Podívejte se v příštích dnech na pivoňky
Místopřísežně prohlašuji, že neexistuje žádná královna květin, že jedna není hezčí druhé a že dokonce není ošklivých květin. A přesto vám jednu doporučím na dívání: je to pivoňka.
Přestože nechyběla v žádné venkovské, babičkovské zahrádce, není to našinec. Nejdřív se k nám asi dostala středozemní pivoňka lékařská a jak jméno napovídá, jistě ne pro krásu, ale pro tehdejší využití v medicíně. Mluví se o ní i v obou překladech Mattiolova herbáře ze 16. století. Kupodivu z této pivoňky se v zahradách mnoho nedochovalo. Většina kulturních, zahradních pivoněk je odvozena od mnohem později dovezené východoasijské pivoňky bělokvěté, Paeonia lactiflora. Krásnou sbírku jich má Botanický ústav AV ČR v Průhonicích, kde o ně pečuje paní inženýrka Blažková.
Jednou z posledních pivoněk, které se k nám dostaly, je pivoňka keřovitá, Paeonia suffruticosa z Číny a Himalájí. Zatímco první nám připadají blízké, skoro domácí (co jen se jich vysypalo z košíčků družiček při Božím těle), ty keřovité jako by vypadly z veršů psaných na vodu, ze staré čínské poezie! Tak si je prohlédněte, je v nich i cosi nostalgického.