Horník v uranových dolech, cestář i myčka nádobí. Modrá krev ukazuje osudy české šlechty, říká režisérka Alena Činčerová
Dokumentární série o českých šlechtických rodech Modrá krev má už několik pokračování, a mimořádný divácký úspěch si dokonce vyžádal i knižní podobu. „Udělalo mi to velkou radost. Televizní stopáž je neúprosná – každá druhá, byť sebelepší historka, musí pryč. V knize mají příběhy přece jen větší prostor,“ říká scenáristka a režisérka Alena Činčerová. Hlásí se osobnosti s erbem ke svým kořenům? A jak dnes žije mladá generace šlechtických rodů? Moderuje Marie Retková.
Impuls natočit dokument o českých šlechtických rodech vzešel z osobního přátelství Aleny Činčerové s Františkem Kinským. „Kamarádíme se od útlého mládí. Byl to právě on, kdo mi vyprávěl pohnuté historky své rodiny i dalších šlechtických rodů. Uvědomila jsem si, jak málo toho vlastně vím a že to poslouchám s otevřenou pusou. A protože moje profese je předávat dál, co mě zajímá, rozhodla jsem se, že o tom něco natočím,“ vzpomíná.
Čtěte také
Malované rodokmeny
Úspěch přišel záhy a s ním i druhá, třetí a čtvrtá řada cyklu Modrá krev. Začátky ale byly podle Aleny Činčerové výrazně jednodušší. „Točilo se o rodech a lidech, které František Kinský osobně znal. Postupem času jsem se ale dostala k rodům, u nichž musím čerpat z mnoha různých zdrojů. Maluji si rodokmeny, abych se v tom vyznala a neudělala chybu, informace vícestupňově ověřuji a hotovou práci dávám ke kontrole historikům i Františku Kinskému. Nechci nést tu zodpovědnost sama,“ vysvětluje.
Noblesa, pokora a vděčnost
Fascinující je pro Alenu Činčerovou především to, co mají protagonisté jednotlivých dílů společné. „Je to noblesa,“ říká. Jako zlatá nit se však všemi příběhy vine ještě jeden silný motiv – navzdory tomu, že příslušníků šlechty bylo v minulém režimu často velmi ublíženo, na svůj osud si nestěžují.
Čtěte také
„Jsou to někdy příběhy k pláči. Tatínek Františka Kinského těžil uran, kníže Lobkowicz byl cestářem, Eleonora Bubna-Litic zase myla nádobí. Byli k těmto profesím donuceni, přesto nikdo z nich nežehral.“
Právě množství příběhů, které se do přísné televizní stopáže nevešly, vedlo ke vzniku knihy Modrá krev. „Ta dává prostoru víc. Protože ale považuji to, co mi jednotliví lidé vyprávěli, za důvěrné deníky, požádala jsem o zpracování dceru Františka Kinského, která se živí psaním a které naprosto důvěřuji,“ uzavírá.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
