Přepis: Jak to vidí Cyril Höschl – 3. června

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Nerušený poslech i dobré ráno přeje Karolína Koubová. Hostem dnešního Jak to vidí je ředitel Národního ústavu duševního zdraví, psychiatr Cyril Höschl. Vítejte.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národní ústavu duševního zdraví
--------------------
Dobrý den.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Co nás čeká v příští necelé půlhodině? Ptáme se, jak by měl vypadat dohled nad psychicky nemocnými lidmi. Ministr zdravotnictví navrhuje registr pacientů s duševními nemocemi. Je to dobrý nápad? Řeč bude ale také o ruském sankčním seznamu, na němž figurují 4 čeští politici. Nebo o dokumentu, který odvysílala ruská státní televize a kde je vpád vojsk Varšavské smlouvy z roku 1968 líčen jako pomoc sovětských spojenců proti agresivnímu NATO. Pane profesore, včera se v Plasích na Plzeňsku konalo poslední rozloučení se zavražděnou knihovnicí. Znovu tedy se tímto případem otevřela diskuse o tom, jak ochránit společnost před takovými útoky duševně nemocných lidí. Jaký by měl být ten dohled?

Čtěte také

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národní ústavu duševního zdraví
--------------------
To je poměrně teď živý a emocemi nabitý problém, ale je to problém věčný. Protože ta otázka je, jak vůbec ochránit společnost před lidmi, kteří vraždí a řekněme rovnou, že z 99 % do nejsou pacienti psychiatrických zařízení. A přesto, dojde-li k něčemu takovému, jako byla tragédie v Horní Bříze a je to tragédie nezměrná, protože ta smrt je nespravedlivá, absurdní a všech pozůstalých je, myslím, každému, kdo má pět pohromadě, nesmírně líto a prožívá to s nimi, tak přesto, je to zaprvé událost poměrně naštěstí nečastá, i když v poslední době zrovna v našem prostoru došlo několikrát k tomu, že někdo, kdo měl co dočinění s psychiatrií, spáchal takový hrůzný čin, ale můžeme si na něj ukázat také to, že to hledání viníka za každou cenu může vést k absurdním nápadům a také k dalším nespravedlnostem.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte na mysli odvolání pana ředitele...

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národní ústavu duševního zdraví
--------------------
Mám na mysli například odvolání pana ředitele Žižky, ale i jiná podobná zkratkovitá řešení, protože vezměme to tak, ten čin nelze předvídat, v žádném případě ho nelze předvídat. Argument těch, kdo volají po potrestání pana ředitele Žižky, nebo po preventivních opatřeních, která by šmahem postihla všechny, kdo měli co dočinění s psychiatrií, tak mohou argumentovat tím, že u někoho, kdo má psychotickou motivaci, nebo psychotické příznaky, tak ta pravděpodobnost, že udělá něco nepředloženého, je vyšší. Je sice logická a pochopitelná, nicméně je asi stejná, jako kdybychom řekli, že každý, kdo si dá po obědě pivo, by se mohl jednoho dne opít a na silnici někoho zabít. Proto by bylo možná dobré, buď všechny preventivně zavřít, anebo jim všem odebrat řidičáky, protože člověk nikdy neví, kdo se opije. Zrovna tak člověk nikdy neví, kdo z psychotiků něco spáchá.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Co tedy ale mohou psychiatři vůbec, pane profesore, dělat? Přece něco dělat musí.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národní ústavu duševního zdraví
--------------------
K tomu chci dojít. Nemusí. Mohli bychom zrovna tak odvolat všechny soudce, kteří každému, kdo něco provede, nedají doživotí, protože, když ho z té basy pustí, tak on může něco provést znova a také provede. Vždyť máme recidivistů, že bychom jich mohli rozdávat. Tedy každý, kdo nedostane doživotí, tak zvyšuje nebezpečí, že se zase něco stane, protože je puštěn na svobodu a může to zopakovat. Zase třeba ukradne něco v té samoobsluze, nebo zase támhle někoho přejede a podobně. Čili já tydle ty absurdní příklady uvádím jenom proto, že psychiatrie není ani všemocná, že by viděla lidem do hlav a dokázala na půl roku dopředu předvídat události, ale hlavně zrovna v tom případě, v té Horní Bříze se vůbec nedalo dělat vlastně nic jiného než dodržovat zákony. A my nemůžeme na jedné straně chtít za každou cenu chránit veřejnost před potenciálním nebezpečím duševně nemocných a na druhou stranu dodržovat lidská práva. Zákon zní, že proti jeho vůli můžete někoho držet jenom, když bezprostředně, a teď pozor, zdůrazňuji to slov bezprostředně, ohrožuje sebe nebo okolí. Jestliže ten dotyčn vrah byl někdy v lednu hospitalizován v léčebně v Dobřanech...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Nedobrovolně tedy.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národní ústavu duševního zdraví
--------------------
Nedobrovolně a během té hospitalizace přestal bezprostředně ohrožovat sebe nebo okolí, tak v tu ránu už nebyl žádný zákonný důvod, ho tam dál držet. Ve chvíli, kdy ty důvody pominuly a on chtěl být propuštěn, musel být propuštěn. Kdyby nebyl, byla by nemocnice sankcionovaná z hlediska nedodržení zákona. Čili on propuštěn byl, protože se vlastně nedá nic jiného dělat a ta chyba vůbec není v těch psychiatrech, ta je v té legislativě. Jestliže...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A tu byste měnil, pane profesore? Je potřeba ji změnit nebo ne?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národní ústavu duševního zdraví
--------------------
Neměnil, jestliže toto nechceme, tak pak přesuňme ten problém na celospolečenskou diskusi o tom, do jaké míry chceme, aby naše zákony chránily lidská práva. Můžeme si o tom myslet co chceme, někteří si můžeme myslet, že je to špatně, mít zákon, který do takové míry chrání lidská práva, někteří si můžeme myslet, že je to dobře, ale ta hranice mezi tím, kdy to přináší prospěch a tím, kdy to přináší komplikace, nebo problémy, ta je velmi neostrá, protože ve chvíli, kdy vy tento zákon změkčíte a nezapomeňme, že jestliže někdo, kdo byl propuštěn v únoru, spáchal takový hrůzný čin v květnu, tak mezi únorem a květnem jsou minimálně 3 měsíce, a to není bezprostředně. Čili na to se ten zákon nevztahuje. Tak ve chvíli, kdy bychom ten zákon změkčili, tak bychom nejdřív tedy drželi preventivně všechny pacienty s těžší psychózou de facto nadosmrti, potom všechny nepohodlné jedince, každého, kdo se na někoho křivě podíval, nebo vyhrožoval sousedovi a posléze by se ta psychiatrie proměnila v jakousi represivní služku státu, nemyslím složku, ale myslím tím služku, která by plnila jako hlavní úkol likvidaci potenciálně nepohodlných jedinců, což už tak mnohdy v dějinách bývalo. A dojde to tak daleko, že mocipáni, kterým by ten obor sloužil, by ho používali k zavírání každého, kdo by měl jim nepohodlné názory. Takhle se za socialismu zavírali na psychiatrii všichni vlastatci a potenciální psychopati před různými významnými výročími, aby nerušili svými demonstracemi. Pak už je možné zavírat i každého, kdo má opoziční názor. Nakonec v Sovětském svazu v té době platilo, že kdo je v opozici vůči režimu, tak musí být duševně nemocnej, protože normální člověk režimu fandí, takže se na tu psychušku zavírali takový lidi jako byla Natálie Gorbaněvská, který dneska, nebo loni dal prezident Zeman vyznamenání. A ta hranice mezi tím, co se vám teď, když to říkám, zdá absurdní a mezi tím, co se nám zdá správné, ta je velmi neostrá a posouvá se velmi nenápadně a pomalu. Takže to odvolání ředitele Žižky mi připadá jako takový zkratkový populistický akt, který má...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ministr zdravotnictví...

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národní ústavu duševního zdraví
--------------------
Za úkol hlavně uklidnit právem rozhořčenou veřejnost, ale asi na nesprávném místě, protože zaprvé ten ředitel, pokud je mi známo, tak vůbec toho člověk neléčil, čili on za to vůbec nezodpovídal, nebyl to jeho ošetřující lékař. Ano, můžete namítnout, ale je to otázka jeho manažerských schopností, no ale ani to není pravda, protože on žádný zákon neporušil, tak co jako ty manažerské schopnosti měly obsahovat? Měly obsahovat nařízení, porušujte zákon a zavírejte všechny schizofreniky na doživotí? To si nedovedu dost dobře představit. A připomíná mi to tedy sapéra Vodičku ze Švejka, vinen nevinen, berte to po řadě, pánbůh s to přebere. Tak na téhle té úrovni se ta rozhodnutí dneska dělají.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale jak říkáte, pane profesore, veřejnost je rozhořčená. Tak kdo by v tomto případě měl nést odpovědnost? Je vůbec možné dohledat někoho s odpovědností? Protože třeba tři dny před vraždou byl útočník v ambulanci psychiatra. Kam směřovat to, kde se stala ta chyba, nebo jestli to vůbec lze vypozorovat?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národní ústavu duševního zdraví
--------------------
Ten pocit, že za to může ten psychiatr, nebo ta psychiatrie, ten vzniká z falešné představy, že psychiatrie je jasnovidec. To, že byl někdo u někoho v ambulanci, to neznamená, že ten dotyčný ambulantní psychiatr má křišťálovou kouli a ví, že ten člověk bude za týden vraždit. To prostě neví. A jestliže si vezmete tuto okolnost v potaz, tak pak on nemá vůbec, vůbec žádný zákonný důvod toho člověka držet. A dokonce ta společnost je nastavená tak, že když ten psychiatr vyvine jakékoliv represivní úsilí, například i u toho, kde bezprostředně ohrožuje své okolí, například u pacienta, který tam začne řádit, napadat spolupacienty a tak dál, tak ve chvíli, kdy ho přikurtujete, nebo ho zavřete do síťového lůžka, tak už máte, tak se na vás sesypou okamžitě lidskoprávní aktivisti a novináři z celýho světa a timesy publikují obrázky o tom, jak ve zlých Čechách zavírají do klecových lůžek a nechme stranou, jestli je to dobře nebo špatně a ve chvíli, kdy vy všechny tyto restrikce tedy pod tlakem opět veřejného mínění omezíte, zákonně omezíte a zrušíte, tak jste potom najednou obviňováni z toho, že nedokážete zabránit trestným činům, ale těm nedokáže zabránit nikdo, ani...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili se máme smířit s tím, že čas od času se mohou takovéto hrůzné případy stát?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národní ústavu duševního zdraví
--------------------
Ano, musíme asi jako se musíme smířit s tím, že čas od času někdo někoho přejede na silnici, že čas od času se někdo opije a způsobí pracovní úraz, nebo někde nějakou škodu. Prostě svět nikdy nebude dokonalý a má své oběti a hledání viníka za každou cenu je emočně pochopitelné, ale není to vždycky ta správná cesta ke spravedlnosti...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A když jsou to dva útoky během půl roku, v říjnu tedy případ ze Žďáru nad Sázavou známý, přibývá těch případů, nebo jsou jen více vidět, nebo se teď takto náhodně koncentrovaly?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národní ústavu duševního zdraví
--------------------
Moje osobní hypotéza je, že se teď momentálně náhodně koncentrovaly, protože i z hlediska obyčejné pravděpodobnosti se může stát, že i vzácné jevy se tu a tam vyskytnou v nějaké sérii a pak zase dlouho ne, takže to by bylo možno posoudit z hlediska nějakého dlouhodobého trendu, že bychom si dělali statistiky za poslední léta a desetiletí. Ale já na to, co jsme si tu teďkom říkali, navážu ještě tím, že zavést databázi všech lidí, kteří přišli do styku s psychiatrií, to je jedno, ať už si duševně nemocného definujeme jakkoliv, ale asi nejoperacionálnější by bylo, že to je ten, kdo je někde na psychiatrii léčen, takže to je velmi špatný nápad. Protože zaprvé by do toho spadli všichni, kteří vás v tuto chvíli ještě ani nenapadnou. Například každý, kdo přišel na psychiatrii, protože trpí, já nevím, drobnou nespavostí, úzkostmi, strachy, drobnými depresemi, že má nějaké bolesti hlavy a obtíže neurotického rázu. Už by se muselo začít diskriminovat. Ve chvíli, kdy by se začalo diskriminovat, řeklo by se, ne, ne, spadnou do toho jenom psychotici, tak se vám začnou přelejvat diagnózy, protože každý, aby se tam nedostal, tak bude sebe nebo lékař jeho deklarovat jako něco jiného. Takže když se bude diskriminovat, povede to k deviaci celé té oblasti. Když se nebude diskriminovat, tak se do té databáze dostanou lidi, kteří si řeknu, mám já tohle zapotřebí, tak radši nikam nepůjdu a budu se léčit doma sám, nebo u šarlatána nebo u kořenářky. A to může do určité míry fungovat, ale za určitou hranicí to bude velmi, velmi špatně, protože lidi, které byste ráda měla tím systémem podchycený, pak naopak paradoxně nebudou vůbec. Čili je to asi jako dělat si prostě seznam lidí, který pijou alkohol, seznam lidí, který kouřej, seznam lidí, který se přejídají a jsou tudíž také sobě nebezpeční a takhle můžeme jít dál a pak můžeme vyrábět seznamy redaktorek z rozhlasu a seznamy...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
S psychickými poruchami, ano.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národní ústavu duševního zdraví
--------------------
Přistěhovalců, Židů a Slováků. Čili...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže tento nápad ministra Němečka vnímáte jako takový výkřik v závislosti na to, co se stalo.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národní ústavu duševního zdraví
--------------------
Ten vnímám jako naprosto, ale naprosto nepromyšlený a ve svých důsledcích velmi destruktivní. Jiná věc je, a tady chápu logiku pana ministra, že závažná duševní onemocnění, která dříve byla dispenzarizována, by si o něco takového koledují i do budoucna. A dispenzarizace to je něco jiného. To je to, že když se dostanete do péče zdravotního zařízení a netýká se to jenom duševních poruch, týká se to třeba závažných onemocnění, i zhoubných, nebo kardiologických, nebo infekcí, tak u určitých diagnóz se vyplatí, nepustit ty pacienty ze zřetele, zejména k jejich prospěchu, protože to onemocnění má nějaké dlouhodobé dopady, nebo průběh, nebo se vrací a je dobré těm návratům předcházet a ve chvíli, kdy je ten pacient takzvaně dispenzarizován, tak je neustále i pro propuštění i po, řekněme té ambulantní léčbě sledován v té zdravotnické evidenci, samozřejmě to podléhá lékařskému tajemství, je to zdravotnická záležitost a je zván tu a tam na kontroly, je s ním udržován kontakt a je ten jeho stav trvale sledován.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A tak to funguje i dnes?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národní ústavu duševního zdraví
--------------------
Tak to bohužel dnes už nefunguje, protože ten systém takové té, toho centrálního řízení zdravotnictví se rozpad po 89. roce a jenom pomalu a jenom v některých oblastech se zase taková systémová opatření na celostátní úrovni znovu budují, ale to už není taková utopie, jako databáze duševně nemocných.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak tedy byste tu evidenci takovou, jaká teď je, považoval za nedostatečnou? Že by bylo potřeba v tomto směru...

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národní ústavu duševního zdraví
--------------------
Ne, dneska ten, dneska ten nemocný, když má jakkoliv závažné duševní onemocnění a nechce už se do toho systému dostat, tak z něj prostě vypadne, nikam nechodí, nikdo ho nevolá, nikdo se o něj nestará a on pak někde něco takovédleho provede. Kdyby byla povinnost ho dispenzarizovat, tak by byla povinnost vlastně toho zařízení, nebo toho ambulantního psychiatra ho ve chvíli, kdy zmizí z obzoru, zavolat, předvolat a zeptat se ho, co se s ním děje, ale...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A pro takovou změnu byste byl?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národní ústavu duševního zdraví
--------------------
No copak byl? My ji neustále prosazujem a neustále narážíme na nepochopení v tomto případě nikoliv ministerstva, ale zejména Všeobecné zdravotní pojišťovny a to je to ten elektronický systém Itareps, který spočívá v tom, že pacient, který se dostane do toho systému, tak je vyzván k tomu, aby každý týden hlásil svůj zdravotní stav, to je přesně definováno jak, dostane takovou kartičku s otázkami, na které odpovídá systémem nula, jedna a tak dále. A tenhle ten, tu soustavu těch čísel nacvaká do mobilního telefonu a odešle SMS. Celý ten systém by byl velice levný, protože jde o pár korun za ty SMS a o pár korun pro ty psychiatry, kteří musí být motivovaní, ti ambulantní, do toho systému jít a udržovat ho v chodu. No a ten automaticky vyhodnotí každého, jehož varovné, časné varovné příznaky překročí nějakou hranici a okamžitě vyzve toho lékaře, aby se s tím pacientem spojil, protože se s ním něco děje. Čili ten člověk je udržován v kontaktu, ví, že ten lékař sleduje, jak se mu daří, protože to se automaticky vyhodnocuje a celý ten systém by samozřejmě nezabránil 100% takovým událostem, ale snižoval by jejich pravděpodobnost. A teď jsme u toho, že vy jste se ptala, zda je možné něčemu takovému zabránit, nebo se s tím musíme smířit? No já myslím, že to dilema nezní tak příkře. Ta odpověď na tu první část je, že zabránit 100% tomu nelze, ale ta odpověď na tu druhou je, že smířit se s tím nesmíme a musíme se snažit vytvářet něco, co příznivě mění pravděpodobnost, že k takovému jevu dojde. A to už je realistické a to už je uskutečnitelné a to rozhodně není databáze nevinných, to je dispenzarizace skutečně rizikových osob, a to je využití nových informačních technologií k tomu, abychom s nimi udržovali kontakt a abychom cestou nejmenšího odporu, to je zaslání jedné SMS týdně, sledovali, co se s nimi děje. A to je něco, co podle mě by posunulo celý ten systém o něco kupředu. Jednak to nesmírně sníží náklady pak na ty hospitalizace, protože se ukázalo, že pacienti, kteří jsou v takovém systému, tak mají daleko méně těch znovuvzplanutí choroby vyžadující hospitalizaci, protože ten lékař reaguje dřív změnou medikace a podobně, anebo kontaktem osobním. A jednak by zřejmě byla i daleko lepší možnost na základě těch časných varovných příznaků detegovat znovuvzplanutí té choroby, které, která musí mít na pozadí pak takovéhleho činu. Čili, i když neumíme předvídat, tak můžeme přece jenom měnit pravděpodobnost, že se něco stane. A ta VZP je na to úplně slepá a hluchá a stalo se z toho jakýsi takový prestižní souboj, že my říkáme, ano, ano, ano a oni říkají, ne, ne a je to něco, co je naprosto absurdní a ani dvě vraždy je nepřinutí.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní posluchačka Ivana nám ještě píše svůj podnět, jestli, nebo co si myslíte o myšlence, zda by nebylo místo důsledků tedy hrůzný čin psychicky nemocného člověk řešit příčiny a myslí si dát třeba takovému člověku možnost nějaké seberealizace naplnění životního času, nasměrovat ho k nějaké činnosti, jestli by nebylo méně psychických chorob, kdy by měli nějakou perspektivu?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národní ústavu duševního zdraví
--------------------
Tak v podstatě to je v souladu s tím, co říkám, protože ten systém, který jsem teď právě zmínil, jakéhosi monitorování duševního stavu u závažných onemocnění, je jedna možnost a další možnost, o které se zmiňuje posluchačka, zaměřit se víc celkově na prevenci, tak, byť třeba sekundární prevenci, tak ta je obsažena v navrhované reformě psychiatrické péče, do které by se ministerstvo, myslím, mělo pustit daleko razantněji než do vytváření nějakých nesmyslných databází, protože ta zahrnuje vysunutí té péče směrem do přirozeného prostředí těch lidí a ten komunitní systém by zvýšil možnost jejich další vývoj té poruchy monitorovat a udržovat se s nimi v kontaktu. A to je další opatření, které je, myslím, u nás zanedbáno.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Na závěr ještě tedy si sáhneme pro téma, které aktuálně hýbe politickými a diplomatickými vodami. Tedy ruský sankční seznam, seznam osob, které mají zapovězený vstup do Ruské federace. Mezi nimi je tedy i 4, jsou tedy i 4 čeští politici. Jak ten seznam hodnotíte, pane profesore?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národní ústavu duševního zdraví
--------------------
No asi tak jako všechny seznamy. Před chvílí jsme mluvili o seznamu duševně nemocných, tak teď zase seznam nežádoucích osob...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale takový seznam tady má i Evropská unie a Spojené státy.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národní ústavu duševního zdraví
--------------------
No správně, jenomže ten argument, že to je oko za oko, zub za zub, vy jste vyrobili seznam Rusů, kteří nesmějí do Evropy, tak my jsme vyrobili seznam Evropanů, kteří nesmějí do Ruska. To je argument zdánlivě logický, ale ukazuje celou tu absurditu toho sporu, protože ten seznam Rusů, kteří, jejichž vstup do Evropy je nežádoucí, vznikl jako odplata za zábor Krymu, což prostě byla anexe cizího území, nechme stranou historické konotace, prostě bylo to ukrajinské území, bylo anektováno Ruskem, tečka. Je to prostě tak, jako kdyby sem vtrhli Němci a sebrali kus Sudet, no tak odplatu za to bysme řekli, že pár německejch politiků nesmí do Čech, a to by, myslím, byla ta nej, nejmenší limonáda, kterou bychom na to mohli reagovat, tak takhle reagovala ta Evropská unie. Zatímco Rusové těmhle těm lidem zakázali vstup za jejich názory, popřípadě na truc, popřípadě jako politické gesto jakési odplaty a ukazuje se, že to, co pro jednu stranu je dostatečný důvod, tedy zábor cizího území, tak tomu naroveň druhá strana klade odlišné názory, nebo politické postoje. Čili v očích Ruska politické postoje jsou asi stejný zločin jak v očích Evropy zabrání cizího území. A na tomhle tom srovnání, důvodů k oběma těmto opatřením, taky vidíte ten absolutní rozdíl v tom, kdo má na které straně co nadrobeno.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ruskou optikou tedy ten seznam, tam jsou lidé, kteří podle ruské strany se nějakým způsobem podíleli takzvaně na převratu na Ukrajině. Takže to je jejich argument.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národní ústavu duševního zdraví
--------------------
No tak ten důvod můžete vymyslet jakýkoliv. Na ten převrat na Ukrajině existuje taková hořko-ironická ukrajinská anekdota. Jestli je to pravda, že na Ukrajině jsou fašisti? Odpověď zní: ano je to pravda, ale zatím jenom na Krymu.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě se dostaneme k tomu dokumentu, který jsem avizovala v úvodu, tedy dokument, který odvysílala státní ruská televize a vylíčila v něm vpád vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 jako bratrskou pomoc Československu.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národní ústavu duševního zdraví
--------------------
No to už tady jednou bylo. To dělal sovětský Brežněvovský režim, který ukazoval, notabene to byly velmi podobné a stejné záběry sklady zbraní Lidových milicí a vydávali je za zbraně západního imperialisty, které tady číhaly na použití. Kdo si pamatuje rok 68, tak ví, jak absurdní a nehorázná to je lež a každého soudného člověka to jenom utvrzuje v dávném poznání, že sovětská a dnes tedy již i ruská propaganda, je soubor naprosto nehorázných lží, absurdit a ignorance vůči jakýmkoliv faktům. Včera jakási propagandistka ruská, kterou si s oblibou zvou do České televize, tam večer vykládala jakoby na omluvu, že ten dokument, ano, připusťme, že měl nějaká fakta, která ne, nebyla v souladu se skutečností, jakože někdo střílel z Muzea z kulometu, což je absurdní a nehorázná lež, takže to je možný, ale že ten dokument byl určen dovnitř směrem k ruské veřejnosti, nikoliv směrem k české veřejnosti. Čili jinými slovy kouzelně přiznala, že tahle ta Goebbelsovská propaganda lže vlastnímu obyvatelstvu proto, aby zvýšila jeho sebevědomí, což je jeden z nejnebezpečnějších mechanismů budování totalitního státu. A obsahuje v sobě i kulisu vnějšího nepřítele, což je to zlé NATO, nebo ten Západ a tak dále. A nejstrašnější je, že i tady jsou lidi, kteří na něco takovýho skočej bez ohledu na vlastní paměť.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ředitel Národního ústavu duševního zdraví, psychiatr Cyril Höschl, který byl hostem dnešního pořadu, jak to vidí. Děkuji vám za to, na shledanou.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národní ústavu duševního zdraví
--------------------
Já vám taky děkuji a všem hezký den. Na shledanou.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Od mikrofonu se loučí Karolína Koubová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.