Pavel Kosatík: Hrabal nenapsal Pábitele. Je to nakladatelský remix

„Byla to vlastně ukázka lidského podivínství,“ říká Pavel Kosatík o Pábitelích. „Rozhodně to nejsou vzoroví budovatelé. Ačkoli šlo o proletáře a Hrabal svým sociálním zaměřením byl proletář, tak to nebyli ti politicky správní proletáři.“

Redaktoři v nakladatelství se tedy snažili zbavit Hrabalův text „té ostnatosti, té původně surrealistické imaginace, ubrat tomu šťávu a podrazit nohy“. Dát ho zkrátka do služeb socialistickému realismu. Naštěstí se to ani v těch 60. letech nepodařilo úplně. „Ty tlaky taky ještě nebyly tak silné, ale o to víc zesílily v té pozdější době.“

Hrabal nebojoval s cenzory

Bohumil Hrabal svoje texty běžně i třeba několikrát přepisoval podle požadavků cenzorů. V 70. letech se dokonce přihlásil k politice Národní fronty. Ve společnosti to bylo vnímáno v kontextu režimem zlomených hrdinů Pražského jara.

Čtěte také

„Dostal příkaz, aby se rozešel se svými přáteli ze samizdatu. A pokusil se to taky tak nějak uskutečnit. Oni to ale nebrali na vědomí.“ Třeba Ludvík Vaculík se rozhodl, že bude jeho knihy vydávat dál, i když mu to Hrabal zakazuje. Velice se to dotklo i například Jaroslava Seiferta. „Ne že by Seifert pálil jeho knihy, to dělali většinou lidé z undergroundu. Připisuje se to Magorovi, ale těch pálení bylo víc.“

Zvláště pro mladé to byl iniciační akt, kdy se v boji s režimem museli rozejít i s oblíbeným autorem. „Nebyl to čin nekulturní, ale naopak kulturní.“

Co si Pavel Kosatík myslí o pálení knih v Česku? Jak moc byl podle něj Bohumil Hrabal poddajný? A jak se doba Hrabalova života zrcadlí v dnešní situaci s Ruskem? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.