Poklady Národního divadla: Z nepohodlných hereček hvězdy. Osudové představení Dany Medřické a Vlasty Fabiánové
Hrálo se i v době, kdy jednu z nich z divadla vyhodili. A skončilo až smrtí druhé.
Kočičí hra. Stále vyprodaná tragikomedie Maďara Istvána Örkenye měla premiéru 7. února 1974 v tehdejším pražském Tylově, dnes Stavovském divadle. Podle archivářky Národního divadla Marie Hradecké to bylo osudové představení dvou hereček: Dany Medřické a Vlasty Fabiánové.
Dohromady mělo za osm let neuvěřitelných 403 repríz. Hrálo se i ve chvíli, kdy bylo Fabiánové v Národním divadle za nedůstojných okolností ukončeno angažmá. Inscenace byla stažena až kvůli smrti Medřické v lednu 1983.
Erži: „Naše rozhovory mají takové zvláštní kouzlo a často trvají dlouho do noci. Zdá se mi, že poslouchám svého mladého Viktora. Zase prožívám naše krásné prázdniny...“
Gizela: „Věř mi, že když člověk nemá na vybranou, je lépe být starý. Ale nejbolestivější je stáří, které si hraje na mládí.“
Erži: „Kdybych měla začít znovu, nežila bych jinak... Byl to krásný život
Macskajáték
„Když mi bylo zle, ať z jakékoliv příčiny, Kočičí hra mne vždy vyléčila, obrodila nadějí,“ vzpomínala Medřická na „svou“ Eržiku Orbánovou. Vedení divadla tehdy chtělo nepohodlnou herečku dostat do podprůměrného představení. Stal se pravý opak.
Nejúspěšnější inscenace v historii Národního divadla, v originále nazvaná Macskajáték, je o lásce nejen mezi sestrami. V hlavní roli jsou telefonáty dvou stárnoucích sester, které jsou si na míle vzdálené adresou i povahou. Jedna dává přednost jistotě, druhá má nepořádek úplně ve všem. Podívejte se ve videu na fotografie ze hry.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.