Od 5 let nárok na tři litry piva zdarma. Příběhy slavných: Bohumil Hrabal

2. prosinec 2016
Bohumil Hrabal: Příliš hlučná samota

V podání rodiny Munzarových: Luďka Munzara, jeho dcery Báry Munzarové a jejího životního partnera Martina Trnavského.

Bohumil František Hrabal (28. 3. 1914─3. 2. 1997) se narodil se v Brně-Židenicích jako nemanželské dítě Marie Kiliánové a důstojníka rakouské armády Bohumila Blechy. Později se maminka vdala za Františka Hrabala. Rodina se brzy odstěhovala do Polné a v roce 1919 do Nymburka: v tamním pivovaru dostali slušný plat, služební byt a nárok na tři litry piva denně zdarma.


Účinkují: Luděk Munzar, Martin Trnavský a Barbora Munzarová
Napsal: Ivan Němec
Režie: Bela Schenková
Natočeno v roce 2016. Premiéra

Ostře sledoval vlaky

Gymnázium mu moc nešlo: trojka z mravů a k maturitě v roce 1934 jen s odřenýma ušima. Změnilo se to až na vysoké, kde najednou studoval práva, filozofii i dějiny umění. Jenže v roce 1939 vysoké školy zavřeli a ze studenta se stal rázem skladník a pak i železničář. Od pochůzkáře se vypracoval až na výpravčího.

Jako skřivánek na niti

V únoru 1946 se stal konečně doktorem obojího práva. Ale právničinu nedělal. Jako cesťák nabízel drogistické zboží po Čechách dům od domu a později se i na šest měsíců nechal přemluvit na nádeničinu v kladenské Poldovce. Z šesti měsíců bylo šest let. A těžký pracovní úraz.

Sběrné surovosti

Když odešel z hutí, pracoval jako balič starého papíru ve sběrných surovinách a později jako jevištní technik libeňského divadla. V Libni totiž bydlel. V bytě se suchým klozetem bez koupelny. A bydlel tam i v době, kdy se z něj stal světový spisovatel. Pil, hrál karty a na střeše bušil do psacího stroje.

Svatba v domě

První povídky mu vyšly v roce 1956. Tehdy se taky oženil se svou Pipsi (Eliškou Plevovou). Knížka Skřivánci na niti už v roce 1959 vyjít nesměla. Čtenáři si museli počkat až do roku 1963. To se pak stal na pět let spisovatelem na plný úvazek a napsal třeba i Ostře sledované vlaky. Jenže přišel srpen 1968.

Zahrádkáři Kersku

Stále častěji (s StB za zády) mizel z Prahy na chatu v Kersku za tlupou koček, které krmil a miloval až do smrti. Obrat přišel v roce 1975, když se v rozhovoru vyslovil k režimu smířlivě. Redaktor si sice jeho slova trochu upravil, ale Hrabal najednou směl vycházet. S cenzurou. Romány tak dál vydával samizdatem nebo v exilu.

Morytát a legenda

V 80. letech mu zemřel bratr Břetislav, manželka i nejlepší kamarád. V roce 1989 dostal titul „národního umělce“ a jeho knihy vycházely v obrovském nákladu. Jenže po revoluci už na něj bylo pozdě. Byl nemocný, v jeho textech se odrážela samota a myšlenky na sebevraždu. Zemřel po pádu z nemocničního okna. Prý nešťastná náhoda při krmení holubů…

Rodinný tým Munzarů (zleva): Barbora Munzarová, Luděk Munzar a Martin Trnavský.
Spustit audio
autoři: Věra Luptáková, Ivan Němec