Polární trosečníky zachránila vysílačka, která neměla být na palubě
O životě a smrti občas rozhoduje úplná náhoda. Bylo to tak i v 90 let starém příběhu záchrany přeživších ze ztroskotané vzducholodi Italia. Rozhodující roli při tom hrála krátkovlnná vysílačka, kterou si navzdory původním pokynům velitele výpravy Umberta Nobileho na palubu prosadil spojař Giuseppe Biagi.
Příspěvky Meteoru 9. 6. 2018
01:10 Inteligence a lidský mozek
10:30 Ztroskotaná vzducholoď na ledové kře
25:42 Einsteinův fotoelektrický jev
31:07 Let čápa jako sport
40:36 Elektřina v kuchyni i ve vesmíru
Arktická expedice s cílem dobýt severní pól vzlétla v polovině dubna 1928 na vzducholodi Italia. Na palubě bylo 16 mužů (včetně českého vědce a spisovatele Františka Běhounka) a pes generála Nobileho. Umberto Nobile byl italským konstruktérem vzducholodi Norge, se kterou dva roky předtím k pólu dorazil norský polárník Roald Amundsen. Tentokrát to chtěl Nobile se svou vzducholodí dokázat sám.
Na rozdíl od Amundsenovy výpravy však Nobileho vzduchoplavba nakonec skončila tragicky, přinejmenším pro půlku posádky. Ti šťastnější nakonec vyvázli díky velkému úsilí několika záchranných týmů… a také zásluhou umanutosti a šikovnosti mladého radisty Guiseppe Biagiho.
„Giuseppe Biagi měl na starosti obsluhu radiové stanice, vysílání během letu a příjem zpráv. Často šlo o různé pozdravné telegramy významným osobnostem, ale pochopitelně hlavně o komunikaci ohledně počasí, zejména z hlediska předvídání nebezpečných bouřek,“ vysvětluje Biagiho roli v mužstvu radioamatérka Dana Mentzlová.
Setkání s Biagim
Redaktor Meteoru s ní natáčel v Národním technickém muzeu, kam přijel na přednáškový cyklus o výpravě vzducholodi Italia i vnuk radisty Biagiho, stejnojmenný Guiseppe Biagi. Naskytla se tak unikátní příležitost vyzpovídat i jeho.
„Všichni jsme na něj nesmírně hrdí. V naší rodině to bylo tak, že první narozený vnuk se měl jmenovat po dědečkovi. Ve stejnou dobu ale čekala dítě dědova dcera i snacha. Já se narodil o 18 dní dříve, než bratranec, takže jsem jméno podědil já. Ani bratranec ale nepřišel zkrátka, jmenuje se po Marconim,“ vzpomíná potomek radisty. Podotkněme, že Guglielmo Marconi byl konstruktérem a vynálezcem vysílačky, která nakonec pomohla zachránit životy několika polárníkům včetně Biagiho.
Opravář bez součástek
Vysílačku bylo ale nejprve potřeba opravit. Což na ledové kře, kde žilo devět lidí v jednom stanu s minimem jídla a bez potřebných součástek rozhodně nebylo nic snadného. Mohli použít jen to, co našli v troskách gondoly. K opravě vysílačky existuje zajímavá historka, která je, jak už to u hrdinských příběhů bývá, trochu opředena mýty a nepřesnostmi.
„Existuje sovětsko-italský film Červený stan z roku 1969. V něm je ukázáno, jak český účastník výpravy František Běhounek mému dědečkovi poradí skvělou věc. V malé vysílačce se rozbil diamantový rezistor a Běhounek si uvědomil, že obyčejná tužka, kterou při sobě měli, obsahuje grafit. Grafit i diamant jsou čisté formy uhlíku. Ve filmu tedy můj dědeček chybějící součástku nakreslí tužkou na papír a ztroskotancům se tak podaří obnovit radiové vysílání. Ovšem můj kamarád, který je skvělým technikem, tuhle legendu vyvrací. I kdyby rezistor nahradili celou tužkou, fungovalo by to leda při teplotě -40 stupňů s odporem 5 ohmů,“ upozorňuje vnuk Biagi.
Jak to bylo ve skutečnosti? Prý s nápadem nepřišel Běhounek, ale technik letových přístrojů Felice Trojani, nebyl rozbitý odpor, ale kondenzátor, a nevyřešili to tužkou, ale staniolem z čokolády. Ať to bylo jakkoli, radiostanici se jim opravit podařilo. Pak už zbývalo „jen“ navázat spojení se světem. A to se ukázalo být jako problém snad ještě větší.
Voláme SOS! Proč nás nikdo neslyší?
Zařízení sice dokázalo přijímat poměrně slušně vysílání z italské stanice San Paolo nacházející se na předměstí Říma, ta ovšem jejich SOS nezachytila. Ze San Paola se denně vysílaly zprávy pro lodě a do kolonií, trosečníci díky tomu věděli, že se po nich pátrá, ale nedokázali se se svými potenciálními zachránci spojit.
Po týdnu vysílání SOS stále nikdo neodpovídal. Přitom doprovodná loď Citta di Milano kotvila na Špicberkách, vzdálena jen asi 250 km od nich! Jak je možné, že právě ona signály neslyšela? „Krátké vlny se šíří ve skocích, směřují nahoru, odrazí se v ionosféře a míří zase dolů. Volání trosečníků tak nakonec zachytil až ruský radioamatér Nikolaj Schmidt ve 2,5 tisíce km vzdálené vesnici Vochma,“ vysvětluje Dana Mentzlová.
Konečně se mohla spustit velká záchranná akce. A i při ní měla ještě vysílačka sehrát klíčovou roli. Ledová kra, na které polárníci stanovali, se totiž neustále pohybovala, unášena ledovým oceánem. Měla se tak jejich poloha, a jelikož nebyli vůbec vidět, vysílání dat o poloze bylo naprosto zásadní.
Po mnoha peripetiích je našlo malé švédské letadlo, kterým se podařilo odvést do bezpečí těžce zraněného generála Nobileho a jeho fenku Titinu. Při návratu k trosečníkům nicméně letoun nezvládl přistání a do tábora tak přibyl nový ztroskotanec. Nakonec výpravu zachránil až ruský ledoborec Krasin.
Setkání potomků přeživších
Osudy polárníků, kterým se podařilo tragédii přežít, jsou různé, a ne vždy takové, jaké by si zasloužili. Šikovný radista Guiseppe Biagi sice po návratu dostal zlatou medaili od italské radioamatérské organizace, v době fašistické režimu a následné války se ale řešili jiní „hrdinové“ a na Biagiho se pozapomnělo.
„Děda po návratu od severního pólu opravoval rádia kamarádům a známým. Je trochu smutné, že v Itálii dnes veřejnost o výpravě mnoho neví. Ani děti ve škole se o letu vzducholodi Italia neučí. Dědeček na stará kolena skončil jako pumpař benzinové stanice,“ dodává Biagiho vnuk.
Ještě do minulého roku prý znal Guiseppe Biagi jen jediného potomka mužů z výpravy, paní Karlu Nobile. Jak se blížilo 90. výročí vzduchoplavby, začal pátrat po dalších a opravdu našel potomky všech přeživších. Poprvé v historii, po 90 letech, se uskuteční na začátku července velké setkání příbuzných, nejen posádky, ale i těch, kdo se podíleli na její záchraně.
Podaří se najít vrak?
Co přesně se tehdy stalo, proč vzducholoď ztroskotala a kde jsou její zbytky, nevíme. Možná se to ale brzy změní. V rámci výpravy PolarQuest vypluje počátkem srpna loď Nanuk s detektorem, která bude pátrat po zbytcích vzducholodě na dně moře.
Nanuk vypluje 21. července z Islandu, od 4. do 24. srpna bude pátrat severovýchodně od Špicberků a 4. září zakotví v Norsku. Výpravy se zúčastní také sedm potomků členů posádky vzducholodě Italia, kteří se na Špicberky přepraví z Itálie letadly. I zbytky Titaniku se nakonec podařilo najít, snad bude úspěšné i pátrání po troskách Italie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka