„Nebyla to krasopěvkyně. Ale zpěvačka, která tlumočila příběhy,“ vzpomínají přátelé na Hanu Zagorovou

„Hanka přišla do Prahy ze své rodné Ostravy na přelomu 60. a 70. let. Bylo jí 23, mně bylo 22 a v té době jsem produkoval gramofonové nahrávky Rezidenčního rozhlasového orchestru. Mým prvním úkolem bylo najít a vybrat písničky právě pro ni...“ vzpomíná na osudové setkání hudební publicista Miloš Skalka.

O Haně Zagorové se ale z počátku hovořilo jako o nadějné herečce. „Zlom přišel během pěvecké talentové soutěže, kde Hanku objevil dramaturg ostravského rozhlasového orchestru Drahoslav Volejníček. Tehdy, myslím, Hanka zjistila, že ji víc baví zpívat. Herectví se ale nikdy nevzdala,“ dodává k hudebním začátkům rozhlasový dramaturg.

Tlumočnice příběhů

Když ale vystoupila na pódium jako zpěvačka, v roli podle Miloše Skalky nebyla. „ Ona byla naprosto přirozená. Hereckou průpravu ale dokázala dokonale využít v písničkách. Nebyla to žádná krasopěvkyně. Byla zpěvačkou, která tlumočila příběhy. Velmi dobře věděla, jaké zpívá texty, o čem její písničky jsou. Také byla velmi vybíravá, co se textů týče.“

V popředí české pop-music ale Hanu Zagorovou držela především její osobnost. „Hanka byla nesmírně důvěryhodná. Dalo se jí věřit, že i dobrý den myslí upřímně. A takové byly i její písničky. Byla to její upřímná niterná vyznání. A publikum na to slyšelo.“

S tím souhlasí i Vladan Drvota z vydavatelství Supraphon, kde Hana Zagorová vydala svůj první oficiální singl. „Bylo to v roce 1968. A hned si vytvořila svoji vlastní hudební kategorii. Říkalo se tomu beatový šanson. Tehdejší hudební kritici prostě chtěli upozornit na to, jak byla Hana přesvědčivá v podání svých textů. To byla její doména. Když měla text, kterému věřila nebo který si sama složila, byla nepřekonatelná.“

Zlatá slavice a jeden podpis

Precizní ale byla i při vydávání hudebních alb. „Vidět je to i na deskách, které vydala mezi lety 2014 a 2018. Zásadní jsou v tom, že se rozhodla změnit skladatele. Písničky jí najednou psali mladí autoři jako Radůza, Marek Ztracený nebo Michal Hrůza.“ 

I díky tomu se Hana Zagorová neustále držela na vrcholu popularity. „Zlatou slavicí se poprvé stala v roce 1977. Zlatých sošek získala celkem devět. Mezi deseti nejpopulárnějšími zpěvačkami se ale držela neustále až do loňského ročníku soutěže,“ připomíná Michal Hrdinka.

Zcela zásadní setkání s Hanou Zagorovou ale pro něj bylo, když se z Hlasu Ameriky dozvěděl, že oblíbená zpěvačka podepsala petici Několik vět. „Změnilo to úplně moje přemýšlení. A myslím, že to takhle měli všichni. Najednou jsem se o to začal víc zajímat. Zjišťoval jsem, co je tam přesně napsáno. Myslím si, že tomu Hanka hodně pomohla...“

Veřejné rozloučení s Hanou Zagorovou připravuje na středu 31. srpna od 11. do 17. hodiny divadlo Kalich.