Ondřej Sekora

Kdo by neznal půvabné příběhy všeuměla Ferdy Mravence. Poprvé spatřil tenhle oblíbený hrdina dětských knížek světlo světa už ve třicátých letech. Na začátku byl ovšem Ferda jednou z kreslených postaviček seriálu pro dospělé čtenáře Lidových novin, jejichž redaktorem byl tehdy také malíř a ilustrátor, sportovní novinář a karikaturista Ondřej Sekora (25.9.1899-4.7.1967). Nápad oživit pohádkový svět brouků, berušek, mravenců a včel pro fantazii dětského světa přišel až později, stejně jako několik dalších knižních pokračování. Zatímco Sekorova literární (a výtvarná) práce pro děti je dostatečně známá ( Příhody Ferdy mravence, Čmelák Aninka, Kuře Napipi a jeho přátelé, Kronika města Kocourkova), ve stínu úspěchů mezi dětskými čtenáři zůstává dodnes řada jiných kreslených novinových seriálů, karikatur a především nebývalé nadšení Ondřeje Sekory pro sport a sportovní žurnalistiku. Po návratu ze studijního pobytu ve Francii přivezl např. ve dvacátých letech do Československa pravidla ragby a byl zakladatelem prvních domácích ragbyových klubů. O citu pro český jazyk, s jakým volil nové termíny pro neznámé ragbyové sportovní výrazy svědčí i to, že ragbyové názvosloví, které zavedl ve svých překladech, platí v některých sportovních pojmenováních dodnes.

Po roce 1945 byl Ondřej Sekora šéfredaktorem satirického Dikobrazu a ještě později také vedoucím redaktorem Státního nakladatelství dětské knihy. Výstava z celoživotního díla Ondřeje Sekory ( byla otevřena k jeho nedožitým stým narozeninám), kterou mohli vidět návštěvníci v Praze a v Brně v loňském roce, jen znovu potvrdila nestárnoucí oblibu veselých postaviček z bohaté galerie výtvarného světa Ondřeje Sekory v srdcích několika generací čtenářů.

Jak jsem kreslil Fredu Mravence ( a nebylo to tak snadné...)

...Aby se dal tolikrát zobrazit, musel být tento hrdina především vlmi snadný k nakreslení a zároveň nesmělo to být těžké stále vystihovat tutéž jeho podobu. Jeho tvář musela být tak vybrána, aby se v ní několika tahy pera daly bez rozpaků nakreslit nejmožnější výrazy a celá postava hrdinova musela být v každé pozici tak výrazná, aby k sobě poutala pozornost i na nejpestřejším obrázku. (časopis kritické revue literatury pro mládež Úhor 1940)