Přepis cestovatelského pořadu Jak to vidí - 28.7.

28. červenec 2009

Hostem "cestovatelského" pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 - Praha byl fotograf a neúnavný cestovatel Jiří Kolbaba. Před nedávnem se vrátil z Havajských ostrovů, vydal se na Island a určitě má v plánu hned několik dalších exotických míst. Jakých? Dozvíme se v přepisu pořadu. (Od 1. července 2009 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových letních cestovatelských talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE (v Rádiu na přání ČRo 2 - Praha) také najdete ve zvukové podobě.)

Spisovatel a cestovatel Jiří KOLBABA ...


Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Sledovat cesty fotografa a neúnavného cestovatele Jiřího Kolbaby je věc poměrně náročná. Sotva se vrátil kupříkladu z Havajských ostrovů jakoby mu nebylo vulkánů dost, vydal se na Island a určitě má v plánu hned několik dalších exotických míst. Ostatně o jeho neposednosti svědčí i nejnovější kniha Dopisy z cest. Nastala vzácná chvíle, kdy je Jiří Kolbaba v Čechách a navíc v Praze, a k tomu ještě ve studiu Českého rozhlasu 2. Vítej, dobrý den.

Jiří KOLBABA, cestovatel
--------------------
Dobrý den všem posluchačům a tobě také, Láďo. A to ještě nevíš, že mezi tím jsem byl v Namibii.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To nevím, to si nestačil ani poslat mail nebo jsem ho minul. Ale co tě tedy přivedlo na myšlenku vydat Dopisy z cest?

Jiří KOLBABA, cestovatel
--------------------
Tak to je taková dlouhodobá aktivita. Já jsem kdysi před lety si řekl, že bych chtěl být nějak spojen s domovem při takových mnohaměsíčních cestách, po tom často zatoužíš, a protože už ten svět je tak propojený těmi různými kanály mediálními nebo komunikačními spíš, tak jsem se využil těch moderních technologií jako je internet a e-mailová pošta, a tak jsem začal psát dopisy. A protože mám velkou touhu a ambici naučit se psát, což je moje nejslabší disciplína, kterou se snažím rozvíjet postupně, tak jsem si řekl, že naučím se psát jedině tehdy, budu-li hodně psát. Na těch cestách je relativně hodně času, jsi někdy s domorodcem v lodi, někdy sedíš na stromě než odejde to rozdováděné zvíře, teď to trošku přeháním a dramatizuji, čekáš na letištích, jsi v letadlech a podobně, tak jsem si pořídil takový malý komunikátor, do kterého přímo píši na takovou malou klávesnici a píši takzvané dopisy z cest. A protože mám okruh přátel, kteří sledují to moje cestování už mnoho a mnoho let a jsou to přátelé z celého světa je jich několik set, tak jsi je postupně přidával do toho seznamu a takhle jsem to posílal těmto přátelům. A oni na to reagují různě, když to dostanou. Jsou v kanceláři a musí tam se potit někde za počítačem a já si užívám zrovna na Cookových ostrovech, tak mi napíšou takovou jakože trošku podrážděnou SMS, jakože oni musí pracovat a budovat republiku a já si zatím užívám. Jiní zase jsou rádi, že jim posílám inspirace, anebo nějaké takové informace o tom, kde se zrovna nacházím, za to vděčná maminka, táta, sourozenci, přátelé moji, takže jsem to tak rozvíjel. No a najednou oni, tito přátelé, mi začali psát, proč to nevydáš knižně, to by se možná zajímavě četlo. Tak jsem si dovolil vydat a dokonce tak trošku sebestředně tam napsat první díl, protože jsem se rozhodl, že by, protože těch dopisů jsou stovky a stovky, byť se už některé z těch serverů různě vytratily ty předchozí, tak toto jsou dopisy od roku 2004 a vyšlo prvních 49 dopisů, doprovázeno je to ještě 27 fotografiemi, je to taková knížečka, která doufám, že ji všichni přijmout tak, jak byla napsána. To znamená, je to impulsivní psaní v momentě, jak to zrovna prožívám, to jsou pocity, to není vykalkulovaná kniha, to jsou pocity hozené v různých obdobích na papír, nebo to je v té chvíli...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Svým způsobem deník, tím to nechci nijak shazovat.

Jiří KOLBABA, cestovatel
--------------------
Možná je to deník svým způsobem, a není to psáno, jako nejsou to opravdu moje pocity. Tam se promítne moje zklamání, moje bolest, moje nadšení, většinou je to nadšení, protože já to cestování miluju a ono dokonale funguje, a to tam všechno je, a nálady, a snažím se psát někdy humorně, nevím nakolik mi to vyjde, většinou to neumím, ale snažím se o to. Tak doufám, že to takto bude přijato a myslím si, že tam najde mnoho lidí takové inspirace pro své vlastní cestování, alespoň je to moje ambice. A pakliže se stane, že budu mít zpětnou vazbu, že to tak je, no tak budu psát a vydávat další díly, protože si myslím, já docela mám tu morálku napsat na každé deště jeden až i více dopisy, jeden, dva, tři, pět dopisů, tak z toho může vzniknout skutečně posléze zajímavý průřez životem cestovatele.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak chci se zeptat, jestli jsi nostalgik, protože ty papíry jsou kostičkované, jako když si člověk dělá poznámky do sešitu, který mu zbyl ze základní školy a na titulu té knížky je takzvané špaček, krátká tužka. Předpokládám, ty už jsi to řekl, píšeš na komunikátor, nikoli tedy obyčejnou tužkou tak jako třeba jsi svoje záznamy, tuším, ještě píše třeba Miroslav Zikmund, který si vede neustále deník a ten to píše tedy ručně.

Jiří KOLBABA, cestovatel
--------------------
Taky musím říct, že mi cestovatelé stále řešíme, jak psát ty naše "paměti" ty naše zážitky, jak je sepisovat. A já jsem vyzkoušel kde co, všelijaké ty pantopy a menší různé počítače a komunikátory. Nakonec se mi stejně osvědčila tužka a malý deníček formátu A6 a mnoho let jsem to takto psal, mnoho let. Ale až jsem před pár lety objevil tedy kouzlo komunikátoru, tak jsem začal psát do komunikátoru. Musím říct ale, že některé poznámky si stále do toho A6 deníčku zapisuji. Ty potom využívám třeba když potřebuji pojmenovat fotografii nebo napsat nějaký delší rozsáhlejší článek po návratu z cesty, protože já se snažím psát ještě potom různé jiné typy takových formátů tady pro česká média, ať už deníky nebo občasníky, nebo z toho potom vycházejí i jiné typy knih.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Sám jsi řekl, že už cestuješ mnoho let. Takže stále to ještě nepovažuješ za trmácení?

Jiří KOLBABA, cestovatel
--------------------
Láďo, já to miluju, to je prostě spalující, fenomenální zaměstnání, koníček, činnost, nevím vůbec, jak to nazvat. To je zázrak, že tohle to jde a já to takhle probírám s různými cestovali na celé planetě a jsme z toho všichni konsternováni, z té svobody, z těch možností, z těch fantastických nuancí, které prožíváš v různých koutech světa, ze setkání s lidmi, to je něco úchvatného, tu přírodu, kterou vidím, ta zvířata, která vidím. Teď chystám velký projekt pro Opavu v rámci Bezručovy Opavy a je to o zvířatech. Tak jsem vytáhl svoje diáky zvířat. Nikdy jsem netušil, že mám tolik set fotek tak zajímavých exotických zvířat, že mám prostě otevřenou tlamu čity nebo levharta, nebo že mám leopardy, že mám lvy, že mám takové snímky, ani jsem si to moc neuvědomoval. A teď se to snažím soustředit do jednoho bloku, připravit pro tu Opavu na 10. září ten projekt. A úplně žasnu, jak je ta příroda fantastická, ona je divoká a současně nesmírně poetická.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším dnešním hostem je fotograf a cestovatel Jiří Kolbaba. Island, tak vyprávění o něm si nazval Stará láska nerezaví. To si asi zaslouží vysvětlení.

Jiří KOLBABA, cestovatel
--------------------
To proto, Láďo, že já považuji Island po těch mých cestovatelských zkušenost za absolutně nejfotogeničtější místo na světě, byť tedy s tím zápasím, včera jsem dělal diáky z Namibie, tak jsem si uvědomil, jak je ta Namibie, ale to je zejména v té /nesrozumitelné/ poušti tak fotogenické, takže by s tím mohla trošičku jakoby konkurovat tomuto místu. Já považoval jsem donedávna Nový Zéland za nejfotogeničtější místo a teď je to pro mě Island. Já jsem byl potřetí na Islandu, teprve potřetí, protože já určitě tam opakovaně pojede, mým velkým snem je přijet tam svým vlastním autem a pohybovat se tam opravdu měsíc, alespoň měsíc po těch neskutečných přírodních scenériích, ze kterých se tají dech. Já si myslím, že Island je takový ostrov, že dá úplně nový rozměr myšlení, že tě nutí do toho, aby se zamýšlel nad životem, nad sebou, nad planetou, nad ekologií, nad silou, nad emocemi, které na tebe vyzařují z té přírody. Prostě já jsem velký obdivovatel Islandu, jeho přírody, posléze i dalších nějakých takových veličin, konstant a kuriozit, které tam jsou, i třeba ti islandští lidé a islandští koně, to mě bere úplně nejvíc. Já jsem měl teď příležitost fotit velmi zblízka islandské koně a strašně moc jsem si to užíval. A protože teď je tam zase pochopitelně letní období, vždycky v tom vrcholném létě se jezdí na Island, nebo je to nejčastější, byť bych se tam rád dostal, když tam bude i sníh a led, tak doufám, že se mi i toto podaří, tak jsem si u využil ten neuvěřitelný fenomén, který tady doma nemáme, a to je polární den. Takže já jsem západ Slunce fotografoval přesně o půl dvanácté, tedy půl hodiny před půlnocí, a to je přece úžasný fenomén. A za dvě, za tři hodiny už mají zase sluníčky na obloze, takže si můžeš užívat toho fotografického dne výrazně déle, než je tomu jinde. Já jsem opravdu byl opět unešený a byl jsem krátce, pouze 11 dní, ale za 11 dní ani kapka deště, takže nádherné počasí. Využil jsem i kraťasy a krátké tričko. Ono mnoho těch pověstí, které se k různým místům vážou, tak my cestovatelé potom můžeme negovat nebo každý turista, který tam zavítá, si může na vlastní zkušenosti vyzkoušet, že to třeba nemusí být úplně pravda. Může si tam užít úplně jiného počasí, než by třeba předpokládal, takže kdo mě teď slyší, kdo plánuje exotickou, ale opravdu nezapomenutelnou dovolenou a je to člověk, který se dokáže sklonit před silnou přírodou, tak mu můžu vřele doporučit Island. Mimochodem, já vím, že v Česku existuje Klub islandských fanatiků a jsou obdivuhodní, co všechno dělají pro propagaci tohoto místa a tohoto životního stylu. A potkávám neustále, ale neustále na Islandu Čechy. Teď jsem jich tam potkal zase ale mnoho a mnoho desítek, dokonce na vodopádu Godyfoss kdykoli tam přijedu, tehdy jsou tam auta a autobusy s Čechy, takže člověk má pocit, ale toho se zase nelekejme. Ono na tom velkém ostrově to není zas tak časté to potkávání, ale je prima, že víme, že už si konečně my Češi můžeme dovolit i takovouto třeba trochu exotičtější a originálnější dovolenou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je ta krajina třeba náročnější na fotografování, je to těžší?

Jiří KOLBABA, cestovatel
--------------------
Já si myslím, že to, já nechci mluvit vůbec o náročnosti a o tom, že fotografování je těžké, fotografování je radost, to je stav mysli. Fotografování pro mě není nikdy ta technika, fotografování pro mě je nesmírná radost, potěšení, rozkoš z toho, že mohu mačkat, hledat výřezy v té nádherné silné krajině a hledat si tam ty kompozice, anebo ani spíš nehledat, spíš to na sebe nechat jakoby působit a sem tam si to zmáčknout. Moje role teď při té poslední cestě byla taková, že jsem tam byl dokonce s třetice Čechy a "učil" jsem je to fotografovat. Je to trochu neskromné, ale myslím si, že o kompozici jim mohu něco říct. A jedna cestovní kancelář česká organizuje se mnou mnoho cest v roce, kdy já lidi beru na cesty, abych jim trošičku otevřel ještě víc ten globální svět informacemi třeba i obrázky, často i obrázky, a také se učíme zásady kompoziční tvorby ve fotografii. Snažím se přenést ten zápal a tu úchvatnou činnost toho koníčka skvělého na další lidi. A je to skvělé, protože mezi mými "žáky" jsou desetiletí stejně jako pětaosmdesátiletí, protože představ si, že lidé cestující, když jim slouží zdraví, a to sociální zázemí je slušné, i do velmi vysokého věku.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Před tím, než ses podíval napotřetí na Island, tak jsi byl na Havajských ostrovech, necháme-li tedy Afriku pro tuto chvíli stranou. Nacházíš nějaké podobnosti s Islandem?

Jiří KOLBABA, cestovatel
--------------------
No pochopitelně. Primárně tedy tyto dvě ostrovní oblasti v případě Islandu jeden ostrov plus nějaké satelitní drobné, a v případě Havajských ostrovů 125 ostrovů, velký Archipelag, známe osm hlavních ostrovů, tak vznikly sopečnou činností na dně moře, shodou okolností pohyby litosférických desek tady hrají velice významnou roli, aby se to magma dostalo ven z toho zemského pláště, ale v našem případě tedy pod vodou, aby se magma dostalo, posléze láva tedy dostala až na povrch hladiny oceánu a tam vyrostl ostrov. A jestliže něco vyroste z vulkánu, vyroste z ohně, tak to má velkou podobnost a tam si člověk uvědomí, že jsme všichni vzešli z takového toho ohně a že to je nesmírně úžasný fenomén. Je to fotogenické, je to silné, je to hluboké na zážitky, stát vedle sopky, stát vedle termálně nebo vulkanicky silného nějakého místa, to je vždycky velmi, velmi emotivní záležitost a já mám radost, když mohu chodit v noci k ohni, nebo jsem blízko gejzíru nebo blízko nějakých termálních fumarol, nebo těch kouřových fumarol a podobně, to jsou skutečně neuvěřitelné zážitky pro laika. Myslím si, že odborník ten si tady musí úplně lebedit.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Také na Havaji jsi potkával nějaké Čechy podobně jako na Islandu?

Jiří KOLBABA, cestovatel
--------------------
Určitě. Tak my už dneska naštěstí patříme k velmi zcestovalým národům, my jsme lidé zapálení, my jsme tolik let nemohli a teď můžeme, a tak si to užíváme. A ten vzorek těch cestujících Čechů je úchvatný, protože nacházím i lidi z takové nižší nebo střední příjmové třídy a oni si ušetří mnoho peněz a splní si ten svůj sen a jedou i do tak velké exotiky jakou je Havaj. Na Havaji jsem byl shodou okolností také třikrát a miluju to místo. Určitě to není poslední návštěva. Tam je to ještě o kultuře, o historii. Král Kamehameha, můj James Cook oblíbený, já tam jezdím kvůli Cookovi, bohužel, je tam smutné místo, protože tam mého milovaného Cooka 1779 zabili v zálivu Kealekekua na Big Island. Já si tam užívám všeho a dokonce jsem si teď při poslední návštěvě užil kromě těch tropických lokalit a toho počasí, tak jsem si užil i fantasticky mnoho sněhu na Mauna Kea nebo na Mauna Loa 4200 metrů vysoko nad hladinou moře.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes si v Hostu do domu povídáme s fotografem a cestovatelem Jiřím Kolbabou. Tak, ty když jsi v Česku, tak je to pro tebe spíš asi vzácnost, jenom připomenu, že žiješ v Brně, a mám pocit, že pro tebe to Brno je možná exotičtější než jiné končiny, o kterých jsme dnes od tebe slyšeli, nebo ne?

Jiří KOLBABA, cestovatel
--------------------
Tak já jsem tak neposedný, že už nežiji v Brně, to je pro mě statické být na jednom místě. Já bydlím v Praze...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Aha, tak to se omlouvám, to jsem ani netušil.

Jiří KOLBABA, cestovatel
--------------------
A také trochu v Krušných horách, odkud mám partnerku, takže my žijeme na třech adresách. Já si myslím, že to je normální, to je vlastní každému cestovali, že nevydrží na jednom místě chvíli. A já kromě toho ještě hodně pendluji po republice, protože mám velkým množství různých pořadů, projektů, autogramiád, setkání s veřejností, to mě nesmírně, nesmírně baví, tak já jsem v Česku v podstatě většinou v autě, velmi často na dálnici Praha - Brno, ale také na těch okresních silnicích. Zase jsem teď přijel z oblasti Orlických hor, a tak jsem si užíval té české krajiny. Já nevydržím na jednom místě, tak já potřebuji pracovat chvíli tam, chvíli tam, chvíli tam, tak pendluji opravdu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A dá se udržet při takovém stylu života to partnerství, o kterém ses zmínil?

Jiří KOLBABA, cestovatel
--------------------
Dá se udržet skvěle. Tak když jsou dva lidé, kteří se domluví, který mají náplň života, kteří cestující spolu, my cestujeme často spolu, protože moje partnerka je etnoložka, takže má k cestování, k etnikám, ke kulturám, k tomu studiu světa velmi blízko, takže když to jenom trošku jde, ona nemá, protože ona má někdy té práce víc jak já, takovou tu vědeckou práci, kterou dělá, tak když máme možnost cestovat spolu, tak tak jezdíme. Už zase včera jsme plánovali, jestli uděláme teda Jižní Ameriku nebo radši Austrálii, protože máme takové různé projekty z hlediska etnologického, toho jejího studia, i z hlediska mého novinářského poznávání světa a fotografování světa.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vypadá to, že máš všechno, po čem jsi kdy toužil, že jsou to všechno splněné sny. Přece jenom hledám, jestli ti něco nechybí, třeba kultura, na to asi moc času při tom cestování není?

Jiří KOLBABA, cestovatel
--------------------
Tak to je pravda, že bych asi měl být víc kulturně naladěn a víc času si vytvořit na kulturu, ovšem kulturou je naprosto všechno. Já hodně čtu, to si myslím, že je významný prvek kultury a kulturního vzdělávání a podobně, tak já hodně čtu. Hodně se věnuji médiím českým i jiným, ale já si myslím, že když mluvíme o kultuře, tak je u nás asi kultura prezentována nejčastěji divadlem, nebo možná ještě trošku kinem, ale tak kino je taková kultura méně hluboká, to divadlo je víc je takové filozofické, hluboké, emotivní. A já mám málo času na divadlo na straně jedné, na straně druhé jezdím do divadel. Zrovna teď druhého v neděli shlédnu jeden divadelní kus v Krumlově a doufám, že i já podpořím svojí účastí tedy jaksi boj za zachování tohoto úchvatného kulturního stánku. Představ si, já jsem tam sice pozván přáteli, ale úžasně je vybráno to téma, protože když už jdi na kulturu, tak musím jít na kus, který je spojen s cestováním a ten kus, na který já v neděli druhého jedu, se jmenuje Cesta kolem světa, takže zase to má blízko k tomu mému cestování a možná to ti přátelé právě proto takto vybrali.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ty ale také hodně cestuješ právě za vyprávěním. Jak často děláš takové besedy?

Jiří KOLBABA, cestovatel
--------------------
Já jich mám ročně několik set. Některé jsou vyloženě veřejné, dělám je pro školáky a pro dospělou veřejnost. Jiné jsou neveřejné, protože je dělám pro firemní kolektivy, pro různé nadace a vzdělávací a různé jiné instituce a jsou tam někdy politici, a někdy jsou tam lidé ze šoubyznysu a často jsou to podnikatelé, úspěšní lidé, kteří dosáhli mnohého a potřebují takové inspirace, informace, které akcentují myšlenky, které my cestovatelé často prezentujeme a do veřejnosti je vysíláme, třeba o nexenofobním chování, o vrcholné toleranci, o pochopení jiných kultur, jiných kulturních prostředí a jejich civilizací, o ochraně fauny a flóry já často hovořím. Ale hlavně já hovořím o splněném snu, o radostném životě, o optimismu, o tom, abychom byli dobře naladěni. A teď nechci, aby to vyznělo nějak nenormálně, ale prostě takhle to člověk cítí a takhle to potom těm lidem řekne a doufám, že to padne na úrodnou půdu a že je namotivuje jinak, že jim možná trošku změní náladu, nebo změní motivaci, a to je hlavní cíl mých projektů, mých pořadů, které vyvrcholí soutěží, kvízem. Lidé dostanou ode mě ceny, když správně odpoví. Máme tam prostor pro otázky a odpovědi, aby se dozvěděli strategické informace, které je o světě, o cestování zajímají. Dotýkáme se důležitých velice vážných témat, jako je zdravotní profylaxe, vyřízení víza, bezpečí, nebezpečí, fauna, flóra, oblečení, nabalení zavazadla, výzva, povinnost, to všechno je, co lidi zajímá, kde se potápět a kde zas dávat pozor na divoká zvířata, to všechno nesmírně rád, pokud vím, tak to těm svým posluchačům říkám.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
O divočině, o divokých zvířatech už jsi mluvil. Ale vím, že chystáš ještě další zajímavý projekt. To jsou spíše tváře lidí, prozraď něco o tom?

Jiří KOLBABA, cestovatel
--------------------
Tak já miluju cestování proto, že se potkám s lidmi, to je ten hlavní moment. Já fotím přírodu, to je o mně všeobecně známo a těch výstav, kde oslavují přírodu, je nesmírně mnoho a také vznikly na to téma knížky. A já jsem před rokem a půl asi až dvěma vydal takovou knížku, která se jmenuje Tváře světa, loni vyšel kalendář na rok 2010, tedy letos, pardon, na rok 2010 také se jmenuje People, lidé. A letos třetího září otevřu tříměsíční výstavu na Letišti Praha. Já neznám lepší galerie na planetě než je Letiště Praha, je to skvělé, moderní letiště, na které už jsme všichni tak hrdi, nebo můžeme být, protože to je opravdu skvělé letiště s úžasnými službami a skvěle zdesignované a fungující. A já mám radost, že už tam proběhne moje druhá výstava. Tu první tam viděly miliony lidí, a tu druhou, doufám, uvidí také a ta je možná osloví ještě emotivněji, protože ta první výstava před dvěma lety byla o přírodě, a tato druhá výstava je o lidech. Jmenuje se People a představí, představ si, na 130, 140 fotografiích tváře lidí, ale nejenom tváře, mám tam i celé figury, proto jsem to nazval People, abych mohl mít i záběr delší na skupinku lidí třeba, a představím tam lidi z pěti kontinentů planety. Tedy logické je, že z Antarktidy ne, tam žijí jenom tučňáci, permanentně tam jsou vědci a jezdí tam turisté, ale ze všech pěti kontinentů dalších tam představím různé lidi, různá etnika, takže od Čechů až po lidi z Aljašky nebo z dalekého Pacifiku některých velice takových dramatických afrických lokalit a podobně, kdy tam budu mít lidi třeba z kmene Mursi v Etiopii a budu tam mít Aborigenes pochopitelně z Austrálie a mnoho a mnoho etnik a kultur z celé planety. A mám z toho nesmírnou radost a doufám, že to bude přijato veřejností tak, jak jim to s letištěm chceme nabídnout, to znamená, aby se zamysleli nad tím, kdo jsme, co jsme, z čeho jsme vznikli, že jsme všichni stejní, i když máme jinou barvu pleti a že by bylo skvělé, kdybychom se k sobě uměli jasnozřivě a otevřeně všichni chovat, protože já jsem ten, který miluje ty jiné kultury, ta jiná etnika, obdivuji je a myslím si, že bysme mnohý z nás uměli obdivovat a my je bohužel někdy podivně zatracujeme, nebo o nich mluvíme s despektem. Nevíme většinou, o čem mluvíme, většinou tak mluví lidé, kteří nemají osobní zkušenost a ty sám mi potvrdíš, protože si toho také hodně po světě procestoval, že setkání s těmi vzdálenými kulturami, etniky, těmi pozoruhodnými lidmi je nesmírně emotivní a inspirativní.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Neposednost mého dnešního hosta Jiřího Kolbaby se promítla i do našeho vyprávění, protože už jsme zase zkřižovali svět do různých koutů a moc jsme nepobyli právě na tom Islandu, o kterém tvrdíš, že je to "stará láska", která pro tebe nerezaví. Pojďme se k tomu ještě vrátit. Třeba nejfotogeničtější místa z pohledu Jiřího Kolbaby.

Jiří KOLBABA, cestovatel
--------------------
Tak ono těch míst je skutečně hodně. Já jsem při svých třech návštěvách navštívil už v podstatě celý ostrov. Na druhé straně vím, že neznám některé ty nuance, tam drobné Fjordy, já jsem nemohl ještě zajet, to jsem nestihl, ale při své první návštěvě před deseti lety jsem tam natáčel film, objeli jsme tenkrát celý obvod a občas jsme zajeli i do vnitrozemí, na to už potřebuješ auto s náhonem na čtyři, takže to jsem měl až při své druhé návštěvě a zajel jsem víc do toho vnitrozemí. Já musím říct, že miluji ty Západní Fjordy a doporučuji našim posluchačům, pokud budou mít čas, ať si do těch Západních Fjordů zajedou, jsou tam neskutečně malebné vesničky historické, rybářské vesnice a městečka a ta tradice rybářství je pochopitelně na Islandu úžasná a vidět, a účastnit se a třeba fotografovat rybáře, když minimálně přivezou úrodu, když už s nimi nejsme třeba na lodi na moře, tak je velký zážitek. Potom pochopitelně na severu tam máme ty fantastické lokality kolem jezera Mývatnen, což znamená muší jezero, tak pozor, tam někdy na takové muchničky a komáry, ale když se zadaří, že tam nejsou nebo není jich tolik, tak se dá také skvěle natáčet nebo fotograf, protože tam je taková významná sopečná oblast nesmírně barevná, nesmírně dramatická, stále všechno kouří, zapáchá to po síře, máš tam barevné tůně, modrá voda, která je navíc ještě léčivá, je možno se v ní koupat, je chladný den a ty se koupeš v teplé vodě v tom kouři, protože všichni víme, že s energií nemá Island problémy. My musíme topit, oni musí ochlazovat, oni využívají tu teplou vodu z nitra země, takže když si pustíš sprchu potom, to je známý fenomén, když si pustíš teplou vodu ve sprše v hotýlku nebo někde v ubytování i ve městě, tak tam cítíš ten zápach, ale ono je to zdravé pochopitelně. Tato voda, nedávno jsem slyšel, že také bělí zuby, takže když si někdo čistí zuby na Islandu touhle tou vlažnou vodou, takže si tím i přirozeně velice kvalitně bělí zuby. Nevím nakolik je to pravda. Nicméně vodopády, další velký fenomén, a kolem těch vodopádů tráva a mech, neuvěřitelně fotogenické vodopády. Já si myslím, že to je země vodopádů. To nejsou stovky, to jsou tisíce vodopádů a vodopádků, které kolem sebe vidíš a nevíš, který by si dřív exponoval. V prvních dnech, kdy tam jsi, tak ke každému vodopádu zajíždíš a musíš ho fotit a posléze zjistíš, že už ani nemůže, že nemáš na to náladu, chuť a sílu ke každému zajíždět. Ledovce, vždyť je tam Vatnajökull, největší ledovec, možná druhý největší ledovec Evropy, neuvěřitelný fenomén. A pak se to v té oblasti Jökullsarlon zase ten ledovec vpíjí do takového jezera a posléze do moře nad Černou pláž vulkanickou a na ní kusy křišťálového ledu. Kam se tam podíváš, tam jsou záběry, které jsou naprosto božské. A když tam je čas, což já třeba často nemám, proto tam chci jet sám svým autem a být tam opravdu sám a vychutnávat si časné ráno a pozdní večer, tak i přes ten den se dá rozumě fotografovat. Prostě každý, kdo se umí sklonit před silnou přírodou, tak tam je v neustálém předklonu, protože já jsem v životě silnější přírodu neviděl.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak myslím, že z hlasu opravdu přesvědčivě slyšíte, myslím z hlasu Jiřího Kolbaby, že pro něj Island zůstává tou starou láskou, která nerezaví. Ještě než se rozloučíme, prozraď co chystáš dál, jakou cestu, už víš, kam pojedeš příště?

Jiří KOLBABA, cestovatel
--------------------
Tak myslel jsem, že v září zůstane v Česku, protože rád bych fotil hodně v České republice. Já mám připravit pro New York takovou velkou výstavu o České republice a na rok 2010, tak se snažím fotit v Česku a trochu mi to jde a trochu mi to nejde. Mám na to málo času. Pak jsem ještě dostal nějakou zakázku teď v Rakousku, v Německu. A myslel jsem, že zůstanu v září doma, ale najednou vím, že poletím na Floridu a pojedu lodí na Kajmanské ostrovy, potom na Cozumel mexický a zpátky na Floridu. V říjnu mě čeká cesta učení zase Čechů, když je budu učit fotografovat v Peru. Dostal jsem nějakou práci v Chile v poušti Atakama, no, já to tady nechci přehánět, je toho nesmírně mnoho, je to prima, že dostávám zakázky v celém světě a v podstatě už je toho tolik, že si i těžko někdy vybírám. Ten svět je tak přitažlivý, tak lákavý, ale já mám ještě závazky v České republice k médiím a různé jiné pracovní a osobní, takže musím najít vždycky nějakou souvztažnost.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže děkuji za vyprávění, ať se daří a šťastné cesty a hlavně šťastné návraty.

Jiří KOLBABA, cestovatel
--------------------
Já také děkuji a musím říct, že vaše rádio poslouchám nesmírně rád a když pendluji po České republice, tak je to pro mě úžasný kontakt, že já se vrátím z dlouhých cest a potřebuji vědět, co je nového, tak si zapínám Český rozhlas a moc za to všechno děkuji. A za pozvání také.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Díky, na shledanou.

Jiří KOLBABA, cestovatel
--------------------
Na shledanou.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: vlk
Spustit audio