Opravdu se musím snažit žít svůj autentický život, říká Ondřej Vetchý

Vyjmenovávat role Ondřeje Vetchého asi nemá smysl. Jaký ale je doopravdy? Prý často na lidi funguje jako lakmusový papírek. „Pokud chce někdo machrovat a masírovat si ego, tak to v mé přítomnosti udělá hodně rychle.“ Stejně to má i s kladnými emocemi.

Někdy prý dostává takový nával lásky, že je to těžké ustát. „Vše, co zažívám, je tisíce pocitů.“ Ty má v hlavě. Pak stačí sáhnout a vybrat.

Čtěte také

To mu umožňuje uvažovat vždycky jako postava, kterou hraje. „V reálném životě jsem ale někdo jiný. To lidé často nechápou.“

Co je to herectví?

Herec je známý tím, že má tolik práce, že nemá čas na život. „Nejhorší je práci nemít. Ale špatné je mít práce hodně.“ Postupem času se prý opravdu snaží žít víc svůj autentický život. Krade si pro sebe každou volnou chvilku.

„Já netrpím hereckými ambicemi. To do té doby, dokud nedostanu práci, ve které opravdu chci být dobrý.“ To je má najednou opravdu veliké. V tu chvíli prý dokáže být i docela nepříjemný.

Osudový Činoherní klub

Jeho profese ho prý hodně vysiluje. Kdyby nebyl v dobré partě pražského Činoherního klubu, tak by to prý asi ani nedělal. „Jsem tam hlavně kvůli Ladislavu Smočkovi.“ Je to dramatik a režisér, který si Činoherní klub sám vymyslel a dodnes ho spoluvytváří.

„Dokud tam bude pan Smoček, tak to má smysl.“ On totiž lidi naučil hrát moderně. Herci pak často překračují hranice zadání. „Chce po nás výkon, který je naprosto autentický.“

Vzpomínky na dětství

Je tady doba konce školního roku. Děti čekají prázdniny a dospělé dovolené. Jak na dobu prázdnin vzpomíná Ondřej Vetchý?

Veškerý svůj čas trávil na Okrouhlíku u Jihlavy. „Bylo to místo, které mě formovalo a ovlivnilo pro celý život. Hlavně tedy lidé, které jsem tam potkal.“

Po roce 1989 se ale život na Okrouhlíku výrazně změnil. Lidé se prý začali jako mávnutím proutku chovat jinak. „Najednou vznikly rozdíly podle toho, kdo kolik vydělal. Z hodných se stávali ti, kteří si mají potřebu něco dokazovat.“

Okrouhlík byl zvláštní tím, že tam lidé neměli své kořeny a předky. „Bohužel to byla náplava. Naše existence byla postavena pouze na vzájemných vztazích. A ty byly, jak se nakonec ukázalo, povrchní.“

Přiznal se, že na začátku školy měl problémy. Dokonce se školy hodně bál. „Tam se asi poprvé promítla má dyslexie a dysgrafie. Tehdy to ale nikdo neřešil.“

Víte, za jakou profesi se Ondřej Vetchý schovává v zahraničí? Jaké známky nosil ze školy? Poslechněte si v iRadiu.