Petr Janda chce před fanoušky pořád předstupovat s něčím novým. „Nemám rád, když se dožužlává repertoár“

„Mě dělá šťastným, když si zapnu kytaru a jen si tam brnknu a ve sluchátkách slyším, jak mi to hraje. Až tenhle pocit mít nebudu, tak to zabalím.“

Bačkorový signál

Hudba je pro Petra Jandu synonymem štěstí, krásy a pohody. „Prostě mi dělá strašně dobře. Proto se v tom snažím pokračovat, co to jde. Jakmile tohle zmizí, tak bude signál k tomu, abych řekl: Tak už dost! Nasadíme bačkory a budeme koukat doma na televizi.“

Olympic, nekonečný příběh

Málokterá kapela u nás se drží na výsluní přes 50 let. Je to zřejmě tím, že pořád přichází před fanoušky s něčím novým. „Nemám rád, když se dožužlává repertoár.“ Jinými slovy, když kapela hraje léta pořád stejný repertoár. „To prostě nechci.“

Chcete slyšet nový song Olympicu? Klikněte na video!

I proto pro fanoušky přichystali tři nová CD: Souhvězdí šílenců, Souhvězdí drsňáků a Souhvězdí romantiků. Tím se počet alb Olympicu zaokrouhlil na 20.

Krást nemusí

Petru Jandovi nová alba nedala moc práce. „Skládání mi jde pořád lehce. Složil jsem asi tisíc písní a nestalo se mi, že bych sám sebe vykrádal. Mám v hlavě takovou kartotéku.“

Jejich vydání považuje za klíčové. „Jinak se neposuneš ani o píď. Takže si musíš uvědomit, že je to sice prodělek, ale situace tě k tomu donutí.“ Kromě toho musí mít fanoušci pořád důvod chodit na koncerty.

Krize?

Hudební průmysl se v poslední době sice odrazil ode dna, ale pocit krize má Petr Janda pořád. „Ten pocit tady je a vychází z toho, že není zásadní proud, kudy by se to mělo ubírat. Je to roztěkaný, nejsou žádný kapely, který by dávaly něco, co je nový a co by tu muziku mohly posunout. Zdá se, že rock and roll je vyčerpanej, že všechny cesty byly vyzkoušený a tu novou cestu pořád všichni hledáme. Zatím jsme ji nenašli a obávám se, že ji nenajdeme. Takže jsme pořád v období, které bych nazval krizí.“

Petr Janda s knížkou Olympic 50|foto: Tomáš Vodňanský

Dětskou kaší byla muzika

Petra Jandu a jeho dva bratry doma krmili muzikou. V šesti letech začínal v rozhlasovém sboru. „Výchova hraje zásadní roli. Tatínek hrál na housle a maminka na piano. Naši nám jako dětem koncertovali.“ On sám hrál na housle. Pak se ale vrhl na Elvise a to už byl jen kousek k tomu, aby tatínkovi oznámil, že klasickou hudbu už hrát nebude.

Petr Janda a Martina Kociánová|foto: Adam Kebrt

Jsou vůči rockerům nějaké předsudky? Nelituje někdy své otevřenosti? Jak se mu daří zvládat roli tatínka a dědečka? Více uslyšíte v iRadiu.