Přepis: Jak to vidí Adam Černý – 1. července 2021

Vladimír KROC, moderátor
Zde pořadu Jak to vidí je dnes zahraničně-politický komentátor Adam Černý. Dobrý den.

Adam ČERNÝ, zahraničně-politický komentátor
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
Připomeneme si, že přesně před 100 lety byla založena Komunistická strana Číny. Budeme se ptát, proč svět řeší úbytek na váze severokorejského diktátora. Co naznačily krajské volby ve Francii. No, a hlavně tedy těmto tématům se budeme v příštích minutách věnovat. Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. 1. července 1921, tedy přesně před 100 lety , byla založena Komunistická strana Číny, tehdy měla pouhých 50 členů. Jak se podařilo počet členů zmnohonásobit. Dnes je druhou nejpočetnější politickou stranou na světě s víc než 90 miliony členy. Pravda, tedy po tom století má Čína asi o miliardu obyvatel víc.

Adam ČERNÝ, zahraničně-politický komentátor
No, je to velký příběh, na kterém vidíme vlastně dvě věci najednou. Jednak příběh té strany, která stále na jméno komunistická, o čemž je také možno vést debatu. A druhá je to příběh strany, která se dokázala prosadit v nejlidnatější zemi světa a dokázala tu zemi ovládnout a svým způsobem, ať to budeme hodnotit pozitivně či negativně, tak jí sjednotit a udržet pohromadě, což je z hlediska čínského vnímání světa určitě obdivuhodný výkon. Protože před těmi 100 lety a ještě nějaké desítky let potom Čína, ačkoliv byla velká a měla, má velké silné tradice civilizační, kulturní, tak byla rozdělená, ovládaly ji cizí velmoci, to bylo traumatické století, o kterém se mluvívá. Takže to téma udržení a sjednocení země je to základní, co se v čínské ideologii objevuje, možná je to silnější než to, čemu se říká komunismus, protože ten tam dostává určitě rysy, s kterými by možná Karel Marx úplně nesouhlasil.

Vladimír KROC, moderátor
Právě jsem se chtěl zeptat, nakolik dnešní komunistická strana Číny staví na principech marxismu a leninismu, potažmo maoismu?

Adam ČERNÝ, zahraničně-politický komentátor
Maoismus je ještě jiný možná pojem, ale marxismu určitě, jestliže marximus říká, že mnoho zlého na světě pochází ze soukromého vlastnictví, že soukromé vlastnictví je zlo, tak což po dlouhou dobu v komunistické Číně vlastně platilo, všechno bylo postátněno, až přišel reformátor Teng Siao-pching na konci sedmdesátých let minulého století se svými reformami, které shrnul do toho pořekadla, není důležité, jestli je kočka černá nebo bílá, to znamená, jakou má ideologii přeloženo, ale jestli chytá myši, jestli to funguje. Tím vlastně dostal tržní ekonomiku té státem a stranou ovládané země. A ty výsledky vidíme. Dneska je to druhá nejsilnější ekonomika na světě. Ale zůstává bez odpovědi otázka, jestli tento systém, tato kohabitace té totalitní ideologie a totalitního systému může fungovat s tržní ekonomikou, která vytváří hodnoty, zatím, jak se zdá, efektivněji, než jiné systémy.

Vladimír KROC, moderátor
Do jaké míry, ono, když se řekne 90, víc než 90 000 000 členů, tak to je obrovský počet, ale musíme si uvědomit, že dnes má Čína miliardu 400 000 000 lidí. Do jaké míry je to elitní klub, jak to označila zpravodajka České televize Barbora Šámalová.

Adam ČERNÝ, zahraničně-politický komentátor
Je to elitní klub, dá se to doložit na leckterých reportážích, analýzách, třeba v tom, že i když dneska se vrací, jak jsem mluvil o tom, že ta ideologie byla trochu potlačena pod tím heslem o té kočce. Tak dneska pod vládou pana Si Ťin-pchinga, což je šéf strany a šéf státu v jedné osobě, tak jako by se ta ideologie, anebo lépe řečeno, vláda strany vracela, takže i třeba na vysokoškolských kolejí, kde se život tak jako jinde velmi bedlivě sleduje, co kdo dělá, tak studenti vlastně už, buď se nebrání, nebo usilují o to, aby tu partajní legitimaci získali, protože to člověku zaručuje jisté výhody, možná doživotní, pakliže se nedopustí zásadní chyby. Zatímco, jestliže je člověk nečlenem strany, tak je stále tím člověkem, občanem druhé kategorie. O tom není pochyb.

Vladimír KROC, moderátor
Asi je příznačné, že KSČ dnes 100 let slaví zejména na náměstí Nebeského klidu.

Adam ČERNÝ, zahraničně-politický komentátor
KSČ, Komunistická strana Číny, pro pamětníky musím říci, že KSČ byla zkratka vládnoucí strany roku 89, ale současně...

Vladimír KROC, moderátor
Teď už je to KSČM.

Adam ČERNÝ, zahraničně-politický komentátor
Dneska je to KSČM, ale KSČ, no, je to, je to strana, která je tak veliká, zároveň je to, řekněme, míň než desetina těch obyvatel, což byl zpravidla ten poměr, který se v zemích, kde vládla komunistická strana, objevoval, ale určitě tak velké těleso nemůže být úplně soudržné, stejně myslící. Je to příliš mnoho lidí, a to je myslím další prvek, jestliže jsme mluvili o tom, že jedním z traumatických zážitků v historii Číny, aspoň té novodobé, je to rozdělení a ovládaní cizími velmocemi, tak další traumatem, který je veden podle mého názoru, pan Si Ťin-pching, je to, že potřebuju tu stranu udržet pohromadě, aby ji neovládaly frakční boje, soupeření o moc, a tak dále, to se při takovém počtu nedá dost dobře udělat. A pokud se to dá udělat, tak pouze mocenskými nástroji, protože ta ideologie, ten komunismus, marxismus, maoismus, protože to je taková směs, kterou oni předvádí, tak vlastně do značné míry tím, jak žije, tím, jak ten stát funguje, ty základní premisy popírá, protože to, jakým způsobem je, jaké jsou pracovní a životní podmínky pracujících, by určitě v mnoha případech odpovídaly i té kritice, na které byl postaven marxismus v 19. století a toho kapitalismu 19. století.

Vladimír KROC, moderátor
Ten symbol náměstí Nebeského klidu a místo...

Adam ČERNÝ, zahraničně-politický komentátor
To je zajímavá věc, je to vlastně, v uvozovkách, velmi odvážné, protože mnoho lidí, ne možná všichni, ale velká část lidí v Číně vědí, co se tam stalo, že tam tanky rozdrtily to demokratizační hnutí. A v tom, a ve veřejných projevech se vlastně o této věci nemluví. Je to téma, uzavřené téma, ten pověstný slon v salonu, o kterém se nesmí mluvit, ačkoliv je přítomný. A z hlediska toho, že to, že tam uspořádají, tak to mají být demonstrace síly, že vlastně tyto věci už jsou zapomenuty, ale právě to úsilí o to udržet tu společnost a i tu stranu pohromadě s mocenskými prostředky, které dneska dostávají nové a nové rozměry, které jsme si dříve mohli představit, to znamená, ta sociální kontrola, sledování všeho, kamerami, vyhodnocování, chování lidí podle určitého systému kategorií, které se zaznamenává do elektronických registrů, tak to ovládání je dneska masivní, myslím si, že to je podmíněno hodně tím právě vlastně vnitřním strachem o to, aby se ta věc nerozpadla.

Vladimír KROC, moderátor
Současný vládce Číny Si Ťin-pching má za cíl, jak jste nedávno připomenul, udělat z někdejší říše středu do roku 2049, kdy tedy komunistická strana oslaví 100 let od uchopení moci, vedoucí mocnost světa, ona k tomu, myslím, našlápnuto má jako druhá největší světová ekonomika.

Adam ČERNÝ, zahraničně-politický komentátor
To má. Ten cíli je popisován v několika adjektivech, kde se mezi nimi vyskytuje dokonce i slovo demokratický, ovšem nutno přeložit, že to je demokratický, tak jako byl třeba u nás za minulého režimu, čemu se říkalo v oficiální ideologii demokratický centralismus, to znamená, že nahoře se rozhodne a potom je /nesrozumitelné/ dovoleno, aby to schválila a rozpracovala na jednotlivá pracoviště, pravil dobový, dobový /nesrozumitelné/. Takže...

Vladimír KROC, moderátor
Mluvili jsme o tom, že chtějí být vedoucí...

Adam ČERNÝ, zahraničně-politický komentátor
Aha, my jsme uhnuli od té demokracie. Vedoucí mocností světa. Tak, v jaké kondici, dnes je to možné, ale je málo pravděpodobné, že se to podaří, protože Čína prožívá velký sociální zvrat. Vidíme to na tom nedávném rozhodnutí, že už byla zapomenuta politika pouze jednoho dítěte, dneska je povoleno oficiálně mít 3, poté, co před 5 lety byla ta politika jednoho dítěte odpuštěna ve prospěch politiky třeba i dvou, ale stále se to nedaří, protože tím, jak podstatná část Číny zbohatla, vyrůstá tam ta střední třída, tak ta se chová podobně jako střední třída v jiných zemích, to znamená, ti lidé jsou orientováni na stání se o svoje živobytí a i možná požitky, zábavu a nemají chuť mít 5, 7 dětí, nejspíše 1, maximálně 2, jak ukazují průzkumy, a to může vytvářet velký problém, protože až dosud ten mohutný hospodářský růst Číny umožněný těmi reformami, o kterých jsme mluvili, tak byl podmíněn taky přílivem vesnického obyvatelstva do měst. A ještě je tam jedna důležitá věc. Některé studie ukazují, že na venkově, což je západní část Číny, protože je to průmyslově prosperující se, soustřeďuje u východního pobřeží, tak vlastně tam životní úroveň a životní podmínky jsou podstatně horší než v těch městech, kvalita třeba dětí je výrazně nižší, jednak díky stravě, jednak díky nekvalitnímu školství, ale třeba i takovým věcem, jako že stále se tam pokládá za nedostatek, když člověk nosí brýle, což má velmi praktický dopad, protože když sedíte v páté levici a nenosíte brýle, tak na té tabuli prostě nic neuvidíte. A je tam malý sociální rozvoj, o děti se starají většinou prarodiče, protože rodiče pracují, tak prarodiče nosí děti na zádech v tom povijanu, že tam mají sociální kontakty lidé, mladí lidé se prostě málo rozvíjejí, to znamená, ta kvalita, populace na tom chudém venkově je výrazně, výrazně horší.

Vladimír KROC, moderátor
V zahraničí komunisté ovládají největší armádu světa, na jedné straně generální tajemník NATO Jens Stoltenberg podle Guardianu trvá na tom, že Čína není protivníkem. Na straně druhé summit Severoatlantické aliance deklaroval, že Čína představuje bezpečnostní riziko. Jak tomu rozumět?

Adam ČERNÝ, zahraničně-politický komentátor
Dá se tomu rozumět tak, že vezmu to odzadu, riziko určitě, protože to je země, která je velmi na sebe soustředěna, obtížně vytváří aliance ve smyslu partnerství, protože, jak říkal ministr zahraničí Číny, Čína je prostě velká země, to je prostě fakt, tím se dává najevo, že jsme větší a silnější, ostatní se podle toho vůči nám mají chovat, to je to riziko. Zároveň to vyhýbání se slovu nepřítel, možná tu a tam zazní slovo rival, což zní slaběji, chce vyjádřit to, že nechceme se pustit do, do přímé konfrontace, pokud to nebude nezbytně nutné. Stále ještě je tam jakoby naděje nebo úvaha o tom, že bude možné se s Čínou buď domluvit, anebo že se prostě či možná změní, což souvisí s podstatou toho režimu, poněvadž většinou těch režimů, které jsou založeny na silné osobě vůdce, tak mají velký problém při předávání moci. To dlouhou dobu v Číně fungovalo, v těch /nesrozumitelné/ reforem, bylo to vlastně obdivuhodné. Každých 10 let se vyměnilo to vedení plynule, a to vlastně je v tuto chvíli narušeno, protože to postavení pana Si Ťin-pchinga se zdá neotřesitelná, příští rok, co bude 10 let u moci, tak nejspíš bude pokračovat.

Vladimír KROC, moderátor
Jak by měl tedy západní svět s Pekingem jednat, jsou cestou ekonomické sankce kvůli porušování lidských práv v Číně?

Adam ČERNÝ, zahraničně-politický komentátor
V jistém smyslu ano, ale ta přímá konfrontace nebude fungovat, protože ty světy jsou na sobě vzájemně závislé, ale to platí jak pro západ, tak pro Čínu. Čína se v jistém ohledu podobá třeba Japonsku, protože nemá veliké přírodní zdroje a je závislá na tom, že bude s tím okolním světem jednak obchodovat, že tam bude vyvážet a jednak, že odtamtud bude dovážet energetické suroviny a mnohé další věci, a to znamená, že musí hledat způsob, jak si toto zajistit. Jsou 2. Buď bude kooperovat, že se domluví, což je, řekněme, jistá naděje, anebo se to pokusí zajistit silou, což by mohlo naznačovat ta její opatření, která dělá ve svém nejbližším okolí v Jihočínském moři, kde buduje umělé ostrovy, které se později mění ve vojenské základny, jakým ji zajišťuje to bezprostřední okolí a pakliže by postupovala tou mocenskou silou, tak bychom stáli před tou vidinou té vzájemné konfrontace, a to by nebyla dobrá vyhlídka.

Vladimír KROC, moderátor
Tamní parlament přijal zákon, který má chránit čínský obchod a čínské občany před jednostrannými a diskriminačními sankcemi Západu. Jak to má fungovat?

Adam ČERNÝ, zahraničně-politický komentátor
To vlastně není úplně jasno, to, abych tak řekl, ty prováděcí jednotlivosti, a je to v zásadě zákon, který byl přijat jako odpověď právě na ty, na ty sankce, které byly vyhlášeny ze strany Západu. Tam je pozoruhodný třeba posun, který byl vidět v Evropě. Na konci loňského roku byla schválena obchodní a investiční dohoda s Čínou po dlouhém a dlouhém vyjednávání, bylo to uděláno v takovém tom zvláštním mezidobí, kdy po amerických volbách, kdy jeden prezident odchází a druhý ještě není instalován a z okolí Joea Bidena, toho nastupujícího prezidenta zaznívalo, že to Evropané neměli dělat. Byla kolem toho velká diskuze, zadrhlo se to v evropském parlamentě a dneska vlastně 3-4 měsíce, 5 měsíců poté, co ten, co ta dohoda byla slavnostně parafována, tak /nesrozumitelné/ je u ledu, tam je vidět hluboká proměna toho vnímání, což třeba pro Němce, kteří jsou jedna z mála zemí, která má s Čínou pozitivní obchodní bilanci, to znamená, že víc tam vozí, než dováží, což je ve srovnání s ostatními zeměmi obrovský výkon, tak ta pečlivě musí zvažovat, do jaké míry se pustil do té konfrontace při tom objemu toho obchodu, který s Čínou má.

Vladimír KROC, moderátor
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes novinář Adam Černý. Tam Kim Čong-una pohubl, což tedy znepokojilo jeho severokorejské poddané. Proč je podle vás takové téma, že ho probírá i zahraničním tisk, že trošku ubral na váze.

Adam ČERNÝ, zahraničně-politický komentátor
Je to jednak kvůli té zemi, této země, která dnes patří do jaderného klubu, má jaderné zbraně, má i raketové nosiče, ne možná úplně spolehlivé, ale nicméně ji to řadí do toho jaderného atomového klubu. To je jedna vlastnost, protože taková země patří do elitní společnosti, teda v tom, bez, abych tak řekl, bez kladného nebo záporného hodnocení, je to prostě výběrová společnost. Pak je to povaha toho režimu, který je hodně stalinistický, myslím si, že co mě paměť pamatuje na konci, na konci osmdesátých let, když byl v Severní Koreji ten festival mládeže, tak ti soudruzi, kteří navštívili Severní Koreu, tak se odtamtud vraceli velmi překvapeni, protože tady byli zvyklí na jistou volnost a užívání si života, zatímco míra kontroly a diktatury, která byla k vidění tam a kultu osobnosti, tak tu už tady si nikdo skoro nepamatoval v té době, takže je to povahou toho režimu, který má jaderné zbraně, je velmi uzavřený, velmi diktátorský, velmi tajnůstkářský, a proto velmi nevypočitatelný.

Vladimír KROC, moderátor
Ono se koneckonců spekulovalo o tom zdravotním stavu severokorejského /nesrozumitelné/ už na podzim, že jo, docela.

Adam ČERNÝ, zahraničně-politický komentátor
Bylo to opakovaně, bylo několik období, kdy on se prostě na několik týdnů nebo dokonce možná několik měsíců vytratil, nebylo o něm žádných zpráv, což v zemi, kde zprávy o tom, jak se vůdci daří a co všechno zajímavého dělá, patří k /nesrozumitelné/ rituálům, tak to vždycky budí velké dohady, spekulace a je tam ještě jedna možná věc. Dneska už je Kim Čong-un přece jenom, zdá se, pevně v sedle, což je docela zvláštní a v zemi, kde on je relativně mladý, není mu ani 40, zatímco vůdcové v těchto krajinách bývají většinou ve věku praotců, abychom tak řekli, takže byly spekulace o tom, do jaké míry on pevně tu stranu ovládá, dneska se zdá, že jí pevně ovládá. Ve chvíli, a už jsme o tom mluvili. Ve chvíli, kdyby se ukázalo, že má nějaké zdravotní problémy vážnější povahy, tak by se objevovala otázka nástupnictví, že v případě Severní Koreji, kde se jedná vlastně o komunistickou dynastii přicházející z praotce přes jeho syna a vnuka zakladatele, tak by byl vážný problém, a to ne z hlediska jenom toho, jak by ten režim, jestli by padl nebo nepadl, já si pamatuju ze své návštěvy v Jižní Koreji, to bylo na začátku devadesátých let, to bylo velké téma po sjednocení Německa, když jsem se na to ptal, tak oni říkali, samozřejmě sjednocení Koreje, protože její /nesrozumitelné/ traumatický zážitek národní na obou stranách, tak sjednocení Koreje je velké téma, ale na druhou stranu si dovedeme těžko představit, jak by to fungovalo, když vidíme, jak obtížné to bylo v případě toho rozděleného Německa, kdy ta životní úroveň na těch obou stranách a způsob života, vlastně ti lidé o tom věděli všichni, ti východní Němci věděli ze západní televize, jak ta západní společnost vypadá, tedy s výjimkou okolí Drážďan, kde, kterému se říkalo /nesrozumitelné/, neboli Údolí nevědomců, neznalců, prostě tam nechytali ten signál, ale tady to rozdělení té Severní a Jižní Koreje je mnohem hlubší, informací mnohem méně, životní propad, životní úroveň je dramatická, takže případný otřes toho režimu by zde mohl znamenat velký problém, tady se ale dostáváme zpátky k Číně, že tam by asi do toho, kdyby se tam objevil problém, tak by do toho vstoupila, protože to je její nejbližší soused, na kterém má bezprostřední strategický zájem.

Vladimír KROC, moderátor
Na stranickém zasedání vůdce Severní Koreje řekl - naše země by se měla připravit na dialog, ale hlavně na konfrontaci s USA. Jak to mohl myslet?

Adam ČERNÝ, zahraničně-politický komentátor
Je to typická stranická hatmatilka, která v sobě obsahuje protimluvy, ale z hlediska toho mluvčího, ten to nemusí tak vnímat, může to znamenat jenom prostě to, že stojíme si na svém a jsme připraveni udělat to nebo ono, protože každá takováhle, každý takový režim, jako je ať už Čína, anebo teda Korea, ale svým způsobem třeba i Rusko v případě střídání ve Spojených státech, tak čeká, co ten nový prezident bude dělat, jestli bude dostatečně pevný, informovaný, a tak dále, což si ale, myslím, v případě Joea Bidena, který má svou dlouholetou politickou kariéru a zkušenosti ze zahraniční politiky, i nejenom ze Senátu, ale i jako viceprezident, takže si myslím, že tam, tam, že nejsou ty pochybnosti, jako byly třeba v případě mladistvého Kennedyho nebo Baracka Obamy, kteří vstupovali do zahraniční politiky poměrně nezkušení, dá-li se tak říci.

Vladimír KROC, moderátor
V pořadu Jak to vidí mluvíme se zahraničněpolitickým komentátorem Adamem Černým. V neděli se ve Francii konalo druhé kolo voleb vedení regionu a departementů. Co jsme se z jejich výsledků dozvěděli?

Adam ČERNÝ, zahraničně-politický komentátor
První poznámka se bude týkat toho, že to poučení je silné, ale možná nedostatečné, protože byla neděle, bylo hezky, spousta lidí se dívala na fotbal, nebo se těšila, že se budu dívat na fotbal, to ještě nevěděli, jak dopadnou v té, v tom utkaní se Švýcarskem myslím, kdy v penaltovém rozstřelu nedopadly úplně vzdáleně, prostě k těm volebním urnám v těch regionálních volbách přišla jenom třetina voličů, což je historicky nejnižší číslo. Můžeme si připomenout, že i u nás v regionálních krajských volbách chodí méně voličů, i když ty kraje se nedají /nesrozumitelné/, měly by se vynásobit nejméně 5× nebo 6×, co se týče toho rozměru, nicméně je to poslední politické měření sil, jak říkají někteří politici, průzkumy jsou jedna věc, skutečný průzkum, který zároveň něco, říká jsou až ty volby a jsou to poslední volby před prezidentskými volbami a volbami do Národního shromáždění v příštím roce, které se, o kterých se očekávalo, a v tom je to druhé poučení z těch voleb, že v nich proti sobě budou hlavní dva rivalové stejní jako minule, to znamená, není úřadující prezident Emmanuel Macron a Marine Le Penová, která stojí v čele strany, která se dneska jmenuje Národní shromáždění, jsou to do jisté míry stále ti samí Le Penisté jako za jejího otce, i když prošli jistou proměnu. Z těch voleb vzešlo docela zajímavé poučení, že vlastně došlo k renesanci, jisté renesanci těch tradičních, tradiční levice a pravice, zvláště pravice, která dokázala obhájit svoje pozice v několika regionech. A mezi nimi se rýsují minimálně 2 nebo 3 uchazeči, kteří by mohli možná do té prezidentské volby promluvit a speciálně je to člověk, který se jmenuje Xavier Bertrand, který byl už několikrát ministrem, dosud nebyl příliš výrazným, ale jeho, jeho úspěch v těhle těch volbách jako velmi pomohl a dokonce jeden z těch průzkumů ukazuje, že by se mohl přiblížit, přiblížit Emmanuelu Macronovi a Marine Le Penové v tom prvním kole na vzdálenosti jednoho, dvou procentních bodů, což už je v rámci statistické chyby. Uvidíme, jestli se tento trend potvrdí. Nicméně to naznačilo to, co mi, to, co mě, řekněme, zajímá a hodně svým způsobem baví, že často se stává u voleb důležitých, že ta situace vypadá přehledná, jednoznačná, že uvidíme souboj dvou lidí a ten trend je jednoznačný. A najednou se něco přihodí a ukáže se, že to není pravda, a to by mohla v tomto případě být právě ta renesance třeba tradiční pravice ve Francii. Tady já si připomínám například, že při minulých volbách vlastně, které tak jednoznačně svým způsobem vyhrál Emmanuel Macron, bylo to velké překvapení, tak vlastně ještě na jaře před 4 lety největším favoritem byl bývalý premiér François Fillon, kterého porazila aféra, kde se přišlo na to, že zneužíval poslanecké a senátorské náhrady, což je politický spor známý z našich krajin, a to ho vyřadilo z té soutěže a až do té doby byl favoritem, ta vzpomínka právě na tuhle situaci mně připomíná, že vlastně ve Francii je potenciál té tradiční pravice, a když se vrátím k těm dvou hlavním favoritů těch voleb, těch dosavadních, tak vlastně, pokud by se objevila silná tradiční pravice, tak to bylo, to by byli politici, kteří by stáli mezi Macronem a mezi Le Penovou, a to by je naprosto ohrožovalo a oni museli začít nějak jinak reagovat a přemýšlet o tom, že nebudou soutěžit jeden s druhým, ale že mají někoho dalšího ve hře.

Vladimír KROC, moderátor
Když se vrátím ještě k tomu velmi malému zájmu voličů, dá se to vysvětlit jenom fotbalem a sluníčkem. Politolog David Emler na serveru iRozhlas.cz varoval, že francouzská demokracie je nemocná, občané se prý nedokážou ztotožnit s politickou reprezentací a mají pocit, že politiky víc zajímá, aby byli zvoleni, než aby vyřešili jejich problémy. Čili může být za nízkou účastí apatie voličů?

Adam ČERNÝ, zahraničně-politický komentátor
Jednak voliči by nemuseli mít dojem, že ty regionální volby něco rozhodují, to vidíme i tady, i když ty regiony francouzské jsou mnohem silnější, a to, co jste citoval, ten názor, on by se dal použít asi nejenom na Francii, protože tu klesající volební účast vidíme i jinde, skutečně se snižuje schopnost politiků oslovit, řekněme to, co voliče zajímá, protože ta volební kampaň se stává natolik soustředěna na tu efektivitu a na to, aby to zabralo, nikoliv na řešení problémů. Dneska nebo včera jsem viděl nějaký průzkum, kdy se ptali voličů, co pokládají za důležité problémy a najednou se ukázalo, že COVID je asi na desátém místě v Čechách, že zajímá je zdravotnictví jako takové třeba. A když se podíváte do volebních programů našich stran, kdy tam uvidíte zdravotnictví, objevují se tam, musím říci bludy, že se mluví o migraci, ačkoliv migrace není žádné téma v Evropě a v České republice už vůbec, a najednou se, ale je velmi, řekněme, emocionálně chytlavé, nemá racionální podstatu a úplně to ničí vlastně tu politickou debatu, a když se vrátíme do Francie, tam to je podobné, tam vlastně bylo to dobře vidět na paní Le Penové, když byla evropská finanční krize, tak se útočilo na euro. Dneska dokonce se naznačovalo, že by Francie měla /nesrozumitelné/ paní Le Penovou odejít z Eura, když by vyhrála, dneska už se o tom vůbec nemluví, už se ani tolik nemluví o přistěhovalcích, kteří určitě ve Francii představují docela zásadní téma, ať už teda přistěhovalci, kteří nemají francouzský pas, anebo jsou to potomci lidí, kteří jako přistěhovalci do Francie přišli. Takže tohle to téma tam určitě je, ten pocit voličů, že jsou nedostatečně reprezentováni v tom smyslu, že by ta elita na něbrala ohled.

Vladimír KROC, moderátor
To byl pořadu Jak to vidí předseda Syndikátu novinářů, zahraničně-politický komentátor Adam Černý. Děkuju za rozhovor. Na shledanou.

Adam ČERNÝ, zahraničně-politický komentátor
Díky za pozvání a na slyšenou.

Vladimír KROC, moderátor
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beeye www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.