Podle Tomáše Keltnera se život bez víry a důvěry nedá žít

Policista, který pracoval v tajné službě, kde získal nejvyšší prověrku. Jako bodyguard hlídal i amerického prezidenta a jeho ženu. Jako člen elitní jednotky „Útvar speciálních operací vojenské policie“ prošel mnoha válečnými konflikty.
Zdálo by se, že kariéra hrdiny je neotřesitelná. Možná se ale moc ptal, moc věděl nebo moc myslel a najednou byl bez práce. Možná i jeho výcvik ho přivedl k hlubší práci s lidským vědomím i emocemi. Založil své nakladatelství a vydal knihu Transformace vědomí a pak další díl a k tomu přidal motivační knihy pro děti… Dnes žije úplně jiný život než dříve. Píše, přednáší a snaží se pomáhat ostatním.

Čestné jednání a rytířské ideály

Existují prý tři zpravodajské moudrosti: Nikomu nevěř. Nikdy nevíš všechno a všechno je jinak. Má Tomáš Keltner tuto doktrinu opravdu zarytou pod kůží? „Ano, ale podle těchto pravidel se nedá žít. Učím se především věřit a víra hraje v mém životě velkou roli.“ Jako mladík prý dlouho důvěřoval systému a následoval ho dokonce až za hranici upřímnosti a cti. Právě čestné jednání a rytířské ideály byly pro T. Keltner prý původní motivací ke vstupu do ozbrojených složek. Z těch po mnohaletém působení nakonec odešel, zbaven všech iluzí.

Tomáš Keltner a Martina Kociánová|foto: Adam Kebrt

Transformace vědomí

Nedívá se na zprávy. Není to tak, že by vůči médiím zaujal negativní postoj a odmítal televizi, ale zkrátka nemá čas. Přesto tvrdí, že většina dění např. na politické scéně, a to světové i domácí, se dá předem odhadnout.
Může za tuto prozíravost tzv. transformace vědomí, kterou T. Keltner prožil? „Nikdo, kdo si neprošel jistým životním stresem a nezískal své vlastní zkušenosti, nemůže fundovaně radit ostatním. Já čerpám výhradně z osobních prožitků a jediné, co přejímám od ostatních je terminologie.“Jak už bylo zmíněno, prošel výcvikem speciálních jednotek. Sáhl si na úplně fyzické a psychické dno a tehdy se prý dozvěděl mnohé nejen o svých vlastních hranicích, ale i o hranicích ostatních. A právě tyto znalosti se momentálně snaží uplatnit i ve svém osobním životě, jako duchovní rádce a konzultant.

Děti nelžou

Co je nejdůležitější při výchově dětí? Rada je prý prostá, a to věřit jim. Věřit jim úplně všechno, protože pokud lžou, tak jsme je to naučili my. Když bychom se ovšem zaměřili na zcela základní otázku: Co je tím nejdůležitějším v osobním rozvoji? Odpověď bude prostá, je to prý odpuštění: „Když nedovedeme odpustit sami sobě, případně svým rodičům, nemůžeme se pohnout z místa. Dalším základním faktorem je strach, který v našich životech způsobuje největší škody a svazuje nám nohy.“ Ideální by prý bylo změnit způsob našeho myšlení pozitivní cestou, bez nějakých násilných zásahů. Ty bohužel většinou představují chyby, na jejichž základě se celý život snažíme ponaučit.