Píseň o zemi - portrét Hany Librové
Žal jako reakce na ztrátu krajiny. Inspirace Gustavem Mahlerem a verše Jakuba Demla v působivém dokumentu o zakladatelce oboru humanitní environmentalistiky.
Profesorka Hana Librová (narozená 1943) vedla až do roku 2003 Katedru environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Významně tak ovlivnila několik generací ekologů a environmentalistů, především kolem Hnutí Duha a časopisu Sedmá generace.
Po čtenářsky oblíbených knihách Láska ke krajině? (1988), Pestří a zelení: Kapitoly o dobrovolné skromnosti (1994) a Vlažní a váhaví: Kapitoly o ekologickém luxusu (2003) publikovala v roce svých sedmdesátých narozenin esej s názvem Environmentální žal.
Thanatologie aplikované na krajinu
S tímto souslovím přišly americké thanatoložky Kriss Kevorkianová a Marie Eatonová. Thanatologie se zabývá žalem jako přirozenou lidskou reakcí na ztrátu.
Žal chápe jako emoční strádání, které zažíváme, když někdo, koho milujeme, zemře. Environmentální žal je tedy podmíněn láskou k živým tvorům či ke krajině.
Inspirace Mahlerem a Demlem
Profesorka Hana Librová v eseji připomíná i Píseň o zemi Gustava Mahlera, kde je vyjádřena představa věčné přírody, a konfrontuje ji s bezmocným zoufalstvím z utrpení zvířat a vymírání biologických druhů.
Z toho vychází koncepce dokumentu Aleny Blažejovské. Zazní v něm také verše Jakuba Demla na téma utrpení přírody, která žízní a strádá následky působení člověka.
Účinkuje Jiří Valůšek. Dramaturgie Lenka Svobodová. Režie Radim Nejedlý, zvuková spolupráce Lukáš Dolejší.
Poslouchejte v sobotu 4. července od 18:30 na Dvojce, anebo pak až do 4. srpna 2015 ze záznamu v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.