Jiří Drahoš: Co bude dál s kmenovými buňkami?
Existuje nějaká studie, která prokázala účinnost léčby nebo alespoň prodloužení pacientova života? Jak mohlo dojít k narušení etických principů vědy? Otázky pro předsedu Akademie věd ČR Jiřího Drahoše.
„Akademie věd rozhodně nehodlá jakkoli rušit výzkum kmenových buněk. Probíhá na celém světě a je zcela legitimní, aby probíhal i u nás,“ říká předseda AV ČR Jiří Drahoš. „Jedna věc je výzkum a druhá dávat lidem naději, že na základě současného stavu výzkumu je vyléčím. To byl hlavní problém.“
Pokusní králíci
Druhým problémem v kauze Evy Sykové byla skutečnost, že pacienti na výzkum finančně přispívali. „U většiny klinických studií je naopak účastníkům placeno. Jim je poskytován příspěvek za to, že se stanou ,pokusnými králíky‘.“ Dalším problematickým bodem je, že se zatím neprokázala účinnost léčby.
„Paní profesorka Syková zmiňovala, že mají připravenou publikaci na základě té klinické studie. Zatím nic publikováno nebylo. Vím jenom (a zase cituji profesorku Sykovou), že kmenové buňky neškodí. Jsou zdravotně nezávadné. Ale to je přece jenom trochu málo.“
Nejde jenom o „léčbu ze soucitu“
Ústav experimentální medicíny teď čeká finanční kontrola. „Jeden z problémů tam je určitá propletenost mezi ústavem, spin-off firmou Bioinova a spolkem Buněčná terapie,“ vysvětluje Drahoš. „Nepodezřívám ale vůbec paní profesorku Sykovou, že by se chtěla jakkoli obohatit.“
Spin-off firma ve vědě
Společnost, která se oddělila od mateřské (zpravidla od ústavu nebo od univerzity). Bere duševní vlastnictví vytvořené výzkumnou organizací a snaží se ho zpeněžit.
Jak tedy mohlo dojít k narušení etických principů vědy? „Za každou snahou vědce může stát taky to, aby se jeho vynález nebo lék uplatnil i komerčně. To není nic špatného. Jenom je třeba si uvědomit, že nejde jen o léčbu ze soucitu, ale že za tím vždycky stojí byznys.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.