Podle Jacquese Rupnika se současná diplomacie scvrkla pouze do řeči peněz

Měly by iniciativy typu Charty 77 bez takové podpory šanci na úspěch v boji proti totalitním a autoritářským režimům? Kolik empatie má současné Česko vůči zemím, které ještě bojují za lidská práva a demokracii?

9. prosince 1988

Do vysílání Dvojky si Jacquese Rupnik našel cestu až z Paříže a motivem pro tuto cestu bylo datum 9. prosince 1988, kdy proběhla slavná snídaně francouzského prezidenta Françoise Mitterranda s československými disidenty. Připomenutí události proběhlo na Francouzském velvyslanectví v České republice a moderátorku Zitu Senkovou zajímalo, proč je právě toto datum tak důležité? „Byla to především příležitost se zamyslet nad významem pro dnešek. Jedno z poselstvích je připomenout, že Francie měla s Českou republikou významné obchodní styky, a přestože vlády nemusí souhlasit se samotnou politikou státu, vždy se najdou společné zájmy." Podle politologa J. Rupnika se nám ale bohužel současná diplomacie, a hájení diplomatických zájmu, scvrklo pouze do řeči čísel a účetnictví. Jakékoliv mezinárodní rozhodnutí a vyjádření se tedy překládá do možných obchodních příležitostí.

Logo|foto:Český rozhlas

Máme tušení, jakým směrem se budeme ubírat?

Koaliční smlouva nově sestavené vlády bude brzy hotová. Jaké je tedy poselství říjnového hlasování do Poslanecké sněmovny PČR? „ Myslím si, že volby jasně ukázaly, že tradiční strany jsou velmi oslabeny a došlo k jisté fragmentaci. Hlasuje se pro nové subjekty a strany, které jsou bohužel něco jako neřízené střely.“ Pro voliče to prý znamená, že nemáme absolutně žádné tušení, kterým směrem se nové strany budou ubírat: „To, co nabízely porevoluční strany, v rámci jejich programu, se nám již podařilo dosáhnout a pokud to zjednoduším, starým stranám se nepodařilo nabrat nový dech. Máme tady demokracii, vstoupili jsme do NATO i do Evropské unie, ale co bude dál?“ Nové strany prý nabízejí řešení, která si občanská společnost žádá. Důležité ovšem je, aby tato řešení nebyla pouze dočasná.