Paměť města. Proměny současné Prahy skrz příběhy těch, na které nejvíce dopadají

Na doby, kdy ve vnitroblocích domů na Václaváku děti hrávaly fotbal a staří prodávali kolemjdoucím ručně malované pohlednice, můžeme už jen vzpomínat. Stejně tak na „černou duši Karlína“, dělnické Holešovice, Žižkov plný bouřlivého studentského života nebo Smíchov, kde se chodilo bruslit na nezastavěný břeh Vltavy. Dnes se všechno mění...

Praha 6 dnes a v roce 1945: Terronská ulice, křižovatka Jugoslávských partyzánů a Čínské ulice|foto:Přemysl Rzounek, Post Bellum

Ačkoliv jsou některé změny k lepšímu, o dopadech na místní a to, jak se s nimi musejí vyrovnávat oni, se moc nemluví. Paměť města, ukrytá v lidech a jejich vyprávění, mizí. Stěhuje se tam, kde lze ještě utáhnout nájem, kde je možné se cítit bezpečně, kde si můžete otevřít obyčejnou hospodu a kde si pivo mohou dát i místní. O co vlastně Praha přichází? A jak se dnešní Pražané cítí?

Starousedlík cizincem

„Všechny zajímá jen byznys, ne to, že se nemůžeme vyspat,“ říká smutně Petr Městecký. Zakladatel iniciativy Za snesitelné bydlení v centru Prahy žije v Růžové ulici už několik desetiletí. Pozoruje, jak se prostor kolem jeho domu mění. Nejenom ten venku, za okny, ale i ten přímo za domovními dveřmi. Hluk, nepořádek, každodenní večírky. Fungující čajovnu v přízemí střídá prodejna zavazadel. Potraviny půjčovna koloběžek.

Život Petra Městeckého a jeho rodiny se s nástupem fenoménu zvaného „krátkodobé pronájmy“ totálně proměnil. Masový turismus, který požírá města, je globálním problémem a souvisí s celou řadou věcí.

V prostoru vlastního domova přemýšlí Petr Městecký o tom, v jakém městě vlastně poslední roky žije a co se stalo, že se přestal cítit bezpečně. Není sám. Podobné pocity mají mnozí další.

Jak se má Praha postavit k turismu, který ji už začal požírat, se řeší i na politické rovině. Do našeho hlavního města přijíždí totiž stejný počet návštěvníků jako do třikrát většího Berlína. A jejich potřebám se město začalo přizpůsobovat.

„Dřív jsme si říkali: jsme tu my, řeznictví, pošta, domácí potřeby a papírnictví. Pak zmizelo papírnictví. Potom domácí potřeby. Pořád jsme tu byli my, řeznictví, pošta. A dnes je tu jen řeznictví a pošta. A oboje má nejistou budoucnost,“ popisuje Mariana, která po léta pracovala v legendárním knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě. To přežilo protektorát, komunistický režim, divoké devadesátky, ale současný rozmach turismu ho zadusil.

Zažíváte to taky?

Vyrazili jsme do ulic a hledali vcelku obyčejné příběhy. Zajímalo nás, jak se dnes v Praze cítí ti, kteří tu po léta žijí a zpovzdálí sledují všechny proměny města. Zajímalo nás, jak na ně tyto proměny dopadají - psychologicky i prakticky.

Nájemníci, vlastníci, drobní podnikatelé, studenti a studentky, důchodci a důchodkyně, rodiny s dětmi. Ti všichni tvoří naši „paměť města“. Natočili jsme seriál, který se skrz intimní sondy a noření do vzpomínek věnuje navýsost aktuálním problémům, jako jsou nedostupné bydlení, masivní turismus, gentrifikace, nová developerská výstavba i vytlačování původních obyvatel. Stačí se jen na chvíli zaposlouchat do příběhů a brzy vám budou připadat až podezřele známé. To asi proto, že je s největší pravděpodobností zažíváte taky...

Počátek proměny městských čtvrtí je však zrádný a často mylně vyhodnocený jako pozitivní změna. Následující vývoj může vést k napětí mezi původními a novými skupinami obyvatel. Změna pak většinou vyústí v nahrazení starousedlíků movitějšími skupinami.

1. Smíchov

8 fotografií

Po ploše Zlatého Anděla jsou rozmístěny zlomky textů autorů, kteří psali v Praze: Franz Kafka, Gustav Meyrink, Jiří Orten, Guillaume Apollinaire, Rainer Maria Rilke... Díky zvláštnímu tvaru se vzhled budovy mění podle osvětlení. I postava anděla je někdy víc a jindy méně zřetelná. Jeho podoba se inspirovala filmem Wima Wenderse Nebe nad Berlínem|foto:Český rozhlas

Od konce 20. století byly na Smíchově postupně rušeny továrny. Hlavně v okolí křižovatky a pěší zóny Anděl vznikla řada obchodních a administrativních center. Například Nový Smíchov vznikl na místě zrušeného areálu ČKD Tatra. Rok předtím byla postavena budova Zlatý Anděl od francouzského architekta Jeana Nouvela.

Smíchov se tak postupně proměňuje v dopravní kapsli. Zástavba volných míst způsobuje, že prachové částice začínají čtvrť dusit. „Tady bydlí jenom auta a pivovar,“ povzdechne si Honza, jedna z postav dokumentu, režírovaného Alžbětou Medkovou. Podobně se cítí i důchodkyně Zora. Zdá se jí, že nová zástavba vůbec nerespektuje potřeby obyvatel a že smíchovští nebudou svou čtvrť už brzy poznávat.

2. Holešovice

Tam, kde se dřív se džbánem chodilo pro pivo a děti okukovaly potetované námořníky, jsou rezidence s byty za víc než deset milionů, na něž Češi povětšině nedosáhnou. Takový osud postihl dříve dělnické Holešovice, ležící na břehu Vltavy. 

3. Karlín

Sokolovna v Praze Karlíně otevřená 28. 9. 1887. |foto:autor neznámý, eSbírky – kulturní dědictví on-line, Národní muzeum, CC BY 4.0, ©

Živelná část města se sterilizuje. A nejvíce to odnáší romská komunita: právě Romové byli po povodních vystěhováni ze svých původních domovů. Na jejich místo naskočily bílé límečky. Karlín je dneska administrativní čtvrtí.

Rušno je tu především v době oběda, kdy se všichni zaměstnanci newsroomů, openspaců, startupů a dalších podobných míst vyhrnou na „meníčka“. Po večerech je tu klid. A to i proto, že se z dříve opovrhované a vysmívané čtvrti stala čtvrť lukrativní.

4. Žižkov

Žižkov je jedna ze čtvrtí s bohatou historií. Probíhaly tu boje o svobodu už od dob husitů přes dělnická hnutí až po současnost. Vzpurná atmosféra Žižkova byla od konce 19. století podhoubím pro nekonformní životní styl, buřičství a bohému.

Žižkov: pohled na Vítkov (kolem roku 1905)|foto:autor neznámý, eSbírky – kulturní dědictví on-line, Národní muzeum, CC BY 4.0, ©

Ze Žižkova ale téměř zmizely nejen jeho původní obyvatelé, ale třeba i „knajpy“, kde byste dříve našli rebelující postavičky typu Franty Sauera, Jaroslava Haška nebo Franty Gellnera. Místo nich tu však je plno barbershopů, cool kaváren a kebabu.

5. Staré a Nové město

Centrem města se ženou davy turistů. Jenom po Karlově mostě denně projdou desítky tisíc lidí. Stísněnost a pocit nepatřičnosti, to jsou hlavní pocity, kteří mají starousedlíci. Když žijete v centru Prahy, jsou turisté všude. Dokonce i na místech, která považujete za domov.

Staroměstský orloj kolem roku 1900|foto:eSbírky – kulturní dědictví on-line, Národní muzeum, CC BY 4.0, ©