Nejvíc nám u dortu chutná připečený korpus, říká archeolog Milan Vokáč

27. září 2013

Koncem srpna letošního roku zažili třebíčští archeologové při rutinní obhlídce nevídanou věc - v rozkopaném autobusovém nádraží ve čtvrti Stařečka objevili téměř deset kilogramů cenného materiálu, který naznačuje, že je Třebíč mnohem starší, než se doposud uvádělo.

Podle současných dokumentů se o Třebíči jako městě poprvé píše v roce 1277, čilí společenský život tam ale pravděpodobně panoval už o sto let dříve. V Tandemu hovořill archeolog Milan Vokáč, který byl přímo na místě unikátního nálezu.

0:00
/
0:00

„Už jako kluka mě bavila mineralogie, sbíral jsem kamínky v potoce, pracoval jsem i v zemědělství, což zase souvisí s půdou, takže sudičky mi mé povolání asi předurčili,“ říká na úvod archeolog, který pracuje pro Muzeum Vysočiny Jihlava a žije v Třebíči.

Na autobusové nádraží v Třebíči, kde k nálezu došlo, navíc Milan Vokáč denně chodí, protože dojíždí do Jihlavy do práce. „Ani v nejbujnějším snu by mě nenapadlo, co půda pod autobusákem ukrývá. Myslel jsem spíše, že objevíme něco v centru na Karlově náměstí,“popisuje svá očekávání archeolog.

Co konkrétně v třebíčské čtvrti Stařečka našli? „Úlomky běžných nádob, které se používaly v kuchyni, a které byly zdobené hřebenem, záušnici, šperk, který nosily hlavně ženy, ale i muži, skleněný prsten, kterých je v této části Vysočiny jako šafránu. Nálezy nasvědčují tomu, že na tom místě žil někdo movitější, nebo že tam mohla být dokonce kovárna ve dvanáctém století. Další zajímavostí je, že jsme tam našli množství rybích kostí, takže na řece Jihlavě se tehdy hojně rybařilo,“ říká Milan Vokáč.

Nález nasvědčuje tomu, že osada Třebíč existovala už v době, kdy se zakládal benediktinský klášter, tedy ve dvanáctém století. Jak to, že vlastně pod povrchem nacházíme historické předměty staré stovky let? „Stavba, něco jako dnešní chata, sloužila svému účelu, po čase osiřela, střecha se propadla, a ve chvíli, kdy bylo potřeba postavit nové obydlí, bylo nejjednodušší srovnat ji se zemí. A tak to jde pořád postupně. Když byste zemi rozkrojila jako dort, tak tam ty vrstvy hezky vidíte. Nejkrásnější je obyčejně třešnička na dortu, archeologové ale mají nejraději to vespod, připečený korpus,“ nabízí zajímavé srovnání Vokáč.

V tuto chvíli jsou předměty ze Stařečky v bedně od banánů v jihlavském muzeu a čekají, až budou mít archeologové přes zimu více času, a pustí se do bádání. „Myslím, že výsledky budou velmi zajímavé,“ slibuje Milan Vokáč.

Spustit audio