Pokusy na mém těle si budu pamatovat do konce života, směje se moderátor Vladimír Kořen

14 let moderuje s Marošem Kramárem Zázraky přírody. Právě tento pořad se bude vysílat speciálně na Velikonoční pondělí jako podpora sbírkovému projektu České televize a Nadace rozvoje občanské společnosti Pomozte dětem.

Vladimír Kořen se narodil v Teplicích, vystudoval žurnalistiku se zaměřením na politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Do České televize nastoupil v roce 1995 jako ten, kdo se má specializovat na vědu a přírodu. Vladimír se netají tím, že je špatný rodič, a ví, že šachy se svou ženou nikdy nevyhraje.

Tvoje manželka Martina je velmi talentovanou šachistkou, přesněji je mezinárodní šachovou mistryní a třetí byla na mistrovství světa v juniorské kategorii. Kolikrát ses pokoušel ji porazit?

Tisíckrát. Ono je to opravdu nemožné. Ty šachy mezi námi skončily takovou větou, která mě jako chlapa dost mrzela, říkala: „Hele, ty ať zahraješ, co zahraješ, pro mě nejsi vůbec inspirativní. Já prostě vidím, že tam nic není, žádné překvapení, prostě na té šachovnici vypočitatelná nuda. Promiň, jdeme hrát scrabble nebo něco jiného.“

Hlavně, že to tak není v jiných odvětvích života.

Ona je velmi inspirativní ženou a hlavně je skvělou maminkou našich čtyřech dětí. To je úplně to nejúžasnější sledovat, jak ona má k těm úplně skvělý přístup. Ona je dokáže laskat očima, dokáže k nim vstávat v noci, protože teď máme malé dvouleté dítě. Ten vztah tam je opravdu nádherný. Úplně nová energie.

Věřím v to, že život není náhoda.

„Rád zkoumám život a hledám různé vazby,“ řekl jsi v jednom ze starších rozhovorů. Chápu to tak, že Zázraky přírody jsou v tomto ohledu geniální pořad?

Zázraky přírody se zrodily v Německu, kde na to šli z jiného úhlu pohledu. Snažili se ukázat, jak je příroda inspirací pro technologie. My ukazujeme i věci, které jsou trochu edukativní, které mohou sloužit i ve škole.

Byl pro tebe nějaký díl Zázraků přírody nezapomenutelný?

Každý díl je originální a každý v sobě má spoustu zajímavých hostů, zajímavých pohledů. Pro mě jsou samozřejmě do konce života nezapomenutelné pokusy, které se odehrávají na mém těle. Jeden z takových pokusů, ze kterého mi šla husí kůže, měl jsem strach a tři týdny předtím jsem nespal, bylo slaňování Žižkovské věže. Ještě jsem musel jít obličejem dopředu. Ta výška je příšerná.

Byl nějaký pokus, zázrak, který jste ve studiu předváděli, který tě překvapil?

Jeden takový pokus se děl přímo na mém těle, ten obor se jmenuje statická apnoe. Člověk se nadechne a zadrží dech, jakou dobu vydrží, to je ten jeho výsledek. Mně to potápěči vysvětlili, nadechl jsem se a na první pokus, kdy mně vysvětlili ten princip, jsem vydržel přes čtyři minuty. To se netočilo v televizi, to byl jen trénink. Při samotném natáčení jsme to měli vyšperkované tím, že jsem se nadýchal kyslíkem před nádechem a vydržel jsem osm minut a dvacet sekund.

Věříš na zázraky?

Jsem věřící člověk, chodím do kostela. Moc o tom nemluvím, protože to beru jako svoji intimní záležitost. Věřím v to, že to není náhoda, protože těch náhod by se muselo stát tolik. Myslím, že je něco, co nás přesahuje, nějaký tón ve vesmíru, který nám dává pocit radosti, který nám dává pocit udivení, který nám dává i to, čemu mu říkáme zázrak. Myslím si, že toto mám v sobě srovnané.

Jaká je spolupráce s Marošem Kramárem? A proč se Vladimír Kořen rozhodl kandidovat na starostu? Poslechněte si Zálety!