Novinář Eduard Freisler: Na sever do země zaslíbené. Příliv migrantů z Latinské Ameriky může Spojené státy rozbít

Jihoamerický kontinent je pověstný ekonomickou stagnací. Platy tam nerostou, technologicky se nevyvíjí a sociální nerovnost je tam nejvyšší z celého světa. Aby přežili, volí raději mnoho lidí strastiplnou cestu do USA, kdy jim jde často o život.

Čtěte také

iROZHLAS

Nejsmrtelnější migrační pozemní trasa. Na hranici USA a Mexika podle agentury OSN zemřelo 686 lidí

„V poslední době chodí přes deštný prales Darién, který je mezi Kolumbií a Panamou a který je opravdu velmi nebezpečný. Spousta lidí se tam ztratila nebo utopila, jiné zabila divoká zvěř. Často to jsou celé rodiny, matky s kojenci, kteří se snaží dostat do USA s vidinou lepšího života,“ popisuje novinář Eduard Freisler, který ve Spojených státech a v Latinské Americe působil jako zpravodaj.

Spojené státy se sice podle něj stále profilují jako země migrantů, s tím, že kdokoli tam přijde a je pilný, může šplhat po sociálním žebříčku. S přílivem tak obrovského množství migrantů si ale nikdo moc neví rady. „Od loňského roku je praxe taková, že guvernéři jižních konzervativních států posílají zadržené běžence na sever do velkých center v New Yorku, Los Angeles nebo Chicaga. Republikánská strana ale více a více tvrdí, že imigrace může Spojené státy jako takové rozbít. Situace je opravdu vážná. Migrantů je tolik, že je ani Spojené státy nedokážou pojmout.“

Útěk z ráje

Přesto americká vláda změnila k některým běžencům postoj. Poslední zprávy hovoří o tom, že na půl milionu Venezuelanů dostane pracovní víza. „Myslím si, že se tím ale jen podpoří další imigrační vlna z Venezuely. Úřady jim sice chtějí nějak ulevit, ale je to velký hazard ze strany demokratů,“ domnívá se Eduard Freisler, autor knihy Venezuela: Rozklad ráje.

Čtěte také

iROZHLAS

Venezuela má mnoho ropy, ale vyhnala těžaře a s nimi technologii. Ze země ji nedostane, říká novinář

Podle odhadů uteklo z Venezuely od roku 2014 na šest milionů lidí. Venezuela přitom byla ještě před 30 lety bohatá prosperující země. Dnes je ale na opačné straně žebříčku, co se týče socioekonomických jistot a bezpečnosti.

„Venezuelu dohnalo, že byla vždycky závislá na vývozu ropy a nerozvíjela nic jiného. Vlády vždy měly dostatek peněz, že si mohly koupit celý průmysl, celé zemědělství. Dělaly to i demokratické vlády před Chávezem, dotovaly nejrůznější sociální programy a služby, ale nemyslely na tzv. rainy days, kdy by mohly sáhnout do státního rozpočtu a zemi pomoct. Proto i demokraticky smýšlející Venezuelané volili v roce 1998 Cháveze, protože chtěli potrestat demokratické strany. Chávez se ale projevil jako autokrat a diktátor, který to zařídil tak, aby u moci zůstal už navždy,“ vysvětluje zahraniční redaktor Českého rozhlasu.

Lepší Madura než Putin

Vedle diktátora, ropy a Spojených států nahrávají migraci i drogové obchody, násilí a gangy. „Vlivem toho všeho se Venezuela rozpadla stylem, který jsem nikdy ve svém životě neviděl. Jakmile šla dolů ekonomika, začal se rozpadat i systém vzdělání, zdravotnictví, nikdo neodvážel odpadky, přestala fungovat elektřina, netekla pitná voda. Dokonce v Caracasu nešla elektřina 10 dní. To byl totální chaos.“

Obrovský odliv lidí však paradoxně Venezuele pomáhá, protože z peněz, které Venezuelané posílají domů svým rodinám, stát vybírá tzv. dolarovou daň, která drží režim nad vodou.

Přístup světových mocností k Venezuele, která stále má ropu, se samozřejmě mění i v důsledku energetické krize a války na Ukrajině. „Samozřejmě jsou horší lidé na světě, než je Nicolás Madura. Jako třeba Vladimir Putin. Takže když Joe Biden zakázal dovoz ropných výrobků z Ruska do Spojených států, musela se Amerika porozhlédnout po jiných zdrojích. A jenom kousek od amerických břehů je Venezuela s největšími zásobami ropy na světě. Proto došlo k tání ledu...,“ uzavírá Eduard Freisler.