Ondřej Neff

Do Ameriky jsem se poprvé podíval před 30 lety. Do Ameriky, tím chci říct do USA, tak se to vžilo za dob minulých. Dívali jsme se za obzor a tam někde byla Amerika.

Vědci odhalili na dně oceánu záhadnou zlatou kouli, čtu ve zpravodajství. Taková zpráva mě nemůže ponechat ve lhostejné náladě slunečného podzimu, který tak připomíná léto.

Kousek od nás byla prázdná parcela, pejskové na ní měli eldorádo. To skončilo. Než by řekl švec, objevila se na parcele základová deska a začalo se stavět.

Ve středu přistála na měsíčním povrchu indická sonda Čandraján, v pořadí toho jména třetí. Jednička dopadla na měsíční povrch natvrdo, už v roce 2008.

Zprávu zaznamenali jen pozornější čtenáři vědeckých sekcí v médiích: v americkém výzkumném středisku Fermilab probíhá experiment nazvaný Mion g-2.

S internetem jsem žádné námluvy dělat nemusel, to byla láska na první pohled, Francouzi tomu říkají „coup de foudre“, úder hromu.

K příhodě došlo v čínském městě Čcheng-tu na mezinárodních univerzitních závodech v lehké atletice. Běžela se stovka žen. Konal se závod na sto metrů.

Dnes vám nabízím malý myšlenkový experiment. Bude trochu náročný na představivost, ale fakt jen maličko. Výchozí situace je jednoduchá.

Čestmír Strakatý si pozval do podcastu Jaroslava Duška a byl z toho oheň na střeše. Na twitteru pan Strakatý postřehl, že většina z těch, kdo mu spílají, podcast neviděla.

Stelární fregata Drakkar, mířící do neprozkoumané oblasti naší Galaxie, se srazí s hmotou záhadného původu. Co bude následovat a dokáže se s tím posádka vyrovnat?