Není v nich vybájené slovo, tvrdí autor knih o Miki Volkovi, Pavlu Bobkovi a dalších
Jaroslav Kříženecký patří mezi naše přední autory v oboru monografií. Klíčové jsou jeho životopisy Václava Neckáře, Pavla Bobka, Evy Olmerové nebo naposled Mikiho Volka. Když si Jaroslav Kříženecký vybírá, co do knihy napíše, řídí se jednoduchým pravidlem. Jak zní?
„Když je to pravda, neškodí to někomu dalšímu a dotváří to obraz člověka. Tak proč to tajit? V mých knihách není vybájené slovo. Vždycky uvádím zdroje informací a za tím si stojím,“ říká publicista a fotograf Jaroslav Kříženecký. Nikdy by prý nepsal o někom, kdo ho nezajímá. Naposledy psal o českém králi rokenrolu Miki Volkovi.
Mikiho otazníky
Při psaní knihy Miki Volek: nespoutaný živel krále českého rokenrolu prý autora žádná velká překvapení nečekala. Zůstává jediné tajemství: kdo byl jeho pravým otcem. Sám Volek tvrdil, že by to mohl být slavný spisovatel František Kožík, který jeho matku miloval. Ale kdoví. Volek si prý rád vymýšlel.
Překvapující je Volkova složená zkouška z dějin mezinárodního dělnického hnutí. „Miki Volek studoval rok na UK teorii kultury. Ale nechal toho. Prohlásil, že je to samý marxismus-leninismus.“ Přitom u přijímaček musel dostat otázku o úloze SSSR v boji za mír. „Nedovedu si představit, jak o tom Volek s vážnou tváří hovoří.“
Neckář vs. Bobek
Jaroslav Kříženecký píše raději o mrtvých než o živých. I proto, že třeba Václav Neckář odmítl před lety přímou spolupráci na knize o sobě. Argumentoval, že je příliš mladý na to, aby vzpomínal. „Lidé, kteří žijí, mají na sebe nějaký názor. Ale já je vidím jinak!“ říká Kříženecký.
V tomhle prý byl úžasný Pavel Bobek. „Řekl: Mě bude zajímat, jak mě vidíte vy.“ Rukopisem byl pak prý doslova nadšený, vzpomíná potomek rodu Kříženeckých. Slavný Jan Kříženecký byl jeho prastrýcem. Proč ještě nenapsal knihu o svém rodu? Chystá ji? Dozvíte se v rozhovoru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
