StB ji jen kvůli původu obvinila ze špionáže. Osudové ženy: Josefina kněžna Lobkowiczová

15. prosinec 2017
Josefína, hraběnka Lobkowiczová

Záletná žena s pestrým společneským životem. Po smrti manžela za protektorátu ukrývala partyzány a podporovala odboj. Po válce jí režim zakázal vycestovat za dcerou.

Josefína, hraběnka Lobkowiczová, byla dcerou hraběte Thun-Hohensteina a jeho manželky Christiany. Narodila se v březnu roku 1886 a ve 20 letech se provdala za Bedřicha knížete z Lobkowicz. Tím se dostala do „staré rodiny vladyků z Újezda“.

„Josefína byla velmi záletná žena, taky ale pěstovala pestrý společenský život. Stala se neodmyslitelnou součástí světa banketů a salónů,“ říká historik Zdeněk Hazdra. Kněžna milovala sport. Asi po ní byl vášnivým sportovcem taky syn Jiří Kristián, který tragicky zahynul na berlínské autodráze AVUS v květnu 1932.

Sama pomáhala partyzánům

Když jí nečekaně ve 42 letech zemřel manžel Bedřich, zůstala za protektorátu na dceru sama. Nacisti tehdy navíc na celý majetek Lobkowiczů uvalili nacistickou správu. Josefina ale ukrývala partyzány, podporovala odboj a přitom se stále hlásila k české národnosti.


Nechala vyvěsit československé vlajky na štít domu, přivítala Rudou armádu, přestože Němci ještě byli v domě. Po revoluci byla místním národním výborem v Hoříně za svou činnost dokonce vyznamenána.zpráva StB

Po roce 1948 přišla o majetek podruhé. Ve velkém se znárodňovalo a kněžna se dostala i do hledáčku státní bezpečnosti. „To vzhledem ke svému původu. Všichni šlechtici tehdy byli jako třídní nepřátelé státu pečlivě sledováni,“ vysvětluje Hazdra. Dokonce jí podezírali ze špionáže. „Stačilo se jen stýkat s řadou západních diplomatů a lidí z šlechtických kruhů.“

Josefína, hraběnka Lobkowiczová (spis StB)


Archiv bezpečnostních složek, Historický fond StB (H), arch. č. H-218

Patnáctkrát chtěla za dcerou do Rakouska, patnáctkrát jí to zamítli. Souhlas by dostala, jen kdyby se už do Československa nevrátila. Nakonec na to přistoupila. To jí bylo 73 let. V Rakousku pak žila dalších 12 let. Zemřela v prosinci 1971.

Vzestup a pád rodu Lobkowiczů

Lobkowitzové

Rodina Lobkowiczů patří k nejstarším žijícím českým aristokratickým rodinám. Jako jediný český rod si zachovali své rodové heslo v češtině: Popel jsem a popel budu. Jméno Lobkowicz vychází ze středověké češtiny a označuje malou obec Lobkovice u Mělníka.

Vzestup rodu nastal v 15. století, kdy se postupně rozdělili do několika rodových linií. Šlechtické rodiny zažily zásadní změny postavení hned po rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku Československa.