Ondřej Neff

V pátek jsem slyšel tady v rádiu, že v nějaké anglické katedrále postavili velikánskou klouzačku. Má zvýšit atraktivitu katedrály a lákat lidi dovnitř.

V noci z pondělí na úterý se můžeme potěšit doslova nebeskou podívanou. Jsou to Perseidy, meteorický roj. Lid je znal coby slzy svatého Vavřince. 

Politikové se odebrali na dovolenou a už hrozilo nebezpečí, že se ze zpravodajství vytratí groteska. Nevytratila! Postaral se o to Fantom od Karlova mostu. 

V horkém počasí působí příběh úředně puncované krasavice jako osvěžení. Jde o – a teď, jak to říct?

Život dovede připravit opravdu groteskní paradoxy. Příklad z minulého týdne: začalo se snad dokonce vážně mluvit o tom, že se ochrana vody má zakotvit v ústavě.

Historicky vůbec první příspěvek do mého Neviditelného psa napsal před 23 lety Čechoaustralan George Švehla. Článek se jmenoval Staré bomby smrdí. O čem byl?

Hodně jsem brečel, bylo mi 10, 11 let, když Poslední výstřel skolil rudého gentlemana Vinnetoua. Knihu jsem pak zaklapl a už nikdy neotevřel...

V Americe začala kampaň pro prezidentské volby. Tuhle podívanou sleduje celý svět a je na co se dívat.

Abych zachoval aktuálnost, měl bych moudře pohovořit o nedělní největší demonstraci od historického mítinku na Letenské pláni před třiceti lety.

Je mi všelijak, když čtu, že se Greta Thunbergová chystá na roční turné po světě.