Petr Jahoda: Nejsem hrdý na to, že jsem člověk
Když se poprvé setkal s lidmi z doby kamenné, sedl si na zem. Doufal, že sedícímu nikdo neublíží. Od té chvíle uplynulo 20 let a Petr Jahoda se na Papuu pravidelně vrací.
Jeho nejoblíbenějším kmenem jsou nejdivočejší a nejdrsnější Kombajové, za kterými jezdí pravidelně a má mezi nimi dobré přátele. „Tak jako u nás nosíme na návštěvu víno a brambůrky, na Papui je slušnost darovat tabák. Kouří tam i děti, a to třeba už od tří let,“ popisuje své zkušenosti Petr Jahoda, vyučený strojař, kterého ale tento obor nikdy nebavil. „V továrně jsem si připadal jako jedna ze součástek stroje. A to nebylo nic pro mne,“ vzpomíná.
Domorodce musíte respektovat
Při svých cestách za přírodními národy celého světa dospěl Petr Jahoda k zajímavému poznání: „Nejsem hrdý na to, že jsem člověk, protože to je tvor, který žije na úkor všech ostatních.“ A pokud by vás zajímalo, jak nejlépe vyjít s domorodci, i na to má zkušený cestovatel radu: „Musíte je mít rádi a respektovat je,“ říká s tím, že když se vrací domů z cest, nejvíc se těší na teplou sprchu a studené pivo.
Související
-
Strach, nebezpečí a vyčerpání. Život ve stínu Emila Holuba. Osudové ženy: Rosa Holubová
Pamatujete si tu scénu? Cimrman se ptá Emila Holuba, jestli se chystá na další výpravu. „Doma bude. Už se narajzoval dost!“ odpovídá Holubova žena za manžela. Jenže...
-
Mnislav Zelený: "Indiáni? To je setkání s lidmi, kteří zažili...
Hostem Martiny Kociánové byl etnograf Mnislav Zelený, řečený Atapana. Toto jméno dali bělošskému etnografovi a antropologovi jeho indiánští duchovní rodiče.
E-shop Českého rozhlasu
Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.
Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu a moderátor
Tata a jeho syn
Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.
