Přepis cestovatelského pořadu Jak to vidí (Island) - 13.8.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Krásné ráno, krásný začátek dopoledne. Srdečně vás zdraví Jan Křelina. Začíná další z letních vydání cestovatelských pořadů Jak to vidí. Jen krátce připomenu, že poslechnout si nás můžete v repríze opět na Praze po jedenácté hodině večer. Anebo přepis každého rozhovoru najdete také na Internetu. Adresa je www.rozhlas.cz/praha. Chcete-li se dostat přímo na stránku Jak to vidí, tak za lomítko napište jaktovidi. Čili www.rozhlas.cz/jaktovidi. Jsem přesvědčen, že dnes potěšíme milovníky severu, mezi něž mám tu čest patřit. Vydáme se totiž na Island s ústavním právníkem Pavlem Molkem, dobrý den.

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
Dobrý den.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Já jsem řekl ústavní právník, ale vy jste tam asi nejen pracovně jako ústavní právník, Pavle?

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
Nejel. Jel jsem tam teda s jedním drobným pracovním úkolem, a to bylo navštívit Tingvellir, čili místo, kde se scházel nejstarší demokraticky volený parlament na světě. Ale to bylo opravdu jediný úkol, který mi vedoucí katedry dal na rozloučenou, když mi dával dovolenou.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Když se člověk rozhodne, že se vydá na Island mimo péči cestovních kanceláří sám. Co pro to musí udělat? Nebo co je dobré pro to udělat?

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
Dobré je koupit si letenky. Dobré je koupit si letenky dostatečně v předstihu, je to docela daleko a hlavně kupodivu ta země není zdaleka tolik pokrytá leteckými společnostmi, jako zbytek Evropy, pokud tedy zůstaneme u toho, že Island je Evropa, což je. A ...

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Dokonce podala přihlášku.

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
Dokonce podala přihlášku k tomu, aby byla Evropa i politicky. I když to by byla složitější otázka, jestli, jestli mají vstupovat do Unie nebo nemají. Vedli jsme na to dlouhou debatu na jednom velmi úspěšném stopu, teda velmi zmrzlém, ale velmi úspěšném, protože nám zastavila Islanďanka, které jinak nezastavují. Aspoň nás upozornila, že vůbec je překvapená, že někdo stopuje, protože přeci Islanďani stopaře neberou. Ale bylo to velké štěstí, protože jsme se bavili půl hodiny v kuse a po zdvořilostní otázce, jak to vypadá s krizí v České republice, tak už jsme se bavili jenom o tom, jak to vypadá s krizí na Islandu. A s tím řešením v podobě vstupu do Evropské unie a jaké by byly důsledky. Tak to bylo hrozně dobré. Takže i tohle téma se nastolilo, jako jestli vstoupit do Unie nebo ne.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
A chviličku můžeme u toho zůstat?

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
Určitě.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Koneckonců představujeme si Island, budeme se po něm potulovat, řekneme si, co je tam zajímavého turisticky. Ale mě by zajímalo, protože jsem nedávno četl nějaký výzkum, že sice vláda podala přihlášku do Evropské unie, ale obyvatelstvo není zdaleka tak jednoznačně pro.

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
To je docela pochopitelné. Já bych dokonce řekl, že je možná dobře, že se to neřeší za českého předsednictví. Protože ten hlavní problém, který budou Islanďané řešit, tak je nám hodně vzdálený, a to je rybolov. Takže oni se vlastně nejvíc bojí toho, že ve chvíli, kdy by vstoupili do Unie, tak jakoby o jejich kvótách na lov ryb budou rozhodovat úředníci někde v Bruselu. A to rozdělování bude potom takové trošku zvláštní. Protože samozřejmě oni se bojí a, protože jsem studoval kdysi evropská studia, tak si myslím, že i oprávněně, že samozřejmě potom to rozdělení těch kvót bude hodně ovlivněno tím, jak je kdo schopen lobbovat. A po pravdě, těch současných 300 tisíc Islanďanů má spoustu jiných starostí asi, než mít ještě lobbistické kanceláře v Bruselu. No, a druhý problém, který je asi bude na cestě do Unie čekat, tak je už ta samotná obava z toho, že oni byli do dneška hrozně hrdí na to, že si i v tom malém počtu udrželi tu svoji nezávislost nejen politicky, ale i třeba kulturně, i třeba národnostně. Ten národ je fantastický i tím, že od toho roku zhruba 900, 870 je schopen vysledovat, genealogie celých některých rodin, těch prvních osídlenců, kteří tam připluli. A teď najednou vlastně nebudou moci zabránit tomu, aby tam byla nějaká neřízená imigrace. Taky toho se trochu bojí. A poslední věc, která je hodně znervózňuje, jak jsem tak vycítil, na té cestě do Unie, je i ten pocit, že oni vždycky byli jakoby příliš hrdí, než aby do Unie vstupovali. A teď najednou do ní vstupují v situaci a kvůli tomu, že jsou v té těžké finanční krizi. Což, když žijete několik desítek let s pocitem, že teď jsme vám dokázali celé Evropě, že dokážeme být nezávislí i v tom malém počtu lidí, tak najednou vstupovat do té Unie jakoby trochu s prosíkem a s problémem a z důvodu krize, tak je i pro jejich národní hrdost poměrně hodně těžké.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Díky, Pavle, za tuhle malou odbočku, kterou jsem sám inicioval. Myslím, že jsme se teď o Islandu dozvěděli možná víc než z průvodce. Ale vezměme tedy na záde, na záda opět ten pomyslný baťůžek. Koupili jsme si letenku, není to tak jednoduché. Co ještě bychom měli před cestou na Island vykonat, dozvědět se, připravit si?

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
No, když jste zmínil to, že si, že jsme si vzali na záda ten pomyslný baťůžek, tak se mi trochu přitížilo. Jak já, tak moje přítelkyně Tereza, se kterou jsem tam byl, velmi dobře ví proč. Protože tradiční součást přípravy cesty na Island je nakoupit si jídlo, a to, pokud možno, v maximálním limitu, který vám vezme letad..., letecká společnost do letadla.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Proč to?

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
Protože kdybychom vycházeli z průvodce, tak by ta rada zněla, že je lepší nakoupit si jídlo doma, protože bude mnohem levnější než potom na Islandu. A to, co se už člověk v průvodci nedozví, protože takhle rychle se nestihnou průvodce tisknout je, že ta situace je už úplně jiná, než byla ještě před rokem nebo před 2. Já, když jsem se bavil s kamarády, kteří už na Islandu byli a snažil jsem se z nich dostat různé typy, na co nezapomenout, co určitě navštívit, tak právě mi taky říkali, že je dobré vzít si s sebou co nejvíc jídla, protože, a dávali pro ilustraci, chleba na Islandu v přepočtu na české koruny stojí asi 100 korun. To už ovšem rok není pravda. Právě v důsledku finanční krize.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Asi hodně dobré boty a hodně teplého prádla?

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
No, kdybychom měli být přímo tady u těch dobrých rad, tak určitě. Hodně dobré boty, pokud chcete teda opustit ten úplně malý zlatý okruh kolem Reykjavíku a vydat se třeba někam do hor. Určitě hodně teplého prádla, určitě se hodně připravit na déšť. A to na déšť, pokud možno, ze všech stran. Ne jako já, který jsem byl spokojen s tím, že jsem si sice vzal goratexovou bundu, ale normální rifle, což se neukázalo jako úplně nejšťastnější volba. Takže připravit se na déšť. Ale připravit se i na teplo, připravit se na sluníčko, protože Island je úžasná země, kde většinou povrchu těla mrznete a přitom si spálíte obličej. A mně se hrozně osvědčily, musím doporučit, hole na nordig walking. Protože ...

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To jsou takové ty teleskopické jakoby lyžařské, ale slouží to k chůzi?

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
Přesně tak, přesně tak. A mně se to hrozně osvědčilo. A ještě víc by se mi to osvědčilo, kdybychom víc chodili přímo jenom s tím baťůžkem, to znamená, kdyby ta váha celková byla ještě větší. A je to dobré, protože ve vnitrozemí ty cesty mají různou kvalitu a člověk prostě hodně často ocení, že má najednou o 2 opěrné body víc.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To říká v cestovatelském Jak to vidí Pavel Molek. Za malou chvíli už se podíváme do hlavního islandského města Reykjavíku. S právníkem Pavlem Molkem v cestovatelském Jak to vidí jsme zamířili na Island, do hlavního města Reykjavíku bych se teď rád podíval. Co tam vlastně je z pohledu turisty, který je tam poprvé? Co je tam zajímavého?

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
Určitě je tam zajímavá architektura, která třeba na mě jako na Čecha působila zvláštně v tom, že je hodně jakoby chladná. U těch některých budov, ale to jsme měli potom ve zbytku Islandu, ale v tom Reykjavíku to bylo asi nejintenzivnější, tak jsem měl trochu pocit, jako kdybych byl v nějaké kosmické stanici. Že ta architektura má vlastní styl. Těžko popsatelný, který působí hodně odosobněně. Je určitě hodně dobře stavěný na ty jejich zvláštní klimatické podmínky. A ve výsledku to město působí velmi čistě, ale někdy až jakoby velmi chladně. I tím, jaké používají materiály. I třeba sochy působí chladně. Oni tam mají výbornou sochu přímo na pobřeží, mají výbornou sochu věnovanou jakoby námořníkům. A ta socha, to je jakoby jenom kostra lodi z nějakého kovu. Působí to hrozně chladně, ale přitom hrozně působivě. A takhle jako kdyby na mě trochu působil celý Reykjavík. Na druhou stranu je tam i spousta jakoby útulných míst. Třeba fantastická věc mi přišlo jezírko, které je přímo uprostřed města a na tom jezírku, jakoby přímo na něm stojí radnice spojená s domem kultury. A to jezírko jakoby proplouvá pod tou radnicí a všude je spousta kachen a spousta dětí. A když máte štěstí, což my jsme měli, že je v Reykjavíku hezky, a velmi teplo, což znamená asi 15 stupňů a sluníčko, tak je to hrozně příjemné místo k životu.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Co doporučují průvodci? My máme tím na mysli knížky. Jsou tam nějaké výrazné pamětihodnosti, které bychom neměli minout? Kromě těch sněmovních plání.

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
Myslíte na celém Islandu nebo v Reykjavíku?

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
V Reykjavíku.

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
No, ono dokonce ty sněmovní pláně jsou až kousek od Reykjavíku, asi 50 kilometrů. A v něm samém, noví průvodci doporučují poměrně novou stavbu, které se říká Perla. A to je architektonicky, zase. Oni mají spoustu originálních řešení a já mám pocit, že asi mají nějakou vlastní architektonickou školu. Tohle je originální řešení zásobníku na teplou vodu. Nad městem na kopci stojí takové jakoby 4 pospojované zásobníky na teplou vodu a na vrcholu těch zásobníků, nebo součástí těch zásobníků je restaurace, muzeum a vyhlídková terasa. A protože je to na kopci, tak je odtud krásný výhled. A ta budova je prostě zvláštní. Nenapadlo by vás možná, že jsou to zrovna zásobníky, protože jsou využité tak, jako kdyby byl úmyslu jenom, aby působily trochu vznešeně, trochu chladně, trochu odtažitě, ale hlavně působivě. Přímo uprostřed jsou i průhledné, uvnitř tryská takový malý umělý gejzír. Takže to je určitě naprosto roztomilé.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Podívejme se na okamžik na ty sněmovní pláně. Už jsme o nich mluvili. Jsou to pláně, kde snad, aspoň pokud víme, pokud ví historie, se poprvé v dějinách lidstva scházel jakýsi demokraticky vybraný parlament. Ale to jsou jenom pláně. To je jenom placka, kus země. Nebo ne?

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
To jsou jenom pláně. Ale ty pláně byly velmi složitě vybrány, velmi složitě vybrány proto, aby splňovaly určité podmínky. Byly vybrány tak, aby vlastně se k nim ti Islanďané mohli dostat. Což jako člověka, který tím Islandem projel autobusem, to znamená velmi relativně pohodlně, velmi moderně, tak mě nepřestává fascinovat, jak se těm Islanďanům dařilo každý rok se sejít z celé té země, sjet se po všech těch cestách a těch několik týdnů potom strávit na těch sněmovních pláních. Každý rok. Takže to byl vlastně, to byla jedna podmínka, aby to bylo přístupné po těch stezkách. Druhá podmínka, což je taky velká vzácnost, byla, aby tam byly stromy. Protože na Islandu obecně nejsou příliš stromy. Což na Evropana působí zvláštně. Takový klasický cestovatelský vtip je, co dělat, když se na Islandu ztratíte? Odpověď zní, stačí vstát a rozhlédnout se. Protože jakmile vstanete, tak kolem sebe nemáte žádnou vegetaci většinou. A Tingvellir, čili to místo, kde jsou ty sněmovní pláně, tak je výjimečné právě tím, že je tam několik desítek stromů, které se daly pokácet a udělat z nich ohně, aby se tam dobře žilo. Opravdu na Evropana Island v tomhle směru působí až trochu komicky, protože Islanďané jsou právě tady na ten svůj národní park právě i kvůli tomu, že jsou tam ty stromy, hrozně hrdí. Na jiném místě, vlastně skoro na opačném konci ostrova v národním parku Skaftafell je zase takový březový lesík, kde jsou, člověk by řekl, normální, trochu menší břízy. Zase je jich tam několik desítek. No, ale průvodce o tom básní, protože to je největší březový les, který najdete na celém Islandu. A má to plošku tak asi 100 krát 100 metrů. Takže v tomhle směru je to takové zvláštní místo. Ale to byly ty praktické důvody, proč byly sněmovní pláně vybrány. Ale ten možná hlavní důvod je, že to místo má prostě svoje kouzlo. Je tam největší islandské jezero a hlavně je tam jakoby střed pevninských desek, evropské a americké, což působí samo o sobě velmi monumentálně. Protože ...

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Ono je to přímo vidět na povrchu?

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
Je to velmi vidět, protože každá z těch desek má trošku jinou výšku. Takže máte pocit, že tam, tam jakoby prochází přímo těmi sněmovními pláněmi prochází brázda, roklina, která má různou šířku v různých místech a různou výšku. Ale, řekněme, že může mít výšku kolem 20 metrů. Takže je to věc, kterou jako turista opravdu nepřehlédnete. A co je tam zajímavé, že se tam i měří, jak se od sebe ty desky vzdalují. To znamená pomyslně, jak se Evropa vzdaluje od Ameriky. To tempo není velké, ale přece jenom je to asi centimetr za rok.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Také jsme řekli, že v okolí Reykjavíku, čili na tom pomyslném jihozápadě Islandu, je takzvaný Zlatý okruh. Tak samozřejmě tam je gejzír, který dal všem ostatním gejzírům jméno. Co je tam ještě a je to jedna z věcí, které na Islandu nesmíme minout, Zlatý okruh?

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
Určitě je to jedna z věcí, které člověk nesmí minout. Má to trošku tu nevýhodu, že to je okruh, který nemíjejí ani ti návštěvníci, kteří na Island přijeli třeba na prodloužený víkend. To znamená, že tam potkáte trošku jiný druh turistů, cestovatelů, než potkáte potom ve zbytku ostrova. My jsme si teda Zlatý okruh nechali úplně na konec. A přiznám se, že v tomhle směru to bylo trošku zklamání v tom směru, že ta skupina lidí tam prostě byla odlišná. Že zatímco ta ostatní místa, kde jsme byli, tak byla většinou nepříliš navštěvovaná. Anebo když jsme tam někoho potkali, tak to byly takové ještě ty skupiny lidí, se kterými se zdravíte. Tady už to byly prostě ty stovky turistů navezených v autobusech, protože to je jenom těch 50 kilometrů od Reykjavíku. Ale jinak vlastně jste vyjmenoval všechno. Je tam, jsou tam sněmovní pláně, je tam gejzír, přestože gejzír jako největší gejzír na světě dal všem gejzírům jméno, tak netryská. On tryská jenom po zemětřeseních. Takže jako je důvodem k cestě na Island pro Čechy často finanční krize, tak podobným důvodem bude až proběhne nějaké zemětřesení, protože to bude ta příležitost vidět gejzír zase v chodu. Touhle dobou tam funguje jenom jeho menší bratr Strokur. Ale i to je fantastická podívaná. Gejzír, když vystřikuje, tak má výšku 70 až 80 metrů. Tenhle menší Strokur má asi 20 až 30 metrů. Ale zato je předvídatelnější. Protože exploduje každých 8 až 10 minut. A je to hrozně zajímavý pohled. I to, když si k tomu člověk domyslí, co všechno se v tu chvíli v těch útrobách země děje, tak je zajímavé. A pak je tam ještě zlatý vodopád Gulfos. Ale protože na vodopády je Island extrémně bohatý, tak pokud Zlatým okruhem končíte, tak je pro vás Gulfos tak už desátý, patnáctý vodopád, který vidíte. Tak tam už ten šok není takový. Tingvellir, to je šok, Strokur, to rozhodně taky.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Já jsem se dnes díval vydatně na fotografie z Islandu. Samozřejmě, co člověka na severu zaujme všude ve Skandinávii, ale toto je skutečně vzdálený sever ten Island, tak jsou velmi ostré jasné barvy, které nikde jinde na světě neuvidíte. Je to Island.

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
No, je to Island. A pokud teď poslouchá moje milá, se kterou jsem tam byl, tak se musí smát protože ví, že některé barvy nevidím. Ale i já jsem ty některé podstatné viděl. Rozhodně je to nesmírně barevný ostrov tím, že je tam velká kombinace sněhu, ledu, vody, neuvěřitelně svěží zeleně. A navíc, když třeba projíždíte pouští a přejedete ten ostrov a vrátíte se zpátky do zóny, kde nějaká zeleň je, tak si jí i jakoby dokážete vážit, protože je překvapivá, je tam zvláštně rozesetá kolem těch potůčků. A kromě toho jsou tam i různě barevné hory. Úplně nejzajímavější, řeklo by se divácky nejatraktivnější, jsou určitě takzvané Měděné hory, což jsou hory kolem Landmannalaugaru, což už jsou hory přímo ve vnitrozemí ne tak snadno přístupné, ale o to víc hodny návštěvy.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Island je naším cílem v cestovatelském Jak to vidí. Vy jste řekl poušť. To mi tedy nesedí, vždyť jsme na Islandu, na severu.

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
No, pokud jste viděl ty fotografie, tak jste si mohl všimnout, že jinak se to opravdu označit nedá. A když to tak člověk ...

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Oni tomu tak říkají?

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
Říkají tomu ...

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Nic tam neroste, to je pravda.

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
A dokonce, a teď teda budu jenom spekulovat, ale vzhledem k tomu, že všechny pouště se tam jmenují Sandur, třeba ta největší, kterou my jsme projížděli, tak byla Sprengi Sandur, tak bych tipoval, že původně to může mít i nějakou souvislost s nějakým germánským označením pro písek. Ale mnoho toho písku tam není. Je to spíš taková velká plocha, velká hornatá plocha, plná kamení, štěrku, občas písku. A plocha, která je náročná na průjezd hlavně tím, že tam je velmi často hodně zima, že tam je hodně proměnlivé počasí. A že tam fouká hodně silný vítr. Takže je to takové hodně nehostinné místo. A třeba ty autobusy, kterými my jsme jezdili, tak tam sice zastavují, ale, řekl bych, že to je jedno z těch míst, kde byste opravdu nechtěl, aby vám autobus ujel. Protože ten další jede za 2 až 3 dny. A není to dobré místo na trávení 2 či 3 dnů, zvlášť pokud na to nemáte zásoby a pokud jste si vzal toho teplého prádla jenom tak přiměřeně, a ne tolik, aby se dalo zrovna přežít v poušti. Ale na pohled je to hrozně zajímavé. A nedá se to označit jinak než jako poušť.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To říká ústavní právník Pavel Molek dnes v cestovatelském Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha. Mluvíme o Islandu. Stále ještě jsme v krásné severní zemi zvané Island. Už jsme několikrát zmínili, že jste se tam, Pavle, pohybovali autobusy. To znamená, je to asi jediný způsob, jak se dá projet Island, řekněme, i křížem krážem? Protože Island má okružní silnici, která vede kolem celého ostrova, taková relativně pohodlná. Ale vy jste tím autobusem přejeli i vnitrozemí?

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
Přejeli. Ty způsoby jsou asi 3. Jeden je pro mě nerealizovatelný, druhý je mýtický. Takže my jsme zvolili ten třetí. Ten nerealizovatelný, to by bylo pronajmout si auto, což někteří kamarádi taky doporučovali. Ale pokud člověk chce přejet přes to vnitrozemí, tak si musí pronajmout terénní auto a ještě k tomu mít hodně pevné nervy. Aspoň tak pevné, jako je mají ti řidiči autobusů, se kterými jsme jezdili. Protože většina českých řidičů asi není zvyklá jet 200 kilometrů po nějaké prašné cestě, kterou měsíc předtím prohrnuli a otevřeli a kde musí každých 10 kilometrů něco brodit. Ta mýtická pro mě, je cesta stopem. Protože my jsme stopovali vždycky jenom na, jakoby velmi krátké vzdálenosti. A ani to nebylo úplně jednoduché. Takže představa, jak bych stopoval vnitrozemím, je pro mě hodně vzdálená. A navíc, jak jsem říkal, je to jedno z těch míst, kde byste nechtěl, aby vám ujel autobus. Takže tím spíš byste tam nechtěl 2 dny čekat, než pojede další auto, které vás bude ochotné vzít. Takže jsme zvolili autobus. A ty autobusy jsou tam úžasné. A myslím, že ještě úžasnější jsou řidiči autobusů. To jsou pro mě po zkušenosti z Islandu takové zajímavé bytosti. A to tím, že aspoň tedy v tom vnitrozemí, kde byla taková jakoby zvláštní sorta řidičů, tak to byli vlastně všechno muži, tak něco přes 50, všichni vypadali jako Islanďani, to znamená, že byli spíš mohutnější, velmi světle blonďatí, modré oči. Někteří byli i hodně mohutní. Pamatuji si na jednoho, který vypadal, jako že má potom ještě doma farmu a je to jeden z těch lidí, co zabíjejí ovce tím, že je praští do hlavy.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Pěstí.

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
Pěstí. Ale přesto všechno to byli fantastičtí řidiči. Nejenom co se té technické stránky týče, protože ty cesty prostě jsou takové, že musíte mít k tomu řidiči důvěru. A v tomhle případě je i oprávněná. Ale kromě toho všichni mluví anglicky, protože jinak by se nedomluvili s těmi cizinci. Všichni jsou hrozně ochotní a všichni mi připadali, že byli jakoby organizačně hrozně schopní. Jako fascinuje mě, když vidím člověka tohohle věku a téhle vizáže, který vypadá, že v nejhorším prostě ten autobus dokáže odtlačit z té silnice, kam je zrovna potřeba. Ale přitom ve chvíli, kdy vidí, že je problém, a to třeba problém, že mu přijde víc lidí k autobusu než se do něj vejdou a všichni ti, kteří vypadají, že se nevejdou, tak samozřejmě vědí, že další autobus jede za 2 dny, takže by se moc rádi dostali, tak tenhle člověk se jim nejdřív velmi solidně angličtinou omluví a pak začne po telefonu vyřizovat sehnání nového autobusu. My právě, když jsme si sháněli vlastně ten lístek na tu okružní cestu a koupili jsme ho hned v Reykjavíku, tak jsem se ptal té slečny, která ho prodávala, jestli je potřeba nějak rezervovat lístky na ty jednotlivé trasy. Protože to vlastně, to jsme dostali jenom jízdní řád a bylo nám řečeno, ano, tady po těch trasách můžete jezdit, tady to můžete projet, jezdí to v těchto časech. A teď jsem se ptal, jestli je potřeba si rezervovat tu konkrétní cestu na ten konkrétní den. A ona říkala, že to není potřeba, protože nemusíme se bát, že bysme se nevešli. Kdybychom se nevešli, oni automaticky přistaví další autobus. Tak jsem si představil tu trasu, představil jsem si, když budeme v Landmannalaugaru, nejbližší vesnice asi 80 kilometrů, kde asi vezmou autobus. No, a přesně v Landmannalaugaru k tomu došlo, že těch lidí bylo moc. A ten řidič automaticky vzal mobil, začal něco vytelefonovávat a zjevně se domluvil s jedním řidičem jiné společnosti, že nás přebývající poodveze 20 kilometrů na silnici. A na té silnici už bude čekat jiný autobus, který přijel teda z té nejbližší vesnice, co je těch 80 kilometrů, ale je to po asfaltu, takže to měl rychlejší. Tam nás přeloží a pak už nás zase dovezou dál. Takže skvěle zorganizované.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Pokud jde o pěší turistiku na Islandu. Dá se to, je to pohodlné, relativně bezpečné?

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
No, to je otázka. Nás trochu mrzelo, že jsme vlastně nemohli, nebo nepodařilo se nám zakomponovat do toho programu žádný z proslavených islandských tracků. Protože jsou tam některé trasy, kde vás prostě vedou ty hůlky, které tam vyznačují všechny turistické trasy. Mimochodem, to je zajímavá vsuvka. Klub českých turistů, který jinak hrozně obdivuji jako Čech, tak by měl na Islandu trochu problémy se značením právě proto, že tam nejsou stromy. Že není kam dělat ty klasické turistické značky. A Islanďané to řeší tím, že všude zapichují hůlky, různě barevné. A právě na několika místech vedou některé hodně proslavené tracky třeba v délce 70, 80 kilometrů na 3, na 4 dny. A to se nám tedy bohužel nepodařilo realizovat. A my jsme to udělali spíš tak, že jsme jakoby jezdili od místa k místu a vždycky jsme se tam na 2, na 3 dny usadili a odtud jsme vyráželi na nějaké jednodenní výlety, čili bez krosny. Ale tady na to je Island hrozně vděčný. Je to, nebo nám přišlo, že to je taková paradoxní země v tom, že ty vzdálenosti, které tam člověk vidí, jsou velmi malé v kilometrech, ale přitom poměrně náročné k ujití. Jakože když jsem se podíval do průvodce a bylo tam psáno, že tohleto je trasa na 8 nebo na 12, nebo na 15 kilometrů, tak jsem si to zhruba přepočítal, ano, tak to, tímhle terénem můžu jít až 4 kilometry za hodinu, takže to bude trvat asi tak a tak dlouho. A teď bylo jakoby zvláštní, že člověk šel tou krajinou a měl pocit, že jde hrozně rychle, protože se tam neustále střídalo spousta věcí, na které se dalo dívat a krajina se hrozně rychle měnila. Hrozně rychle přecházel jeden kopec do druhého. A měl pocit, že přeci jako těch 8 kilometrů třeba už musel dávno ujít. Ale nebylo to tak. Ta krajina se, jakože když se podíváte a vidíte, tak ještě dojdu na ten vzdálený kopec. Ten vzdálený kopec, sice tam dojdete na čtvrt hodinky, jenom, což je první věc, která vás překvapí. Ale pak vás hned zase překvapí, že je to jenom kilometr, i když se to tvářilo jako hrozně vzdálený kopec. Nevím, čím to je, možná prostě jenom tím, že ta země je posetá spoustou věcí, na které, na které se člověk může dívat. Jakože když pořád jdete, jdete, jdete, přejdete 4 kopce a jdete kolem 10 vodopádů, tak prostě nemůžete věřit tomu, že jste pořád ještě neušli těch 8 kilometrů.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Hm, to říká v cestovatelském Jak to vidí ústavní právník Pavel Molek. Byl dnes hostem tohoto pořadu, mluvili jsme o Islandu. Připomínám jen, že ještě budeme slyšet dnes po jedenácté hodině v repríze, nebo si nás můžete najít a přečíst. Tedy hlavně Pavla Molka na Internetu www.rozhlas.cz/praha. Pavle, díky moc. Přeju, ať se daří. A hlavně díky za krásnou procházku po Islandu. Na shledanou.

Pavel MOLEK, ústavní právník
--------------------
Děkuju a držím palce všem, kteří se na Island vydají.