Oběti Jana Zajíce a Jana Palacha vyvolávají pocit viny
„Přijetí těchto činů v tehdejší společnosti nebylo jednoznačné. Taková oběť je výzva pro ostatní,“ říká socioložka Jiřina Šiklová.
U příležitosti 45. výročí sebeupálení Jana Zajíce rekonstruovala Jiřina Šiklová nálady a názory v tehdejší společnosti. „Lidé tím byli osloveni, ale současně to vyvolávalo pocit viny, že oni se nepřipojili.“ Následovalo tedy jen určité vzedmutí nálady během pohřbu Jana Palacha. „Ale co potom dál? Tam nebyl program, který by mohl následovat.“
Lidé místo toho daný čin vytěsnili. Téma tak třeba muselo čekat téměř půlstoletí na zfilmování. Příznačné je, že scenáristou televizní série Hořící keř je mladý Čech. „Mladá generace to může brát jako antický příběh. Generace, která to prožila, to musí brát jako sebeobvinění.“
Čin má vždycky dvojí význam
Nezáleží vždy na činu samotném. Záleží i na smyslu, který mu dáme. „Lidské pochodně“ byly chápány jako „obdivuhodný čin, ale současně to bylo velice odsuzováno“. Samotnou oběť Jana Zajíce bere Šiklová jako osobní tragédii „toho druhého“. „Ten chlapec chtěl totéž. Ale ten druhý nikdy nemá takovou popularitu jako ten první.“
Jak bychom tedy dnes měli jeho památku uctít? „Asi tím, že by se lidé měli naučit říkat, co si myslí. Demokracie je to, co si do ní dáme.“
Více nejenom o obětování Jana Zajíce a Jana Palacha, ale i o obětech na Ukrajině, zapomenutých čistkách v dějinách nebo oslabování role mužů v současné společnosti se dozvíte ze záznamu v iRadiu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
