Píseň pro Zdeňka Petra. Dokument o autorovi Písně pro Kristinku, který by se letos dožil sta let

Zdeněk Petr nad partiturou hry Kat a blázen kolem roku 1945
Zdeněk Petr nad partiturou hry Kat a blázen kolem roku 1945

Píseň pro Kristinku, pohádková melodie Ten umí to a ten zas tohle nebo Červená aerovka. To je malý výběr kompozic Zdeňka Petra, jejichž tóny se zaryly do českých srdcí.

Zdeněk Petr si potrpěl na krásnou češtinu a měl vysoké nároky na své okolí. Věnoval se hudební kompozici, režii, aranžování, produkci i hudebně redaktorské práci. Byl všestrannou osobností a během života spolupracoval s uměleckou elitou.

Pravá ruka R. A. Dvorského

Zdeněk Petr nad partiturou hry Kat a blázen kolem roku 1945

Jak napovídá titul autobiografické knihy Hudba přítelkyně bral Petr svou práci jako poslání. Narodil v lašské Kopřivnici 21. září 1919 a k hudbě ho přivedl jeho otec, truhlářský dělník závodů Tatra a nadšený hudebník samouk. Zlomovým obdobím v jeho životě bylo stěhování do Prahy.

Jeho vysokoškolská studia sice přerušili po roce nacisté, ale následně získal ke konci roku 1939 zaměstnání u R. A. Dvorského. Jejich vztah zůstal vždy na profesní bázi, ale oba si byli velice blízcí.

Dvorský měl docela pohledný dekorativní podpis a já jsem se brzy pokusil jej napodobit. Když to můj zaměstnavatel viděl, kupodivu se zaradoval a využíval toho s jistými rozpaky. Přiznávám, že ve čtyřicátých letech se za rámečky a v albech mnoha českých paní a dívek objevilo mnoho obrázků oblíbeného zpěváka s knírkem v krásném bílém saku s jeho vlastnoručním podpisem pořízeným mou rukou. Dodnes, však vím, v čem se originál lišil od mé nápodoby.
Zdeněk Petr: Hudba přítelkyně

U Voskovce a Wericha

V následujících letech Zdeněk Petr spolupracoval s Karlem Vlachem a slavným duem Voskovec a Werich. Po změně politických poměrů byl v roce 1949 nucen hledat nové zaměstnání, které nalezl v rozhlase.

Josef Vobruba, Karel Vlach Zdeněk Petr a v 60. letech

V 60. letech odešel na několik let pracovat do Státního hudebního vydavatelství Supraphon, kde se setkal s pěveckými hvězdami tehdejší doby. Eva Pilarová, Karel Gott, Yvetta Simonová, Milan Chladil, Karel Štědrý, Hana Hegerová, Josef Zima, Jiří Suchý nebo Waldemar Matuška – ti všichni Zdeňka Petra znali.

Dokázal se chovat jako pes

„Musím říct, že pan Petr byl pán, který budil respekt. On měl ty uhrančivé oči, které se na vás dokázaly zahledět a dokázal vás tím pohledem rentgenovat. On nehnul brvou, jenom na vás koukal. Ale to stačilo, aby člověk znervózněl.

Setkal se se spoustu významných muzikantů, herců, a zpěváků, takže měl odhad na lidi. No, a tak se dokázal chovat jako pes. A to tím, že bazíroval na profesionalitě. Aby když někdo přišel zpívat, aby to uměl a dokázal ovládat svůj hlas, modulovat,“ vzpomíná kurátorka Duňa Panenková. O Petrovi připravila výstavu zahrnující nejen notový materiál, hudbu a fotografie, ale i osobní věci. Jednou z nich je malá dýmka.

Kurátorka Duňa Panenková připravila o Zdeňku Petrovi výstavu

„Tatínek asi do svých 27 let kouřil dokonce snad třicet cigaret denně. Pak přestal. Od té doby si nedal ani jednu cigaretu. Ale měl tohoto čibuka, takovou malou fajfku. On si ji občas svátečně zapálil. To bylo tak jednou za dva měsíce,“ vypraví jediný syn Jiří Petr. Po otci zdědil hudební nadání, které ale nerozvíjel profesionální cestou. Dnes je úspěšným zubařem – ortodontistou.

Útočiště v rozhlase

Na konci 60. let se Zdeněk Petr vrátil do rozhlasu, kde zůstal do roku 1980. Zemřel v 75 letech a zanechal za sebou odkaz, který se nyní snaží oživit jeho syn Jiří Petr.

Spustit audio

Související