Petr Sagitarius: Trujkunt – Kruhy. Drsná akční krimi z jablunkovského pohraničí
Roman Saran je svérázný major ostravské kriminálky, který nejde pro ránu daleko, má kladný vztah k sexu a s ničím se moc nepáře. Ostatně Jablunkovsko není snadno čitelný region, a kdo se bojí, snadno se tam ztratí – v lesích i ve vztazích. Tamní kraj má jinou historii než zbytek země, jinak se tam žije, a dokonce i jinak mluví. Je to oblast, která má velmi dobrou paměť, ve skříních mohou být ukryti kostlivci hodně staří a důvodem k vraždě věci nečekané.
Petr Sagitarius žije v Jablunkově a právě tam, do nejvýchodnějšího cípu naší země, blízko trojmezí Česka, Polska a Slovenska, kde se mluví „po naszymu“, umístil autor děj svých kriminálních příběhů. Kruhy jsou součástí trilogie, kterou nazval Trujkunt.
Název Trojmezí je nezajímavý a polsko-slovenský Trojstyk zase dvojsmyslný. Trujkunt je foneticky přepsaný polský trojúhelník.
Petr Sagitarius
Kdyby si slovo Trujkunt nevymyslel autor, mohli bychom si ho přeložit jako trojmezí, tedy území ohraničené třemi hranicemi – slovenskou, polskou a českou. A takový pomyslný trojúhelník na sebe klidně může vzít vlastnosti podobné tomu bermudskému, kterému se mimochodem říká rovněž ďáblův.
Čtěte také
Máte-li podobný prostor, můžete pustit autorskou fantazii na špacír. Jenže to Petr Sagitarius nedělá, naopak. Využívá přesně ty atributy, které mu jeho kraj nabízí: magickou krásu hor, složitou historii, odlehlost lidnatých sídel, gorolskou tvrdost a rovnost a samozřejmě nářečí.
Počítejme s tím, že některé postavy k posluchači promluví „po naszymu“ – jazykem, v němž se mísí čeština, polština, němčina a slovenština. Víte třeba, kdo je to pachoł nebo co je to pajtok či werk? Ale bát se netřeba, neznalost místního dialektu rozhodně nikomu nepokazí zážitek z poslechu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
