Přepis: Jak to vidí David Mareček - 29. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Začíná pořad Jak to vidí, u kterého vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je pan David Mareček, generální ředitel České filharmonie. Dobrý den.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
"Jako z Čechova," tak zhodnotil Lubomír Zaorálek včerejší setkání s panem prezidentem. Uslyšel totiž větu, která podle něj zaznívá ve Třech sestrách i ve Višňovém sadu - musíme pracovat. To také chce nová vláda, kterou dnes odpoledne jmenuje prezident. 95 dní od podzimních předčasných voleb. Jak to vidíte, pane Marečku?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, těžko komentovat vládu, která bude jmenována dnes, neměla ještě možnost začít pracovat ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká bude?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
... doufám, že to můžeme komentovat nadějně. Soudě podle toho, že má v programu, že by kultura, tedy musím z pohledu kultury, že by kultura měla dostat 1 % ze státního rozpočtu, což je standard v mnoha evropských zemích. U nás bohužel už to několik vlád v programu mělo a nepodařilo se jim to prosadit, tak asi nejlepším komentářem by bylo přání, aby se to této vládě podařilo. A zase naopak, aby se kultuře dařilo přesvědčovat lidi, že je užitečná, protože to jsou taky debaty, které už jsem zaznamenal v médiích i v rozhovorech s budoucím panem ministrem Hermanem, že tedy kultura není silovým resortem ve smyslu peněz, tedy nominálního množství, které se tam pohybuje, ale že je důležitá právě při vytváření veřejného mínění. A já bych k tomu dodal, nejen přitom, ale měla by hrát svou roli i v zahraniční, nebo hospodářské politice. Což zní možná nadneseně a trochu odtažitě, ale když si to uvedeme na příkladu, že vlastně prezentace českého umění, jakéhokoliv, ať už u nás nebo v cizině, by mohly a měly být spojovány právě s hospodářstvím, nebo se zahraniční politikou, nebo s dalšími prvky, které potřebujeme, ať už v té cizině, nebo u nás nějak zdůraznit, takže by to umění mohlo opravdu výrazně pomáhat. A to odhlédneme od faktu, že řada právě uměleckých aktivit sekundárně nějaký ne zanedbatelný ekonomický efekt má. Ale samozřejmě se nikdy nemůžeme na kulturu dívat ryze ekonomickým pohledem, protože ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na exportní ...

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
... to tak není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké kroky byste možná očekával vůbec od ministerstva kultury, co by přispělo ke zlepšení té pozice?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Tak ministerstvo kultury čeká tvorba koncepce kulturní politiky, protože ta koncepce, která teď platí, tak její platnost pomalu končí a musí se vytvářet koncepce na další roky. Takže doufám a zatím všechno tomu nasvědčuje, že to bude koncepce v dialogu s představiteli, řekněme, kulturními, tedy nikoliv, aby si každý řekl takzvaně, co chce a dostal to, ale spíš, aby ta koncepce byla komplexní, aby z toho nebyla vytržená jedna oblast umění, ale aby opravdu všechny kulturní oblasti měly možnost se nějak rozvíjet a zase se točíme kolem ekonomiky, ale samozřejmě, že s tím ruku v ruce jde i podpora umění, nebo kultury, protože žijeme v evropském kulturním prostředí, kde role státu, ať chceme nebo nechceme, je a bude vždycky důležitá. Jsou země a kultury, kde to tak není. Typickým příkladem je právě Amerika, kde, myslím tím i americký kontinent v širším slova smyslu, ale Spojené státy zvláště, kde tedy podpora soukromého sektoru je nejenom důležitá, ale často na ní kulturní instituce stojí, to se jim bohužel občas stává osudným, ale na druhé straně zase je to výborný model, který když funguje, tak umožňuje dělat velké náročné projekty, protože tam to mecenášství a sponzorství kultury jednak je rozšířeno z historického hlediska, ale je i motivováno daňově a ekonomicky tak, že opravdu těm společnostem soukromým se to nejen vyplatí, ale v podstatě jsou nuceny to dělat. To v Evropě tak není. Tady sponzoři kultury existují, ale v daleko menší míře a to procento podílu na provozu kulturních institucí, nebo na kulturních akcích je daleko menší a role státu, nebo těch nadstátních institucí, tím mám na mysli Evropskou unii a nebo zase naopak místní samosprávy, tak ta je daleko silnější. No a proto je pro nás všechny tedy kulturní organizace důležité, aby, aby stát se k té své roli hlásil a aktivně ji plnil. No, to si přejeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Který možná z těch evropských modelů, nebo modelů v okolních státech, vy dobře znáte nejenom Evropu, by byl možná inspirativní pro českou koncepci?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
To bych si netroufl jeden z těch modelů jmenovat, ale myslím si, že všechny okolní země skýtají určité množství inspirace, ať je to Rakousko, kde kultura je na čelním místě i v podvědomí lidí a je přirozenou součástí života a politiky, tak Německo, které je, tím, že je hospodářsky velmi silné, tak má i kulturní infrastrukturu vybudovanou na úrovni, o které nám se v podstatě ani nezdá. Ale myslím si, že stejně tak se můžeme vzájemně inspirovat se zeměmi toho Vyšegradského prostoru, kde zase nacházíme příklady projektů, které jsou třeba hodné následování, anebo příklady možnosti, kde se můžeme s těmito zeměmi spojit a něco dohromady vytvořit jako takovou mikroregionální věc, která taky má svůj význam. Takže myslím, že není třeba chodit zkrátka pro ty příklady daleko někam do světa, že ten středoevropský kontext nám docela sluší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Češi čím dál víc investují do umění, mají zájem o díla s cenou nad 5 milionů korun, prodej těch uměleckých děl by měl letos podle odhadů překonat miliardu. Umění jako stabilní komodita v nejistých časech?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, umění je, nebo může být stabilní komoditou, ale kdyby tu seděl místo mě nějaký ekonom, tak by řekl, že je to investice velmi časově náročná, tedy dlouhodobá z nějakého krátko nebo střednědobého horizontu to jako investici brát nejde a je velmi náročná na znalosti. Protože umění spíš než investice je možná lépe tomu říkat sběratelství. Ono to vyžaduje od toho sběratele nebo investora vztah, aby k tomu umění měl vztah, nemůže to kupovat takzvaně, když to řeknu vulgárně, na kšeft, protože to by mu musel někdo, komu 100% může věřit, v tom poradit, ale většina těch sběratelů nebo investorů do umění má k němu vztah, což je zajisté pozitivní, protože už tím zvyšují tedy, nebo rozšiřují svůj vlastní obzor a obohacují svůj život, ale znamená to, jak říkám, znát ten trh, ať už s výtvarným uměním, nebo s nástroji, protože hudební nástroje jsou také, tedy smyčcové hudební nástroje, jsou také vděčným objektem investic a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A ostatně, promiňte, mnozí hudebníci si to ani nemohou dovolit si sami financovat ...

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, to si, to si v podstatě žádný normální člověk nemůže dovolit, protože když si představíte housle třeba Stradivariho nebo Guarneriho, tak toto jsou tak astronomické částky, že často ty housle vlastní třeba nějaká banka, nebo nějaká velká nadnárodní korporace a ta je většinou půjčuje těm umělcům ten nástroj. Potom pochopitelně musí být obrovsky pojištěn, ale je dobře. A to platí i u výtvarného umění, když ti vlastníci a investoři nenechají to umění buď zavřené v trezoru, nebo, nebo v nějakém depozitáři, ale když v případě výtvarných děl ho vystavují a v případě těch nástrojů, když umožní špičkovým hudebníkům, aby na ně hráli, protože to vlastně plní ten účel. A tam to, jak jsme mluvili o kontextu středoevropském, kde těm mecenášů je méně, tak u těch nástrojů by to mohlo fungovat bez ohledu na část světa, protože peníze v tom umění uložené, a to, co jste říkala, je pravda, že vlastně čím dražší to umělecké dílo je, tak tím jistější bývá ta investice a tím větší bývá i zhodnocení, tak díky tomu, že to umělecké dílo vlastní, tak vlastně ty peníze tam opravdu mají uložené, není to dar, který by odevzdali a zmizel by a přitom tím mohou nadělat mnoho dobrého, jak vidíme u různých sbírek výtvarného umění, které můžeme vidět a nebo právě u těch nástrojů v rukou fantastických, nadaných umělců.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Americká hudební akademie rozdala prestižní ceny Grammy. Mimo jiné legendární kapele Beatles, která se rozpadla před více než 40 lety, udělila cenu za celoživotní dílo. Ono se představili vlastně i dosud dva žijící členové té formace. Čím do dnes Beatles inspirují?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, Beatles musí inspirovat všechny hudebníky bez ohledu na žánr. Když, když o nich mluvíme, tak bych rád připomněl posluchačům album, které stejně většina z nich zná, Sgt. Pepper's, který, které je z roku pro nás z těch důležitých let 67, 68 tedy, kdy získalo 4 ceny Grammy a je to album, které bylo mnoha renomovanými časopisy vyhlášeno jako vůbec nejlepší album všech dob v žebříčcích, kde těch alb bylo třeba tisíc nebo, nebo 500 a zrovna v tom, v tomto album Beatles, albu Beatles ukazují, že dokáží tu rockovou hudbu, protože je to bráno jako nejlepší rockové album, kombinovat jednak s mnoha žánry a podžánry toho stylu, ale i třeba s klasickým symfonickým orchestrem. Dneska ty takzvané crossovery jsou velmi populární, ale to, co Beatles vytvořili už v roce 67, tak je vlastně velmi vizionářské a ta cena za celoživotní dílo je určitě na místě za to, co vytvořili, ale když se podíváte na aktuální oceněné v Grammy, tak právě Paul McCartney tam získal několik cen v několika kategoriích i dnes, a to, to si myslím, že je nejcennější, můžeme se tady bavit o těch čerstvých držitelích, mladých, objevech roku ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě, že, omlouvám se, že vám do toho vstupuji, těch žánrů, těch kategorií je neuvěřitelně moc.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Kategorií je tam straně moc. Je to zkrátka americká show. A v tomhle jsou Američané nejlepší, jak praví klasik, můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme dělat a těžko z toho čerpat inspiraci u nás, protože ten americký, nebo anglo-americký trh je velký, ale na Grammy je sympatické, že ty kategorie pokrývají úplně všechny hudební žánry, od popu a od těch opravdu masově rozšířených, až po klasickou hudbu a je to úžasná věc. Já si nedělám iluzi, že posluchač, nebo průměrný divák těch cen Grammy, že se zajímá o klasickou hudbu, ale už ten samotný fakt, že klasický žánr je tam zařazený a že klasičtí umělci jsou tam vnímáni jako stejné hvězdy jako ty hvězdy komerční, tak si myslím, že jim neškodí, naopak prospívá a koneckonců teď bychom to mohli otočit na chvilku, jestli si tipnete, kdo dostal v celé historii Grammy nejvíc cen Grammy?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte interpret nebo?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Myslím interpreta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to si netroufám.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Je to, to se nedá tipnout, protože to si opravdu musíte přečíst. Nezískal je nikdo, nebo žádná z těch popových hvězd, ale získal je Sir Georg Solti, slavný dirigent, britský, tedy maďarský, nebo maďarského původu a ten získal 31 těch sošek. Ve srovnání s tím třeba skupina U2, která jich získala nejvíc ze všech skupin hudebních, tak jich získala, v uvozovkách, "jenom" 22. Takže tam je vidět, že ta kariéra toho klasického hudebníka, která je dlouhá, potom může být ověnčena tolika cenami a jak říkám, to potom už hovoří o určité kvalitě, když člověk získává ceny takhle dlouho. Koneckonců letos byl oceněný třeba i Bobby McFerrin, který už je taky legendou a mně osobně udělalo radost, že to bylo za ranži Swing Low Sweet Chariot, neboli Snes se sladký vozíčku, neboli Vozíčku, ke mně leť. Tak ho, jak ten tradicional překládáme a my jsme tuto skladbu s ním, tedy Česká filharmonie, hráli na Staroměstském náměstí vloni vlastně v černu a to aranžmá teď tedy získalo cenu Grammy. A je tam, je tam řada cen pro jazzmeny, kteří byli nedávno v Praze pro Wayneho Shortera, pro Gregoryho Pottera, takže to spektrum je opravdu to nejširší a myslím, že to je tak správně, protože je sice klišé označení, že ho dělíme jenom na dobrou a špatnou, ale v podstatě to může být tak a, a ceny Grammy to vlastně dokazují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pro posluchače bude určitě známá také nesmrtelná píseň "Řekni, kde ty kytky jsou". V českém překladu. Její autor zemřel Pete Seeger, zakladatel amerického folku, mimo jiné, tato píseň, tento hit, ho proslavila, zpívala ho také Marlene Dietrich americkým vojákům. Možná i příklad toho, jak hudba může dodat sílu, naději?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Může, no, tak hudba začíná tam, kde končí moc slov, jak praví klasik a myslím, že tak to je docela zajímavé, že často ty největší hity nemají tu ambici, nebo jejich autoři pochopitelně netuší, co se s nimi stane a život toho díla je někdy zajímavější, nebo stejně zajímavý, abych nekřivdil, jako to dílo samotné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak, když jste hovořil, jsme hovořili o Beatles, tak pro Brity je to rodinné stříbro, pro nás určitě Antonín Dvořák. Mimo jiné jeho Rusalka, ta měla dvě premiéry, jednu v Mnichově, tu jste viděl, do Vídně na Rusalku s panem Bělohlávkem se chystáte a třetí, tou zahájí Metropolitní opera za pár dní sezonu.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ano v Metropolitní opeře je to starší inscenace, která se znovu oživuje, ale bude přímým přenosem vysílána do kin a pokud vím, tak v České republice už je prakticky vyprodána, dokonce se musely přidávat kinosály. Ta vídeňská s Jiřím Bělohlávkem je novou inscenací a premiéru měla teprve v neděli, čili zatím není moc lidí, kteří ji vidělo, ale soudě podle recenzí, tak měla velký úspěch a právě hudební složka v ní byla vyzdvižena jako velmi zdařilá, takže z toho máme vždycky radost, když se česká hudba takhle uchytí ve významném operním domě v zahraničí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče, pane Marečku, těch kinosálů, je to nový trend, budeme se spíš chodit dívat na opery do kin, nebo se vrátíme do divadel?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Nemyslím, že se budeme spíš chodit dívat do kin, ale nový trend to je a myslím, že hned tak neskončí. Protože málokdo si může dovolit, byť jenom tu vstupenku do Metropolitní opery, která je příšerně drahá, protože vstupenky do špičkových operních domů se pohybují v řádu tisíců korun, to znamená je běžná cena 5, 6, 10 tisíc za vstupenku na operní představení a to si málokdo může dovolit dát sám, natož třeba ve dvou, nebo, nebo jako rodina a v tomhle ohledu si myslím, že ty přenosy jsou velmi dobrou ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Alternativa, hm ...

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
... věcí, protože já jsem měl možnost být v Metropolitní opeře jednou na pozvání a potom vidět přenos představení v kině, čili musím říct, že to srovnání vyznívá dobře, nikdy nevyzní tak, jako živý zážitek, takže na ten dotaz, jestli přestaneme chodit na operu, odpovídám jednoznačně ne. Živý zážitek vždycky bude ten jedinečný, neopakovatelný, nejhlouběji ve vás zůstane, ale jednak jako alternativa, možnost se dostat za dostupnou cenu na to představení nějakým způsobem, je to alternativa dobrá a taky pro přehled, protože jistě si jako svátek dopřejete třeba jednou, dvakrát za život takovou návštěvu, ale chcete vědět, co ten operní dům dělá po celou sezonu a to tyhle přenosy umožňují a myslím, že to je dobře, když se to daří v té kvalitě, jako to dělá třeba MED, nebo jako to dělá Berlínská filharmonie, tak je to potom opravdu zážitek, protože jak obraz, tak zvuk jsou na té, na té nejvyšší úrovni. Ale je to náročné, protože paní režisérka Barbara Willis Sweete, která bude přenášet tu Rusalku příští týden, tak nám popisovala, protože točí i dokumentární film tady v České republice, tak nám popisovala, jak kamery nesmí zavazet divákům, takže oni mají méně kamer k dispozici, než třeba Česká televize při běžných přenosech, Česká televize jich používá 12 nebo i více, v Metropolitní jich je 8-10, protože nesmí vadit ve výhledu, každá lóže, každé místo se vykupuje a je to téměř adrenalinový sport v tom přenosu a dělají ho kameramani ze sportovních utkání, to znamená lidi, kteří mají největší postřeh a umí i trošku improvizovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bylo by to inspirativní i pro Českou filharmonii třeba v budoucnosti?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Bylo by to velmi inspirativní. My se snažíme spolupracovat s Českou televizí a když děláme větší komplet, jako teď Dvořákovský cyklus, tak ho i zaznamenáváme, ale samozřejmě takový přenos třeba do českých kin, to by nám bohatě stačilo, tak je věc, která nás pochopitelně velmi láká a myslím si, že by byla i dobrá a proveditelná. Snad se to podaří.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
David Mareček, generální ředitel České filharmonie je hostem dnešního vydání pořadu Jak to vidí. Po roční rekonstrukci se dnes pro veřejnost otevře další část opravené budovy Hlavního nádraží v Praze, hala kolem slavné Fantovy kavárny. Vy pravidelně, Davide, jezdíte vlakem, zejména na trase Praha - Brno a zpět ...

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sledoval jste ty proměny bezesporu.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Sledoval, to sledovali všichni cestující, protože tam, když jdete na nástupiště, tak je otevřený ten průhled do, do kupole Fantovy kavárny a mám z toho radost, myslím asi jako všichni, protože jednak je to nádherný prostor a je to významná, je to významná kulturní památka, protože Josef Fanta, který je autorem celé budovy Hlavního nádraží, tak je nejen významným architektem secesním, ale i malířem, pedagogem, designérem, publicistou, je to vlastně významná osobnost a je docela zajímavé, že stavbu toho nádraží provázely spory kolem, kolem veřejných zakázek. Je to jako kdybychom se bavili o aktuálním dění, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To byl rok plus minus?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
... no, to byl plus minus přelom 19. a 20. století, protože tehdejší Ředitelství železnic vypsalo soutěž v roce 1899, když už ta tehdejší budova nádraží Franze Josefa přestala stačit a oslovila 5 pražských architektů, protože čelila stížnostem, že veřejné zakázky jsou zadávány výhradně vídeňským architektům, tak, aby to napravili, tak oslovili architekty české, vyhrál tedy Josef Fanta a ten si zase dal jako podmínku, že co do spolupracovníků si bude vybírat umělce, kteří naplňují jeho koncepční zadání, takže potom tu budovu zdobili sochaři Stanislav Sucharda, Čeněk Vosmík a na toho třetího si teď nemůžu vzpomenout, vzpomenu si snad v průběhu a na to si stěžovali němečtí umělci žijící v Praze, že nebyli osloveni, nebo nebyli osloveni v tak významné míře, když přitom, jak argumentovali, vytváří německé obyvatelstvo velmi významné, ba nejvýznamnější daňové příjmy státu. Takže spory byly už tehdy, ta stavba trvala dlouho, protože se dělala za plného provozu. Bylo to v letech 1901-1909 a to dvojlodní zastřešení nástupišť, vlastně to prosklené, tak bylo druhé teprve na tehdejším území Rakousko-Uherska po Lvově a takže ano, tedy jsem rád, že se ta kavárna otevírá. Přál bych jí, aby ten prostor našel svoje využití, protože on je to obrovský prostor, to má asi 1700 metrů čtverečních, je to vlastně bývalá odbavovací hala, která sloužila k prodeji jízdenek a k odbavení cestujících a myslím, že teď majitelé nebo investoři, že budou si lámat hlavu nad tím, jak najít využití pro ten prostor a jak ho oživit. Pro cestující bude jistě příjemné koukat na tu opravenou kopuli, ale, ale zároveň doufám, že se podaří tedy ten prostor využít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S čím vy si spojujete kulturu cestování?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Kulturu cestování s jakýmkoliv dopravním prostředkem, pokud je právě kulturní a nemyslím si, že to závisí na pohodlí a prostoru, ale právě na tom způsobu, jak člověk cestuje. Já mám cestování docela rád, jinak bych nemohl dělat to povolání, které dělám, a je dobře, když můžete tu cestu buď spojit se zážitkem tedy četbou, nebo poslechem hudby nebo mluveného slova, anebo naopak, když máte možnost na té cestě něco vidět, což se málokdy daří, ale z hlediska kultury cestování myslím, že železnice je takový nekorunovaný král, protože právě vás vezme i do míst, kam nevedou tedy silnice, která jsou daleko klidnější, příjemnější a je i zajímavým srovnávačem, jak to cestování po železnici funguje v různých zemích světa, od těch ultrapřesných Japonců, kde právě není kladen důraz na velký komfort, protože v těch slavných Šinkansenech není ani moc prostoru, ani bůhví jaký luxus. Jsou to velmi účelně zařízené vlaky, jejichž ale hlavním, hlavní výhodou je právě ta přesnost a neuvěřitelná rychlost, které se blíží asi nejvíc Francouzi v Evropě, ale tou přesností Japoncům vlastně nikdo nemůže konkurovat. No a na druhé straně jsou to ty různé vysokohorské železnice a, a, a zubačky a dlouhé železniční trasy slavné, které zase potom stojí na tom, že tam máte ten komfort a můžete tam spát a můžete se tam stravovat v tom vlaku, takže kultura cestování je pro mě osobně spojena nejvíce se železnicí a ne vždycky to úplně vypovídá o kultuře celkové toho národa, ale dost to řekne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká David Mareček, generální ředitel České filharmonie. Děkuji za rozhovor a přeji vám vše dobré. Na shledanou.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Děkuji za pozvání. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra si budu povídat s právníkem a publicistou Tomášem Němečkem. Dobrý den přeje Zita Senková.