„Plavat v olympijském bazénu bylo nezapomenutelné,“ říká krasoplavec Jan Mareš

„Už 14 let u nás krasoplavou i pánové. Přišel s tím Martin Kopecký, náš kamarád, kreativní člověk, který už za totality přivezl do Čech skateboard. Řekl si, že když ženy dělají box, proč by muži nemohli synchronizovaně plavat.“

„Dal dohromady skupinu nadšenců a 1. klub Českých krasoplavců byl na světě.“ Členů bylo ze začátku 10, teď už jich je 12. „Jen jeden z nás je bývalý profesionální plavec. Jinak jsme všichni amatéři.“

Vodní „pokouřeníčko“

Trénovat začínali v pražském Hloubětíně. Teď plavou v Tyršově domě, kde prý mají nádherný bazén. Jejich trenérkou je bývalá akvabela. „Ona nás dokáže zkrotit a kočírovat, abychom se u toho jenom nesmáli. S ní vymýšlíme sestavy.“

„Také jsme se shodli, že se budeme držet hudební klasiky. Takže plaveme na Smetanovu Vltavu či Dvořákovy Slovanské tance. Moderna? To pro nás není to pravé.“ Když vymýšleli oblečení, nechali se inspirovat filmem Rozmarné léto. „Vystupujeme v jednodílných pruhovaných plavkách, s buřinkami a doutníčkem. Máme to zkrátka pojaté chlapsky.“

Australská show

Mužské týmy vznikají v posledních letech po celém světě. „Náš klub je ale, pokud vím, na světě nejstarší. Mužských krasoplavců je zatím pořád málo. Naší snahou je dostat se na olympiádu. I když víme, že to bude běh na dlouhou trať.“

Možná že za pár let tak budeme svědky oficiální olympijské soutěže mužů v synchronizovaném plavání. Snem všech členů klubu je předvést na hrách alespoň exhibiční vystoupení, kterým by diváky pobavili. Zatím na nich „jen“ veřejně vystupují.

Představili se už v Pekingu, Athénách a Sydney. „Na Austrálii máme krásné vzpomínky, protože jsme tam s naší sestavou vystoupili před televizními kamerami v bazénu, kde se konaly olympijské plavecké soutěže v roce 1956. To pro nás bylo nezapomenutelné.“