Pavel Smutný: Pozice Ukrajiny oslabuje. Putin vede Rusko někam, odkud není návratu. A není v tom sám

Z ostřelování Záporožské jaderné elektrárny se vzájemně obviňují obě strany. Že by si ale Ukrajinci ničili vlastní zdroj energie, nedává advokátovi a mecenášovi Pavlu Smutnému logiku. „Ostatně jako celá válka, ke které došlo souhrou mnoha tragických chyb na obou stranách,“ míní host Zity Senkové na Dvojce.

Čtěte také

Ukrajinista David Svoboda: Putinova obsese Ukrajinou koření v ruském velmocenském mýtu. Historií jsou ale posedlí i Ukrajinci

I s veškerou podporou mezinárodního demokratického společenství, kterou Ukrajina má, ale nemůže podle Smutného vyhrát. „Vítězná vojska prostě po Rudém náměstí z mnoha důvodů pochodovat nebudou. Proto teď jde o to, abychom se my všichni pokoušeli o co nejlepší a nejdůstojnější podmínky, aby se mír uzavřel.“

Jak ale konflikt ukončit? „Nejsem diplomat. Ale podle mého názoru se podmínky pro dohodu nezlepšují. Rusové umějí být velice důslední, nelítostní. A hrají to tak, aby se sázka neustále zvyšovala.“

„Při všem respektu k ukrajinské hrdinské vládě jsou tu přece jenom určitá pravidla hry, která by se měla respektovat. Jsou tu dlouhodobé zájmy státu, dlouhodobé ekonomické zájmy, které je třeba brát v úvahu. Proto necítím, že by se pozice Ukrajiny zesilovala. Myslím si, že zeslabuje.“

Výlučná mise ruského národa

Podle Smutného může konflikt na Ukrajině trvat ještě velmi dlouho. „Odehrává se totiž v kulturním a sociálním prostředí, které je v mnohém odlišné od Evropy. Rusové vnímají hodnotu lidského života odlišně. A i Ukrajinci žijí ve velmi krutých a tvrdých podmínkách.“

„Posuzovat proto konflikt našimi měřítky úplně jednoduše nejde. V této optice i spor o jadernou elektrárnu prostě přesahuje civilizační rámec jakékoli myslitelné vojenské operace.“

Čtěte také

„Putina ovládají emoce, nikoli racionalita. Co bude dál?“ Andor Šándor, Michal Smetana a Adam Černý v hodinovém speciálu Jak to vidí... k ruské invazi na Ukrajinu

„Rusové i Ukrajinci jsou prostě tvrdší než my. Je to dáno klimatem, válečnou zkušeností, která je mimořádná. Proto tam jsou určitá specifika i v typu hněvu, pocitu odplaty, nevyhnutelnosti konfliktu. Naše racionalita je přece jenom posazená trošku někde jinde.“

Představa, že za ruským prezidentem nikdo nestojí, je ale podle Smutného naprosto lichá. „Jestli si někdo myslí, že Putin bude zavražděn nebo vyměněn a zítra vysvitne slunce, tak se mýlí. Putin sice vede Rusko někam, odkud není návratu, ale jsou za ním další, kteří by možná neváhali k jaderné válce přikročit. Mísí se u nich těžká iracionalita s téměř náboženským blouzněním a s pocity výlučné mise ruského národa.“

Znepokojivé na tom je, že to všechno velmi dobře známe. „Mysleli jsme si ale, že je to nějaký moment brežněvismu nebo zbytek stalinismu. Ale ukazuje se, že to jsou věci, které jsou v ruské společnosti trvale přítomny,“ uzavírá Pavel Smutný.