Přepis Břetislav Tureček – 22. prosince 2021

Jan BURDA, moderátor
Dobrý den, začíná komentátorská půlhodinka. Letos v listopadu v tuzemských médiích trochu zapadla zpráva listu New York Times, která odhalila, že americká armáda v posledních dnech bojů proti Islámskému státu v Sýrii v roce 2019 při náletu zabila desítky civilistů. List obvinil armádu ze zatajení faktů a teď probíhá vyšetřování. Co se vlastně stalo? A britský odvolací soud tento měsíc otevřel cestu k vydání zakladatele Wikileaks Juliana Assange do Spojených států. Zveřejnění tajných materiálů před lety též obsahovalo informace o vojenských operacích Spojených států na Blízkém východě. To jsou hlavní témata následujících minut ve společnosti Břetislava Turečka, komentátora a odborníka na Blízký východ z Metropolitní univerzity Praha, dobrý den.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Dobrý den.

Jan BURDA, moderátor
K poslechu zve také Jan Burda. Jak jsme řekli, armáda Spojených států v posledních dnech bojů proti Islámskému státu v Sýrii v roce 2019 při náletu zabila desítky lidí, civilistů. To uvedl list New York Times a obvinil armádu ze zatajení těchto faktů. Břetislave, co se vlastně stalo?

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
No, tohle to je vlastně jeden, jedna z událostí, které New York Times v poslední době, v posledních měsících postupně dává dohromady. A je to takový klasický jeden z příkladů prostě takového, jak se ukazuje dlouhodobého trendu. To, co na západě tomu říkáme hezky eufemisticky válka proti teroru, vypadalo to samozřejmě velmi chvályhodně, že bylo potřeba potlačit ten takzvaný Islámský stát, tu teroristickou organizaci, jak byla klasifikována, která ovládala třetinu Sýrie a třetinu Iráku, tak se najednou ukazuje, že když byli tito teroristé nebo povstalci ozbrojenci, abych to řekl neutrálně nějak eliminování, tak spolu s tím postupně zahynuly i stovky a dost možná i tisíce civilistů. A ten případ, na který se ptáte, je jeden z mnoha vlastně a v posledních dnech znovu se k tomu New York Times vrací a jaksi sumarizuje, že to byl dlouhodobý trend, že zkrátka Američané nepříliš, řekněme přesně a zevrubně a pozorně vyhodnocovali, na koho vlastně se má útočit. Zjišťujeme najednou z amerických médií, že tam byla jakási americká tajná jednotka, která prostě zadávala příkazy k náletům, letectvu, jeho členům toho letectva se to už potom zdálo tak, tak podivné, že třeba odmítali k těm náletům vzlétat, protože chápali, že ty cíle nejsou vybírány tak, jak by měli. Jinými New York Times vlastně naznačuje, že tam mohlo docházet k válečným zločinům, ve jménu západu, ve jménu boje proti teroru, takže to je asi podstata.

Jan BURDA, moderátor
Ty případy, o kterých mluvíme i ten jeden konkrétní, tak ony existují i zápisy, že ten útok v přímém přenosu sledovali američtí vojáci na letecké základně /nesrozumitelné/ v Kataru a že jejich reakce byly naprosto nepochopitelné, že, že nevěděli, kdo z armády tam zasahuje proč a že je evidentní, že ten nálet probíhá na civilní cíl.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Ano, ono to trochu asi vychází z poměrně komplikované struktury amerických operací nebo amerických sil v podobných případech, kdy prostě máme strukturu námořnictva. Máme strukturu námořní pěchoty, máme strukturu armády. Do toho přicházejí nějaké speciální jednotky. Některé jsou třeba i ze CIA a potom třeba CIA také, že jo podniká nebo má možnosti útočit. Různá speciální komanda a tak dále. A tady vlastně opravdu došlo k tomu, že tam byla jedna jednotka v naprostém utajení, která působila v nějaké cementárně, tuším v nějaké opuštěné továrně, odkud vydávala příkazy právě dalším složkám ozbrojených sil, takže potom opravdu docházelo, nevím, třeba k překvapení, co se vlastně děje. Ale i k rozpakům, protože jak New York Times zjistil z těch interních utajovaných materiálů samotných ozbrojených složek, tak ti lidé byli překvapeni a viděli, že tam dochází i vlastně k útoku na civilní cíle, k zabíjení civilistů, ale co je podstatné, veřejnost se to nedozvěděla. A já si z toho vyvozuji takový jeden důležitý poznatek, že my kolikrát jsme třeba přesvědčit překvapení, kde se na Blízkém východě v těch válečných zónách bere tolik, tolik nenávisti vůči západu. Ale je to tím, že my zjevně nevíme, co se tam děje. Zatímco místní lidé vidí, že byla někde zabita nebo zavražděna dokonce nějaká civilní rodina, tak my jsme se o tom dozvěděli až teď s odstupem několika let z New York Times.

Jan BURDA, moderátor
Americký ministr obrany letos nařídil nové přezkoumání toho konkrétního leteckého úderu. S odvoláním na Pentagon to říkají agentury Reuters /nesrozumitelné/ a generál Gareth ve své zprávě během 90 dnů má posoudit rozsah civilních obětí, a zda ty nálety opravdu válečné zákony porušily.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Ano, no, tak to je jedna věc a druhá věc je potom, pokud se ukáže, že to bylo porušení válečného práva, tak jaké to bude mít dopady na ty, kteří se toho dopustili. Protože bohužel zase, když se podíváme na těch 20 let války proti teroru, tak vidíme, že často zjevné válečné zločiny nebo prostě porušení předpisů samotných ozbrojených složek, tak nebylo řádně potrestáno. Ti lidé často prostě vyvázli s velmi symbolickými tresty, spíše z té kázeňské rovině. Ne, že by třeba za to byli stíháni a já zase připomenu jednu věc. Ono, kdyby takto takovýmto způsobem třeba nějaká země, kterou nemáme dnes v oblibě, postupovala a zabíjela civilisty, tak už bychom volali po nějakých tribunálech, aby se to řádně soudilo a OSN a sankce a tak podobně. Ale my tady slyšíme a vlastně v podstatě v tichosti přichází, že něco takového se dělo ze strany našich spojenců.

Jan BURDA, moderátor
Tedy jak časté jsou podobné incidenty či omyly ve válce v Sýrii a dopouští se jich jenom americká armáda, protože tam operují samozřejmě armády dalších zemí. Své zájmy tam má Ruská federace, Turecko pochopitelně.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Írán také. Zrovna třeba válka proti takzvanému Islámskému státu, tak tam se sešlo hned několik různých koalic. My známe tu západní, Írán třeba ten hodně pomáhal íránským ozbrojeným silám a vůbec si nemůžeme dělat iluze. K těm zločinům tam prostě docházelo. Vidíme, že i třeba se ozývají experti na, na historii, na, na památky, že třeba když byl bombardován Mosul, tak zase to bylo označováno za definitivní vítězství nad Islámským státem, porážku v tomto dvoumilionovém městě, ale nejen Mosul, ale i třeba Rakka. Tam byly celé čtvrti vlastně srovnány se zemí, včetně, včetně památek, včetně civilních domů a tak dále. Ale tehdy v tom, takovém tom entuziasmu, teroristé z Islámského státu jsou poraženi, mluvím o roce třeba dva 18, tak vlastně úplně zaniklo, že toto jsou mnohdy třeba i barbarské činy, jakým stylem té porážky bylo dosaženo, jak se to podepsalo na kulturním dědictví, na památkách, ale samozřejmě také na místní civilní populaci. Kdo z nás dneska viděl, jak vypadá Mosul. Tím se, i čeští experti se tím zabývají, ale je to úplně mimo ten, řekněme, mediální mainstream.

Jan BURDA, moderátor
K tomu všemu ještě není přece jenom, aniž bych, prosím, to chtěl jakkoliv komentovat nebo omlouvat, není to alespoň snesitelnější v rámci toho, že v demokratickém světě se o těchto možná i válečných zločinech nebo omylech tragických dozvíme? Není to stále lepší, protože nevím o tom, že by například ruská média nebo turecká nebo íránská informovala, že by to se zkrátka dostalo ven, nějaký takový zásah jejich armády.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Přesně tak, přesně tak je to dobré, že tady máme novináře, kteří takto na západě fungují, ale zároveň si uvědomme, že tak dělají navzdory státní moci. To je, to je nutno říci, státní moc by se to možná často představovala podobně jako v Rusku nebo v Íránu, to je prostě fakt jinak přece Američané už s těmito incidenty mohli jít na veřejnost dávno.

Jan BURDA, moderátor
Říká Břetislav Tureček z Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha. Britský odvolací soud v prosinci otevřel cestu k vydání zakladatelé serveru Wikileaks Juliana Assange do Spojených států. On zrušil stanovisko soudu nižší instance, podle kterého je Assangeovi psychické zdraví příliš křehké na to, aby byl schopen zvládnout podmínky panující v americkém vězeňském systému. Assange se odvolal. Já připomenu, že padesátiletý rodák z Austrálie Assange je ve Spojených státech obžalovaný ze špionáže kvůli tomu, že prostřednictvím Wikileaks zveřejnil tisíce utajovaných vojenských a diplomatických dokumentů. Jak ten případ Juliana Assange, tedy konkrétně ten celý případ, to bychom museli asi mít skleněnou kouli, velkou, možná menší skleněnou kouli na to odhadnout, jak to dopadne. Bude vydán do Spojených států.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Netroufám říct, tam je opravdu celá řada, celá řada možností, chystá se odvolání. Mluví se třeba o tom, že před časem prodělal mrtvici, takže do toho mohou ve vězení britské. Takže do toho mohou vstoupit i tyto, řekněme, zdravotní okolnosti jeho údajné, protože o tom mluví hlavně jeho snoubenka. Ale Julian Assange je zase příklad, je to pokračování tématu, který, kterým my jsme začali. Co jsou Wikileaks, vlastně před nějakými 11 lety v letech dva 10, 2011, tak oni zveřejnili statisíce dokladů a ty první případy se zase týkaly postupu amerických ozbrojených sil na Blízkém východě. Ostřelování civilistů, následně ostřelování dalších civilistů, kteří těm prvním civilistům přišli pomoct, z vrtulníků zabíjení lidí tímto typem. Týkalo se to Afghánce, týkalo se to Iráku, později Afghánistánu a jasně pak se na to nabalily postupně i další věci. Byly zveřejněny myslím čtvrt milionu diplomatických depeší z amerických ambasád, které zase ukazovali často třeba nějaké ztrapňující komentáře nebo hodnocení, jak Američané se dívali na své partnery v jiných částech světa a tak podobně. Takže pro Američany to bylo velmi nepříjemné. A otázka Assangeovi případů se točí kolem toho. Skutečně se dopustil špionáže a podkopal americkou bezpečnost. Anebo je toto vlastně jediný způsob, jak se dozvědět o amerických zločinech, o porušení válečného práva, když k tomu do té doby vlastně nedošlo. Pravda samozřejmě může být obojí. A my se teď bavíme o tom, kde končí, kde začíná svoboda slova. To je podstata Assangova vleklého případu, který trvá už jedenáctý rok.

Jan BURDA, moderátor
Ty jeho příznivci ho považují za investigativního novináře. To, že zveřejnil, ty depeše zveřejnil, pochopitelně i popis těch tajných operací považují za přínos. A Spojené státy a mnoho dalších lidí říká, že on je, ty informace ukradl a ohrozil životy diplomatů, vojáků i občanů.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
No, já jsem četl, řekl bych kritickou knihu o případu Wikileaks a tam se třeba píše, že vlastně ano tento argument, který zmiňujete, že on ohrozil, on vytáhl tajné depeše, takže mohl ohrozit nějaké informátory v Afghánistánu a tak dále. To se opravdu tehdy v reálném čase řešilo. A z té knihy třeba vyplývá, že sám Assange v tomto byl velmi brutálně přímočarý. On zprvu třeba argumentoval, mně je to jedno. Jsou to informátoři, tak ať se, ať se, ať se /nesrozumitelné/. Ale nakonec sám změnil vlastně postoj, a když Wikileaks ty zprávy vydávali v letech 2010-2011, tak byly zcenzurovány. Sami Wikileaks vlastně se snažili zabránit tomu, aby někde v Afghánistánu nebo v Iráku nebyl někdo perzekuován, zavražděn za to, že spolupracoval s Američany. A ta kniha obsahuje zajímavý údaj, že vlastně nakonec se nikomu nic nestalo, že i Američané uznali, že po zveřejnění Wikileaks žádný z těch informátorů za to nějak perzekuován nebo šikanován nebo mučen, zadržen v podstatě nebyl. A k tomu, co říkáte, že jsou to jeho stoupenci, kteří vnímají Wikileaks pozitivně. Nejsou to jenom stoupenci, jsou to i třeba velké mediální organizace, které vlastně argumentují, no jo, ale co udělal Assange jinak, než děláme my. A to je důležitá věc, protože Assange je velmi kontroverzní. On je, řekněme, podíváme, podíváme se na nějaký jeho psychologický profil, tak je to velmi komplikovaná, když to řeknu mírně osobnost. To je jedna věc a druhá věc je, že on vlastně vytáhl na světlo věci, které měly zůstat pod kobercem. A jiné, jiní novináři špičkoví, oceňovaní dělají totéž. A teďka vlastně, kdyby on byl souzen a jemu hrozí prý až 180 let vězení v Americe ve Spojených státech. Tak vlastně pokud by toto uspělo tento přístup, tak podobně by potom úřady mohly vlastně šikanovat i dalších novináře, jako třeba New York Times, o kterých jsme před okamžikem mluvili.

Jan BURDA, moderátor
To případné vydání Juliana Assange z Velké Británie. Připomeňme, že on tam byl zadržen po 2 roky, byl ve vězení, poté byl na, na ambasádě. Tak teď tedy se řeší, jestli bude vydán. Vy jste řekl, kolik let mu hrozí, ale Spojené státy daly určité záruky, že pokud bude vydán, tak bude v nějakém vězení s nejpřísnějším režimem a poté jakožto australský občan, i kdyby byl odsouzen, tak takže by si ten trest měl podle /souzvuk zvuků/. Jsou to záruky?

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Tak asi záruky to jsou, ale stejně to nemění nic na podstatě. Jistě teprve, když Američané tyto záruky, které jste zmínil dali, že nebude v tom nejpřísnějším vězení. Ovšem s dodatkem, pokud se dál nebude, respektive asi Wikileaks dopouštět dalších úniků, tak nebude v tom nejpřísnějším vězení. Pro britský soud, pro britskou justici v tuto chvíli zjevně ty záruky jsou validní. Ale jak říkám, tam je ještě možnost se proti tomu, proti té extradici odvolat. Takže ono to má několik rovin, je tam rovina novinařiny. Je tam rovina válečných zločinů nebo toho, co Američané dělali na Blízkém východě. Je tam pak rovina samozřejmě právní bitvy a tak dále. Je toho, je toho celá řada, ale zase mě třeba zaráží osobně, že vlastně z českých politiků, kteří mnohdy se velmi bijí za novináře a opoziční aktivisty v Rusku, v Bělorusku, tak vlastně všichni mlčí v případě Assange. Tam asi člověk, který se takto stejně v podstatě profiluje, tak najednou nevadí, že by mohl skončit na desítky let za mřížemi.

Jan BURDA, moderátor
A měl by ten soud proběhnout? Mělo by tady proběhnout posouzení toho, co vlastně ten člověk udělal?

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Já si myslím, že asi by se to posoudit mělo, ale znovu osobně si také myslím, že se dostáváme na tenký led. Vždyť podívejme se, kolik i třeba českých, všimněme si třeba jeden případ. Je to 2-3 roky starý případ, kdy čeští vojáci v Afghánistánu se měli podílet nějakým způsobem nejspíš na ubití afghánského zajatce, který předtím zabil jejich, jejich tedy spolubojovníka, toho psovoda pana Procházku, zapomněl jsem jeho hodnost. Takže to také, my bychom se vůbec nedozvěděli, že Češi tam někoho nejspíš surově zbili a on na základě toho zemřel nebo ho zbili společně s Američany. To se všechno rozplétá a nebýt médií, zase amerických médií, ale z části i českých, tak abychom se o tom vůbec nedozvěděli. A teď mají být tedy novináři souzení za to, že na to, že o tom veřejnost informovali? Vždyť jsme tady říkali, že pod Hindúkušem v Afghánistánu bojujeme za Prahu, tak přece má veřejnost právo vědět, jak ta válka pod Hindúkušem vypadala.

Jan BURDA, moderátor
Říká Břetislav Tureček, který vede Centrum pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha. Tímto regionem se zabývá a dříve působil též jako blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu. Pojďme se podívat na Blízký východ celkově a říci si, jaký byl tento rok a zejména ty kauzy a vývoj, který dlouhodobě sledujete a my prostřednictvím tedy publicistiky a zpráv. Taktéž může mít další vývoj. My jsme mluvili například o Sýrii, tak tu bychom mohli začít, tak jaký tam očekáváte vývoj, případně stabilizace, nestabilita?

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Já jsem, já bych nečekal v Sýrii žádný zásadní průlom. Poslední, co je tam ve hře, kdy a jak vlastně a zda se syrskému režimu, podaří dostat pod kontrolu zbytek území, které ještě nemá. Syrský prezident, někdo říká diktátor Bašár Asad tu válku vyhrál. A poslední, co nemá pod kontrolou, jsou některé části na severu země, kde jsou jednak rebelové, jednak je tam turecká armáda. A zároveň si musíme říci, že Asadovi to vlastně může být jedno. Je to pro něj, někdo tam dělá tu policejní práci za něj. Ti rebelové v podstatě už na režim neútočí. Oni se často v provincii Idlib jaksi sváří sami mezi sebou. A ten horký brambor mají pod palcem tímto vlastně Turci. Byť okupují v rozporu s mezinárodním právem část syrského území, tak se zároveň musejí starat i o tamty, i tamní problémy. A to je svým způsobem pro Asada podle mého názoru další výhra. Takže on nemá důvod za každou cenu se snažit tato území, jak syrský režim říká osvobodit.

Jan BURDA, moderátor
Co sousední Libanon, protože tam dlouhodobě sledujeme v podstatě rostla ekonomiky i rozpad státu do značné míry nebo státní struktury?

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
No, to si myslím, že je dnes daleko větší problém. Já k Libanonu mám, řekl bych i letitý osobní vztah. Já tam jezdím od roku 1993 a vidím, jak v těch periodách určitých se to země vyvíjí po občanské válce, která skončila v roce 90. A dneska se obávám, že ta země je zase na pokraji jakéhosi konfliktu. Existují velmi zajímavé teorie, že vlastně špatná ekonomická situace vede ke špatné sociální situaci a v takto ohrožených zemích je pak daleko větší riziko vypuknutí nějakého občanského konfliktu. K tomu si přičtěme, že vlastně syrská občanská válka, kterou jsme před chvílí zmínili, ona do určité míry se přelila i do Libanonu. Tam žije milion syrských uprchlíků. I na libanonském území se dokonce bojovalo mezi syrskými prorežimní my a protirežimními silami. Libanonci v uplynulých 10 letech bojovali v Sýrii. Hnutí Hizballáh libanonské hájilo režim Bašára Asada a zároveň jiní Libanonci byli na straně rebelů bojujících proti Asadovi. A to všechno dnes se vlastně bohužel sčítá v Libanonu, který vy jste to zmínil. Ta krize to si neumím představit. Tam základní potraviny 5-10× zdražily najednou, aniž by se samozřejmě zvýšily příjmy lidí. Důstojníci libanonské armády dnes berou něco jako 2 000 Kč. Je to naprosto neuvěřitelné a 3/4 Libanonců a víme, že Libanonci umějí žít. Libanon býval výkladní skříň, liberální výkladní skříní blízkého východu. Tak najednou žijí v těchto strašlivých a šokujících podmínkách, kdy vlastně toto se, ten sešup ekonomický se udál během roku. Do toho máme vleklou politickou krizi, kde sice máme vládu premiéra /nesrozumitelné/ myslím od září, ale ta vláda je vlastně nestabilní, je paralyzovaný parlament a tak dále.

Jan BURDA, moderátor
V tomto regionu a též dlouhodobě sledujeme vývoj kolem íránského jaderného programu. Očekáváte nějaký posun, třeba obnovení té smlouvy, té dohody, kterou vypověděl minulý prezident Spojených států Donald Trump, nebo o co se teď vlastně hraje?

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Teď se hraje, je to válka nervů. Zkrátka Američané smetli ze stolu a rozmetali dohodu, která Íránu hodně komplikovala vývoj jaderného programu. A výměnou za to Íránci dostali zrušení sankcí. To bylo v roce dva 18, kdy Donald Trump tuto dohodu zrušil. Ostatní světové mocnosti včetně evropských se jim vlastně nepodařilo tu dohodu udržet při životě. To znamená Američané vystoupili z dohody a zavedli protiíránské sankce. A teď máme dva nové aktéry na scéně. Je to jednak Joe Biden, nástupce Donalda Trumpa v Bílém domě, který řekl, že tu dohodu obnoví. Jenže mezitím v červnu byly prezidentské volby i v Íránu. A umírněného, řekněme, liberálního prezidenta Hasana Rúháního nahradil konzervativec Ibrahim Raísí. A teď vlastně se hraje o to, že ta jednání, ona probíhala před pár dny zase ve Vídni, zase bez nějakého jasného výsledku. Tak vlastně tam jde o to, že obě strany přitvrdily. Američané dnes říkají, tak dobře, tak my tu dohodu obnovíme, ale Írán musí učinit ještě mnohem více ústupků, nejen co se týká jádra ale i balistických raket, své zahraniční politiky na Blízkém východě a tak dále. Takže to mi do toho balíčku chceme přidat. A Íránci říkají, no vy jste se zbláznili, vy chcete, abychom přišli zpátky k té dohodě a ještě jí více komplikujete a děláte jí pro nás nevýhodnější? Ne ne, my naopak máme také proti návrhy a vy zrušíte ještě víc sankcí, než ta dohoda přijatá za Baracka Obamy rušila. Takže vlastně obě strany přitvrdily své postoje. A teď se čeká, kdo cukne dřív a ve hře je hodně. Protože já třeba připomenu, že ta dohoda Íránu umožňovala obohacovat uran jenom na 3,67 %. Což Íránci plnili, dodržovali tu dohodu. Ale, když jí Američané vypověděli, tak jí začali postupně rušit vlastně své závazky i Íránci. A dnes obohacují uran na 60 %. Takže vidíme, že ve hře je opravdu hodně, protože je to samozřejmě silný argument pro lidi, kteří říkají, podívejte se Írán vyvíjí skutečně jaderné zbraně, jaké je z toho podezírán. Írán se k té hranici blíží, zahrává si s ní, když se podíváte na soudné experty, tak oni říkají, ale Írán nepotřebuje tu zbraň vyrobit fakticky. Ono stačí, aby íránský režim dával najevo, že by ji snadno vyrobit mohl. Takže o to dnes jde.

Jan BURDA, moderátor
Tedy Írán může mít v brzké době jaderné zbraně, anebo je to stále jenom karta tedy vyjednávací.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Já si myslím, že je to vyjednávací karta, protože kdyby Íránci tu zbraň chtěli mít především, tak by nikdy nepřistupovali na tu dohodu už v roce 2015. Hlavní slovo v zemi má nejvyšší vůdce Ajatolláh Chameneí, bez ohledu na to kdo je prezidentem. A Chameneí je dnes u moci a byl u moci i v roce 2015. Kdyby on nechtěl, tak ta dohoda nikdy nebyla. Podívejme se, Donald Trump zrušil dohodu a řekl, zavedeme sankce rozhodný tvrdý tlak, který Írán dostane na kolena, nestalo se tak za 3 roky. Írán přežívá sankce, íránský režim potlačí domácí disent a dál vyvíjí jádro. Takže tato, tento nátlak, tento způsob zjevně v případě íránského režimu nefunguje.

Jan BURDA, moderátor
Vysvětluje Břetislav Tureček, který vede Centrum pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha v dnešním Jak to vidí. Díky, klidné svátky a někdy příště opět, na slyšenou.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Děkuju, také krásné Vánoce vám i všem posluchačům.

Jan BURDA, moderátor
A za pozornost děkuje též Jan Burda.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.