Otevírají se pomačkané pupeny
Zátěží současného století je, že bez techniky nikdo nedá ani ránu. Pomalu se bojím, že nás počítače odnaučí psát tužkou. O biologických pozorováních snad ani nemusím mluvit, vědec vybavený obyčejnou lupou už bývá k smíchu. Já vás přesto dnes pošlu ven, abyste se, bez jakýchkoli přístrojů, podívali na jeden ze zázraků přírody - na otvírání pupenů.
Jen se podívejte třeba na takový rašící, právě se rozevírající list habru. Ten byl v pupenu naskládaný, nařasený jako Popelčiny šaty v oříšku. Však se také takovému uložení a složení listu v pupenu říká řasnaté. Odborně: vernace řasnatá. Listy fialky, violky vonné (na ty si musíte pospíšit), jsou v pupenu složené nadvinutě, tj. jsou ze stran srolované tak, že střední žilka je vespod. Je-li tomu naopak, jedná se o vernaci podvinutou a takovou má třeba petrklíč.
Zajímavě se rozvíjejí listy áronu a vůbec áronovitých rostlin. Jsou tak trochu kornoutovitě stočené a ten kornout se postupně narovnává. Říká se tomu vernace svinutá. Asi vůbec nejkrásnější vernaci a rozvíjení listů najdete u kapradin, od té nejběžnější, kapradě samce, až po vzácnou alsophilu, tropickou stromovou kapradinu. Této vernaci se říkávalo spirální, dnes převažuje název circinátní. Jako by ten dlouhý kapradinový list někdo smotal, svinul, takže v určité fázi růstu, narovnávání, připomíná biskupskou berlu.
Se skládáním plochého orgánu do pupenu nebo poupěte se vůbec nebabral mák. Až začnou rozkvétat, podívejte se na něj: korunní lístek máku je v poupěti namuchlaný asi tak, jako když si já uklízím prádlo do skříňky. Však se této vernaci také říká zmuchlaná. Perplexa.
