Nemáme rádi své hrdiny, protože nás převyšují. Rádi setrváváme v průměru, říká Jiří Padevět

Knihy ředitele nakladatelství Academia Jiřího Padevěta jsou historickými průvodci. Zachycuje v nich totiž nejen dějiny, ale i místa s nimi spojená. Ta úplně první byla Cesty s Karlem Hynkem Máchou. „Začal jsem s ním, protože ho mám rád jako autora a chyběla mi kniha, která popisuje místa, která jsou s ním spojena. Tak jsem si ji napsal sám. Proto jsem napsal i Průvodce protektorátní Prahou.“

Zkoumejme činy a nesuďme nikoho

Hrdinové jeho knih jsou většinou lidé, kteří o to nestáli. Nikam se netlačili a semlela je historie. Podle Jiřího Padevěta je většina z nás pouze unášena okolnostmi, i když někteří se do nich snaží aktivně zasáhnout. „Málokdo má to štěstí nebo tu smůlu, že je jejím hybatelem. A často se to ukáže až časem.“

Spousta hrdinů jeho knih prý ale nebyla pasivních. „Snažili se postavit na tu či onu stranu. A nelze jim to vyčítat, protože jsme nebyli v jejich situaci.“ Rád v této souvislosti uvádí příklad Karla Čurdu, který udal parašutisty, kteří uskutečnili atentát na R. Heydricha. „Můžu o něm bezpochyby říct, že to byl zrádce. Nicméně ho nemůžu soudit, protože neznám důvody, proč to udělal.“

Eduard Stehlík: Obdiv německého prezidenta k atentátu na Heydricha mě šokoval

O hrdinech a těch ostatních

Stejně tak Jiří Padevět nerozlišuje mezi tím, kdo byl ve válce hodný a kdo zlý. „Rozhodně nemám rád rozdělení na Čechy a Němce, protože má kniha Krvavé finále ukazuje, že zločiny na konci války nepáchali jen Němci, ale i třeba Rusové nebo Ukrajinci v německých službách. A na straně obětí jsou národnosti z celé Evropy, včetně sudetských Němců, kteří se třeba mnohokrát snažili pomoct transportům smrti.“

Podle Jiřího Padevěta je hrdinství psychicky i fyzicky náročné. „Nemáme rádi své hrdiny, protože nás převyšují. Rádi setrváváme v tom našem průměru, kde se nic neděje a nic nám nehrozí.“

Krvavé finále

Kniha Kravavé finále, která mapuje poslední dny války, z průvodců trochu vybočuje. Je to o těch nejzbytečnějších zmarněných lidských životech na konci války. Práce v archivech byla zajímavá, ale úmorná. Tím spíš, že si člověk musí zachovat odstup. „Kdyby ne, tak by skončil na lůžkovém oddělení psychiatrické kliniky.“

Pochody smrti byly smutnou kapitolou války|foto: Wikipedia, public domain - volné dílo

Nebyla to ale jen práce archivní. Jiří Padevět se musel vypravit i do terénu. „Ve vší úctě k pamětníkům: paměť je velmi nespolehlivá a od dvou tří lidí to slyšíte vyprávět jinak. Často se neshodují ani ve dnech.“

Co chystá

Ředitel nakladateltsví Academia Jiří Padevět má zvláštní vztah ke knihám. „Mám vztah k rukopisu. Když mluvím s pamětníky nebo studuju v archivech. Pak se chovám jako krkavčí otec. Odložím ji a jdu psát další.“

Ty další budou dvě. „Jedna bude navazovat na Krvavé finále a bude se jmenovat Krvavé léto. Bude spojena s přítomností Rudé armády na území dnešní České republiky v květnu 1945 a divokým odsunem sudetských Němců. Ta druhá bude navazovat na Průvodce protektorátní Prahou a bude to průvodce Prahou stalinistickou, to znamená od 25. února 1948 do roku 1956.“

Překvapilo ho něco při psaní? Má smysl se hrabat v historii a psát o ní? Více uslyšíte v iRadiu.