě. Jsou to ty, kteří jsou tam kratší dobu, jsou méně kvalifikovaní, někteří jsou tam i neoprávněně a ti se soustřeďují na finanční remitace. Ti posílají, těm jde stále o to materiálním bytí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Podpora.

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Podpora /souzvuk zvuků/, ano, ano přesně tak. A pak mám druhou skupinou, která tito, tito jsme měli my tady ty Moldavany, ale my jsme, my jsme měli kolegy v Itálii, v Turíně a tam byli Moldavany jiný. My jsme to srovnávali, tam byli Moldavani, kteří jsou tam delší dobu, už jsou více integrovaní, jsou více vzdělaní a jsou legálně. A ti právě byli orientovaní mnohem víc na ty sociální remitence. To znamená, ty se snažili podporovat mimo jiné hodnoty, které nabyly, nabyly v Itálii zpět doma v Moldavsku. To jsou ti, kteří prostě té společnosti nedávali finance ale pokoušeli se jim dát ty, ty další věci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ptala jsem se, jaký je vztah státu ke krajanům v zahraničí, tak teď se zeptám obráceně, jaký je vztah zase krajanů k vlasti svých předků?

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Ano, to je, to je zase veliká otázka. Samozřejmě ta klasická vlastně diaspora ta byla, ta měla negativní vztah v tom smyslu, ta byla vypuzena z toho svého mateřského státu. Ta musela odejít z důvodů ohrožení života a tak dále. Takže tam samozřejmě byl ten vztah k tomu státu a k té vládě, která tam nebo k těm, kteří způsobili to, že odešli, byl negativní. Nicméně vždycky tam zůstává nějaká nostalgie a láska k té, k té vlastní mateřské zemi. Jiná situace je v těch demokratických zemích, kde samozřejmě ti lidé odejdou a většina, a to se ukazuje v našem výzkumu, většina se zajímala o dění v Česku, většina mimo jiné byla v kontaktu se svými kamarády, se svou rodinou. To znamená ale ten vztah se odvíjí od toho, to znamená, tady to bylo vše v pořádku, ale i od toho, jak ten stát je ochoten a schopen jim ve věcech mimo jiné v lecčems, v lecčems pomoci. To znamená, jak stát se nabízí, co nabízí a jak je otevřený mimo jiné. A tady třeba to Česko má, má skutečně co, co napravovat. Vzpomeňme na minulost mimo jiné, když se narovnávaly ty vlastnické vztahy, tak bylo třeba, tedy ten restituční věci tak nebylo příliš umožněno. Nebo, nebylo, museli jsme přijet ze zahraničí, pobývat tady určitou dobu, vyřizovat ty věci tady na místě. To je jedna ukázka. Druhá volby, podívejte jak, jak je obtížné volit v těch zemích, musíte tam dojet, neexistuje to, po čem se volá to elektronické tedy možnost toho distančního, distanční volby, takže to jsou věci, které ten život znepříjemňují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Méně byrokracie by to chtělo.

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Ano, méně byrokracie přesně tak a více digitalizace, více propojenosti. My tam ukazujeme na ten jeden problém. Ta zatíženost těch zastupitelských úřadů a ambasád je, je oni suplují do jisté míry stát a suplují administrativu toho státu. Zatímco by se mohli ti krajané obracet přímo na státní orgány, ale které zase musí být otevřeny a musí být na to nastaveny a připraveny více, více se podílet na tom. Takže tady je těch problémů dost, na druhé straně je třeba říci, že se také hodně udělalo, abysme nebyli kritičtí, jenom kritičtí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem Slováků žije v České republice 2× víc než před 15 lety. To je určitě nejpočetnější.

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Skupina vlastně imigrantů v České republice. Pane profesore, podle čeho poznáme, že se migrant, imigrant plně integroval? To, že ho platí daně, to asi nemusíme.

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Narážíte zase na velmi důležitou věc, když řeknu integrace, tak to není jednolitá, jednolitý, jednolitý proces. Ten se skládá z různých jaksi dílčích dimenzi. A vy narážíte na tu poslední, a to je ta identita. My poznáme, že ten člověk se dokonale integroval tehdy, kdy přijme vlastně tu identitu té nové země. To znamená, ztotožní se s téměř se vším co, kam přišel a s tou novou, s novou kulturou a s novou společností. Je třeba říci, že toto /souzvuk zvuků/, toto je ideál, to je ideál, ale takto asi většinou nefunguje. On totiž o to známe v rámci toho transnacionálního módu, který teď je, je moderní a je, je velmi intenzivně využíván. Že ten člověk si udržuje více identit. To znamená přijme tu novou, ale nezbaví se té staré a mnohdy mají stejnou váhu. To znamená, ten člověk ale je schopen, takže odpovím na to takto, ten, ten, ten člověk všechny ty dimenze předtím, tu ekonomickou kulturní, sociální až tu strukturální všechno funguje. On se zařadí na trh práce, funguje a taky přijme ty hodnoty a přijme vlastně tu novou společnost za svou to je hrozně důležité a tady bych viděl, ač znovu opakuji, nemusí se vzdát toho přijmutí té své původní společnosti. A toto je velmi důležité a toto je to ta korunovace, bych řekl té, té integrace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A přijme ho i ta společnost?

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Ano, to je hrozně důležité, protože on by nemohl se s ní identifikovat, když by byl marginalizován. To, to je nemožné. Ta společnost ho musí přijmout. A on to musí vnímat, on se v ní musí cítit příjemné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To je předmětem mnoha diskuzí už hodně dlouho třeba ve Francii nebo v Německu, kdy se už třeba lidi třetí, čtvrté generace přistěhovalců, ať už ze severní Afriky ze zemí Maghrebu nebo z jiných vlastně anebo z Turecka v Německu nejpočetnější menšina, tak v podstatě řeší pro Němce často se říká, pro Němce zůstávají těmi Turky a pro Turky v jejich vlasti, vlasti svých předků jsou Němci nebo němečtí Turci.

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Ano, bohužel tak tomu je a není to jenom tato skupina, těch skupin je více, ale prostě to tak je. Ti lidé ale fungují v té společnosti dobře, nicméně nemají tu korunovaci, ano tou identitou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Říká prof. Dušan Drbohlav, sociální geograf z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Děkuji za váš čas, postřehy i data, přeji vše dobré, na slyšenou.

Dušan DRBOHLAV, sociální geograf, Přírodovědecká fakulta UK
Já děkuji za pozvání a na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beeye www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.