Zpěvák Martin Pošta o životních křižovatkách a nové roli: Hraju tam tak trochu sám sebe, moje dcera při premiéře plakala
„Bylo to nádherné a mám radost, že jsem dostal příležitost hrát v tomto skvělém představení,“ popisuje zpěvák Martin Pošta průběh prvního uvedení muzikálu Biograf láska II na scénu Divadla Kalich. Novinka s písněmi Hany Zagorové sklízí u diváků úspěch, ale pro známého zpěváka to byla i pořádná osobní výzva.
Přípravy na muzikál byly intenzivní. „Chodím po Praze a říkám si texty,“ směje se zpěvák. „Má to hloubku i humor. Jsou tam úžasné pěvecké, herecké a taneční výkony. Mám z toho představení radost. A prozradím, že tam hraju tak trochu sám sebe. Dcera při preméře plakala,“ poodkrývá Martin Pošta paralely mezi divadelním scénářem a vlastním osudem.
V určitém věku totiž odešel od rodiny, ale pak si řekl, že takhle už dál žít nechce. „Děti jsem miloval a dnes spolu máme velmi hezký vztah,“ dodává k rodinným peripetiím.
Dostat se do formy, kterou moderní muzikál vyžaduje, přitom nebylo zadarmo. „Choreografie muzikálu nebyla žádná legrace. Chodil jsem před premiérou do baletního sálu a dřel jsem,“ vzpomíná Martin Pošta na potoky potu v zákulisí.
Náročný trénink mu však bohatě vynahradily pěvecké party, které mu sedly přímo do noty. „Mám šansonové trio Souhra okolností a jsem rád, že v muzikálu šanson je. Je to náročné, ale zpívat šanson mě baví.“ Zda se po této divadelní zkušenosti vrátí do jeho života opět i legendární skupina Laura a její tygři, ukáže čas.
Melodie Hany Zagorové však budou znít dál. K oslavám nedožitých 80. narozenin této mnohonásobné zlaté slavice se připojuje i Český rozhlas Dvojka velkým koncertem v pražské Lucerně, kde 24. listopadu zazní její největší hity v podání známých zpěváků.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
