„Motorky jsou v Nigérii na dvorku a je jim smutno.“ Martin Písařík a Igor Brezovar u Jana Čenského

Jejich dokument Po jedné stopě do Afriky teď vysílá Česká televize. Oba od mládí milují motorky. „V patnácti jsem si udělal řidičák. Jezdil jsem hodně, ale moje nejdelší cesta před Irákem s Igorem byla Praha – Pardubice. Řekl jsem si, že tréninkem bude sama cesta,“ přiznává Martin Písařík. Motorky miluje i Igor Brezovar, který sám projel 123 zemí. „Já jsem Slovinec, proto ten můj přízvuk. Když jsme se v roce 1989 přestěhovali do Čech, mou podmínkou bylo, že mi musí koupit motorku.“

Jaký je Martin Písařík jezdec? V dokumentu měl ošklivý pád. „Docela dobrý. Po asfaltu mu to švihalo, ale v terénu se nevyznal. Já mu řekl, když to bude házet, přidáš plyn. Ale zapomněl jsem říct, až se ti to srovná, tak ubereš. On přidával pořád, rozlámal motorku, měl problémy s krční páteří a otřes mozku. Ale po třech dnech silou vůle znovu jel.“

Ponorku jsme měli jen jednou

Měli na dlouhé cestě někdy ponorku? „Já si pamatuji jen jeden den v Maroku na nějaké hoře,“ vzpomíná Igor Brezovar. „Pro mě to byla taky dobrá škola. Buď emoce utlumím a řeknu, nechte mě teď dvacet hodin na pokoji, nebo řeknu naplno, co si myslím,“ dodává Martin Písařík.

I jim do dalších plánů zasáhl covid. „Naše motorky jsou teď pod plachtou na dvorku u jedné Nigerijky a je jim smutno. Měli jsme tam být v červnu, to nevyšlo a teď máme vyjet po novém roce,“ dodává Martin Písařík. „Já si neuvědomil, kolik problémů to přinese v divadle. Vyblokovat se na dva měsíce je složité a pak řeknu, že se nejede. Už jsem slyšel, že divadlo nechci dělat, ale já chci.“

Došel jim cestou benzín? Píší si deníky? Jak snášeli místní jídlo? Co říkají na jejich cesty partnerky?