Nejbrutálnější letiště světa? „V Karibiku jsme zkusili hned dvě,“ říká pilot Jiří Pruša

„Bylo to opravdu hodně našlapané,“ říká Jiří Pruša. Na Expedici Karibik 2016 letěl s režisérem Petrem Nikolaevem. Kromě únavy museli bojovat s nejrůznějšími omezeními. Třeba nad územím Kuby. „Musíte jim předložit přesný plán letu, který taky hlídají, abychom jim tam jen tak nepolétávali.“

Moc si přál natočit Kubu „z ptačí perspektivy“, hlavně slavnou Zátoku Sviní, ale musel letět ve výšce 12 000 stop. Z obrázků nic nebylo. „Letěl jsem tam opravdu ve správné výšce s obavami v zádech, aby na nás někdo nevystartoval se stíhačkami. Obvykle takto poslušný ale nejsem.“

Děsivá karibská letiště

Jiří Pruša samozřejmě musel zkusit taky dvě děsivá karibská letiště: na ostrově Svatý Bartoloměj a pak Mezinárodní letiště princezny Juliany. „To na ostrově Svatý Bartoloměj jsem zvládl až napodruhé, jinak bych se asi styděl.“ Přistávací dráha je v údolí a před ní asi 100m útes, navíc s turbulentním větrem.

To Mezinárodní letiště princezny Juliany je složitější hlavně pro dopravní letadla. Přistávají jen 5 m nad pláží, těsně za plotem. Pro letecké fanoušky je to ale ráj. Málokde na světě můžete na vlastní kůži zažít sílu motorů, včetně kamínků a tlakové vlny. „Já tam problém neměl. Ale natočili jsme ty davy lidí, kteří letadla nad hlavou fotí.“

Byrokracie a bezletové dny

Mezi největší útrapy expedice patřila byrokracie. Každý z ostrovů, které přelétali, je samostatnou zemí a má své zákony, celní a letecké postupy. „Každý den trávíte kolem tří hodin jen na papírech. To člověka dovádí k šílenství. Zvlášť když máte cestu podrobně naplánovanou.“

Pokud už měli nějaké bezletové dny, o vrušení nepřišli. „Třeba v Grenadě jsme jeli po serpentinách s šíleným řidičem. Celou dobu s námi komunikoval s otočenou hlavou, přitom silnice byla plná zatáček. Já se obvykle moc nebojím, ale tady jsem si opravdu přál, ať už dojedeme na místo.“