Ondřej Neff

Nedávno se hodně psalo o planetě K2-18B. Sonda Kepler ji objevila před čtyřmi lety.

Všiml jsem si minulý týden, že se Řekové hlásí o antické památky, umístěné v západoevropských muzeích, v Londýně a Paříži.

Udeřily spalničky. Je to malinké připomenutí morových ran minulosti.

Nikdo mě nemusí přesvědčovat, že fotografie dovede být prolhanější než slovo.

V pátek jsem slyšel tady v rádiu, že v nějaké anglické katedrále postavili velikánskou klouzačku. Má zvýšit atraktivitu katedrály a lákat lidi dovnitř.

V noci z pondělí na úterý se můžeme potěšit doslova nebeskou podívanou. Jsou to Perseidy, meteorický roj. Lid je znal coby slzy svatého Vavřince. 

Politikové se odebrali na dovolenou a už hrozilo nebezpečí, že se ze zpravodajství vytratí groteska. Nevytratila! Postaral se o to Fantom od Karlova mostu. 

V horkém počasí působí příběh úředně puncované krasavice jako osvěžení. Jde o – a teď, jak to říct?

Život dovede připravit opravdu groteskní paradoxy. Příklad z minulého týdne: začalo se snad dokonce vážně mluvit o tom, že se ochrana vody má zakotvit v ústavě.

Historicky vůbec první příspěvek do mého Neviditelného psa napsal před 23 lety Čechoaustralan George Švehla. Článek se jmenoval Staré bomby smrdí. O čem byl?