Politolog: Olympionismus se ze sportu zcela vytratil. Místo toho, aby zbraně utichly, konfliktů přibývá

„Olympijské hry jsou do značné míry marketingovým festivalem s opulentními reklamami a stále novějšími, přísnějšími či kontroverznějšími pravidly pro soutěžící,“ komentuje sportovní události Kubáček.

Čtěte také

Radiožurnál a Radiožurnál Sport nabídnou živé vysílání z LOH v Paříži 2024

„Bojechtivé a často autoritativní státy toho využívají. Pozornost světa je upnuta ke sportu, k vlastním domácím sportovcům a sportovkyním. A tak ve válkách bojují často intenzivněji, případně řeší vnitropolitické záležitosti, protože vědí, že pozornost veřejnosti je jinde. Podobně to pozorujeme třeba na Vánoce,“ dodává.

Mrtvý duch olympionismu?

Politolog Jan Kubáček dále vysvětluje, že myšlenka olympionismu kdysi znamenala klid zbraní. „V té době se vedle sportu vyjednávalo, touha bojovat a být lepší se převáděla do soutěží. To se nám teď naprosto vytratilo.“

Čtěte také

Politika a olympiáda: OH v Moskvě a Los Angeles. Když vy nám bojkot, tak my vám taky

„Místo toho, aby zbraně utichly, konfliktů přibývá, často jsou drsnější a mají nemilosrdnější tvář. Historicky to poznamenalo i Československo,“ dodává politolog.

„Naši sportovci také dříve zažívali celé řady bojkotů, ve vrcholové formě z ideologických důvodů nemohli reprezentovat, nebo naopak reprezentovali režim z vynucené sounáležitosti.“

V novodobé historii můžeme promítání mezinárodních konfliktů pozorovat téměř v každé sportovní události. Letní olympijské hry v roce 1956 v Austrálii narušila suezská krize a sovětská invaze do Maďarska. Nelze také zapomenout na tragické olympijské hry v Mnichově v roce 1972 nebo na události před 20 lety v Aténách, kdy Írán zakázal svým reprezentujícím startovat v soutěžích s izraelskou účastí.

Bramboračka na LOH

Do Paříže také přijelo 15 sportujících s ruským pasem, kteří ale zemi nesmí reprezentovat, nesmí na sobě mít žádné viditelné ruské symboly a soutěží jako neutrální. Totéž platí pro zúčastněné z Běloruska. „Tady vidíme politickou bramboračku na francouzský způsob s olympijským posvěcením,“ komentuje situaci politolog.

„Dopadne to absurdně a část soupeřů si bude po právu stěžovat. Měli pustit všechny, nebo nikoho. Ruská propaganda to naprosto logicky využije, bude to interpretovat jako své vítězství, jako pokrytectví západních zemí.“

„Výsledky se budou dlouhodobě zpochybňovat, je to zase poloviční kompromis, který akorát rozdmýchá kritiku,“ dodává.

Katastrofa jménem digitalizace

„Politici a političky nechali přes léto na stole hodně zásadních nedodělků, především mluvíme o digitalizaci stavebního řízení,“ upozorňuje politolog Kubáček.

Čtěte také

Julie Hrstková: Digitalizace stavebního řízení – nedostižný svatý grál?

Reformu stavebního řízení vede ministr pro místní rozvoj a šéf Pirátské strany Ivan Bartoš, který se v procesu dlouhodobě potýká s potížemi. Nový elektronický systém totiž stále nefunguje tak, jak by měl. Lidé pracující se systémem napříč republikou si stěžují, že nemohou vykonávat svoji práci.

„Když jste v situaci, kdy máte všechno pohromadě, jste krok od vlastního bydlení, krok od něčeho, v co doufáte spoustu let, a pak vám vyšší moc jménem české IT řekne, že to nejde, je to pomalu trestuhodné,“ komentuje s nadsázkou situaci politolog.

„Máme jeden z největších počtů velmi výkonných a úspěšných IT specialistek a specialistů. Bankovní sektor podstatě funguje na svých IT systémech a je velmi výkonný. Nicméně žádný veřejný registr od začátku nenastupuje v pořádku, nenastupuje třeba v součinnosti se starým systémem, a to je velmi špatná reputace,“ dodává.