Přepis cestovatelského pořadu Jak to vidí (Albánie) - 3.8.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Dnes se do Albánie podíváme společně s Filipem Webrem, cestovatelem. Dobrý den.

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Dobrý den, zdravím všechny posluchače.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ty ses vydal do Albánie už pokolikáté?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Posedmé.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Posedmé. Čím tě zrovna tahle ta země na jihovýchodě Evropy přitahuje?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Svojí chudobou, divokostí, ale především tím, jaký úžasný lidi tam po horách žijí. Albánci jsou lidé, kteří si sáhli ve své minulosti opravdu až na samotné dno toho žití, jak je možné si šáhnout, protože zažili si komunismus, zažili si ty velké problémy po pádu komunismu, málem tam byla válka, opravdu si prožili hrozně moc špatného. A dneska se obracejí k Evropě, jdou dopředu a jsou úžasně pohostinní a úžasně vstřícní.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak v překladu znamená albánský název Země orlů. Můžeš porovnávat, když jsi tam byl poprvé, jak se za tu dobu tato země změnila?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Já jsem tam byl poprvé, tuším, že těsně před rokem 2000, to znamená asi dva roky po velké události, která tam byla, kdy zchudlí lidé, kteří všechny svoje úspory věnovali do nějaké letadlo finanční hry, tak vzali útokem vojenská skladiště a vykradli všechny zbraně, co tam byly. Do dneška po horách, když se spřátelíme s lidma, tak nám ukazují, že mají doma schované samopaly a náboje a zbraně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže tam ještě neproběhla taková zbraňová amnestie podobné té naší?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Oni udělali zbraňovou amnestii, ale téměř nikdo nic neodevzdal, všichni si zbraně nechali schované, protože jak říkají, nikdy nevědí, co zase znova přijde. Oni jsou takoví opatrní v tom. Ale neznamená to, že by ty zbraně používali k tomu, že by přepadávali pocestné nebo se rvali mezi sebou, útočili na vesnice.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To je jeden z takových mýtů, které Albánii škodí, že je to nebezpečná země pro turisty.

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Bylo to pravdu tak. Když tam padla komunistická vláda, tak někdy toho roku 97 tam na silnicích vládli bandité, loupilo se tam, přepadalo, kradlo. Já bych řekl, že to bylo totéž, co provázelo jakoukoliv jinou komunistickou zemi, akorát, že někde to probíhalo v rukavičkách a v kravatách. A tady hold se pracovalo se zbraněma.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdybychom se vrátili k té otázce, co se za těch 10 let v Albánii alespoň viděno očima Filipa Webra změnilo?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Infrastruktura. V Albánii se buduje infrastruktura, budují se silnice, kdo pamatuje Albánii před těma 10, 20 lety, tak tam vůbec neexistovaly silnice. Tam byla hlavní silnice možná mezi Škoderem a Tiranou a jinak to všechno byly jenom prašné a kamenné cesty, po kterých chodili oslové. Nejlepší auto do Albánie je terénní auto, protože jakékoli jiné auto je odkázáno opravdu jenom na ty hlavní silnice, které tam jsou a nedostanete se vůbec nikam.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Teď z tebe mluví čerstvá zkušenost, protože poprvé, tedy při té sedmé cestě se byl v Albánii, pokud vím, v autě. Jinak jste tam vždycky jezdili na motorce.

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Já jsem tam vždycky byl na motorce, protože motorka je takový šikovný nástroj na cestování, který vás doveze do míst, kam se běžnou dopravou vůbec nedostanete. Když jsem tam byl ty první návštěvy v Albánii, tak ta vůbec ani neexistovala veřejná doprava, takže představa, že si vezmu batůžek a někam dojedu nebo dostupuju, to vůbec nemožný, protože tam nic nejezdilo, tam chodili osli. Takže já na tý motorce jsem to tam krásně zkoumal Albánii v těch prvních letech. Dokonce, když jsem tam byl vůbec poprvé na motorce, tak kamarádi, co jeli se mnou do Řecka, tak v Řecku by stávkovali a odmítli pokračovat dál ze strachu z Albánie. A já jsem do tý Albánie jel sám.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ukázalo se, že není čeho se bát.

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Bylo to úplně zbytečný jakýkoliv strach. Sice teda jako celník, řecký celník se mě tak jako ptal, proč s takovou hezkou motorkou jedu do Albánie, jestli jí není škoda. Ale tam na místě jsem vůbec neměl pocit nějakých problémů nebo nebezpečí. Dokonce to, co bych v Čechách nikdy neudělal, že na motorce nechám před krámem viset helmu a klíčky v zapalování, tak tam dělám běžně. Vůbec se nebojím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jak to bylo s tím autem, jaký je rozdíl v cestování na motorce a v autě?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
No, k autu mě donutili skutečnosti, protože moje žena očekává dítě, takže už to bylo takové, že na motorce ve dvou bychom cestovali velice těžko, takže skoro už ve třech, takže jsem loni na podzim pořídil terénní auto. Zvednul jsem ho, co to šlo právě kvůli Albánii, protože jsem věděl, jaké tam jsou cesty a na střechu jsem dal stan, abychom byli úplně nezávislí na všem. No a s tímhle terénním autem jsme teda teďka vyrazili do Albánie.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A potkávali jste cestou víc podobných nadšenců ať už na motorkách, možná na kolech, anebo v těch terénních autech?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Nesmírně mě potěšilo, že jsme tam potkali autobus Adventury, to je známá cestovka, což jsou moji kamarádi původně ze stejné loděnice, kde já jsem pádloval jako kluk, tak to bylo velice příjemné setkání. Teď tam pořádají cyklistické výlety. Pak jsme tam potkali tři úplně osamocené cyklisty, kteří pohořím Thet jeli stejnou rychlostí jako my, protože my jsme tam vozili různě místní a přepravovali jsme jim věci a i s tím terénním autem se po těch cestách jede opravdu na jedničku, na dvojku, dvacet, třicet, čili oni na těch kolech byli stejně rychlí jako my, a to pohoří Thet projeli za stejnou dobu. Potkali jsme tam potom u jezer Lure dvě auta z Německa. Taky offroady, který tam objevovali a byli úplně nadšení a překvapený.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tady je Český rozhlas 2 Praha. Host do domu a dnes si povídáme o Albánii s Filipe Weberem. Pokud k tomu chceme mít fotografie, máte přístup na internet, není nic jednoduššího www.bebaweb.cz a tam najdete čerstvé fotografie mého dnešního hosta právě z Albánie. Už jsme si vysvětlili, co Filipa do této Země orlů táhne. Jsou to zejména lidé a ta setkání musí být úžasná stále znovu a znovu a mimochodem, potkáváš tam třeba už nějaké "staré známé"?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Samozřejmě, samozřejmě. Ve vesnici Thet jsou dvě rodiny, které už znám, které si mě pamatují. Teď, když jsme tam přijeli, tak nám pekli pstruhy a nejradši, kdybychom spali u nich doma, jenže to my jsme samozřejmě spali na tom autě ve stanu. A další známé mám úplně na druhé straně země na jihu ve vesnici Frasheri, což je vesnice vysoko v horách divokých, kde žili a působili bratři Frascherové, kteří jsou považováni za zakladatele moderní Albánie, když ještě v dobách byla Albánie pod Tureckem, tak oni dali základ albánskému jazyku, spisovnému albánskému jazyku a oni udělali takové to první národní uvědomění v Albánii.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak se tam s těmi lidmi povídáš?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Rukama, nohama. Oni úplně mladí umí italsky, tak to já neumím. Hodně často umí anglicky, je to překvapivý, ale oni se cizí jazyky učí většinou ze satelitní televize a spousta jich potom odjede ven a tam pracuje a umí jazyk. A já jsem se za ty roky, co tam jezdím, naučil pár frází a pár slov albánsky. A oni jsou vždycky nesmírně překvapený, že něco trošičku albánsky znám a úplně to otevře k nim cestu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak se to projevuje ta jejich vřelost, o které mluvíš?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
No, já vždycky, když někam přijedeme, tak jezdím po Evropě, tak většinou člověk má snahu zalézt někam do křoví a spát tak, aby ho nikdo nenašel a nikdo o něm nevěděl. V Albánii to dělám úplně opačně. Přijedu k vesnici co nejblíže, tam se tak jako rozložíme kolem auto nebo kolem motorek a chvilku počkám. První přijdou děti. Tak dětem dám pastelky nebo nějaký bonbony nebo čokolády, něco vždycky mám s sebou. Děti odejdou zpátky do vesnice. Za chvilku přijdou a přinesou sýr, nebo přinesou kousek masa. Prostě něco přinesou. Tak jim dám pivo a řeknu, že to je jako, ať to vezmou rodičům. Tak oni odnesou rodičům pivo. No a pak už přijdou rodiče a odvedou si nás domů a už tam prostě s nima bydlíme a už jsme spřátelený.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak za těch sedm cest už musíš mít celou Albánii prokřižovanou sem tam. Které oblasti máš nejraději?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Vůbec nejradši mám pohoří Thet, to je divoké pohoří na severu Albánie ze strany Černé Hory, protože to je hraniční pohoří, tak se jmenuje pohoří Prokletije a jsou to divoký hory, velice podobný Alpám. To pohoří Thet nebo vesnice Thet je známá tím, že je půlroku úplně odříznuta od světa, kdy zapadnou sedla sněhem a ty lidi tam opravdu si někdy v říjnu musí nakoupit zásoby, pořídit zásoby. Hlavně, jak oni říkají, musí mít dostatek cigaret a potom čekají až do jara.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Napadlo tě někdy zkusit se tam vydat právě v zimě nebo na podzim.

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Samozřejmě. U mě je trošku hloupé, že na podzim musím pracovat a že na podzim já vůbec nemůžu nikam odjet, ale jinak by to samozřejmě muselo být nesmírně zajímavé.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, když si povídáme o Albánii, o lidech, jak se liší třeba život v hlavním městě v Tiraně nebo v těch větších pobřežních městech od života na té vesnici, asi hodně?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Nesmírně. Ta propast je obrovská. Já se teda přiznám, že jsem v Tiraně v životě nebyl, já nemám rád města, já se vyhýbám městům širokým obloukem, maximálně natankovat benzin, nakoupit a pryč z města. Co jsem ale viděl, jiný města jako třeba Škoder nebo Lore, tak to už jsou já bych řekl běžný jihoevropský města. Jsou možná trošku špinavější, občas tam proženou stádo koz, ale jezdí tam auta, jaký v Praze nevidíte drahý. Je to normální, normální jižní Evropa.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jaké je to pobřeží Jaderného moře v Albánii?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
No, já ho pamatuji jako krásné a opuštěné. Bohužel před 5 lety se to hodně změnilo. Začalo se tam strašně stavět, roste tam spousta hotelů. Už tam najeli Holanďané se svými bydlikama, už tam běžně jezdí turisté. Mojí oblíbenou pláž krásnou na jihu Albánie, která byla opravdu úplně opuštěná, tak teďka, když jsme tam přijeli, tak tam stáli se samopalama a prohlásili, že patří Mitterandovi, a že tam nesmíme. Takže to pobřeží už tam asi je úplně dneska z mýho hlediska nezajímavý.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A mění se nějak Albánie od severu na jih směrem třeba k Řecku, myslím tím zástavba, obyvatelstvo, povaha krajiny?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Mění se víra především. Úplně na severu Albánie jsou křesťani, potom uprostřed Albánie jsou muslimové namíchaný s pravoslavnými a na jihu u hranic Řecka jsou pravoslavní. To bylo velice zajímavý a bylo to hezky vidět v tom pohoří Thet, kde jsou křesťani, tak ženy se s náma normálně bavily, první nám podaly ruku, vítaly nás, seděly s náma u jednoho stolu, byly prostě úplně normální tak, jak jsme zvyklí. Kdežto uprostřed Albánie, když jsme potom byli pod nejvyšší horou Albánie, pod Korabitem, tak tam ženy, když jsme je pozdravili, tak se otočily a utekly. Bavili se s náma jenom muži, ženy byly někde zalezlé. Anebo jsme je potkávali, jak táhnou obrovský konve s mlékem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže já jsem si teď nalistoval v encyklopedii, že islám vyznává asi 50 %, albánské ortodoxní náboženství 35 % a římskokatolické asi 15 %. Tak to jsou taková orientační čísla, co se toho náboženství týče.
Dnes si v Hostu do domu s Filipem Weberem povídáme o Albánii. Ale ještě jsme neřekli, kudy jste se tam s manželkou tentokrát dostali. Už jenom připomínám, že jste se vydali autem. Všech předchozích šest cest bylo na motorce. Takže kudy jste jeli?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Povídáme si o Albánii, ale je důležité zmínit, kudy jsme jeli, protože já jsem poprvé jel přes Srbsko a Srbsko mě velice překvapilo tím, jak byli lidi příjemný a Čech si s nima výborně rozumí, protože srbština a čeština jsou téměř shodné jazyky. A navštívili jsme pohoří Tara na hranicích Srbska a Bosny, takže doporučuju všem posluchačům, je to krásné pohoří a je tam železnice Šarganska osmica, kterou možná posluchači znají z Kusturicova filmu Život je zázrak. Pak jsme přejeli Bosnu, Bosnu jsme přejeli velmi, velmi rychle. Já Bosnu nemám moc rád, mně tam ty lidi přijdou takoví divný trošku.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Říkejme jiní.

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Jiní a v Bosně je důležité dodržovat rychlost, protože radary jsou úplně všude a oni zastávají názor, rozmlátili jste nám zemi, tak teďka plaťte na pokutách. A do Černé Hory jsme se dostali po nádherné prašné cestě, kterou mi doporučil jeden kamarád, která vede horama a kde celnice byla jak z filmu ze Tří veteránů. V Černé Hoře jsme udělali asi dva nebo tři krátké výlety a potom jsme dojeli k Plavskému jezeru, což je právě v pohoří Prokletije. Plavské jezero má nádherné okolí, přesné hory divoké a jsou tam takzvaná oka. Oka jsou prameny řek a potoků, kdy přímo ze země vyvěrá celá řeka najednou a je to úplně čistá, průzračná voda.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak se potom cestovalo po samotné Albánii?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Pomalu. Po Albánii se cestuje pomalu. Na všechny vzdálenosti musíte počítat, že jedete 20, 30 kilometrů v hodině rychlostí, je to opravdu plížit se krokem. Auto úpí, péra skřípají, jsou to kamenité cesty, rozbité cesty, ale všechny jsou bez problémů průjezdné, není to tak, že by člověk musel mít s sebou radlice a naviják a prokopávat si cesty, jsou udržované.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Podle čeho se orientuješ?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Podle map, ruské vojenské mapy nejlepší, co může být.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jsou běžně k dostání?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Běžně k dostání nejsou, ale kdo se stará ten má a jsou azbuce. To je na nich krásný. Takže je ukazuji Němcům, tak na ně valí oči.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A je to potřeba nebo se tam člověk doptá?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Ne, ne, není. Myslím si, že bez doptání by to vůbec nešlo, protože GP je tam úplně k ničemu, to tam nefunguje. Ne, že by nefungovala GP, ale nejsou do ní mapy. Mapy, který si přivezete, tak buď fungují ty ruský vojenský, nebo potom se teďka už objevují mapy, který sedí, ale já, když jsem tam byl na první návštěvě, tak jsem měl mapu z jednoho velkého nakladatelství evropského a tam byla vyznačená červená hlavní silnice první třídy. A když jsem se místních ptal, kde ta silnice je, tak říkali, no, my jezdíme tady řekou, ale jenom v létě. Na jaře je tam vody asi tak po krk.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mimochodem teď odbočím. Jaké je nejvhodnější období pro návštěvu Albánie, dá se to říci?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Mně se nejvíc líbí jaro. Je tam ale nebezpečí, že nahoře v sedlech ještě může sníh a velmi často jsou závaly, který zejména do těch menších vesnic ještě nejsou odstraněný. Potom je výborný podzim, ale to zase celkem často prší. Naprosto nevhodné léto, protože tam je vedro na umření.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co je potřeba k návštěvě Albánie?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Vůbec nic.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zkrátka vydat se na cestu?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Vydat se, vzít si pas a vydat se na cestu. Dokonce Albánie má naprosto nadstandardní vztahy s Čechy, takže jako jediní evropský národ nemusíme platit povinný poplatek 10 euro při vstupu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to rádi slyšíme. Když už mluvíme o eurech, takovou velmi exotickou, myslím si, evropskou měnou je právě albánský lek, jakou má váhu, jakou má hodnotu?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Tak kurz z hlavy nevím, ale vím, že 100 lek rovná se jedná pivo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je to pro nás v přepočtu drahá země?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Ne, ne, vůbec. Ale samozřejmě otázka je, co je drahá. Když vyrazíte na pobřeží, tak tam v hotelech a penzionech mají naprosto stejný ceny jako v Itálii, protože je okoukali v Itálii.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Člověk tam sežene samozřejmě asi to, co potřebuje. Jak jste se zásobovali?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Bez problémů. V obchodech se nakoupí, co je potřeba a Albánci mají hodně restaurací podél silnic, takže bez problémů se dá najíst a jejich specialita jsou pstruzi. Téměř všude v horách jsou rybí sádky a pstruh se řekne pešk a na tohle slovo oni slyší a okamžitě připraví pstruhy a jsou výborný.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A to volné táboření to je tam běžně dovolené?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Tam se o to nikdo nestará, tam nejsou žádné předpisy, které by to zakazovaly.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A střetávali jste se třeba někde na silnici s tamními policisty?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Samozřejmě. Jsou velice příjemní, velice vstřícní a jsou to lidé, kteří jsou vždycky ochotní vám pomoc.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže pomáhat a chránit tam platí?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Naprosto, naprosto a opravdu tam chápu policistu jako někoho, kdo tam je proto, aby mi pomáhal a ne jako u našich, hodně východních sousedů, kde policajti jsou proto, aby zbohatli.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes si povídáme o Albánii. Mým hostem je Filip Weber, který cestuje do této země opakovaně. Byl tam letos už posedmé, poprvé autem. S autem tedy žádné problémy nebyly. Co dřív z motorkou, když jsi tam cestoval po těch horách, byly nějaké defekty a pokud ano, jak těžké je třeba najít opravnu?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Já jsem nikdy žádný problémy neměl a když už se někdy stalo typu vypadlý šroub nebo někde praskla nějaká trubka na tý motorce nebo něco podobnýho, tak člověk dojel do první vesnice a tam sehnal svářeče bez problémů.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme si povídat o tom, co třeba doporučuješ kamarádům, kteří se vydávají do Albánie vůbec poprvé, kam se určitě musí jet podle tebe podívat?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Rozhodně pohoří Thet a potom podél východní hranice s Makedonií se dostat k jezeru Lure, ale pozor u jezer Lure na cestu, ta už je opravdu velmi náročná. My, když jsme jí letos projížděli tím autem, tak já jsem skoro litoval, že tam nemám naviják a že ty auta nejsme dvě, protože ta cesta je tam hodně málo udržovaná a je rozbitá od traktorů, který tam tahají dřevo z lesa. A potom podél té makedonské hranice pořád dolů až k Ohridskému jezeru a už Ohridského jezera je ještě krásný kaňon Devoli na návštěvu a potom pohoří /nesrozumitelné/.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak Albánie má samozřejmě hlubokou a zajímavou historii, ale do té se asi teď pouštět nebudeme. Nicméně jsou tam nějaké zajímavé památky, které je potřeba vidět?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Já na památky moc nejsem, když pominu teda antické památky, které mám rád, tak moc je nenavštěvuji. Vím, že hezké město je Škoder, kde je stará pevnost, ale na pobřeží jsou určitě památky antický i gotický, ale v horách, v horách toho moc není.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A takové ty zajímavosti, které jsou třeba typické pro Albánii?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Bunkry, strašně moc bunkrů tam je. Hodža byl blázen, protože měl pocit, že ho celý svět chce přepadnout, takže oni 20 let budovali jenom bunkry, takže opravdu kudy jedete, tak jsou všude bunkry.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže se dá vlastně po těch bunkrech cestovat po celé Albánii?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Určitě. Dokonce je pravda, že nám i několik kamarádů, kteří se zabývají vojenstvím, říkalo, že tam jsou nějaké speciální bunkry postavené ve slepencových skalách a systémy chodeb a jednou jsem byl i v podzemní nemocnici se kouknout. Mě to moc neláká tyhle ty památky, ale tak pro někoho je to zajímavé.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak pojďme radši k nějakým tradičním výrobám, viděl jste něco takového?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Viděli jsme výrobnu sýra. Bylo to úplně úžasný. My jsme jeli se kouknout pod nejvyšší horu Albánie, pod Korabit, ono, když to takhle řeknu, tak má člověk pocit, že si prostě sedne do auta a dojede tam. Ono to tak není. My jsme celý den bloudila horama a vyptávali se místních, kudy jet. Já jsem věděl přibližný směr, věděl jsem název vesnice, která by měla být tam někde pod tou nejvyšší horou. No, ale dostat se tam bylo opravdu náročné. Dokonce jsem tam u toho našeho terénního auta musel už i pak jet na redukci a bylo to takové divoké. A když jsme přijížděli právě do tý vesnice, která je pod nejvyšší horou, tak jsme potkávali spoustu mladých kluků, jak jedou na oslech nebo na koních a mají vždycky přivázaný z každý strany toho zvířete obrovskou konev. A když jsme se blížili už více, tak tam chodily právě ty muslimské ženy, protože tam bohužel pracují jenom ženy v muslimském světě, tak táhly vždycky konev s mlékem a tam v té vesnici byl domek. Tam ty konve, mléko z nich slévaly do obrovských kotlů, pod kterými topily a vyráběly sýr. A já jsem poprvé viděl výrobnu sýra, takže tam oni opravdu přivedou to do nějaké teploty, skoro až k varu, pak tam nalejí syřidlo, tím se zdrcne. To, co vznikne ten zdrclý tvaroh tak nelejí do forem a ty potápějí do vody, do takových bazénků. A když je ta voda slaná, tak je to balkánský sýr.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Čím se zapíjí třeba ochutnávka takového sýra?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
No samozřejmě rakií.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To je typický nápoje, nebo tam spíš pijí pivo?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Je to typický nápoj. Nesmí se plést s rakií, kterou mají v Turecku, protože v Turecku je to spíš taková anýzovice, takový ausou. Rakie v Albánie měla by být z vína, ale vždycky, když jsem se bavil s místními, tak chodí po zahradě a ukazují, co všechno dávají do rakie, no, a dají tam v podstatě všechno, co jde zkvasit.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak už jsme mluvili o rybách, zmínil jsi sýr. Čím je typická ta albánská kuchyně, dá-li se to říct?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Skopové. Velice často je tam skopové, ale hlavně ve středu Albánie a na jihu. Úplně na severu tam, kde jsou křesťani, tak je to vepřové.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co si člověk může z Albánie přivézt?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Tak teď jsi mě zaskočil. Nádherné zážitky samozřejmě. Hada, potkali jsme tam strašně moc zmijí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vážně?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
No, ano, až...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Většinu jsi odradil, tak počítám 50 % našich posluchačů.

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Ale je to jenom o tom prostě nevběhnout v sandálech do štěrkoviště, musí se s rozvahou a s rozumem. A co se dá přivézt? No, třeba ten sýr by šel přivézt, ale pivo Tirana.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak jak jsem četl, tak asi čtvrtinu obyvatelstva je závislá právě na zemědělství. Mění se to podle tvých poznatků? Ten potenciál turistický je asi velký, ale jak jsme si řekli, tak zatím stále nevyužit?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Zatím stále nevyužitý, trošku v tom pohoří Thet tam je švýcarská nadace, která se snaží tu oblast, to údolí pozvednout, čili tam vyznačili turistické cesty, což je výborné, protože jinak tam jít na výlet bylo skoro o strach, protože zabloudit v tom pohoří je velice snadné. Dneska jsou tam vyznačené turistické cesty, velice dobře vyznačené a spousta lidí tam nabízí ubytování v soukromí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak do Albánie nás zavedl a svým způsobem i pozval Filip Weber. Bude i osmá cesta v tvém případě?

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Rozhodně. Příští rok tam rozhodně jedu znova.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak hodně štěstí na cestách. Měj se hezky a děkujeme za vyprávění. Na shledanou.

Filip WEBER, cestovatel
--------------------
Děkuju a zdravím všechny posluchače.