Musím to zaklepat, mně se plní sny, ujišťuje nevidomá klavíristka a zpěvačka Ráchel Skleničková

20. únor 2021

Jako studentka konzervatoře se dostala na roční pobyt do Finska, protože si zamilovala finštinu. „Mě to tak chytlo! Moje máma mi přepsala učebnici finštiny,“ říká nadšeně.

Díky klavírním soutěžím a koncertům procestovala spoustu dalších zemí. Pár nesplněných snů jí ovšem zůstává. Například zaplavat si s delfíny.

Označení „nevidomá“ ve svém životopise odsunula

Tahle informace je podle ní dobrá jen z provozních důvodů. Ráchel totiž žije běžným životem, ani v dětství ji nikdo nešetřil. Jak tedy zrakové postižení ovlivňuje studium hudby? Ráchel připouští, že má možná lepší paměť než ostatní, pomáhá jí i absolutní sluch. Jednu nevýhodu to ovšem má: „Nemůžu třeba hrát z listu, když hraju na klavír,“ doplňuje.

Je pro ni slovo „slepá“ závadné? „Mně nepřijde závadné. Mně přijde jako krásně staré, české a neuráží mě,“ odpovídá Ráchel. „To bychom museli mít nevidomé střevo, nevidomou ulici a místo slepýše by byl nevidomýš,“ směje se.

Jaké záludnosti prožívá nevidomý učitel při on-line výuce? Co jí pomáhá rozeznat barvy oblečení? Jak si představuje hudbu?

Spustit audio

Související