Podle Davida Marečka pronikla komercializace i do světové vážné hudby

Zitu Senkovou také zajímal názor generálního ředitele České filharmonie na výhody i nevýhody dabování a titulkování cizojazyčných filmů.

Dabovat nebo titulkovat?

Kde je ta hranice a kdy je třeba aktualizovat dobová díla tak, abychom jim mohli porozumět? Podle D. Marečka tato chvíle nastává, když nechápeme souvislosti a většina předloženého textu je pro nás nesrozumitelná: „Současné snahy, překládat jsou pro nás jisté usnadnění. Přijde mi to ale škoda, protože zároveň s tím přestáváme jistým způsobem přemýšlet a ztrácí se samotný duch literárního díla.“ Ruku v ruce s tímto fenoménem a zjednodušováním, jde i dabování filmů. Co je tedy lepší, dabovat nebo titulkovat? „Jsem velkým zastáncem titulků. Z vlastní zkušenosti vím, že v některých případech je laxně provedený dabing spíše na škodu a samotnému dílu ve výsledku uškodí.“ Je prokázáno, že v rámci zkvalitnění učení se nejen cizím jazykům, jsou pro nás titulky jasným přínosem.

Forma vs. obsah

Přední houslista Gidon Kremer vydal před nedávnem knihu, ve které se zaměřil na kritiku současné společnosti. Údajně prý odmítl účast na prestižním hudebním festivalu s tím, že nechce dýchat vzduch prosycený zkreslenými touhami po senzaci. Kde končí hranice umění a začíná pouze marketing? „Celý tento spor vidím mezi formou a obsahem. Marketing hodně ovlivnil hudbu a zasáhl i do oblastí, které dříve bývaly výsostně vážné. Dnes i v těchto vodách můžeme nalézt hvězdy, které jsou srovnatelné s těmi popovými." Příkladem je např. čínský umělec Lang Lang, který má své davy fanoušků a jeho stylizace je hodně uvolněná. Zapomínat bychom ale neměli, že existují pouze dva druhy umění, to kvalitní a pak vše ostatní a že každý má právo propagovat to, co se mu líbí.